Interpretace práva

1. Interpretace práva

2. Pojem interpretace práva a její význam • Interpretace (výklad) právních norem je poznávací (intelektuální) proces, který je zaměřen na zjištění obsahu, smyslu a významu právních norem • Výklad práva je nezbytným prvkem jakékoliv právní činnosti • V současnosti převládá názor, že interpretace je zároveň ve větší či menší míře procesem dotváření práva • Proti správné interpretaci stojí vadná interpretace, spočívající v dezinterpretaci (tj. v omylu při interpretaci) či falsifikaci, tj. v úmyslně nesprávné interpretaci

3. Klasifikace výkladu práva podle subjektů I. – obecně závazný • výklad Ústavního soudu – obecně závazný pokud ÚS jedná jako negativní zákonodárce • výklad autentický – výklad právní normy tím, kdo právní normu přijal • výklad legální – podává orgán, který byl právní normou výslovně zmocněn k podávání obecně závazného výkladu

4. Klasifikace výkladu práva podle subjektů II. - není obecně závazný • výklad soudní – výklad obsažený v pravomocném rozhodnutí v konkrétní věci + výklad vyšších soudů • výklad orgánu aplikujícího právo – je právně závazný jako součást individuálního aktu aplikace práva • výklad oficiální (interní) – podává státní orgán pro podřízené orgány, podřízené pracovníky • výklad vědecký – je podáván právní vědou v odborné a vědecké literatuře (učebnicích, komentářích, monografiích, odborných článcích v časopisech)

5. Klasifikace výkladu práva podle metody I. • Jazykový výklad – objasnění významu slov a vět podle filologických, především gramatických, morfologických, syntaktických, sémantických pravidel • Slovům, výrazům a termínům použitým v textu zákona je třeba rozumět v tom smyslu, který mají v obecném základu spisovného jazyka, jestliže nejsou důležité důvody pro to, aby jako základ interpretace byl přijat odlišný význam • Jestliže jsou v zákoně použity technické, biologické či jiné speciální výrazy, které mají odborný ustálený význam (a nejsou legálně definovány odlišně), je třeba vycházet ze smyslu, který mají v odpovídajících speciálních oblastech poznání

6. Klasifikace výkladu práva podle metody II. • Logický výklad – zjištění obsahu právní normy pomocí pravidel formální logiky • Argument a contrario - argument z opaku • Argument per eliminationem - používá se v případě taxativních výčtů • Argument per analogiam - daný případ má být rozhodnut stejně nebo podobně jako případ v zákoně ustanovený • Argument a minori ad maius - úsudek od menšího k většímu • Argument a maiore ad minus - úsudek od většího k menšímu • Argument reductione ad absurdum - dovedení věci do nesmyslných závěrů

7. Klasifikace výkladu práva podle metody III. • Systematický výklad - zjišťuje obsah právní normy srovnáváním s jinými normami právního řádu • Historický výklad - spočívá v objasnění smyslu normativního aktu na základě toho, za jakých společenských okolností byl přijat • Komparativní (srovnávací) výklad - užití cizího práva pro účely výkladu domácího práva • Teleologický výklad - cíl celého výkladu, hledisko účelu (telos) a smyslu vykládaného ustanovení

8. Klasifikace výkladu práva podle rozsahu • výklad doslovný - rozsah normy se určuje adekvátně, tj. v té podobě, jak je vyjádřen slovně v textu právní normy • výklad zužující (restriktivní) - stanoví smysl právní normy úžeji, než jak by vyplývalo z izolovaně zkoumaného textu • výklad rozšiřující (extenzivní) - stanoví obsah právní normy šířeji, než vyplývá z doslovného znění příslušného normativního právního aktu