ŠVÝCARSKÁ KONFEDERACE (ŠVÝCARSKÉ SPŘÍSEŽENE C TVÍ)

1. ŠVÝCARSKÁ KONFEDERACE (ŠVÝCARSKÉ SPŘÍSEŽENECTVÍ) Komparace politických systémů

2. Švýcarská konfederace • státní zřízení – federativní parlamentní demokratická republika • Polopřímá demokracie – koexistence parlamentu na úrovni spolku, kantonálních parlamentů, institutů referenda a iniciativy • navzdory svému názvu je Švýcarsko od r. 1848 federací složenou z 26 kantonů • 4 úřední jazyky němčina, francouzština, italština a rétorománština • Micheline Calmy-Rey je pro rok2011 prezidentka • Direktoriální forma vlády = vyznačuje se kombinací přímé a representativní demokracie a nepříliš výrazným oddělením zákonodárné a výkonné moci, • Konsensuální demokracie • Ústava – monolegální dokument, přijat v referendu 1999 (nová ústava nebo revize staré ústavy?)

3. Znaky konsensuální demokracie • Exekutiva zahrnuje široké spektrum politických stran • Vysoká míra nezávislosti exekutivy a legislativy navzájem - vysvětlit, v čem to spočívá – vláda chápána jako výbor parlamentu • Více politických stran • Uplatnění poměrného volebního systému při parlamentních volbách • Decentralizovaná vládní struktura, federální uspořádání • Dvoukomorový parlament, silné postavení horní komory, která je volena na základě odlišného volebního systému než dolní komora parlamentu • Existence psané ústavy

4. Vznik Švýcarska • Vyvážený demokratický systém, nejdéle existující stát na republikánské bázi • Začal se vyvíjet od roku 1291 • Vznik zdola nahoru • Důležitý mezník vývoje je Vestfálský mír z roku 1648, kde je spolek švýcarských kantonů zmíněn jako samostatný stát • 1798 obsazeno Švýcarsko francouzskými revolučními vojsky, které vytvořily na území Švýcarska Helvétskou republiku • Návrat k decentralizované struktuře společenství přinesl až Vídeňský kongres z roku 1815. Švýcarsko získalo tak zpět svou nezávislost a garanci neutrality ze strany evropských mocností • Švýcarsko neprodělalo klasickou demokratickou revoluce jako Francie nebo Velká Británie • Statut neutrálního státu umožnilo nastoupit tomuto státu zvláštní cestu malého státu uprostřed Evropy. Švýcarsko se nezúčastnilo první ani druhé světové války. Klidný vnitřní i zahraničně-politický vývoj přispěl k hospodářskému úspěchu a udržení vysoké životní úrovně v zemi • V dnešní době je považován za nejdemokratičtější systém fungování společnosti

5. Federativní uspořádání • Švýcarsko se skládá z 20 kantonů a 6 polokantonů • Kantony se různí rozlohou i počtem obyvatelstva, je typické také rozmanité jazykové složení • Kantony mají vlastní ústavy, specifickou vládní strukturu odlišnou od spolku, mají zákonodárnou a soudní pravomoc, která není odvozená od spolku, ale je originální • Kantonální vlády složeny z 5 až 7 členů, voleni přímo lidem, přímá demokracie má na úrovni kantonů silnější kořeny a je častěji využívána • Obce požívají vysoký stupeň autonomie, jejich pravomoci jsou chráněny Spolkovým soudem. Kantony nemohou zasahovat do práva obcí se slučovat. • Veřejná správa je ve Švýcarsku na všech úrovních finančně nenáročná. Je postavéná na tzv. miličním systému – institut čestného úřadu, který daná osoby zastává jako vedlejší zaměstnání bez nároku na mzdu

6. Principy švýcarského federalismu • Ústavy kantonů musejí být ve shodě s ústavou federace, musejí mít demokratický charakter a přijaty v referendu, • Výkon státní moci náleží v zásadě kantonům, kromě věcí, které sama ústava svěřuje federaci. Každé rozšíření kompetence federace vyžaduje změny ústavy, • Prostřednictvím druhé komory parlamentu – Rady kantonů (ujasnit názvy), mají kantony podstatný vliv na federální zákonodárství a taktéž i ve sféře kontroly nejvyšších státních orgánů, především vlády, • Kantony musejí být vyslyšeny v důležitých věcech, mají zákonodárnou iniciativu, alespoň 8 kantonů společně může vyvolat referendum v záležitosti již parlamentem schváleného zákona, • Centrální moc reprezentovaná zejména vládou si zachovává především dozorovou funkci v kontrolních pravomocech, • V případě narušení spolkových závazků kantony může federace v různém stupni intervenovat – od vyslání federálního komisaře, až po vojenskou intervenci v případech narušení veřejného pořádku v kantonu, kdy kanton samotný není schopen zajistit klid.

7. Spolkové shromáždění – parlament • Nejvyšším orgánem státní moci je Spolkové shromáždění – 2 komory: • 1. komora = Národní rada, zastupující občany, 200 poslanců na 4 roky, přímo voleni, systém poměrného zastoupení, • Členové Národní rady mají svůj mandát v parlamentu jako vedlejší činnost, kromě toho totiž vykonávají ještě své zaměstnání • 2. komora = posláním je primární reprezentace členských států či konstitutivních subjektů federace = Stavovská rada = zastupující kantony, 46 členů, délka volebního období a způsob voleb členů je předmětem úpravy v kantonálních ústavách – převazuje většinový volební systém, s výjimkou 1 kantonu. Dnes Rada států • - typická je rovnomocnost komor, každý návrh zákona musí schválit obě komory • - na výkonné moci se Spolkové shromáždění podílí volbou členů vlády podle předem stanoveného národnostního, religiózního, teritoriálního a politického klíče, zaručující účast ve vládě 4 největším politickým stranám

8. Spolková rada • = vláda sedmičlenná • Každý spolkový rada (ministr) spravuje jeden ze sedmi úřadů • Je v zásadě výborem parlamentu voleným na společném zasedání obou komor Spolkového shromáždění tak, aby byly proporcionálně zastoupeny všechny hlavní politické síly – tzv. magická formule (uveďte i složení stran) • Není možné členy vlády odvolat • 4 letý mandát, možné znovuzvolení, založena na principu kolegiality, zodpovídá za své rozhodnutí jako celek • Zvolen je jen ten, kdo získá absolutní většinu hlasů • Neexistuje princip vyjádření nedůvěry vládě • Vláda je však přesto parlamentu podřízena, odpovídá se mu ze své činnosti a přijímá od něj pokyny, v případě konfliktu vláda nerezignuje, nýbrž se přizpůsobí požadavkům parlamentu

9. Hlava státu • Systém ve Švýcarsku nezná samostatnou funkci státního prezidenta • Prezident je předsedou Spolkové rady, který je z jejich členů volen Spolkovým shromážděním vždy na 1 rok • Není formální hlavou státu, zůstává jen jedním z členů vlády (primus inter parens), navenek plní funkci reprezentanta státu z pověření Spolkové rady • Spolu s ním je volen místopředseda • Zvl. Je funkce spolkového kancléře, který je volen Spolkovým shromážděním a účastní se zasedání Spolkové rady, kde však nemůže hlasovat

10. Soudní moc • Na spolkové úrovni existuje Spolkový soud v Lausanne • Soudce volí Spolkové shromáždění na 6 let • Je nejvyšší odvolací instancí v trestních, civilních a správních záležitostech • Ochraňuje ústavou zaručená práva, rozhoduje spory mezi kantony a mezi spolkem a kantony

11. Ústava Současná ústava pochází z roku 1848, prošla zásadními revizemi v roce 1874 a 1999 ( 197 článků a 6 oddílů) • polopřímá demokracie • jediný zástupce tohoto modelu na světě: v běžném politickém procesu funguje Švýcarsko jako parlamentní demokracie s přímo voleným dvoukomorovým parlamentem, z jehož vůle je konstituována sedmičlenná spolková vláda (Spolková rada). • Instituty přímé demokracie: referendum a lidová iniciativa • lid má suverénní moc – lid může zvrátit rozhodnutí exekutivy? (dovysvětlit).

12. Referendum a lidová iniciativa • Ve Švýcarsku se uplatňují dvě formy přímé demokracie – referendum a lidová iniciativa • V referendu hlasují občané o obsahu, který určí státní orgán, lidé nemohou ovlivnit formulaci referenda • Obligatorně je referendum prováděno v případě změny ústavy, vstupu Švýcarska do mezinárodních obranných organizací nebo nadnárodních společenství a některých federálních zákonů • Fakultativní referendum se provádí, pokud to požaduje 50.000 oprávněných voličů nebo 8 kantonů • Lidová iniciativa je svěřena 100.000 oprávněných voličů, kteří mohou navrhovat změnu ústavy nebo federálních zákonů. Je to institut, kde mohou ovlivnit občané přímou formulaci textu ( rozdíl od referenda )

13. Charakteristika politického systému • Švýcarsko – zvláštní případ mezi politickými systémy • Republikánská a demokratické tradice • Znaky: - instituty přímé demokracie, - federální struktura, - proporční forma vlády (spíše proporční princip v zastupování – např. ve vládě), - vysoká míra konsensu v rozhodovacím procesu • „polopřímá demokracie“– znaky: koexistence parlamentu na úrovni spolku, kantonálních parlamentů, institutů referenda a iniciativy, v některých kantonech se konají i lidová shromáždění všech voličů

14. Politický systém a jeho vývoj • Model demokratické vlády - konsensuální (konkordanční) demokracie - znaky: 1) exekutiva - široké spektrum politickým stran, široká vládní koalice, 2) vysoká míra nezávislosti exekutivy a legislativy navzájem, 3) více politických stran, 4) uplatnění poměrného volebního systému při parlamentních volbách, 5) silné zájmové svazy, 6) decentralizovaná vládní struktura, 7) dvoukomorový parlament, 8) existence psané ústavy. • Jednou z forem - tzv. konsociační demokracie

15. Vývoj stranického systému I. • 3 základní fáze, ovšem kontinuita: • 1) fáze: 1848-1919 • Od 1848 – klasická majoritní demokracie (vláda liberálně orientovaných protestantských elit), • = stranický systém predominantní strany – švýcarští liberálové, • Převládaly honoračně organizované strany • Na konci 19.st. - proces vytváření masových organizačních typů politických stran (zejm. u sociálních demokratů) – tlak těchto stran na úpravu volebního práva - zavedení všeobecného volebního práva • 1848 – 1919 – proporční volební systém • Strany vznikaly nejprve na lokální – kantonální úrovni – skupiny organizující voliče • Svobodomyslná demokratická strana (FDP) – 1894, volné seskupení liberálních, svobodomyslných, radikálních a demokratických skupin. Kromě obhajoby politického a hospodářské liberalismu disponovali i vynikajícímu kontakty se šv. průmyslem, bankovním sektorem i malovýrobou a udržovaly si tak rozhodující vliv na ekonomickou politiku • Katolicko-konzervativní lidové strany (KCVP) – 1912, zpočátku oponovala vládnoucím liberálům, postupně nejdůležitějším koaličním partnerem FDP • Sociálně demokratická strana Švýcarska (SPS) – 1888 – zpočátku radikální, omezený politický vliv, po r. 1919 druhá nejsilnější • 1929 Rolnická, živnostenská a měšťanská strana (BGBP) – ochranářská politika vůči domácímu agrárnímu sektoru • Nikdy nedošlo ke vzestupu totalitně zaměřených politických stran

16. Vývoj stranického systému II. • 2) fáze: • 1919 – liberálové ztratili parlamentní majoritu --- multipartijní podoba stranického systému • - 40. a 50. léta – postupné zavádění konsociačních mechanismů – jednoznačný posun typu stranického systému směrem k umírněnému pluralismu • 1947 – zapojení hospodářských zájmových skupin - zavedení procedury projednávání návrhů zákonů ještě před tím, než byly oficiálně projednány v parlamentu • Postupně se vyvinul i mechanismus politické konsociační vazby v rámci tzv. magické formule (vznik 1959) - zapojil čtyři nejvýznamnější politické strany do podílu na vládní odpovědnosti • Proces přebudování švýcarského politického systému z majoritní do konsociační podoby = proces, v rámci něhož musela pravicová i levicová opozice překonávat odpor vládnoucích liberálů – výsledkem politických sporů bylo etablování proporčního systému (do Národní rady 1919) a v podstatě doposud trvající praxe používání nástrojů přímé demokracie. V kombinaci s federativním členěním země to usnadnilo vytvoření konsociačních vzorců

17. Vývoj stranického systému III. • 3) fáze: od 1959 • existence permanentní vlády velké koalice • 1959 – sestavena magická formule • Stranický systém 50., 60. let – stabilní i voličská základna konstantní • Přelom 60. a 70. let – polarizace stranického systému, • Polovina 70. let a na počátku 80. let – návrat stranického systému do velmi stabilní a velmi málo polarizované polohy • 1995 – SVP 15% hlasů = zlom v dosavadním trendu • 1971 – založena první zelená strana: Lidové hnutí pro životní prostředí (MPE), 80. léta – rostla podpora stran zelených (radikální levice: Švýcarská zelená alternativa = GRAS, umírněná frakce: Švýcarská strana zelených) • od r. 1991 – tlaky na parciální proměnu magické formule, které souvisejí s proměnou vzájemného relativního významu čtyř největší ch politických stran • V r. 2003 tak poprvé od r. 1959 došlo k proměně magické formule, ale její princip byl zachován

18. Znaky politického systému poválečného Švýcarska • Decentralizovaný skutečný federalismus, • Aktivní přímá demokracie na federální a kantonálních rovinách, • Sedmičlenná vláda (systém vlády direktoria), • Magická formule (permanentní velká koalice), • Skrytý korporativismus (či kvazikorporativismus), • Vysoce nezávislá centrální banka, • Neutralita v mezinárodní politice.

19. Magická formule • Spolková rada - sestavována od r. 1959 na základě tzv. magické formule = vláda velké koalice • 4 národnosti: německá, francouzská, italská, rétorománská • Působí rozmanitá náboženství • Velké rozdíly mezi jednotlivými kantony • zajištěna účinná kooperace a reprezentace pokud možno co nejvíce relevantních elit, vytvářejí se speciální formální i neformální pravidla na institucionální i procesní úrovni • Sedmičlenná šv. vláda - zastoupení reprezentantů různých segmentů šv. společnosti - zasedali v ní 2 zástupci křesťanských demokratů, 2 liberálové, 2 sociální demokraté. Sedmé křeslo bylo vyhrazeno pro zástupce lidové strany – toto rozložení, NE princip velké koalice samotný – se změnilo v r. 2003 (uvést jak) • PLUS nepsané zvyklosti: rovnoměrné zastoupení jednotlivých národností (4 německy hovořící, 2 francouzsky a 1 italsky), přihlíží se i ke složení vlády podle jednotlivých kantonů • Splnění podmínek - poměrně silná personální kontinuita • Význam jednotlivých podmínek se proměňuje. (náboženské příslušnost ↓, zastoupení žen ↑) • + snaha relevantních stran vytvořit instituci dostatečně reprezentativní a pevnou na to, aby zamezila příliš častému využívání referend a lidových iniciativ

20. Volební systém a participace občanů • Volební a hlasovací právo žen na spolkové úrovni - 1971 (v některých kantonech ještě později) • Národní rada – poměrný volební systém - jednotlivé kantony mají přidělený počet mandátů odpovídající počtu obyvatel • NE klausule, která by určovala minimální počet hlasů pro vstup do parlamentu • volič má právo měnit pořadí kandidátů na listině – buď jméno kandidáta proškrtne nebo jej naopak připíše ještě jednou na listinu a tím mu dá preferenční hlas navíc = tzv. kumulace hlasů • Volič může také zanést kandidáty jedné strany na listinu jiné strany a nahradit jimi ty stávající = tzv. panašovat • Při volbách do Stavovské rady platí většinový systém – volič dostane prázdný volební lístek, jméno kandidáta sám vlastnoručně doplní (seznamy kandidátů jsou zveřejňovány v tisku)

21. Švýcarské politické strany • Organizační těžiště stran - na úrovni jednotlivých kantonů, • Na úrovni spolku - jednotlivé strany spíše slabě organizované svazy kantonálních organizací, které disponují pouze omezenou mírou vybudované organizační struktury (slabé finanční zajištění, značná část – dobrovolnický princip) • Nezaujímají zvláště silné postavení v politickém systému • Typická decentralizace politických stran – malá propojenost pro celé území – ovlivňuje to i volby a volební kampaň, která je zaměřená na specifické problémy jednotlivých kantonů

22. Profily relevantních politických stran • SPS = Sociálnědemokratická strana Švýcarska, zal. 1888, reprezentována s výjimkou 1 ve všech kantonálních parlamentech (levice) • CVP = Křesťanskodemokratická lidová strana, zal. 1912 – těžiště v katolických kantonech, reprezentována s výjimkou 1 ve všech kantonálních parlamentech, součástí vládní koalice již 110 let (politický střed) • FDP = Svobodomyslná demokratická strana, zal. 1894, reprezentována s výjimkou 1 ve všech kantonálních parlamentech, tradičný pol proud šv. Liberalismu (pravý střed) • SVP = Švýcarská lidová strana, zal. 1917, vznik odštěpením od FDP, do rl 1971 nazývána Švýcarská rolnicko-živnostenská a měšťanská strana, z toho vyplývají i voliči - dnes v 19 kantonálních parlamentech (pravice)

23. Současná podoba stranického systému • Volby do Národní rady: 1995, 1999, 2003 – narušily tradiční stabilitu stranického systému – přesuny volební podpory, dotklo se to i 4 stran magické formule • Hlavní témata kampaně voleb 2003: azylové právo, stav ekonomiky, reforma zdravotního a penzijního systému, vztahy Švýcarska s EU – modifikace magické formule • SVP – ostrá rétorika (důležité uvést, proti komu se SVP vymezuje), nejostřejší kampaň, nejprofesionálněji vedená

24. Volby 2003 • FDP – 18%, 36 mandátů • CVP – 14%, 28 mandátů • SPS – 26%, 52 mandátů • SVP - 27,5%, 55 mandátů • Nevládní strany – 29 mandátů, nejsilnější Zelení (13) – neexistuje silná parlamentní opozice vůči vládě • Vládní strany získaly 85,5% voličů a obdržely 171 mandátů v Národní radě

25. Volby 2007 • FDP – 15,5%, 31 mandátů • CVP – 15,5%, 31 mandátů • SPS – 21,5%, 43 mandátů • SVP - 31%, 62 mandátů • Nevládní strany – 33 mandátů, nejsilnější Zelení (20) • Vládní strany získaly 83,5% voličů a obdržely 167 mandátů v Národní radě • Také uvést témata voleb – imigrace apod.

26. Literatura • Strmika, Maxmilián, a kol., Politické strany moderní Evropy, 1. vydání, Praha: Portál, 2005, str.: 325-343, ISBN 80-7367-038-0. • Kysela, Jan, Dvoukomorové systémy, 1. vydání, Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2004, str.: 283-289, ISBN 80-86432-89-0. • Karel Klíma, Karel a kol., Encyklopedie Ústavního práva, 1. vydání, Praha: ASPI, a.s., 2007, str.: 651-653, ISBN 978-80-7357-295-2. • Blahož, Josef, Srovnávací ústavní právo, 3. vydání, 2007, Praha:ASPI a.s., str.: 310-312 ISBN 978-80-7357-312-6. • Pavlíček, Václav, a kol., Ústavní právo a státověda, I. Díl Obecná státověda, Praha:Linde Praha a.a., 1998, str.: 114-115, ISBN 80-7201-141-3. • Prof. JUDr. Klokočka, Vladimír, Ústavní systémy evropských států, Praha: LINDE Praha a.s., 1996, 1. vydání, str.: 154-158 , ISBN: 80-7201-010-7. • DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra, et al. Základní modely demokratických systémů. 1. Praha : Oeconomica, 2008. Švýcarsko, s. 233-255. ISBN 978-80-245-1357-http://www.parlament.ch/d/dokumentation/statistiken/Seiten/zusammensetzung-nr-nach-wahlen.aspx • http://www.parlament.ch/d/wahlen-abstimmungen/parlamentswahlen/wahlen-2007/diezahlen/Seiten/default.aspx