TEORIE SOCIÁLNÍ POLITIKY

1. TEORIE SOCIÁLNÍ POLITIKY

2. Vymezení základních pojmů • Slovo sociální je latinského původu. V praxi se používá v různých významech. • Původně se v češtině používalo ve smyslu „společenský“, přesněji „týkající se společnosti“. • Později se význam tohoto slova zúžil na „týkající se vrstev hospodářsky slabých, závislých, vykořisťovaných“.

3. Význam slova sociální Podle Slovníku jazyka českého se po druhé světové válce užívalo slova sociální v  trojím významu: • vztahující se ke společnosti, • týkající se zlepšování společenských poměrů, • týkající se hmotného zabezpečení jedince ve společnosti.

4. Politika • Slovo politika je řeckého původu. • Jinak ho používají sociologové a politologové, jinak právníci a ekonomové. • Jedni pojímají jako úsilí o udržení nebo změnu systému, • jiní jako soubor sociálních činností nebo jako soubor politických nástrojů.

5. Politika • jedni pojímají dynamicky jako úsilí o rozvoj nebo změnu, • jiní staticky jako integritu systémů, • jedni chtějí měnit, • jiní institucionalizovat a konverzovat.

6. Pojemsociální politika • je možné definovat jako soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo o udržení a fungování svého nebo jiného (státního, obecního) sociálního systému. • Toto úsilí je soustavné a cílené.

7. Pojemsociální politika • Jeho výsledkem je činnost (fungování) nebo změna (transformace) systému,která se • projevuje rozhodováním (nebo nerozhodováním) a • činností (nebo nečinností) sociálních subjektů.

8. Sociální politika • je vždy součástí určitého společenského celku. Společnost, jako určitý systém, je uspořádána na základě více prvků – zpravidla se v této souvislosti připomínají sféry či dimenze společenského rozvoje. • Nejčastěji se jedná o sféruekonomickou,sociální, ekologickou,vědeckotechnickou,politickou, existenční.

9. Vnímání pojmu sociální • Vymezení a pojetí sociální politiky souvisí s vnímáním samotného pojmu „sociální“, který je chápán ve třech významových rovinách:

10. Vnímání pojmu sociální • v nejširším slova smyslu, tj. sociální jako společenský, • v užším slova smyslu, tj. sociální jako aktivity bezprostředně směřující ke zdokonalování životních podmínek lidí, • v nejužším slova smyslu, tj. spíše ve smyslu kurativním, ve smyslu řešení nepříznivých nebo nouzových sociálních situací.

11. Sociální politika • je často vymezována jako soubor aktivit, které promyšleně (cílevědomě) směřují: • ke zlepšení základních životních podmínek obyvatelstva jako celku, resp. určitých skupin obyvatelstva, • k zabezpečení a udržování „sociální suverenity“ a „sociálního bezpečí“ v rámci daných hospodářských a politických možností země.

12. Vymezení sociální politiky rozlišuje tři přístupy: • první přístup - charakteristické je široké pojetí sociální politiky, • druhý přístup - sociální politika vymezována jako oblast (součást) hospodářské politiky, • třetí přístup - představuje nejužší pojetí sociální politiky.

13. Vymezení sociální politiky Podle toho jaký přístup volí samasociální politika k řešení svých problémů můžeme rozlišit: • aktivní (perspektivní) sociální politiku, • pasivní (retrospektivní) sociální politiku.

14. Vymezení sociální politiky Pokud si všímáme sociální politiky jako takové, je třeba se zamyslet nad tím: • co vlastně sociální politika je, tzn. zabývat se jejím pojetím, vymezením jejího referenčního rámce, • kým jsou, nebo kým mají být určována sociálně politická opatření a ke komu směřují, tzn. uvažovat o subjektech a objektech sociální politiky,

15. Vymezení sociální politiky • co má sociální politika chtít a co chce, tzn. zamýšlet se nad jejími cíli a jejich naplňováním, • jaké jsou základní myšlenkové koncepty, principy, na nichž jsou sociálně politická opatření založena a z nichž vycházejí,

16. Vymezení sociální politiky • jak mohou být cíle a funkce sociální politiky naplňovány a prováděny v  praxi, což znamená zabývat se nástroji sociální politiky.

17. Předmět sociální politiky • je to, co se má v sociálním systému anebo v sociální ochraně, sociálním zabezpečení a jejich správě zachovat nebo změnit, tedy nejčastěji jsou to činnosti spojené s: • regulováním podmínek práce a života člověka, • organizováním ve složitých sociální procesech, • ochranou člověka před nepříznivými důsledky.

18. Předmětem sociální politiky v nejobecnějším slova smyslu je : • regulace: něco někomu nařídit nebo zakázat, • ochrana: někoho před něčím ochránit, • služba: něco pro někoho vykonat nebo udělat nebo mu něco dát.

19. Úroveň sociální politiky • (kvalitativní i kvantitativní) se posuzuje podle předmětu. • Základními parametry měření jsou: • osobní rozsah sociální ochrany, • věcný obsah sociální ochrany, • věcný rozsah sociální ochrany, • nástroje sociální ochrany, jejich volba i rozsah.

20. Sociální politika a sociální práce • Zvláštní postavení v  sociální politice má sociální práce. • Sociální práce vstupuje do oblasti sociální politiky tehdy, jestliže sociální potřeby občanů nejsou dostatečně uspokojovány.

21. Sociální politika a sociální práce V této souvislosti zabezpečuje sociální práce následující funkce: • kurativní, • preventivní, • stimulační.

22. Funkce sociální práce • Funkce kurativní – sociální práce odstraňuje překážky nebo disfunkce a jejich důsledky, které nastaly v životě člověka a které vytvářejí zábrany v jeho rozvoji,

23. Funkce sociální práce • Preventivní funkce – sociální práce zabraňuje skutečným nebo předpokládaným nedostatkům, které snižují kvalitu života člověka,

24. Funkce sociální práce • Stimulačnífunkce – sociální práce zabezpečuje vytváření harmonického vztahu mezi jedincem a společností.

25. A Aktéři sociální politiky

26. Aktéři sociální politiky • Někteří autoři hovoří o „aktérech“ sociální politiky a za aktéry považují: (občana, rodinu, sousedství, církve, svépomocná sdružení, neziskové organizace, firmy,zaměstnavatele, stát.)

27. Objekty a subjekty sociální politiky • Pro potřeby tvorby a realizace sociální politiky je však důležité rozlišovat: • kdo sociální politiku tvoří a rozvíjí, • pro koho je tvořena a rozvíjena.

28. Objekty a subjekty sociální politiky Dva pohledy na sociální politiku: jako záležitost • státu a jeho orgánů, zpravidla ve vazbě na „welfare state“ – užší pohled, nebo • širší, jako záležitost organizací občanů, z nichž stát je jen jedna z  forem této organizace (občanská společnost).

29. Subjekty sociální politiky • Sociální politiku budeme vnímat jako soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů změnit nebo udržet v činnosti vlastní nebo jiný sociální systém.

30. Objekty sociální politiky • Objekty sociální politiky je možné chápat jako skupinu lidí a jednotlivce, kterým jsou opatření sociální politiky určena.

31. Objekty sociální politiky • jsou tedy její uživatelé či zákazníci, • ti, kdo sociální politiku pociťují „ na své kůži“, tj. ti, kdo jsou touto sociální politikou nějakým způsobem chráněni, řízeni, omezováni, stimulováni apod., • můžeme je rozdělit podle jednotlivých sociálních skupin (rodiny, děti, staří lidé, zdravotně postižení, nezaměstnaní apod.).

32. Objekty sociální politiky Člověk jako objekt úsilí sociálně politických systémů jimi může být: • opečováván nebo • stimulován k zachování svých lidských rolí.

33. Objekty sociální politiky • Jsou podle charakteru a účelu jednotlivých opatření různě strukturovány např. • z hlediska věku, pohlaví, vzdělání,příjmů, ekonomické aktivity, počtu dětí v rodině.

34. Objekty sociální politiky jsou i skupiny definované: • právem, • statutem nestátní organizace nebo • jednotlivcem (donátorem či sponzorem).

35. Subjekty sociální politiky • Sociální politika je realizována různými subjekty, které za ni nesou odpovědnost před objekty sociální politiky. • Hlavním subjektem, který do značné míry určuje pojetí, obsah, cíle a úkoly sociální politiky v daném časovém období a společnosti je stát.

36. Subjekty sociální politiky Kromě státu existuje řada dalších subjektů, které pečují o sociální politiku zpravidla: • na nižších úrovních a • v jednotlivých územních celcích státu.

37. Subjekty sociální politiky • jsou různým způsobem strukturovány. V obecné rovině můžeme subjekty členit na : • státní a nestátní • a dále tržní a ostatní.

38. Subjekty sociální politiky Ve svém celku tyto subjekty: • koncipují, připravují a realizují sociální politiku, samozřejmě v rozdílné míře, která plyne především z obsahové rozdílnosti rozmanitých sociálně politických opatření.

39. Subjekty sociální politiky • Obec jako sociální subjekt, • Kraj jako sociální subjekt, • Nestátní organizace jako sociální subjekty.

40. Subjekty sociální politiky • Podnikatelské subjekty, které zaměstnávají občany, zpravidla rozvíjejí: • sociální politiku vůči vlastním zaměstnancům ( personální politika). Tato politika je zaměřena především na: • rozvoj potenciálu a motivaci zaměstnanců, • otázky kvalifikace, zdraví, odměňování a sociálních podmínek.

41. Nestátní subjekty • posilují povědomí občanské odpovědnosti, spoluodpovědnosti a solidarity při řešení konkrétních, místně a časově determinovaných sociálních problémů svých, svých bližních, sousedů, spoluobčanů či šířeji – jiných lidí,

42. Nestátní subjekty • prohlubují státní sociální politiku o etický kontext moderního občanství jako výrazu příslušnosti ke státu a spoluodpovědnosti za věci veřejné, • zefektivňují sociální činnosti zvýšením jejich adresnosti a snižováním jejich nákladů.

43. Mezinárodní organizace jako sociální subjekty mohou být sociální subjekty, pokud vstupují do konkrétních sociálních vztahů: • jako vládní organizace, • nebo nestátní humanitární organizace.

44. Mezinárodní organizace • jsou sdružením národních sociálních subjektů a jejich sociální normy a chování ovlivňují: • vládní organizace jako je např. Evropská hospodářská a sociální rada OSN se sídlem v Ženevě, • mezinárodní organizace - např. Mezinárodní organizace práce (ILO) • nestátní sdružení - např. Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení.

45. Mezinárodní organizace • Mezinárodních institucí zabývajících se sociální politikou v té či oné formě je celá řada.  Může jít o : • organizace, které mají světovou působnost, • organizacestátního (vládního) charakteru, • organizacepůsobící v celé oblasti sociální politiky.

46. Sociální stát

47. Sociální stát • Klíčovým pojmem v dnešní moderní sociální politice je „stát“ i přesto, že stále probíhají intenzivní debaty o míře jeho účasti na sociální politice a o nahrazení mnoha jeho sociálních funkcí jinými subjekty.

48. Stát a jeho role v sociální politice • Stát nebyl klíčovým aktérem v sociální politice vždy, nicméně přibližně posledních sto let je sociální politika v jeho znamení.

49. Státje nutné chápat jakojistý stav společnosti zahrnující: • nejen jevy politické (jako formu organizace společnosti vybavené specifickými orgány pro uplatňování politické moci), • ale také jevy právní (určující normativní řád dané společnosti), • a jevy sociální (jako organizace společenského života).

50. Vznik sociálního státu • Většina koncepcí sociálního státu vysvětluje jeho genezi společenskými důsledky procesu industrializace a vznikem industriální společnosti. • Tyto společenské změny vstoupily i do mezilidských vztahů tím, že narušily tradiční struktury sociální solidarity, které po staletí tvořily základ sociální ochrany proti sociálním rizikům.