didaktika n.
Download
Skip this Video
Download Presentation
didaktika

Loading in 2 Seconds...

play fullscreen
1 / 32

didaktika - PowerPoint PPT Presentation


  • 72 Views
  • Uploaded on

didaktika. Vyučovací proces :. cíl – zamýšlený a očekávaný efekt, k němuž všichni směřují; stav, kterého má být společně dosaženo; obsah – co se chce sdělit, mapa, jak obsah předávat druhým; zásady – prostřednictvím čeho se obecně sděluje, didaktické možnosti; forma – jak je organizováno;

loader
I am the owner, or an agent authorized to act on behalf of the owner, of the copyrighted work described.
capcha
Download Presentation

PowerPoint Slideshow about 'didaktika' - dafydd


Download Now An Image/Link below is provided (as is) to download presentation

Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author.While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server.


- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Presentation Transcript
vyu ovac proces
Vyučovací proces:
  • cíl– zamýšlený a očekávaný efekt, k němuž všichni směřují; stav, kterého má být společně dosaženo;
  • obsah – co se chce sdělit, mapa, jak obsah předávat druhým;
  • zásady – prostřednictvím čeho se obecně sděluje, didaktické možnosti;
  • forma – jak je organizováno;
  • metoda – cesty k cíli, postup;
  • pomůcky, prostředky – co je potřeba;
slide3

vzdělávání – proces získávání postojů, dovedností a vědomostí; výchova + vzdělání = edukace (education);

  • vzdělání – stupeň dosažených vědomostí;
  • výchova – cílem je vytvořit v člověku nějaký postoj, základem je zážitek, zkušenost;
1 c le sm uj
1. cíle směřují

→ k získání informací o novém jevu, problému atd.;

→ k výchově člověka;

rozlišují se:

  • plánované (co plánujeme změnit v kognitivním, afektivním a psychomotorickém stavu žáků);
  • reálné (co se skutečně podařilo změnit v kognitivním, afektivním a psychomotorickém stavu žáků);
vlastnosti c l
vlastnosti cílů
  • komplexnost– skutečnost uchopit ze všech stran: kognitivně, afektivně i psychomotoricky;
  • konzistentnost (soudržnost) – cíl musí být součástí nějakého systému (vyšších cílů i nižších cílů), musí mít nějaký smysl a navazovat na sebe, tvořit pyramidu;

tématické celky→ cíle výukových jednotek→ dílčí cíle v jedné hodině;

  • kontrolovatelnost – možnost ověření (postoj ověří teprve konkrétní životní situace);
  • přiměřenost – cíl musí být splnitelný pro většinu ve skupině;
d len c l
dělení cílů

1) kognitivní – směřuje ke znalostem;

2) afektivní – směřuje k výchově (základem je zážitek);

3) psychomotorické – směřují k dovednostem (např. cizí jazyk);

kognitivn sm uje ke znalostem
kognitivní – směřuje ke znalostem
  • znalost (poznej a zapamatuj si);
  • porozumění (pochop);
  • transformace (řekni jinak);
  • interpretace (vyber hlavní myšlenku);
  • extrapolace (vyvoď důsledky);
  • aplikace (řeš problém);
  • analýza (rozlož);
  • syntéza (slož);
  • hodnotící posouzení (posuď, měj názor);
afektivn sm uje k v chov
afektivní – směřuje k výchově
  • přijímání (vnímavost, uvědomění si);
  • reagování (to se mi líbí);
  • oceňování hodnoty (to je dobré);
  • integrování (zařazení do systému mých hodnot-vím, že je to dobré);
  • internalizace (takový přece jsem);
psychomotorick sm uj k dovednostem
psychomotorické – směřují k dovednostem
  • imitace ( nápodoba)
  • manipulace ( praktické cvičení)
  • zpřesňování ( složitější úkol)
  • koordinace (schopnost více činností najednou)
  • automatizace (činnost bez uvažování)
spr vn formulovan c l by m l obsahovat
správně formulovaný cíl by měl obsahovat:
  • jednoznačnou identifikaci cíle (nakresli, vypočítej…);
  • rozsah výkonu ( sčítání a odčítání, určování států a jejich hlavních měst…);
  • podmínky, za kterých má být výkon realizován (samostatně, ve dvojicích, s kalkulačkou…);
  • normu (množství) výkonu žáka (písemka na 5 minut, 10 otázek…);
nespr vn formulovan c l je
nesprávně formulovaný cíl je:
  • nejednoznačný (připouští více interpretací);
  • velmi obecný (podrobně nespecifikovaný);
  • redukován na popis činnosti v hodině;
2 obsah
2. obsah

pro každý předmět formuluje mateřská věda s ohledem na pedagogiku, obsah = učivo;

  • to, co věda vyčlenila jako podstatné;
  • věcný obsah vzdělávání je didakticky uspořádán;
obsah
obsah
  • poznatky+ formulované kognitivní cíle;
  • dovednosti + formulované psychomotorické cíle;
  • postoje a hodnoty + formulované afektivní cíle;
3 z sady vystihuj z konitosti procesu v uky
3. zásady – vystihují zákonitosti procesu výuky
  • zásada komplexnosti – cílem je komplexní rozvoj osobnosti,všech stránek: afektivní, kognitivní i psychomotorické, stejnoměrně, aby na konci byla zralá osobnost;
  • zásada vědeckosti,pravdivosti a věrohodnosti – odpovídá současným poznatkům;
  • zásada individuálníhopřístupu – přihlížet k individuálním zvláštnostem, přihlížet k : tělesnému a zdravotnímu stavu;

citovéstránce;

volním schopnostem a motivačním

tendencím – jak se umí soustředit;

3 z sady vystihuj z konitosti procesu v uky1
3. zásady – vystihují zákonitosti procesu výuky
  • zásada spojení teorie s praxí – snaha, aby teoretické znalosti byly spojeny s praktickou činností, aby učení mělo nějaký praktický důsledek pro život;
  • zásada uvědomělosti a aktivity – co mohou sami, mají udělat sami, nejméně efektivní - výklad→ pokládání otázek → aktivní čtení→ demonstrace → diskuse → praktické cvičení → vysvětlování, objasňování tématu druhým – nejefektivnější;
  • zásada názornosti – člověk je nastaven na zrakové vjemy; zrakem vnímáme až 80% informace (pomůcky), sluchem 12%, hmatem 5%; běžně naopak: 80% všech informací působí na sluch, 12% na zrak, zbytek na ostatní smysly
3 z sady vystihuj z konitosti procesu v uky2
3. zásady – vystihují zákonitosti procesu výuky
  • zásada přiměřenosti – týká se rozsahu a obsahu učiva, nemusím říci úplně všechno, ale musím odpovědět na všechny otázky, které položili, ke kterým jsem je vyprovokoval, elementarizace,zjednodušení nesmí být na úkor pravdivosti a vědeckosti;
  • zásada soustavnosti – postupujeme systematicky, důležité ověřené osnovy a učební plány;
  • zásada trvalosti a operativnosti – aby zůstalo něco, k čemu se někdy vrátí;
4 organiza n formy
4. organizační formy

uspořádání vyučovacího procesu, vytvoření prostředí a způsob organizace činnosti učitele i žáků při vyučování, aby se dosáhlo co nejefektivněji cíle;

1) individuální– výuka jednotlivého žáka, např. doučování, hra na hudební nástroj, jízdy v autoškole, jazyková konverzace apod., moderní formou je domácí škola (dítě musí splnit min. stanovené požadavky, koná rozdílové zkoušky ve škole, mělo by se účastnit i aktivit v kolektivu);

2) hromadná, frontální – vyučující řídí výuku celku, reguluje činnost, určuje, co se bude dělat, je vhodné pro stejně smýšlející skupinu na stejné úrovni, učitel musí s žáky manipulovat ;

hromadn front ln
hromadná, frontální
  • učitel + žáci jako skupina – učitel strhává pozornost na sebe, klasický případ, žáci sedí v lavicích, učitel stojí před nimi, pro skupinu je náročné;
  • učitel + žáci jako jednotlivci – každý ze žáků má své místo tak, aby se k němu učitel pohodlně dostal, učitel může přistupovat individuálně ke všem, náročné pro učitele;
  • zaměření na předmět – doprostřed se položí předmět, který nese obsah, cílem je soustředit pozornost na téma hodiny, pozornost na sebe nestrhává učitel – zařadí se mezi žáky;
slide19

3) individualizovaná– přístup ke každému žákovi jako k individualitě, individuální úkoly, postup, práce, žáci nemají učebnice, pouze příručky, absolvent je schopen formulovat svůj názor, pracovat s informacemi, protiklad k hromadné výuce, která vede k uniformitě, potlačuje individualitu, nedostatečně rozvíjí samostatnost a tvořivost žáků;

4) diferencovaná– záměrné rozdělení dětí podle předem daných kritérií – klíčů: schopnosti, zájmy, nadání apod., diferenciaci je vhodné provést tak, aby nevznikla segregace a diskriminace, vytvoření homogenní skupiny (např. talentované děti, nebo naopak děti s určitým problémem) poskytne vhodné podmínky pro přiměřený rozvoj každého jednotlivce, diferenciace vede ke zvýšení pedagogické účinnosti a ke zkvalitnění vzdělávání;

slide20

5) skupinová– rozdělení žáků do skupin za účelem plnění konkrétního úkolu, rozdělení do skupin může být podle různých hledisek: druh činnosti, obtížnost činnosti, zájem žáků, pracovní tempo, dovednost spolupracovat apod., tvořit skupinu mohou dva žáci (tzv. párové učení), ideální počet: 3-5,mohou být vytvořeny učitelem losováním, direktivně, abecedně nebo vzniknout i spontánně, jako výsledek předcházející hry, soutěže apod.;

  • klady: tvůrčí a podněcující aktivita, zapojení, spolupráce, komunikace, cvičí se pozitivní vzájemná závislost, brát ohledy na druhé, učí se samostatnosti (sami si organizují práci);
  • negativa: zvládne se menší kvantum práce, větší hlučnost, obtížné hodnocení, nesystematické, nerovnoměrná zátěž žáků, ve skupině může pracovat jen jeden, náročné na přípravu výuky;
slide21

6) projektová– řešení úkolu, projektu, celou skupinou žáků z různých úhlů pohledů, využívá mezioborové vztahy, učení v tématických celcích, projekt vychází z logiky životní reality, umožňuje vnitřní diferenciaci, rozvíjí spolupráci, tvořivost, schopnost řešit problémy;

7) otevřená– dá se volně přecházet mezi činnostmi, dítě si dobu i pořadí činností určuje samo, vede k převzetí větší odpovědnosti žáků za plánování i průběh vlastního učení, v denním rozvrhu se objevují časově vymezené bloky tzv. volné práce, v níž žáci pracují podle předem připraveného týdenního plánu - plní úkoly v něm obsažené, je vhodná zejména při procvičování a opakování, při volné práci se podporuje vzájemná kooperace;

8) kooperativní– výchova kooperuje s kulturou a prostředím dětí, respektuje kulturní a sociální rozdílnost, podporuje vzájemnou komunikaci a kooperaci žáků, nejprve se učí komunikativním dovednostem naučit, pravidlům soužití, která umožní efektivní práci ve skupině, požadavek důvěry, pravdivosti a dovednost aktivně naslouchat a o schopnost plného osobního nasazení;

5 metoda cesta k c li c len postup jedn n podle ur it ch pravidel
5. metoda – cesta k cíli, cílený postup, jednání podle určitých pravidel;

metodika – souhrn konkrétních postupů, podklad, scénář;

klasifikace metod, aspekt:

  • a) didaktický (dělení podle cíle);
  • b) psychologický – podle aktivity žáka, jak se s ní pracuje;
  • c) logický – podle myšlenkových operací
  • d) procesuální– podle fází výuky (zkoušení, opakování, motivace, aplikace);
  • e) organizační– podle výukových forem a prostředků;
aspekt didaktick
aspekt didaktický

1) slovní (patří zde výklad, vyprávění-hlavně na prvním stupni škol):

  • metody monologické (popis, vysvětlování, vyprávění, přednáška)
  • metody dialogické (rozhovor, diskuse, dramatizace, didaktické hry a participační metody, brainstorming)
  • metody práce s učebnicí, knihou
  • metody písemných prací

2) názorně demonstrační:

  • pozorování předmětů a jevů
  • předvádění (předmětů, modelů)
  • demonstrace (statických obrazů)
  • projekce (dynamická-film, statická-diapozitiv)
slide24

3) praktické:

  • nácvik dovednosti
  • laboratorní práce
  • pracovní činnost (pozemky)
  • výtvarná a grafická činnost

4) participativní:

  • dialogy
  • situační metody
  • inscenační
  • brainstormingové metody
aspekt psychologick
aspekt psychologický
  • 1) reproduktivní metody – žák si osvojuje hotové vědomosti a na požádání je reprodukuje;
  • 2) přechodné – předpokládá jak osvojování hotových informací, tak i prvky tvořivé činnosti;
  • 3) produktivní metody – žák získává převážně samostatně nové poznatky jako výsledek tvořivé činnosti, řešení problémových úloh, řízená diskuse, didaktické hry;
1 reproduktivn metody k si osvojuje hotov v domosti a na po d n je reprodukuje
1) reproduktivní metody – žák si osvojuje hotové vědomosti a na požádání je reprodukuje:
  • informačně-receptivní metoda – dosahuje cíle předáváním hotových informací žákům formou výkladu, přednášky, rozhovoru, vysvětlováním, popisem, ilustraci; pomocí tištěného textu, učebních pomůcek, demonstračních pokusů; poslechem zvukových nahrávek, sledováním videoprogramů atd., aktivita je hlavně na učiteli, žák je aktivní jen v tom, že si zapamatovává poznatky, osvojuje postup učení;
  • reproduktivní metoda – organizované opakování způsobů činnosti, plnění učebních úloh lze realizovat ústní reprodukcí, opakovacím rozhovorem, čtením, psaním, řešením typových učebních úloh atd.;
slide27

2) přechodné – předpokládá jak osvojování hotových informací, tak i prvky tvořivé činnosti:

  • metoda problémového výkladu – učitel vytyčí žákům problém, tj. takovou učební úlohu, na kterou žáci neznají odpověď a musí se k ní na základě osobních aktivit za pomoci učitele dopracovat, postupně se seznamují s jednotlivými fázemi řešení a tak si fixují algoritmus postupu

3) produktivní metody – žák získává převážně samostatně nové poznatky jako výsledek tvořivé činnosti, řešení problémových úloh, řízená diskuse, didaktické hry:

  • heuristická metoda - metodický návod jak objevit nová fakta, učitel z okruhu učiva a zkušeností žáků konstruuje učební úlohy tak, aby pro žáky znamenaly určitý rozpor, určitou obtíž, tak aby od nich vyžadovaly samostatné řešení
  • výzkumná metoda - vyžaduje od žáků samostatné hledání řešení pro celistvý problémový úkol, učitel konstruuje problémové úlohy, které žáci řeší samostatně, objasňuje postupy, řídí a koriguje činnost žáků, jeho aktivita ustupuje do pozadí, experimentální a teoretická činnost, řešení badatelských úloh
6 materi ln didaktick prost edky
6. materiální didaktické prostředky

předměty sloužící k didaktickým účelům nebo vytvářející vhodné podmínky pro výuku;

  • podpůrný prostředek k dosažení cílů vytvořením vhodných podmínek; pomáhají při řízení procesu osvojování a při kontrole výsledků; napomáhají zkvalitňování (zpřesnění) myšlenkových i praktických činností žáků; pomáhají při motivaci, stimulaci a aktivizaci, naplňují zásadu názornosti;
funkce
funkce:
  • informativní– podporují osvojování poznatků a vytváření vědomostí, prezentují, konkretizují a znázorňují učivo, pomáhají při rozvoji představ a vytváření pojmů;
  • formativní – rozvíjejí aktivitu, samostatnost, tvořivost, přispívají k vytváření příslušných dovedností, návyků, schopností a postojů, účastní se formování osobnosti žáka;
  • instrumentální – umožňují žákům vykonávat různé činnosti bez přímé účasti učitele, usnadňují výukovou komunikaci (demonstrace, manipulace, experimenty);
klasifikace materi ln ch didaktick ch prost edk
klasifikace materiálních didaktických prostředků

učební pomůcky:

  • originální předměty a reálné skutečnosti (přírodniny, výtvory a výrobky, jevy a děje);
  • zobrazení a znázornění předmětů a skutečností (modely, zvukové záznamy);
  • textové pomůcky (učebnice, sešity, návody, sbírky úloh, doplň. liter., časopisy, encyklopedie);
  • pořady a programy prezentované didaktickou technikou;
  • speciální pomůcky (žákovské experimentální soustavy, pomůcky pro Tv, Pv);

technické výukové prostředky:

  • auditivní technika (přehrávače, školní rozhlas);
  • vizuální technika (zpětné projektory, promítač diapozitivů);
  • audiovizuální technika (přehrávače, televize, dataprojektor);
  • technika řídící a hodnotící (výukové počítačové systémy, osobní počítače);
  • trenažéry;
slide31

organizační a reprografická technika:

  • fotolaboratoře;
  • kopírovací a rozmnožovací stroje;
  • rozhlasová studia a videostudia;
  • počítačové sítě;

výukové prostory a jejich vybavení:

  • učebny se standardním vybavením (tabule, nástěnky, skříň na knihy atd.);
  • odborné učebny;
  • laboratoře;
  • dílny, školní pozemky;

vybavení učitele a žáka:

  • psací potřeby;
  • kreslicí a rýsovací potřeby;
  • kalkulátory, přenosné počítače, notebooky;
  • učební úbor, pracovní oděv;
z sady pr ce s u ebn mi pom ckami
zásady práce s učebními pomůckami
  • mít trvalý aktualizovaný přehled o učebních pomůckách,
  • znát obsluhu a základní údržbu,
  • funkční začlenění pomůcek do výuky, (práce s učebními pomůckami je pouze prostředek, ne cíl výuky),
  • v předstihu vyzkoušet fungování pomůcky,
  • při předvádění zajistit, aby všichni žáci viděli, vhodně žáky zapojit,
  • promyslet aktivitu žáků při demonstraci, přednost mají ty experimenty, kdy žáci sami objevují,
  • dbát na dodržování pravidel ochrany zdraví a bezpečnosti práce;