Pověst o založení Jihlavy

1. Pověst o založení Jihlavy • V místech nynějších Starých Hor býval kdysi v dávných dobách hustý pohraniční hvozd, který protínala prastará obchodní stezka, vedoucíz Moravy do Čech. V tomto hvozdě stála poblíž řeky Jihlavy osamělá chaloupka, v níž přebýval starý hrnčíř. Na kruhu kroužil hliněné hrncea prodával je na trhu. • Jednoho večera zaklepal na dveře chaloupky jezdec, jedoucíza obchodem do Prahy. Zabloudil v hustém lese a hledal u hrnčíře přístřeší. Starý hrnčíř jej vlídně přijal. Nabídl mu nocleh, postaral seo kupcova koně, kterého ustájil do chléva ke své kravce, a nabídl mu k večeři smažená vejce. A jak tak spolu při chutném jídle seděli, rozprávěl hrnčíř o svých starostech. • Posteskl si, že se mu poslední dobou dílo nedaří, hrnce mu v peci pukají a ukázal mu několik střepů z rozbitých nádob. Cizinec poznal,že příčinou praskání hrnců je stříbro, které je v hlíně obsaženo. Vyžádal si od hrnčíře několik střepů, které příštího jitra vzal s sebou do Prahy. • Vrátil se brzy se svým bratrem zpět. Odkoupili od hrnčíře chýši i s pecí, když ji rozbořili, nalezli v ní kus stříbra jak paže silný,které při vypalování stékalo roštem dolů. • Založili na tom místě důl a na pahorku u řeky Jihlavy zbudovali kostelík sv. Jana Křtitele. Pod ním a poblíž něho se usídlili a tak vznikla Jihlava. Dle kroniky Václava Hájka z Libočan stalo se to za panovávání krále Karla Velikého v roce 799.

2. 1. Stanoviště Hornické naučné stezky Informace V roce 1998 byla jihlavským magistrátem v lokalitě Jihlava – Lesnov zřízena takzvaná Hornická naučná stezka. Mapuje zejména dochované zbytky jihlavské stříbrné slávy, kterých se jen v katastru města nalézá několik stovek. Naučná stezka prochází místy s nejvíce patrnými pozůstatky dolování, tak aby přiblížila zašlou slávu jihlavského stříbra. Má za cíl nejen seznámit s historií dolování stříbra v okolí Jihlavy, ale i s přírodou, která město obklopuje. Trasa tvoří uzavřený 6km dlouhý okruh s 10 zastaveními v okolí vrchu Rudný. Východiště trasy je za budovou domova důchodců.

3. Návštěvní řád • Přejeme dosažení maxima poznatkůa pěkných prožitků – neodbočujte z trasy HNS. • Poznávejte a chraňte! Nepoškozujte přírodu, neubližujte živočichům! • Táboření a rozdělávání ohňů je zakázáno! • Pohyb po trase HNS je na vlastní nebezpečí, dbejte zvýšené opatrnosti. • Nepoškozujte turistické značky, informační tabule a ni ostatní zařízení. • Neznečisťujte les žádným způsobem. Odpadky ukládejte pouze do sběrných nádob k tomu určených. • Chovejte se ohleduplně k ostatním návštěvníkům stezky.

4. 2. Stanoviště Hornické naučné stezky Střecha Evropy Zde se nacházíme na hranici hlavního evropského rozvodí, což je dlouhá čára přes Evropu, která dělí rozvodí moří. Některé prameny a potůčky zde tečou do Černého moře, jiné odtékají na druhou stranu do Severního moře.

5. Zlatý potok Smrčenský potok Černé moře Severní moře

6. 3. Stanoviště Hornické naučné stezky V okolí šachty sv. Jiří se nachází25 větších hromad vykopaného materiálu – tzv. obvalů. Svědčí too sledování rudní žíly ve směru východ – západ v délce až 400 m. Původně byla většina průzkumnýchi těžebních šachet vydřevena srubovým způsobem. Těžní plošina u ustí jámy se nazývala hejpánek. Nad ustím byla postavena šachetní budova, nazývaná bechyně nebo kavna, kde bylo místo pro těžní zařízení a pro havíře. Zdejší šachty dosahovaly hloubky 20 – 30 m. Obr. Vrátek Obvaly

7. Šachta a její okolí Lapač hmyzu

8. 4. Stanoviště Hornické naučné stezky Šachta sv. Jiří Šachta pochází z nejstarší etapy dolování. V roce 1592 zde byla již jen stará zatopená šachta. O její obnovu se pokusil Vít Baroch za pomoci jihlavské obce. Havíři zde čerpali třicet dní a nocí vodu a hladinu pak udržovali v hloubce 60 m od ustí šachty. Pro slabý výtěžek stříbrných rud bylo dílo opuštěno. Další pokus o průzkum a těžbu byl podniknut v roce 1734, ale po dvou letech nezbylo, než ze stejných důvodů práce ukončit.

9. Šachta svatého Jiří

10. 5. Stanoviště Hornické naučné stezky Vodotěžný stroj K vodotěžnému stroji, jež bylnad šachtou sv. Jiří instalován, byla přiváděna voda ze vzdálenosti 1 km pomocí vodního náhonu. Tento náhon, dnes již nefunkčnia suchý, existuje dosud téměř v celém svém průběhu a je přerušen pouze lesními cestami a lyžařským vlekem. Začíná na okraji obce Zborná, u cesty vedoucí podél Zlatého potoka.

11. Okolí zastavení č.5

12. 6. Stanoviště Hornické naučné stezky Rozhledna na vrchu Rudný (Šacberk) Na vrchu Rudný (Šacberk) se nacházela rozhledna ve tvaru osmiúhelníku o výšce 27 m. Jako první navrhl postavit rozhlednu starosta Peter Ernst Leopold vonLowenthal v roce 1853. Byla dřevěná (zničena 1870). Nová rozhledna byla slavnostně otevřena roku 1907. Na vyzděném zakladu, který se dodnes zachoval, bylo pět dřevěných pater. Rozhledna byla v provozu 37 let. Po požáru v roce 1940 již nebyla obnovena.

13. Vrch Rudný (Šacberk)

14. Pověst o jihlavském Blaníku Nedaleko Jihlavy směrem na sever vypíná se všem obyvatelům Jihlavy a okolí známý, pověstmi opředený kopec Rudný (Schatzberk čti Šacberk). Tomuto vrcholu se váže pověst o pokladě, podobná té, jakou napsal Karel Jaromír Erben ve své Kytici. Kdysi přede dávnými lety šla se svou dcerkou chudá žena do lesa na dříví. Když došly na kopec Rudný, bylo děvčátko zmrzlé a unavené, a proto mu matka rozdělala ohníček, aby se zahřálo. Napomenula dítě, aby z místa neodcházelo, dokud se nevrátí, a odešla hlouběji do lesa. Tu uslyšelo děvčátko zdaleka vyzvánět velebný hlas zvonu jihlavské Zuzany. Náhle se hora s rachotem otevřela a děvčátko spatřilo na zlatém trůně sedět krále skřítků, který se na ně přívětivě usmíval a kynul mu rukou. V zlatě tkaných oděvech s překrásným zpěvem tančili kolem dívenky horní skřítkové, růžové světlo naplnilo skalní jeskyni nebývalým jasem a děvčátko spatřilo jako u vytržení všecku tu krásu kolem. Lesní víly se vynořily z hloubi jeskyně a podarovaly ji zlatým ovocem.Děvčátko zapomnělo na varovná slova matčina, aby se z místa nevzdalovalo, a následovalo víly a skřítky hluboko do hory. Ve veselé hře s vílami a skřítky nedbalo na čas.Když zazněl poslední úder zvonu Zuzana, hora se s rachotem zavřela, a děvčátko zůstalo samo s vílami a skřítky v jejím nitru. Obležená náručím klestí vrátila ubohá matka zpět k místu, kde zanechala děvčátko, ale po něm nezbylo ani vidu ani slechu. Uplynul rok a matka žalem a bolestí zkroušená, vracela se na místo, kde svou dcerku ztratila. Klekla na zem a modlila se k bohu, aby jí ztracené dítko navrátil. Najednou z dáli se ozvou velebné tóny Zuzany, vlnící se tichým doznáním nad celou krajinou. V tutéž dobu otevírá se znovu hora s velkým hlukem a děvčátko vychází s šťastným úsměvem přímo do matčina náručí. Zlato a drahé kamení, které od dobrých skřítků dostalo, nasypalo matce do klína. Bídě a nouzí bylo v malé chaloupce odzvoněno a obě spolu žily š mastně až do smrti.

15. 7. Stanoviště Hornické naučné stezky Vrch Rudný je budován velmi silně přeměněnou (metamorfovanou) horninou, tzv. migmatitem. Vesvahu jsou vidět rulové balvany, rozvolněné mechanickým zvětráváním za ledových dobve starších čtvrtohorách. Stojí za připomínku, že ruly (migmatity) patří k převládajícím horninám Českomoravské vrchoviny a zároveň v této oblasti i k nejstarším (u některých je staří vypočteno až na 1,5 miliardy let). migmatit lampofyr erlan Horniny v okolí vrchu Rudný

16. Zlatý potok u 7. stanoviště

17. 8. Stanoviště Hornické naučné stezky Hornický náhon, jehož vodním proudem byl poháněn vodotěžný stroj na šachtě sv. Jiří, byl napájen ze starého báňského rybníka, po němž se zachovala hráz na levé straně silnice při vjezdu do Zborné od Jihlavy. Starší horníci pracovali poměrně jednoduchými nástroji – želízko, mlátek, špičák, kopáč, lopata a různé sochory. Horninu dobývali kopáčem nebo špičákem, a to od stropu směrem k podlaze. Pokud byla hornina tvrdá, měkčila se ohněm. Ražba nebyla jednoduchá - v chodbě o profilu 1 x 2m bylo denně vyraženo max. 2 –2, 5 cm horniny. Protože nástroje musely být ostré, pracovali v blízkosti dolu i důlní kováři. Hornický náhon

18. Pod kopcem Rudný

19. Cesta z vrchu Rudný

20. 9. Stanoviště Hornické naučné stezky Obyvatelé místních lesů Lesy jsou tvořeny porosty s převahou jehličnatých dřevin, hlavně smrku. Na některých místech je vyšší zastoupení jedle, která na severním svahu vytváří dokonce vzácné jedliny (s příměsí modřínů). Jsou zde zbytky přirozených smíšených lesů, tvořené bukem, smrkem a jedli. Hnízdí zde sýkora parukářka i uhelníček, brhlík lesní, čížek lesní, datel černý, strakapoud velký i vzácně i žluna šedá. Z dravců kromě káně lesního i krahujecobecný a z nočních dravců kalous obecný a puštík obecný.

21. sýkora koňadra sýkora parukářka

22. žluna šedá čížek lesní brhlík lesní

23. kalous obecný krahujec obecný káně lesní puštík obecný

24. 10. Stanoviště Hornické naučné stezky Šachetní dolování Ložisko muselo být otevřeno důlním dílem, pak teprve dostal zájemce propůjčku. Začala se razit tzv. nálezná jáma. Hlavními důlními dily byly úklonné šachty, zakládané na žilném pásu hustě vedle sebe, protože umožnily uplatnění většího počtu těžařů a havířů, aby ložisko mohlo být co nejrychleji a nejúplněji vydobyto. Úklon jámy byl nepravidelný. Profil byl takový, aby se do jámy vešly schody a okov s těžním lanem. Měnil se i podle žíly.

26. Jarní rostliny na Hornické naučné stezce

27. Za pomoci: • http://www.photoextract.com • http://www.marijuana.com • http://www.jynx-t.net • http://www.naturfoto.cz • http://www.jihlava.cz • http://www.region-vysocina.cz • http://www.geocaching.com • http://www.kolibos.rajce.idnes.cz • http://www.jirsaphoto.cz