Lesnická fytocenologie a typologie HS 23 – kyselá stanoviště nižších poloh - PowerPoint PPT Presentation

slide1 n.
Download
Skip this Video
Loading SlideShow in 5 Seconds..
Lesnická fytocenologie a typologie HS 23 – kyselá stanoviště nižších poloh PowerPoint Presentation
Download Presentation
Lesnická fytocenologie a typologie HS 23 – kyselá stanoviště nižších poloh

play fullscreen
1 / 32
Lesnická fytocenologie a typologie HS 23 – kyselá stanoviště nižších poloh
116 Views
Download Presentation
allegra-mcknight
Download Presentation

Lesnická fytocenologie a typologie HS 23 – kyselá stanoviště nižších poloh

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Presentation Transcript

  1. Lesnická fytocenologie a typologie HS 23 – kyselá stanoviště nižších poloh HS 25 – živná stanoviště nižších poloh Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio – CZ.1.07/2.2.00/28.0018

  2. 23a 1I, 1K – uléhavé a kyselé doubravy 2M, 2I, 2K – chudé, uléhavé a kyselé bukové doubravy V nižších polohách na svazích, kupách, hřbetech i na zvlněných plošinách, někdy s hlinitými překryvy. 23b 3M, 4M, (5M) – chudé dubové bučiny a bučiny, (chudé jedlové bučiny) 3Im, 3Km – chudší uléhavé a kyselé dubové bučiny Ve středních (až vyšších) polohách na svazích, kupách, hřbetech i na zvlněných plošinách, někdy s hlinitými překryvy.

  3. 23c 1Sc – (habrové) doubravy na píscích Na rovinách a mírně zvlněných plošinách říčních teras, s písčitými až hlinito-písčitými překryvy. 23d 2Sc – chudší svěží bukové doubravy (1C) – (suché habrové doubravy) (2C) – (vysýchavé bukové doubravy) (3C) – (vysýchavé dubové bučiny) Na svazích, hřbetech a plochých vyvýšeninách na plošinách, půda písčitá až hlinito-písčitá, mírně vlhká (suchá až vyprahlá).

  4. 25a 1S, 1H, 1B, 1D – svěží, hlinité, bohaté a obohacené doubravy 2S, 2H, 2B, 2D – svěží, hlinité, bohaté a obohacené bukové doubravy V okrajových částech úvalů, na plošinách, svazích i plochých hřbetech, někdy s překryvy spraše či sprašových hlín. 25b 1W – bohaté bazické a karbonátové doubravy 2W – bohaté bazické a karbonátové bukové doubravy Na svazích a jejich táhlých úpatích na hlinitých, převážně čerstvě až mírně vlhkých půdách, na bazických a karbonátových horninách.

  5. 25c 1V – vlhké habrové doubravy 2V – vlhké bukové doubravy Na mírně zvlněných plošinách, úpatích svahů, v plochých úžlabinách, často v blízkosti vodních toků, půda vlhká až mokrá. 25d 1O – lipové doubravy 2O – jedlo(bukové) doubravy Na mírně zvlněných plošinách a v mírných terénních pokleslinách, půda hlinitá až jílovito-hlinitá, střídavě vlhká.

  6. DOUBRAVY (DB) Skladba synuzie dřevin: Převládá DUB ZIMNÍ (Quercus petraea) na bohatých půdách s DUBEM CEREM (Quercus cerris) i DUBEM PÝŘITÝM (Quercus pubescens) na píscích a písčitých půdách a lehkých půdách se často i jako dominanta uplatňuje DUB LETNÍ (Quercus robur) a to spolu s dubem zimním, popř. i cerem a šípákem

  7. DOUBRAVY (DB) Skladba synuzie dřevin: K dubům se přidává HABR OBECNÝ (Carpinus betulus), tvořící zejména podúroveň, spolu s dalšími dřevinami: na bohatších půdách s LÍPOU SRDČITOU (Tilia cordata), JEŘÁBEM BŘEKEM (Sorbus torminalis), JAVOREM BABYKOU (Acer campestre), JAVOREM MLÉČEM (Acer platanoides) či JASANEM ZTEPILÝM (Fraxinus excelsior) na chudších půdách s BŘÍZOU BĚLOKOROU (Betula pendula) a JEŘÁBEM PTAČÍM (Sorbus aucuparia), jež zvyšují svou účast zejména na prosýchavých půdách. Na nejsušších místech se až jako spoludominanta vyskytuje BOROVICE LESNÍ (Pinus sylvestris) Vysýchavá stanoviště podmiňují polozakrslý až zakrslý vzrůst dřevin a nezapojenost porostu (s místy rozvolněného zápoje).

  8. DOUBRAVY (DB) Skladba synuzie dřevin: Keře jsou druhově hojné na bohatších půdách, k chudším půdám jejich bohatost klesá; pokryvnostně je jejich rozvoj závislý na plnosti zápoje horního patra. Obecně se vyskytují: brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), líska obecná (Corylus avellana), trnka obecná (Prunus spinosa), hloh obecný (Crataegus laevigata), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Cornus sanguinea); na eutrofních půdách i dřín obecný (Cornus mas), kalina tušalaj (Viburnum lantana), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata), višeň křovitá (Cerasus fruticosa), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica); na chudých půdách jalovec obecný (Juniperus communis)

  9. DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Ekologicko-cenotická skladba je charakteristická spoludominancí druhů teplomilných a teplomilně laděných (tj. vystupujících) a druhů indiferentních k teplotě. Druhy mezofilního charakteru /vyskytujících se od 2. vegetačního stupně/ se vyskytují pouze v doubravách vysýchavých půd vyšších stupňů. Z hlediska trofického se jedná o celou škálu ekologických skupin druhů od oligotrofních po mezotrofní, až heminitrofilní a nitrofilní či hemibázické, a to dle povahy půdotvorných substrátů. Převažují mezofyty, avšak druhy sušších půd se pravidelně vyskytují i na vůdčích řadách v důsledku běžných letních proschnutí svrchních půdních vrstev; na suchých půdách převládají suchomilné rostliny.

  10. DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Synuzie podrostu je rozvinutá, převážně travnatého rázu; na středně bohatých a bohatých půdách má synuzie podrostu charakter i bylinno-travnatý. Uplatňují se druhy: Poa nemoralis (lipnice hajní), Poa angustifolia (lipnice úzkolistá), Dactylis polygama (srha hajní), Carex montana (ostřice horská), Brachypodium sylvaticum (válečka lesní), Melica uniflora (strdivka jednokvětá), Festuca heterophylla (kostřava různolistá), Lathyrus niger (hrachor černající), Convallaria majalis (konvalinka vonná), Campanula persicifolia (zvonek broskvolistý), Polygonatum odoratum (kokořík vonný), Origanum vulgare (dobromysl obecná), Clinopodium vulgare (marulka klinopád), Betonica officinalis (bukvice lékařská), Bromus benekenii (sveřep Benekenův), Melampyrum nemorosum (černýš hajní),

  11. DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Astragalus glycyphyllos (kozinec sladkolistý), Euphorbia epithymoides (pryšec mnohobarvý), Melitis mellisophyllum (medovník meduňkolistý), Teucrium chamaedrys (ožanka kalamandra), Bupleurum falcatum (prorostlík srpovitý), Geranium sanguineum (kakost krvavý), Lithospermum purpureocaeruleum (kamejka modronachová); na chudších půdách: Melampyrum pratense (černýš luční), Jasione montana (pavinec horský). Na obohacených půdách: Corydalis cava a C. pumila (dymnivka dutá a nízká), Anemone ranunculoides (sasanka pryskyřníkovitá), Alliaria petiolata (česnáček lékařský) aj. Na chudých suchých půdách má synuzie podrostu travnato-keříčkový charakter; vyskytují se: Festuca ovina (kostřava ovčí), Calluna vulgaris (vřes obecný), Genista pilosa (kručinka chlupatá), Carex humilis (ostřice nízká), Poa nemoralis (lipnice

  12. DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: hajní), Avenella flexuosa (metlička křivolaká), Rumex acetosella (kyselka obecná), Agrostis capillaris (psineček obecný), i ve vyšších stupních Luzula luzuloides (bika hajní), Vaccinium myrtillus a V. vitis-idea (borůvka či brusinka), dále Antennaria dioica (kociánek dvoudomý). Kamenité nebo mělké nebo prosýchavé půdy jsou typické pro druhy: Anthericum ramosum (bělozářka větevnatá), Silene nutans (silenka nící), Genista tinctoria (kručinka barvířská), Lychnis viscaria (smolnička obecná), Hieracium pilosella (jestřábník chlupáček), Pyrethrum corymbosum (kopretina chocholičnatá), Vincetoxicum hirundinaria (tolita lékařská), Primula veris (prvosenka jarní) aj. Na extrémních skalnatých místech se nachází mechorosty i lišejníky.

  13. DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Na vátých píscích se vyskytují: pukléřky (rod Cladonia) a mechorosty na dunách /Dicranum scoparium (dvouhrotec chvostnatý), Pleurozium schreberi (pokryvnatec Schrebův), Leucobryum glaucum (bělomech sivý), Polytrichum piliferum (ploník kulkonosný), Calluna vulgaris (vřes obecný), Festuca ovina (kostřava ovčí), Festuca vaginata (kostřava pochvatá), Festuca psammofila (kostřava písečná), Thymus serpyllum (mateřídouška úzkolistá), na otevřených místech Corynephorus canescens (paličkovec šedavý).

  14. DOUBRAVY Vazba na abiotické prostředí : Biocenózy dubu zimního bez buku lesního mají těžiště výskytu v 1. vegetačním stupni, kde představují zejména zonální vegetaci, avšak dub zimní opanovává i společenstva pedobiomů vátých písků či vysýchavých míst, na kterých stoupá do 2. vegetačního stupně (resp. do 3. vegetačního stupně). Jedná se o nížiny a pahorkatiny různých půdotvorných substrátů, vyjma vápenců a dolomitů a jiných bazických hornin.

  15. DOUBRAVY- Přehled skupin typů geobiocénů (stg) s geobiocenolog. formulemi:

  16. Postavení stg v ekologické mřížce: DOUBRAVY

  17. DOUBRAVY - Edafické kategorie v rámcích stg:

  18. DOUBRAVY Chorologicko-chronologický původ: Převažují prvky vegetačního pásu smíšeného listnatého lesa (Quercus-Tilia-Acer /QTA/) a vegetačního pásu dubu pýřitého (Quercus pubescens /Qpub/) při současné nepřítomnosti prvků vegetačního pásu buku a jedle (Fagus-Abies /FA/). Zejména na sušších lokalitách se mohou přidávat prvky pásu kavylových stepí (Stipa /StSt/) a koniklecových lesostepí (Pulsatilla /PWSt/) i prvky pásu mediteránních horských stepí (MSt).

  19. BUKOVÉ DOUBRAVY (bkDB) Skladba synuzie dřevin: Převládá DUB ZIMNÍ (Quercus petraea), subdominující je BUK LESNÍ (Fagus sylvatica), který se na spodní hranici 2. vegetačního stupně dostává do svého ekologického i fyziologického pesima z hlediska nedostatku půdní vláhy. Účast buku je tedy podmíněna příznivější a trvalejší půdní vlhkostí. Hlavní dřevinou spodní etáže je HABR OBECNÝ (Carpinus betulus), který v suché variantě zastupuje buk a s dubem zimním je spoludeterminantou. Vtroušeny mohly být na příznivějších místech LÍPA SRDČITÁ (Tilia cordata), na bazičtějších půdách JEŘÁB BŘEK (Sorbus torminalis), na humóznějších JAVOR MLÉČ (Acer platanoides). Na vlhčích půdách přistupoval i DUB LETNÍ (Quercus robur).

  20. BUKOVÉ DOUBRAVY (bkDB) Porosty jsou vrstevnaté s bohatou výstavbou včetně keřového patra – líska obecná (Corylus avellana), brslen bradavičnatý (Euonymus verruca) a hloh obecný (Crataegus laevigata). Směrem k chudým půdám se strukturovanost porostů zjednodušuje. Na obohacených půdách se k dubu a buku významně mísí cenné listnáče – lípy, javory a jilmy, na obohacených vlhkých půdách i jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Na obohacených kamenitých půdách spoludominují jak lípa srdčitá (Tilia cordata), tak javory – javor mléč a babyka (Acer platanoides, A. campestre). Na velmi chudých půdách, kde má dub zimní i buk sníženou vitalitu, se dokázala udržet borovice lesní (Pinus sylvestris) a bříza bradavičnatá (Betula pendula). Vůdčí dřeviny na suchých půdách jsou zakrslé a uplatňují se dřeviny skromné, vzdálenost stromů se zvětšuje, zápoj rozpojuje. Na suchých půdách se přidavá i dub cer (Quercus cerris), popř. i dub letní (Quercus robur).

  21. BUKOVÉ DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Ekologicko-cenotická skladba je charakteristická převahou druhů indiferentních k teplotě, spoluuplatňují se druhy mezofilního charakteru /vyskytující se od 2. vegetačního stupně/ tzv. průvodců buku. Významnou součástí jsou druhy teplomilné a teplomilně laděné vystupující, které vytváří v podstatě diferenciační hranici vůči 3. vegetačnímu stupni, neboť v něm se již celoplošně nevyskytují (jen exklávně). Druhy sestupující jsou zřídkavé a pouze na expozičně, reliéfně a vlhkostně podmíněných místech.

  22. BUKOVÉ DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Z hlediska trofického se jedná o celou škálu ekologických skupin druhů od oligotrofních po mezotrofní, až heminitrofilní a nitrofilní či hemibázické, a to dle povahy půdotvorných substrátů. Převažují mezofyty, avšak druhy sušších půd se pravidelně vyskytují i na vůdčích řadách v důsledku běžných letních proschnutí svrchních půdních vrstev. Druhy těžích půd, vlhkomilněji laděnése vyskytují na dně údolí a roklí.

  23. BUKOVÉ DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Synuzie podrostu je rozvinutá, na živných půdách bylinného vzhledu s pravidelně se uplatňujícími druhy trav nebo ostřic. Druhy bohatých půd jsou: Galium odoratum (mařinka vonná), Melica nutans (strdivka nící), Stellaria holostea (ptačinec velkokvětý), Galium sylvaticum (svízel lesní), Poa nemoralis (lipnice hajní), Dentaria bulbifera (kyčelnice cibulkonosná), Hepatica nobilis (jaterník podléška), Lathyrus vernus (hrachor jarní), Pulmonaria officinalis (plicník lékařský), z teplomilně laděných druhů např. Pyrethrum corymbosum (kopretina chocholičnatá), Lathyrus niger (hrachor černající), Astragalus glycyphyllos (kozinec sladkolistý), Clinopodium vulgare (/marulka/ klinopád obecný), Origanum vulgare (dobromysl obecná), Pulmonaria mollis (plicník měkký) či Genista tinctoria (kručinka barvířská).

  24. BUKOVÉ DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Na půdách hlinitých se uplatňují: Dactylis polygama (srha hajní), Convallaria majalis (konvalinka vonná) a Asarum europaeum (kopytník evropský); hojné až dominantní jsou často další druhy zejména trávovitého vzhleduCarex pilosa (ostřice chlupatá), Carex montana (ostřice horská), Melica uniflora (strdivka jednokvětá), Brachypodium sylvaticum (válečka lesní) a Sanicula europaea (žindava evropská), z teplomilně laděných druhů se přidává např. Melittis melissophyllum (medovník meduňkolistý) a Betonica officinalis (bukvice lékařská). V prosvětlených vývojových fázích, často na kamenitých i vysýchavých půdách dominuje Calamagrostis arundinacea (třtina rákosovitá).

  25. BUKOVÉ DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Na obohacených půdách se uplatňují: Mercurialis perennis (bažanka vytrvalá), Lamium maculatum (hluchavka skvrnitá), Stellaria holostea (ptačinec velkokvětý), Asarum europaeum (kopytník evropský), Galium odoratum (mařinka vonná), Campanula trachelium (zvonek kopřivolistý), Campanula rapunculoides (zvonek řepkovitý), dále Carex montana (ostřice horská), Carex pilosa (ostřice chlupatá), Glechoma hirsuta (popenec chlupatý), Carex digitata (ostřice prstnatá), Melica uniflora (strdivka jednokvětá), Dactylis glomerata (srha hajní), Brachypodium sylvaticum (válečka lesní), Alliaria petiolata (česnáček lékařský), Chelidonium majus (vlaštovičník větší) a Urtica dioica (kopřiva dvoudomá); na půdách vlhkých přistupují: Aegopodium podagraria (bršlice kozí noha), Festuca gigantea (kostřava obrovská), Stachys sylvatica (čistec lesní) a Oxalis acetosella (šťavel kyselý).

  26. BUKOVÉ DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Na humózních kamenitých půdách tvoří převládající kombinaci druhů: Melica nutans (strdivka nící), Mercurialis perennis (bažanka vytrvalá), Poa nemoralis (lipnice hajní), Stellaria holostea (ptačinec velkokvětý) a Hepatica nobilis (jaterník podléška). Na vysýchavých a suchých půdách se prosazují: Poa nemoralis (lipnice hajní), Melica nutans (strdivka nící) a Brachypodium pinnatum (válečka prapořitá)

  27. BUKOVÉ DOUBRAVY Skladba synuzie podrostu: Na přechodu k chudším půdám se objevují: Luzula luzuloides (bika hajní), Hieracium murorum (jestřábní lesní), Avenella flexuosa (metlička křivolaká), Vaccinium myrtillus (borůvka černá), Festuca ovina (kostřava ovčí); a mechorosty – Hylocomium splendens (rokytník skvělý), Polytrichum formosum (ploník ztenčený) – posledně jmenované druhy na chudých půdách dominují včetně Carex pilulifera (ostřice kulkonosná), Melampyrum pratense (černýš luční) a včetně mechorostů Dicranum scoparium (dvouhrotec chvostnatý), Pleurozium schreberi (pokryvnatec Schrebův) a Leucobryum glaucum (bělomech sivý).

  28. BUKOVÉ DOUBRAVY Vazba na abiotické prostředí : Biocenózy dubu zimního s přimíšeným bukem lesním (a různými dalšími druhy dle charakteru podmínek) potenciálně zaujímají souvislé plochy území nížin a pahorkatina jen na slunných (teplých a sušších) lokalitách vystupují výše. Těžiště jejich rozšíření je v nadmořských výškách 250 – 400 m n.m. Nachází se na svazích různých sklonů a expozic, na plošinách, bázích svahů apod. V nižších polohách se vyskytuje na relativně chladnějších místech, na bázích svahů.

  29. BUKOVÉ DOUBRAVY Soupis skupin typů geobiocénů (stg) s geobiocenologickými formulemi:

  30. Postavení stg v ekologické mřížce: BUKOVÉ DOUBRAVY

  31. BUKOVÉ DOUBRAVY Edafické kategorie v rámcích stg:

  32. BUKOVÉ DOUBRAVY Chorologicko-chronologický původ: Převažují prvky QTA vegetačního pásu smíšeného listnatého lesa (Quercus-Tilia-Acer /QTA/) a objevují se FA - prvky vegetačního pásu buku a jedle (Fagus-Abies /FA/). Z prvků jiných pásů je významný vegetační pás dubu pýřitého Qpub (Quercus pubescens /Qpub/), který vyznívá. Na sušších a teplejších lokalitách zasahují i prvky pásu kavylových stepí StSt a koniklecových lesostepí PWS.