galicijsko portugalsk lyrika n.
Download
Skip this Video
Loading SlideShow in 5 Seconds..
Galicijsko-portugalská lyrika PowerPoint Presentation
Download Presentation
Galicijsko-portugalská lyrika

Loading in 2 Seconds...

play fullscreen
1 / 40

Galicijsko-portugalská lyrika - PowerPoint PPT Presentation


  • 156 Views
  • Uploaded on

Galicijsko-portugalská lyrika. Témata PL I (13.-18. stol.). Středověká lyrika (galicijsko-portugalská) Středověká dějepisná , náboženská , výpravná a naučná próza Divadlo: Gil Vicente Renesanční poezie a divadlo Ohlas zámořské expanze Renesanční milostná novela

loader
I am the owner, or an agent authorized to act on behalf of the owner, of the copyrighted work described.
capcha
Download Presentation

PowerPoint Slideshow about 'Galicijsko-portugalská lyrika' - colleen-montgomery


An Image/Link below is provided (as is) to download presentation

Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author.While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server.


- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Presentation Transcript
t mata pl i 13 18 stol
Témata PL I (13.-18. stol.)

Středověká lyrika (galicijsko-portugalská)

Středověká dějepisná , náboženská , výpravná a naučná próza

Divadlo: GilVicente

Renesanční poezie a divadlo

Ohlas zámořské expanze

Renesanční milostná novela

Barokní poezie a próza, homiletika

Klasicistní a preromantická poezie

historick mezn ky
Historické mezníky

obyvatelstvo Iberského poloostrova: 1) Iberové, Keltové, Keltiberové 2) Římané 3) Germáni 4) Maurové

711 - počátek středověku v Port. podle generace rom. 19. stol) reconquista (vznik Portugalska se pojí s křížovou válkou – určuje se jeden z rysů port. kultury a identity – boj za víru nebo jinou přesažnou hodnotu – národ, vlast, obecné dobro atd.)

Galicie x Portucale (Raimund a Jindřich, Urraca a Teresa, 1094 Jindřich Burgundský získává hrabství Portucale)

AfonsoHenriques: svrchovanost na Galicii

1139 Ourique, 1147 Lisabon, 1165 Évora, 1169 Badajoz

1249 Faro (za vlády Alfonse III.): konec reconquisty

vznik port. království: 1140, uznání papežem 1179 (1. král. dynastie: burgundská, 1. panovník: AfonsoHenriques)

st edov k
středověk
  • myšlení (symbolické), spor mezi realisty a nominalisty, koexistence nadpřirozeného a fyzického světa, reforma křesťanství (tzv. clunyjská, 11. stol. unifikace)
  • hierarchické rozdělení společnosti (považováno za neměnné a dané Bohem):
    • oratores(mniši a klérus – zajišťují přízeň skrytých sil)
    • belatores (válečníci, rytíři, chrání obec před vnějším nebezp.)
    • laboratores(zajišťují obživu – rolníci, řemeslníci, výrobci)
  • rozdílný charakter střed. kultury na různých místech (rovněž v Port. – S vizigótská tradice, J hispánská tradice, mnohojazyčnost . – rom., arb, hebr., pobřeží civilizovanější, vnitrozemí archaické)
d jiny n rodn literatury
dějiny národní literatury

musí existovat:

společenství

jazyk

jazyk
Jazyk
  • od 5. stol. nářeční diferenciace lidové latiny, vznikají románské jazyky
  • 1) skupina východní (ital., rum., rétorom. dialekty)
  • 2) skupina západní (fr., okcit. – provensál. dialekt, katal., kastil, západohisp. nářečí – asturské, leonské, galicijsko-portugalské)
  • gal.-port. dialekt: na SZ poloostrova, v Port. mezi řekami Minho a Mondego, literární jazyk na poloostrově do 14. stol.
  • období proto-historické (od 9. do 12. století) – románské výrazy v textech psaných lid. latinou
  • období archaické – od konce 12. století (z doby před r. 1250 známy pouze dva dokumenty psané gal.port. – závěť Alfonse II. a Notícia do Torto, přibližný náčrt dokumentu, jehož konečná podoba je latinská.
liter rn podn ty
Literární podněty
  • vycházejí z autonomní tradice (folklór) a z literatury provensálské
galicijsko portugalsk lyrika1
Galicijsko-portugalská lyrika
  • korpus asi 2000 skladeb
  • cantigas: určené ke zpěvu a tanci (pův. lidovost, ústní podání); trovadores,jograis, segreis
  • existuje od konce 12. století, vrchol ve 13. stol., úpadek ve 14. století
  • cykly:
    • předalfonsovský– do vlády Alfonse III., končí cca 1248
    • alfonsovský– zlatý věk, nejvýznamnější básníci, největší počet písní
    • dinisovský– končí 1325 Dinisovou smrtí
    • podinisovský– končí 1354, za vlády Pedra I.
  • nejstarší (?) zaznamenaná píseň- PaiSoares de Taveirós: Cantiga de garvaia (1196)
d len
dělení
  • profánní
  • zpěvníky (Cancioneiros):
  • Cancioneiro de Ajuda (Zpěvník z Ajudy): nejstarší, zahrnuje skladby vzniklé před králem Dinisem (do r. 1279), cenný graficky
  • CancioneirodaBibliotecaNacional (Zpěvník Národní knihovny; zvaný též Colocci-Brancuti) – kopie z 16. stol. podle orig. ze 14. stol. přepsal A. Colocci, v 19. stol. nalezen v knihovně hraběte Brancutiho. Od 1924 v Nár. knihovně)
  • CancioneirodaVaticana (Zpěvník Apoštolské vatikánské knihovny)
  • Livro de Cantigas (Kniha písní), 1350 D. Pedro, conde de Barcelos)
  • duchovní
  • Cantigas de Santa Maria (Alfonso X elSabio, Písně na Pannu Marii): chvalozpěvy a výpravné básně o zázracích Panny Marie, přes 400, znám hud. doprovod
slide10
žánry
  • rozdělení podle fragmentu poetiky Arte de trovar(Cancioneiro de BN) – fragmentární text, začíná 4. kap. 3. části)
  • cantiga de amigo (píseň o milém)
  • cantiga de amor (píseň o lásce)
  • cantiga de escárnio e maldizer (píseň výsměšná a hanlivá)
cantiga de amigo
Cantiga de amigo
  • CANTIGA: písně často určené ke zpěvu a tanci
  • PUVOD: v autonomní tradici (poloostrovní folklór?, arabské a hebrejské básnictví – jarchas, jarxas?)
  • HLAS: hovoří žena o milém (není to šlechtična, ale prostá dívka), námětem je láska, stesk po milém; do své promluvy zapojuje další prvky jako „postavy“ (bukolickou přírodu a další lidské bytosti)
  • ŽÁNR: se určuje podle výrazu amigo(příp. se hovoří o „přítelkyni“ nebo „dceři“ – fremosa, fremosinha, louçãa)
  • NÁPĚV báseň je často stručným shrnutím toho, co se stalo, zvoláním, apostrofou
prostor
prostor
  • inspirace životem venkovského lidu (dívka jde ke studánce, schází se s milým, myje si vlasy apod.; jde na procesí, kde čeká milého; často je zde náznak příběhu (nejde o lyrickou poezii v dnešním smyslu, ale o primitivní synkretický žánr – spojení lyriky, epiky a dramatu)
  • domácí prostředí (dívka hovoří s matkou, sestrou, přítelkyněmi apod.; věnuje se domácí práci apod.)
  • prostředí dvora (námětem je dvorská láska v prožívání ženy)
s mantick oblasti v promluv subjektu
sémantické oblasti v promluvě subjektu
  • pocity zamilované ženy:
  • 1. oslava krásy (dívka hovoří o své kráse, výrazná tělesnost, vlasy jako erotický symbol)
  • 2. neopětovaná láska (žárlivost, bolest, stesk; příčiny: nestálost a nevěra milého, lež)
  • 3. zákaz (milenci se nemohou scházet, dívka se bouří)
  • 4. štěstí, radost (opětovaná láska, klíč. slovo leda)
  • charakt. je živelně důvěrný vztah k přírodě (magické pouto mezi osobami a vším, co se proměňuje – vlnami, vodou pramene, květy atd. – symboly erot. touhy)
pod nry
podžánry
  • bailias (taneční)
  • cantigas de romaria (písně z procesí)
  • cantigasmarinhas, barcarolas
  • alba (svítáníčko)
jo o zorro
João Zorro

- Vlasy moje, vy mé vlasy,

můj král pro ně posílá si.

Co teď , matko? A co dál?

- Musíš je dát, je to král.

- Hřívo moje, jak jsi vlála,

Král chce, abych mu ji dala.

Co teď, matko? A co dál?

- Musíš ji dát, je to král.

pero meogo
Pero Meogo

U zelené stráně

viděla jsem laně,

miláčku.

Po zelené stráni

jeleni šli statní,

miláčku.

Já se potěšila,

vlasy jsem si myla,

miláčku.

Co v tom bylo krásy,

myla jsem si vlasy,

miláčku.

Potom zlatou mašlí

stáhla, ať je krášlí,

miláčku.

Zlatem jsem je sepla,

tebe vyhlížela,

miláčku.

Zlatem jsem je stáhla,

na tebe čekala,

miláčku.

form ln rysy
formální rysy

paralelistická struktura

zákl. strukturní jednotkou je strofa (copla), zpravidla dvojice dvojverší (obě dvojice vyjadřují totéž a liší se pouze rýmovanými slovy)

po strofě následuje refrén

martim codax bo e m j kdyby m j mil tu il
MartimCodax: Bože můj, kdyby můj milý tušil

Bože můj, kdyby můj milý tušil, A

ve Vigu nemám jedinou duši B

a jsem zamilovaná. refrén

Bože můj, kdyby můj přítel věděl, A´

jsem ve Vigu sama tolik neděl B´

a jsem zamilovaná. refrén

Ve Vigu nemám jedinou duši, B

nikoho, kdo mě hlídá jak sluší, C

a jsem zamilovaná. refrén

Jsem ve Vigu sama tolik neděl, B´

a nikdo, kdo by si mne tu hleděl, C´

a jsem zamilovaná. refrén

paralelistick struktura
Paralelistická struktura

může být složitější a obměňovaná (souvisí s rozvojem kompoziční invence)

A) místo dvojverší – 3 nebo 4-veršové strofy

B) anaforický paralelismus (doslovné opakování sdružených strof)

C) refrén přestává být na konci, vkládá se do textu nebo je obměňován

D) cantiga de mestria(bez refrénu)

cantiga de amor
Cantiga de amor

subjektem je muž, který hovoří o své lásce k ženě

vliv okcitánský, který se projevuje:

A) jazykovými výpůjčkami (cor místo coraçon, prez místo preço , renmístonada, u místoaí, atd.)

B) tématem: ideál dvorské lásky (amor cortês, fin´amors) vyjadřující neopětovanou touhu po nedosažitelném objektu; tato touha se nemůže naplnit, aby nevyprchala; láska má cíl sama v sobě;

Dáma (senhor): „vassalagem de amor“ (milostné vazalství); dáma je pánem, jemuž básník pokorně slouží; představuje idealizovaný obraz ženy (klidný a jasný pohled, mírná gestikulace a pohyby, jemný úsměv (bon riir), dobrá mluva – důležité je chování, „vnitřní“ podstata ženské (božské) bytosti

V dvorské lásce platí daný etický kodex (nutno uchovat v tajnosti totožnost dámy, důležité je sebeovládání, uměřenost – tzv. mesura, básník musí snášet útrapy, nesmí se od dámy vzdálit, pokud k tomu nesvolí

- důl. je sebepozorovací analýza (introspekce) bás. subjektu

n p v
nápěv

liší se od provensálského typu – je rétoričtější a nikdy (až na 1 výjimku) neevokuje popis přírody

někdy spočívá pouze v axiomatickém tvrzení, které je dále rozvíjeno (quemama, estádestinado a sofrer)

někdy jde o syntetické vyjádření osobní situace (amo a talponto a minhasenhoraquenão sei o que fazer)

nejčastěji má nápěv podobu apostrofy (k dámě 1/3 písní – důl. pro určení žánru)

s mantick oblasti v promluv subjektu1
sémantické oblasti v promluvě subjektu

1. chvála dámy (elogiodadama)

2. odstup dámy (reserva dadama)

3. láska subjektu (amor do sujeito)

4. utrpení z neopětované lásky (penapor um amor não correspondido)

chv la d my
chvála dámy

není popisem tělesné krásy abstraktní a neurčité estetické hodnocení (fremosa, de bon parecer, dõaire, někdy hyperbolické fremosa e de bon parecer)

odkazy k jiným kvalitám (duševním): bemfalar, medida, muit´amada, důl. motiv loor n. prez(úcta)

pouze výjimečně chvála postavy (bemtalhada– odpovídá motivu bientaillieokcit. písní)

Výjimky:Garcia de Guilhade (zelené oči), Vidal (přirovnání k růži), Garcia de Guilhade – místo dámy opěvuje obyčejnou dívku

odstup d my
odstup dámy

reakce dámy většinou odmítavá, nicméně očekává se od ní mesura (emoc. rovnováha)

často se ale objevuje desmesura (nejde o překročení etikety, ale o neschopnost či lhostejnost dámy odměnit svého vazala – dáma využívá své moci, mstí se, odnímá mu právo ji milovat, dívat se na ni, pobývat na stejném místě apod.)

odstup dámy často vyjádřen zákazem (vidět ji, mluvit s ní) nebo přinucením opustit dané místo (alongar, mandarir, fazerpartir)

subjekt tedy může milovat dámu a sloužit jí, pokud ona o tom neví, a neustále se bojí, aby nedošlo k prozrazení

l ska
láska

většinou také syntetické zhuštění (opakování výroků jako miasenhorqueamomuito, ua dona quequeroben, amo-vos tanto)

subjekt již zamilovaný, když začíná mluvit

posléze většinou konstatování, že láska není opětována a kompenzována (galardon)

RuiQueimado– známý ve své době tématem „morrer de amor“ – hojně parodováno

utrpen z l sky coita
utrpení z lásky (coita)

modality : pesar, penar, dano, sofrer, padecer atd., z ní vyplývá situace, v níž se básník nachází (desaventurado, desasperado, cativoatd.)

projevy:

nespavost, ztráta radosti, symb. slepota (důl. motiv očí: senhor – lumedosmeusolhos), pláč, žal, zešílení (perder o sen, sandeu, folia), smrt

d dinis jak jste kr sn jak jste mil
D. Dinis: jak jste krásná, jak jste milá

Jak jste krásná, jak jste milá!

Byla-li to vůle boží

poznat vás, Bůh mě i souží.

Co jste se mne natrápila!

Napravte to ještě včas,

hle, stačilo vidět vás

a jsem rád a hned jsem ožil.

Ach, ta krása bez poskvrny!

Nevídáno, jak jste štíhlá,

to před vámi duše zjihla.

Dej Bůh, ať se vám vše splní.

Hle, teď jste se za trápení

odměnila, jen jste se mi

před očima jednou mihla.

Já jsem od té vaší krásy

čekal nekonečně blaha,

ale zatím, marná snaha,

dveře u mne podává si

žal, já nemám na vás nárok,

ale aspoň jednou za rok

vidět vás jen den, má drahá!

rozd ly mezi okcit nskou cans a galicijsko portugalskou cantigou
Rozdíly mezi okcitánskoucansó a galicijsko-portugalskou cantigou

portrét dámy v gal.port. básnictví se zdá poněkud konvenčnější, analýza citů stereotypní, někteří badatelé hovoří o monotónnosti (vysvětleno: např. NatáliaCorreia – jde o záznam emocí, nutné opakování – emotivní funkce)

hl. rozdíl je ve formální výstavbě (hodně básní má jako cantiga de amigorefrén a paralelistickou strukturu)

okcit nsk nry jejich obdobu lze naj t v gal port lyrice
Okcitánské žánry, jejichž obdobu lze najít v gal.-port. lyrice

pastorela

alba

pranto(planh, žalozpěv)

descordo (descort,balada, která chce vyjádřit citový otřes pozměňováním strofické stavby, logickými a syntaktickými nedůslednostmi atd.)

tenção (tenso)/ partimen

sirventês (sirventes)

cantiga de esc rnio e maldizer
Cantiga de escárnio e maldizer

častým námětem dvorský život a bohéma

představují střed. společnost (např. rozdíly a spory mezi trobadorem a žakéřem) – dokument o šlechtické mentalitě a intimních stránkách dvorského života

Všechny žánry mohou mít strukturu dialogickou (tencóna – tenção)

pero da ponte
Pero da Ponte

Bernaldo, vy zasloužíte

tahat se s nejhorší z bab,

a přitom moc dobře víte,

že kdyby ji chytil dráb,

na holou by dostala.

Coura, ta by pískala!

A vy vzteky zcepeníte.

Vy, kdo všecko pochopíte

jako dobrý segrel, chlap,

a přitom si narazíte

kdekým ošlapaný křáp?

Jen by drby dělala,

cuchta jedna ožralá.

Pořádně se zostudíte.

Jak se z toho vykroutíte,

kdyby to tak někdo káp

královi, že s běhnou spíte?

Ten by jí přistřihnul dráp.

Co od Boha nevzala,

za to vás by prohnala,

a vy jí to nevrátíte.

A co kdyby měla dítě?

Pomyslete na ten svrab,

když se s ní, jak dobře víte,

vyspí každý darmošlap.

Byla by tak uznalá,

že by i vám přiznala

díl na děcku nepokrytě.

dal term ny
další termíny

cantiga de vilão

cantiga de seguir

cantiga de atafinda (fiinda)

palavra perduta (verš bez rýmu)

dobre (opakování slov ve strofě)

mordobre (opakování slov morfologicky pozměněných)

cacefaton (nehezké slovo)

vybran auto i
Vybraní autoři

MartimCodax: galicijský žakéř, 7 písní o milém s dochovaným notovým zápisem

Dinis(1279-1325): 138 písní, žák provensálské školy, ale vytýkal jí formalismus

João Garcia de Guilhade: patrně z Galicie, orig. svým pojetím lásky, kterým převrací prov. topos dvorské lásky a místo „smrti z lásky“ předkládá koncept „života z lásky“ (láska je tělesná, je zdrojem tvůrčí síly apod.)

Pero da Ponte: gal.básník, známý hanlivými písněmi na potulného žakéře Bernarda de Bonaval, který si za svá díla nechal platit

Alfons X. Učený (1252-1284): Cantigas de Santa Maria

15 stolet
15. století

nedochovaly se památky, přestože básnická tvorba existovala

vznikají kastilské zpěvníky, např. Cancionero de Baena(Juan Alfonso de Baena, 1445) nebo CancioneroGeneral(HernandodelCastillo, 1511)

úpadek gal.-port. lyriky, která existuje, ale její typ. rysy se proměňují – např. zaniká paralelismus a opakování, metrická pestrost se omezuje na tzv. redondilhu (stará básnická norma – „medidavelha“):

A) redondilha maior (7 slabik)

B) redondilhamenor (5 slabik)

garcia de resende cancioneiro geral 1516
Garcia de Resende: CancioneiroGeral(1516)

tištěná podoba; obsahuje tvorbu složenou na dvorech Alfonsa V., Jana II. a Manuela I. (přesně tvorba z let 1440?–1516), kterou se podařilo shromáždit z rukopisných zpěvníků („cancioneiros de mão“), často bez ohledu na kvalitu

rozměr sociologický: rysy života a zábavy u dvora přelomu 15. a 16. století

Předmluva:

úmysl: zachovat portugalské tradici významnou literární produkci nedávné minulosti a nevyhýbat se žádným tématům (vše lze zbásnit) – moderní (předrenesanční) duch

pokračování trobadorskémilostné poezie (gentilezas) a satirické tradice (cousas de folgar)

poezie je zábava i nástroj kritiky

nabádá k opěvání velkých činů Portugalců

slide38
Žánry

vilancete: motto (2-3 verše) + volta (glosa) (7 veršů)

cantiga: motto (4-5 veršů) + volta (glosa) (8 – 10 veršů)

esparsa: 1 strofa (8-16 veršů)

trova – označení pro strofu

znaky pal cov poezie
znaky palácové poezie

skupinová mentalita (sdílení hodnot – výsměch z toho, co vybočuje z běžně uznávaného rámce, týká se např. i módy, navazuje na satirickou tradici)

příležitostný ráz (umění skládat básně patří k základním dovednostem dvořana)

existence modelových témat (usnadňujících tvorbu) - poezie je chápána jako umění variace, jež dokládá básníkův (ostro)vtip, psát verše (fazertrovas) znamená primát formy nad obsahem

galantní charakter (hl. tématem je žena – tradice milostné lyriky, nicméně mnohdy žena fyzická, stejné spol. úrovně, jejíž totožnost není nutné držet v tajnosti)

kolektivní charakter (na skladbě se podílí několik dvořanů, týká se zejména básní založených na struktuře právního procesu – dvě strany, každá obhajuje jeden názor – tradice tenção/partimen– nyní se více blíží skutečnému procesu (svědci, obžaloba, obhajoba, rozsudek atd.) , pouze milostná témata

osamostatňování na hud. doprovodu – nicméně redondilha stále ještě hudebnost podtrhuje (viz též odkazy v 19. a 20. stol.)

auto i
Autoři

autoři, kteří se stanou hlavními představiteli portugalské renesance: GilVicente, BernardimRibeiro, Sá de Miranda

ostatní, např.sám Garcia de Resende(Trovasàmorte de Dona Inês de Castro), Diogo Brandão (Fingimento de amores), João Roiz de Castel Branco (Cantiga, partindo-se) aj.