VZTEKÁM, VZTEKÁŠ, VZTEKÁME

1. VZTEKÁM, VZTEKÁŠ, VZTEKÁME Klára Votavová Psychologická poradna Kaléa

2. ÚVODEM • Výchova = vzájemný dynamický proces • V celé řadě věcí je dítě předmětem našich očekávání – první krůček, první slovo, nástup do školky…pak prožíváme uspokojení i zklamání. • „Život dítěte nutně ovlivňuje naše postoje k němu. A přitom sami rodičovsky vyspíváme a vyzráváme. Je to věčný koloběh vzájemných vlivů a působení.“(Matějček) • Dva sourozenci v jedné rodině mohou mít dosti odlišné výchovné situace. • Zkrátka jsme trochu jinými rodiči kojence, jinými školáka, slečny či mladíka, kteří chodí do tanečních.

3. JAKÉ DĚTI MÁME NA MYSLI? • 1 – 2 roky - 1. krůčky, běhání - Myšlení – egocentrické (1. zájmena, moje sám, já), magické • Jazyk omezený (rozumí téměř vše, ale vyjadřování je v začátcích) • „Ne“ hned další slovo po máma, táta, haf, babi - Emoce nezralé, „živelné“

4. A také… • 2 – 4 roky • Stále velký motorický rozlet, zkouší, co vše dokáže • Rozvoj jazyka – možností vyjadřování • Veliký rozvoj myšlení – začínají chápat vztahy, něco vyvolá nějaký výsledek (i naše očekávání od nich jsou tedy větší), ale stále egocentrické a magické • Začínají nahlížet emoční stavy jiných osob (např. bolest, když někomu ublíží) - Zásadní období, pro tvorbu norem co se smí a nesmí, zvl. od 3 do 4 let.

5. CO TO JE VZDOR? • = opozice, rebelství, neposlechnutí • = vyjadřování nesouhlasu, vzteku, agrese • vztekání – záchvaty, „scény“ – řev, kopání, házení věcmi… • s věkem – větší komponenta jazyka, méně motorického projevu, verbální „agrese“, odmlouvání • smlouvání, diskutování, zkoušení hranic alá „poslechnu až“ (poukazuje na vývoj v porozumění hranicím a trestům) • ignorování příkazu, dělání něčeho jiného

6. VZTEKÁNÍ • Nejvíce dostupných informací • 2 hlavní citové komponenty – vztek a smutek • 35% dětí vě věku 2 – 4 roky, minimálně jeden záchvat týdně (španělský zdroj) • nejčastější délka trvání záchvatu 0,5 – 1 minutu • 75% záchvatů trvalo 5 minut a méně. • Během prvních 30 sekund – dupání, válení se na zemi = kratší scéna

7. VÝVOJ VZTEKÁNÍ • výskyt scén roste od 24 do 36 měsíce, pak klesá • Vývoj neprobíhá plynule – období klidu (4/5 let), období vzdoru, je snazší ztratit nervy, zvýšit výskyt trestů • Vztekání jako vývojový úkol - „Do jisté míry trestáme lidskou přirozenost, a to je na pováženou.“ (Matějček) • viz. co všechno je vzdor

8. Individualita vzdoru aneb proč nefungují návody? • ve hře je celá osobnost vychovatele (jeho zkušenosti, vědomosti, vlastní životní dráha, soustava hodnot) • celá osobnost dítěte • vývojový stupeň osobnosti dítěte • po každé jiný citový vztah (matka, otec, babička) • momentální nálada jak vychovatele tak dítěte • aktuální situace a společnost • Některé děti mají tendenci se vztekat více než jiné, vyjádření temperamentu, ale může jít i o vyjádření situace (narození sourozence, maminka nastoupí do práce…) • „Máme-li s různými dětmi dosáhnout téhož cíle, pak s nimi musíme jednat různě. Jsou děti mazlivé, nemazlivé, pomaleji a rychleji vyspívající, více či méně citlivé, hodně či málo odolné…“

9. NEJČASTĚJŠÍ VÝCHOVNĚ NÁROČNÉ SITUACE • oblékání (ideálně před odchodem, kdy máme málo času) • samotný odchod z domu, z herny, z návštěvy… • jídlo • ukládání ke spánku • odepření něčeho chtěného (šroubovák, tatínkova zrcadlovka, maminčina rtěnka…) A další?.... otázka na vás

10. Proč jsou pro nás tyto situace tak nepříjemné? • Když je dítě spokojené, jsme taky šťastní, uspokojení • Naše běžně hodné dítko „zlobí“ a vidí to všichni! Možné pocity selhání, co si ostatní myslí o mne jako matce/otci…

11. Citát z i-dnes • "Je důležité, aby si maminka nejprve sama uvědomila, co to s ní dělá. Protože v takové vypjaté chvíli se i ta nejkřehčí žena setkává se svým vlastním vztekem a agresí." Markéta Kavale proto doporučuje ve chvíli, kdy děckem i vámi cloumá vztek, vnímat sama sebe a uvědomit si vlastní rozpoložení. "Jenom tím, že si dokážete říct: já jsem ale naštvaná, se přehoupnete přes vlastní agresi. • Někdy pomůže jen to, když vyjdete z místnosti, nadechnete se - samozřejmě když je dítě v bezpečí - a pak se tam vrátíte. V té chvíli jste totiž už jinde a dokážete adekvátně reagovat."

12. Pro výchovně náročné situace je užitečné…

13. MATKA obvykle má základní postavení, zajišťuje zázemí, pohodu – Jistota domova čtenářka příruček a publikací o výchově kde se matky obávaly o vývoj dětí, zajímaly se o řešení problémů – tatínci žádný problém neviděli. V jiné studii se ukázalo, že matky si za chování dětí přičítají větší zodpovědnost (Watson, 1985). OTEC „most do společnosti“ - otec dítě přiměřeně destabilizuje a přivádí do situací, kdy je nuceno reagovat na zcela nové situace a přizpůsobit se jim (Šulová) Mají tendenci se chovat jinak k synům – jistá míra agrese jako projev „chlapáctví“ Používají častěji tělesné tresty, méně diskuze MÁMA x TÁTA

14. RIZIKO VÝCHOVNĚ NÁROČNÉ SITUACE ZVYŠUJE • nedůsledná výchova • nedostatečné vymezení hranic v minulosti • příliš mnoho hranic • vývojová fáze a věk dítěte • Situace - hlad, únava, nuda

15. Jak se dá náročně výchovné situaci předejít? • Vytvořte si svůj scénář • Volba místo rozkazu (oblékneš si tričko nebo kalhoty?) • Hra • Zadání úkolu • Jasné instrukce – na délku paže, věta cca 5 slov, když něco opakuji 3x (neopakovat) • „Konstruktivní manipulace“ – věřím, že…, případně teď odejdu a schválně jestli se stane kouzlo, to jsem zvědavá • „Paradoxní intence“ – ne aby ses oblík, to by mne teda opravdu naštvalo • Tipy – bublifuk (při foukání se nedá vztekat), jídlo – co můžete rozdávat déle a po malých částech – ideální malé bonbónky, sušené banánky, rozinky… • Co funguje vám?

16. BOD ZVRATU • Z výzkumů vyplývá, že snažit se můžeme do určitého bodu. • Po tomto bodě je vztekání natolik rozjeté, že celá řada výchovných prostředků nezabírá (tj. dítě je ani nevnímá! Co takhle šetřit energii na později?)

17. A JAK TEDY VYCHOVÁVÁME? 1) Po dobrém • odměna • pochvala • slib • humor • změna situace – odvedení dítěte jinam • přenesení pozornosti jinam • kompromis – křičet může, ale venku • jdeme příkladem – není nic „lepšího“ než, když se vztekají oba • volba na místo příkazu (oblékneš si mikinu nebo kalhoty?) • hra (oblékání – pelíšek) • popis situace

18. A JAK TEDY VYCHOVÁVÁME? 2) Po zlém • odepření hračky, odměny… • odepření pozornosti (kratší scéna, pokud není přítomen rodič, ale může vést i ke zvýšení projevu) • pošleme je na hanbu – alternativa vztekací deka • hrozba – čert, pan řidič pozor na hrozby typu „už nikdy ti s tím nepomůžu…“ ať se nechytíme do vlastní pasti (nedoporučuji) • posměšky, zahanbení – „počkej budou se ti smát“ (nedoporučuji) • tělesné tresty (nedoporučuji) • jde o jednoduchý, primitivní zásah • to tedy i znamená, že jsou nejmenším dětem poměrně srozumitelné • „Tak jako každá primitivnost, má i tělesný trest malou možnost vývoje a členitosti, zato však ve zvýšené míře skrývá nebezpečí přehánění. „ • Během předškolního a školního věku přestává mít tělesný trest smysl • „Dobře může potrestat dítě jen ten, kdo ho má rád.“

19. Výchovné odměny a tresty musí být • věkově přiměřené • dítěti srozumitelné • soustava by měla být bohatá a členitá. Stížnost rodičů, že si dítě „z toho nic nedělá“ často znamená, že si přestalo něco dělat z jediného výchovného prostředku. • soustava by měla být odstupňovaná – jasně pro dítě „Spíš se v zápalu hněvu přežene trest, než že bychom v zápalu radosti přehnali odměnu“. • užívány důsledně

20. VŽDY • PŘIROZENOST, AUTENTICITA • Přiznat před dítětem, že jsem naštvaný/á • Ještě lépe – upozornit, že naštvání přichází a popsat co se děje (slyšíš, že zvyšuju hlas, bublá to ve mně, asi vybuchnu...) • Třeba si i plácnout do polštáře • KREATIVITA • UMĚT SI KLEKNOUT

21. NA ZÁVĚR • „Ze všeho nejdůležitější je mít jasno v tom, k jakému způsobu života chceme své děti vychovávat, a podle toho tříbit i jejich vnímání hodnot a autorit. Poté bude už mnohem snadnější najít způsob, jak dětem žádoucí hranice vštěpovat.“ PhDr. E. Lábusová

22. Cvičení • O co ve výchově dětí usilujeme? Jaké jsou naše výchovné cíle? • „Tradiční“ výchovné věty, které bohužel často slýcháme • Jak je „přeložit“?

23. „Tradiční“ výchovné věty • Já ti jednu fláknu. • Proč brečíš? Já ti dám na zadek, abys měl proč řvát. • Okamžitě přestaň. • Podívej, jak jsou ostatní děti v klidu. • Děti se ti budou smát. • Přijde pan řidič a vynadá ti. Přijde čert a… • Počítám do … a pak… • Budeš už hodný? • Proč jsi to udělal? • Ty jsi ale zlobivý/á kluk/holčička. • Pozor na komentáře třetím osobám – Je to „vztekloun“, „vzteklina“ „hysterka“

24. Na rozloučenouNic netrvá věčně Díky za pozornost!

25. Užitečné zdroje • Matějček Z.: Po dobrém nebo po zlém, Portál, 1994. • Kopřiva P. a kol.: Respektovat a být respektován, Spirála, 2008. • Prekopová, J.: Malý tyran, Portál 2009 • www.evalabusova.cz • http://ona.idnes.cz/deti.aspx?c=A080414_102059_ona_deti_ves • http://ona.idnes.cz/pomoc-moje-dite-je-vztekloun-dg6-/deti.aspx?c=A100929_115509_deti_job