1 / 31

npsumava.cz

www.npsumava.cz. Horské smrčiny v NP Šumava. Cílem workshopu je formulovat odpovědi na následující otázky: Můžeme ponechat šumavské horské smrčiny po všech (velkých i malých) často opakujících se disturbancích samovolnému vývoji , je zde dostatečný potenciál přirozené obnovy?

yan
Download Presentation

npsumava.cz

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. www.npsumava.cz Horské smrčiny v NP Šumava

  2. Cílem workshopu je formulovat odpovědi na následující otázky: • Můžeme ponechat šumavské horské smrčiny po všech (velkých i malých) často opakujících se disturbancích samovolnému vývoji, je zde dostatečný potenciál přirozené obnovy? • Je třeba chránit biodiverzitu šumavských horských smrčin a má z tohoto důvodu význam ponechávat stojící i ležící mrtvé stromy? • Co je předmětem a cílem ochrany v šumavských horských smrčinách?

  3. Jak poznáme šumavskou horskou smrčinu - na Šumavě se s nimi setkáváme od nadmořské výšky od 1200 m n.m. do 1378 m n.m., nebo níže v oblasti Šumavských plání

  4. porosty, kde je dominantní dřevinou smrk ztepilý • vtroušeně jeřáb ptačí, jedle bělokorá, javor klen, buk lesní • limitující faktor – teplo (světlo) • tvoří téměř ¼ rozlohy NPŠ • na Šumavě najdeme nejrozsáhlejší ucelené smrčiny v ČR, Národní park Šumava s 16 827 ha a Národní park Bavorský les s 5 843 ha horských smrčin tvoří největší souvislý areál tohoto typu lesa ve střední Evropě • horské smrčiny jsou pro svou jedinečnost zařazeny do seznamu chráněných ekosystémů v rámci EU – Typ přírodního stanoviště soustavy Natura 2000 – 9410 Acidofilní smrčiny

  5. Různé systémy klasifikace • (fytocenologický systém, NATURA 2000) • Zonální společenstva: Calamagrostio villosae-Piceetum(N2000 L9.1- Horské třtinové smrčiny, 8.LVS včetně 7.LVS) nebo Athyrio alpestris-Piceetum(N2000: L9.3- Horské papratkové smrčiny, 8.LVS včetně 7.LVS), Dryopterido dilatatae-Piceetum (N2000: L9.1- Horské třtinové smrčiny, 8.LVS včetně 7.LVS). • Extrazonální společenstva, která jsou podmíněna edaficky, např. Sphagno-Piceetum(N2000 L9.2A- Rašelinné smrčiny ), nebo Bazzanio-Piceetum(N2000 L9.2B - Podmáčené smrčiny),Abieti-Piceetum(N2000 L9.2B - Podmáčené smrčiny) • To je fytocenologická klasifikace, bližší popis jednotek viz. Sborník Silva Gabreta, Supplementum 1, 2001 a co se týká systému NATURA2000, bližší popis jednotek viz. Katalog biotopů České republiky nebo www.nature.cz

  6. Potenciální přirozená vegetace Šumavy = rekonstruuje pravděpodobný stav vegetace, který by vznikl v současné krajině po upuštění od lidské činnosti a doprovodných jevů = rekonstruuje pravděpodobný stav vegetace, který by vznikl v současné krajině po upuštění od lidské činnosti a doprovodných jevů zdroj: Neuhäuslová et al. 1999, Ekrt et.al.2007 základní formace třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae-Piceetum) podmáčené a rašelinné smrčiny (Bazzanio-Piceetum, Sphagno-Piceetum) komplexy horských vrchovišť (Sphagnetalia medii, zčásti s Pinus mugo nebo rašelinnou smrčinou Sphagno-Piceetum) komplexy submontánních borových rašelinišť (Pino rotundatae-Sphagnetum, Eriophoro vaginati-Pinetum sylvestris, Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris) aj. maloplošné smrkové (acidofilní) bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum) květnaté bučiny (Dentario enneaphylli Fagetum)

  7. Přírodní podmínky • Zonální společenstva, která jsou podmíněna výškovým klimatem – TVL 020 Zonální smrčiny(SLT 8Y, 8Z, 8M, 8K, 8N, 8A), nadm.výška 1150 – 1350m n.m., prům.roční teplota 3°C, průměrný úhrn srážek kolem 1200 – 1500mm, půdy jsou na živiny chudé, středně hluboké až mělké, skeletovité, typu humusových podzolů s povrchovou vrstvou surového humusu. • Extrazonální společenstva, která jsou podmíněna edaficky - ve studených (mrazových) polohách (pod 1150m n.m.) a na zamokřelých půdách mírně stagnující vodou (rašelinění), typu rašelinných glejů až organozemí. • TVL 012 Vrchovištní smrčiny(SLT 8R), TVL 780 Podmáčené a rašelinné smrčiny(SLT 6R, 7G, 7T, 7R, 8T, 8G), TVL 760 Smrčiny na oglejených stanovištích horských poloh (SLT 7V, 7O, 7P, 7Q, 8V, 8O, 8P, 8Q)

  8. Zonální smrčina - Calamagrostio villosae-Piceetum

  9. Vysokobylinné kapradinové nivy sv. Dryopterido-Athyrion papratka horská (Athyrium distentifolium) Převzato z prezentace Libora Ekrta

  10. Podmáčené a rašelinné smrčiny (sv. Piceion excelsae) čípek objímavý (Streptopus amplexifolius): dřípatka horská (Soldanella montana): Převzato z prezentace Libora Ekrta

  11. Přirozené horské smrčiny • struktura přirozených lesů je vytvářena převážně mozaikou porostních hloučků, skupin a malých porostů, které zahrnují podobné stanovištní a klimatické podmínky • vývojová stádia a fáze probíhají pomístně i na větších plochách, porosty přirozeně rozvolněné, až s mezernatým zápojem (fáze rozpadu na Trojmezné) • věkově rozrůzněné • množství stojících souší a odumřelého rozpadajícího se dřeva ležícího na zemi. To v uklizených hospodářských lesích prakticky chybí. Přitom právě tlející dřevo je substrát, který je pro přirozené zmlazování smrku v horských smrčinách velmi důležitý. • nejcennější jsou zbytky původních pralesovitých horských smrčin, např. Trojmezenský prales v okolí Plešného jezera.

  12. Jak se rodí a vyvíjejí horské smrkové lesy smrk nejlépe zmlazuje na mrtvém trouchnivějícím dřevě (živiny a voda, lepší konkurenceschopnost vůči travám, příznivější mikroklimatické podmínky) v zástinu mateřského lesa smrčky čekají na uvolnění zástinu a poté poměrně rychle vyplňují uvolněný prostor – věková i prostorová mozaika přírodního lesa dynamika vývoje horských smrčin může být poměrně dramatická – čas od času dochází k menšímu nebo i velkoplošnému narušení porostů (vítr, sníh, hmyz, zvěř, k tomu se přidávají imise, kyselé deště, změny klimatu….) na rozsáhlých plochách rozpadajících se porostů probíhá obnova lesa pomaleji a zpravidla s pomocí pionýrských dřevin - přes přípravný les

  13. Obecné schéma základních vývojových stádií a fází přírodního opadavého lesa závěrečného typu (podle Vršky 2005)

  14. Stádia vývoje lesa v rámci velkého vývojového cyklu (podle Korpela 1989)

  15. Biodiverzita horského lesa Co je biodiverzita??? Znamená různorodost a rozmanitost (variabilitu) živých systémů na všech úrovních uspořádání. Druhová rozmanitost se udává v počtu druhů ve sledované jednotce (ekosystému). Biodiverzita ekosystému horského smrkového lesa je v porovnání s okolními poměrně chudá. Proč? Drsné klimatické podmínky, chudé podloží…. ……..o to více zaslouží naši ochranu.

  16. Smrk ztepilý – dominanta horských smrčin • - plochý kořenový systém bez hlavního kořene, tendence k vyvracení • - při nedostatku vody v půdě brzy oslabení suchem – snižuje se schopnost bránit se útokům přirozených nepřátel • - dosahuje fyzického věku zpravidla 200 – 300 let, ojediněle i více • ve vyšších polohách rostl smrk ve smíšených lesích spolu s bukem lesním, jedlí bělokorou a dalšími dřevinami, popř. azonální spol. • v ČR výškové max. 1550 m n. m. • - přirozeně se jeho zastoupení v porostech zvyšuje s narůstající nadmořskou výškou, snižující se průměrnou teplotoua zkracující se vegetační dobou

  17. od určité hranice přirozeně vytvářel prakticky čisté smrkové porosty – horské klimaxové smrčiny. Na příznivějších světlejších místech (porostních mezerách) doplňuje smrčiny jeřáb ptačí, který výrazně přizpívá k zlepšení porostních podmínek (hlubší prokořenění, opad, po odumření vzniká prostor pro obnovu a tím se vytváří bohatší struktura porostů - prostorová a druhová diferenciace). • v současné době jsou horské smrčiny oslabeny nedostatkem živin v podobě vápníku a hořčíku, způsobeným vyplavováním těchto prvku v nedávné minulosti kyselými dešti a odstraňováním dřevní hmoty. Dalšímy stresory jsou zvyšující se teploty a nedostatek vláhy v důsledku globálních klimatických změn. Narůstá náchylnost k velkoplošným rozpadům.

  18. Bylinný kryt - druhově ne příliš bohatý (chudé kyselé půdy) - typické - třtina chloupkatá, brusnice borůvka, papratka horská, metlička křivolaká, bika lesní, mechy - často se setkáme i s podbělicí alpskou, žebrovicí různolistou, sedmikvítkem evropským. Zejména třtina chloupkatá často vytváří kompaktní drn, který znesnadňuje zmlazování smrku.

  19. Odumřelé dřevo a jeho úloha v horském lese • nezastupitelná součást horského lesa - zdroj potravy i místo pro život řady vzácných živočichů, rostlin a hub • Výrazně zvyšuje biodiverzitu ekosystému • Vedle půdy je odumřelé dřevo druhově nejbohatším místem lesního ekosystému(bakterie, huby, lišejníky, mechy, kapradiny i semenáčky dřevin, ze živočichů pak kroužkovci, hmyz, pavouci, plži, plazi, obojživelníci, úkryt pro ptáky i savce). • V případě horských smrčin je tlející dřevo velmi důležité pro růst a přežívání další generace lesa – je vlastně nejvhodnějším substrátem pro obnovu lesa, poskytuje dostatek vláhy, živin a minerálních látek (vápník a hořčík). Navíc chrání malé stromky před konkurencí trav a kapradin i před tlakem působeným sněhem.

  20. Stojící souše a ležící vývraty • proti holině výrazně zlepšují mezoklima – zrychlují odtávání sněhu, prodlužují vegetační dobu • po určitou dobu zachycují horizontální srážky, „pročesávají“ mlhy (v zimě námraza) • zmírňují vzdušné proudění, snižují vysušování půdního povrchu a odpařování vody (toulavý stín) • souše nebo pahýly jako doupné stromy poskytují úkryt živočichům • nepřístupné vývratiště chrání přirozené nárosty před okusem zvěře

  21. Dřevožijné houby • - jejich význam pro les a jeho fungování je nezastupitelný, • rozkladem dřeva se houby významně podílí na koloběhu živin, umožňují využití živin dalšími organismy (některé houby, jako jediné organismy na Zemi, jsou schopné rozkládat lignin). Rozkladem dřeva umožňují obohacení půdy o humus – zdroj živin budoucích generací horského lesa.

  22. Přípravné (nebo také pionýrské) dřeviny světlomilné dřeviny, zlepšují půdní vlastnosti a příznivě ovlivňují mikroklimatické podmínky konkrétní lokality. Schopností osídlit dočasně odlesněné plochy, rychlým růstem v mládí a kratším fyzickýmvěkem. • schopnost osídlit dočasně odlesněné plochy, • rychlý růst v mládí a kratší fyzickývěk

  23. Nejvýznamnější (nejznámější) ptačí druhy horských smrčin tetřev hlušec - jediná životaschopná populace tohoto kriticky ohroženého druhu v rámci České republiky – kvalita biotopů i rozlehlost a odlehlost. Tetřevy jsou citliví na přímé rušení a hluk. Tetřev se živí drobnými listy, jehličím, bobulemi, výhonky rostlin, ze živočišné zejména larvami a kuklami mravenců. Živočišná potrava je důležitá zejména pro mláďata. V zimě tvoří potravu tetřeva z podstatné části rostlinná strava.

  24. Datlík tříprstý - typický ptačí druh horských smrkových lesů Šumavy. • u nás považován za relikt z doby ledové, jeho typickým domovem je totiž tajga, • odumírající a odumřelé stromy a jejich torza, • potravu datlíka tvoří živočišná strava, především ve stromech žijící brouci – kůrovci a tesaříci a jejich larvy, • početnost datlíka narůstá po kůrovcových kalamitách, kdy se zvyšuje nabídka potravy.

  25. Lýkožrout smrkový - přirozená součást ekosystémů horských lesů - nejznámější druh podkorního hmyzu vázaný u nás na smrk ztepilý - nedílná a důležitá součást těch lesních ekosystémů, ve kterých se vyskytuje smrk ztepilý - v ČR byl lýkožrout smrkový původně zastoupen v horských polohách, rozšíření do pahorkatin a nížin způsobeno pěstováním smrku - přirození nepřátelé – kromě ptáků (zejména datlovitých) dravý brouk pestrokrovečník mravenčí, napadá ho i řada dalších druhů hmyzu, roztoči, červy, prvoci a houby

  26. Z hlediska střední Evropy je Šumava jedinečná svou rozlohou horských smrčin. • Les nejsou jenom stromy. Les zahrnuje rostliny, houby, živočichy a jejich prostředí a tvoří tak jeden funkční celek – lesní ekosystém. Každá složka tohoto ekosystému, každý živý organismus má v lese svoje poslání. Les je tedy složitý a dokonalý systém, ve kterém probíhá koloběh látek a tok energií mezi jeho jednotlivými složkami. Je-li některá složka nebo proces narušen, je tím ovlivněn celý ekosystém, i když to na první pohled nemusí být patrné (každá příčina má svůj následek).

  27. Přístup k horským smrčinám na území NPŠ Horské smrkové lesy jsou jedním z fenoménů české i německé Šumavy, jsou předmětem ochrany nejvyšší kategorie prostřednictvím národního parku. Chránit les v národním parku znamená chránit celý lesní ekosystém – vývoj a procesy, které v něm probíhají, biodiverzitu. Jedním z bodů Metodického doporučení náměstka ministra a ředitele sekce ochrany přírody a krajiny pro Správu NP a CHKO Šumava je: „V oblastech s přirozeným výskytem vysokohorských smrčin (8.LVS) a při horní hranici horského smíšeného lesa (7.LVS) s přirozeně převládajícím smrkem a nízkým zastoupením dalších dřevin budou využívány přírodní procesy jako prostředek prostorové diferenciace porostů.“

  28. Děkuji za pozornost

More Related