Udržitelný rozvoj

1. Udržitelný rozvoj Hospodářská politika - VŠFS Jiří Mihola, jiri.mihola@quick.cz , 2010 www.median-os.cz, www.ak-ol.cz Téma 5

2. Tradice promyšlené ochrany přírody a později životního prostředí, založená na uvědomělých hodnotách, patří v českých zemích k nejstarším v Evropě. Tradice udržitelnosti na území státu

3. Tradice udržitelnosti na území státu Jošt Lucemburský; Václav IV. a Karel IV. okolo r 1430; Olomoucká právní kniha Václava z Jihlavy

4. Mimořádný souhrnný význam lesních kultur pro budoucnost, dokázal pochopit a vyváženě legalizovat již Karl IV. svým návrhem Ediktu o ochraně lesů z roku 1350, který se snažil uchovat les bez ohledu na formu vlastnictví pro potřeby budoucnosti, tedy v podstatě ve veřejném zájmu. Edikt předepisoval konkrétní ochranná opatření včetně rozsahu kácení. Tradice udržitelnosti na území státu

5. Vynikajícím příkladem zásadního a plošně rozsáhlého přetváření krajiny je jihočeské rybníkářství, které se zásadně rozvíjelo v 16. stol. Tato do značné míry přetvořená krajina zůstává malebná, krásná a přirozená, přesto, že vzrostla její biologická rozmanitost a užitnost pro člověka. Princip trvalé udržitelnosti byl přitom ověřen staletími. Potřeba lidské práce i techniky na jejich provoz je dodnes velmi přiměřená. Tradice udržitelnosti na území státu

6. Josef Štěpánek Netolický č. rybníkář, * v 15. st., † zač. 16. st. Nejvyšší porybný pánů z Rožmberka na Třeboňsku, 1509 navrhl soustavu jihočeských rybníků se Zlatou stokou. JakubKrčín z Jelčan a Sedlčan č. rybníkář, * 1535 (?), † 1604; regent rožmberských panství, projektant a stavitel jihočeských rybníků (Svět, Rožmberk aj.). Jihočeské rybníky

7. Lesník von Karlowitz působící na území Rakouska a v českých zemích formuloval v roce 1752 jako hospodář a intuitivní přírodovědec požadavek trvale udržitelného růstu, charakterizovaný vyrovnaností, nepřetržitostí a trvalostí. Stanovuje nejen předpoklady pro dynamickou rovnováhu lesa, který tak bude lépe odolávat nepříznivým vnějším vlivům, ale usiluje i o minimalizaci lidské práce, techniky, času i kapitálu, které je nutno k trvalé obnově hospodářského lesa průběžně vynakládat. Postupy šetrné k životnímu prostředí mohou být i ekonomicky efektivnější. Tradice udržitelnosti na území státu

8. les

9. Úvahy o uspokojování lidských potřeb způsobem, který není založen na poškozování přírody jsou obsaženy i ve třech patentech Marie Terezie z let 1754 až 1756, které jsou souhrnně nazývané jako tereziánský lesní kodex, který upravuje pravidla hospodaření v lesích. Tradice udržitelnosti na území státu

10. Obdobné prvky má i souborný lesní zákon z roku 1852 tzv. císařský patent č.250 říšského zákoníku, který stanovuje mnohá promýšlená vyvážená a účinná opatření pro dlouhodobou stabilizaci lesa. Tradice udržitelnosti na území státu

11. V roce 1816 odpovídá na výzvu Alexandra von Humbolta jako jedna z prvních, skupina českých šlechticů. Humbolt tuší výrobní expanzi a upozorňuje na tlak, jemuž budou vystaveny živočichové rostliny, lesy, krajina a venkov vůbec. V roce 1838 vznikají jako druhé v Evropě první české přírodní rezervace Žofínský prales a Hojná voda v Novohradských horách. K roku 1914 je zákonem ustanoveno 12 přírodních rezervací Tradice udržitelnosti na území státu

12. V roce 1994 publikoval Josef Vavroušek následující specifičtější vymezení „Trvale udržitelný způsob života – je to takový způsob života, který se přibližuje ideálům humanizmu a harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou, a to v časově neomezeném horizontu. Je založen na vědomí odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím a na úctě k živé i neživé přírodě.“ Tradice udržitelnosti na území státu

13. Nestandardní přístup formuluje škola mezí růstu, zejména závěry Římského klubu, který dospěl k názoru, že limity růstu jsou dány vyčerpáním neobnovitelných přírodních zdrojů, znečištěním životního prostředí a s toho plynoucí omezené možnosti obživy (D. a D.Medousovi a další 1970). Římský klub rozšiřuje problém i mimo ekonomickou oblast. Z historie teorie růstu

14. Lze shrnout, že teorie růstu jsou velmi dobrými nositeli myšlenky trvale udržitelného rozvoje. Předpokládá se zde od samého začátku, že extenzivní rozvoj je trvale nemyslitelný a že se dříve či později neobejdeme bez podstatného zapojení intenzivních faktorů, které vycházejí z prakticky nevyčerpatelných tvůrčích schopností člověka. Z historie teorie růstu

15. Výchozí studijní materiál: Udržitelný rozvoj – matematický aparát Mojmír Hájek, Jiří Mihola Statistika 2008/5 s.371 až 393 Abstract: Sustainable development is characterized by three attributes: economic growth, perfection and reliability of the system. Economic growth must be based on qualitative factors comming from unlimited progress of human knowledge. We use production function with total factor productivity, which measures contribution of qualitative factors. High share of total factor productivity in growth of real GDP characterizes intensive growth and hence perfection of the system. Reliability of the system is measured by overall composite indicator, which consits of three pillars: economic, social and environmental. Each pillar is the result of aggregation of partial components. Individual components are measured as deviation of real value from ideal value and then aggregated to the relevant pillar.

16. K tomu aby se nám podařilo udržet jakoukoliv lesní lokalitu v dobrém produkčním stavu trvale, je nezbytné zajistit: • stálý, nejlépe kontinuální nárůst přírůstků dřeva, • zdokonalování lesního biosystému a jeho stabilizaci v náležitém stavu, • aby všechny subsystémy pracovaly v mezích normality, tj. postarat se o „zdraví“ lesa. Udržitelný rozvoj – matematický aparát

17. Pokud budeme na les pohlížet jako na přírodní lokalitu, vystačíme se znalostí přírodních zákonů. Jakmile si uvědomíme, že kultivovaný les se neobejde bez lidí, musíme hlídat i mezilidské vztahy. Pak se již neobejdeme bez monitorování sociálních, výchovných, zdravotních, bezpečnostních, právních a mnohých dalších aspektů. Udržitelný rozvoj – matematický aparát

18. Definice komice OSN pro trvale udržitelný vývoj lidstva v díle Naše společná budoucnostz roku 1987: „Trvale udržitelný rozvoj je takový, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“ Požadavek rovnováhy mezi třemi základními pilíři ekonomickým, sociálním a environmentálním, byl uveden na světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 Vývoj pojmu udržitelnosti.

19. Teorie růstu jsou dobrými nositeli myšlenky trvale udržitelného rozvoje. Předpokládá se zde od samého začátku, že extenzivní rozvoj je trvale nemyslitelný a že se dříve či později neobejdeme bez podstatného zapojení intenzivních faktorů, které vycházejí z nevyčerpatelných tvůrčích schopností člověka. Vývoj pojmu udržitelnosti.

20. Myšlenka udržitelného rozvoje vychází z uznání vysoké hodnoty života. Člověk je přitom součástí přírody, z které se nemůže vyčlenit, přičemž musí řešit problém získávání prostředků pro uspokojování svých rozvíjejících se potřeb. Vývoj pojmu udržitelnosti.

21. Smyslem ekonomie ani ekologie není stanovovat cíle společnosti, ale uznat je a zajišťovat jejich splnění. Jestliže ekonomická optimalizace minimalizuje spotřebu základních zdrojů při dobrém využití stále kvalitnějšího lidského potenciálu, pak smyslem environmentální optimalizace je dosažení těchto cílů při zachování přírodního prostředí. Přitom je nutno respektovat sociální potřeby společnosti. Pilíře

22. Jakákoliv vážná porucha systému v kterékoliv jeho části může způsobit jeho zhroucení jako celku, pročež je nutno přijmout účinná opatření k zajištění jeho pokud možno bezporuchového chodu. Vývoj pojmu udržitelnosti.

23. Udržitelný rozvoj je takový, který neohrožuje a neznehodnocuje systém udržení kvalitního života lidské společnosti, a tím dovoluje jeho dlouhodobý nekolizní rozvoj. Vzhledem k vyčerpanosti klasických zdrojů musí jít o rozvoj systému, který sám sebe trvale zdokonaluje a nepodléhá závažným poruchám. Zdokonalování systému je založeno na využívání kvalitativních (intenzivních) faktorů růstu. Bezporuchovost se opírá o včasné monitorování nerovnováh a disproporcí a jejich účinné odstraňování. Definice udržitelnosti.

24. ekonomický růst, • zdokonalování a • bezporuchovost systému. Atributy udržitelného vývoje.

25. Trvale udržitelný rozvoj je spojen s dlouhodobým či střednědobým horizontem. To je dáno tím, že vývoj nemůže být zcela rovnoměrný, některé zásadní inovační změny nebo reformy mají ve své podstatě dlouhodobější charakter. Na trajektorii udržitelného růstu se musíme nejdříve dostat a pak se teprve můžeme snažit na ní setrvávat. Jde tedy o dlouhodobou dynamickou rovnováhu. Časový horizont:

26. Pro monitorování dílčích poruch a nerovnováh v rámci jednotlivých pilířů lze použít celé baterie dílčích ukazatelů, které lze vhodným způsobem normovat tak, aby vyjadřovaly stupeň ohrožení dané oblasti a aby je bylo možno posléze agregovat do kompozitních charakteristik. To umožňuje sledovat vývoj poruchovosti jednotlivých oblastí, pilířů i celku, a to jak v úrovni, tak v jejich dynamice. Monitorování

27. Protože prvé dva atributy (růst a kvalita růstu) lze zanést do jediného diagramu, lze tak zobrazit prostor trvale udržitelného růstu. Pokud se budou v tomto prostoru nacházet body průměrného meziročního vývoje zemí za tři až pět let, jde o splnění dvou ze tří atributů trvale udržitelného rozvoje. Současně je nutno kontrolovat, zda je v daných mezích i třetí atribut, kterým je souhrnný indikátor poruch. Prostor udržitelného růstu:

28. Udržitelný rozvoj – matematický aparát

29. provázanost dílčích faktorů; • časová zpoždění; • předisponování pozitivní i jiných dopadů mimo rámec národní ekonomiky; • vliv mnohých dílčích kvalitativních faktorů je obtížně měřitelný; • realizace bez pragmatických dopadů se neprojeví; • na měření má vliv vývoj cen, inflace, nastavení finančních parametrů apod.; • zjednodušení měření; • vliv některých dílčích kvalitativních faktorů probíhá v cyklech; • dílčí kvalitativní faktory působí na různých místech hierarchické struktury ekonomiky a prolínají se napříč ekonomikou. Komplikace:

30. Významným zdrojem ekonomického růstu je vedle práce a kapitálusouhrnná produktivita faktorů. Růst souhrnné produktivity faktorů je výsledkem kvalitativních změn, označovaný rovněž jako intenzívní faktory růstu. Extenzívní faktory pak představují příspěvek růstu práce a kapitálu. Souhrnná produktivita faktorů

31. Měření souhrnné produktivity faktorů je předmětem zájmu ekonomů i mezinárodních institucí, neboť s širšího pohledu je jedním z indikátorů ekonomické výkonnosti. Souhrnné produktivita faktorů

32. Jednoduchou úpravou získáme vztah, který lze interpretovat jako agregátní produkční funkci Agregátní produkční funkce se souhrnným vstupem vyjadřuje skutečnost, že množství produktu v čase t je dáno dvěma zásadně odlišnými faktory, které jsou spolu v multiplikativním vztahu. Produkční funkce se souhrnným vstupem

33. Multiplikativní vazba indexů

34. Tak lze získat tradiční Coob-Douglasovu produkční funkce s technickým pokrokem: Váha α je pracovní elasticita produktu a (1-α) je kapitálová elasticita produktu. Za předpokladu, že mezní produkt faktorů je roven jejich ceně, je pracovní elasticita rovna důchodovému podílu práce a kapitálová elasticita je rovna důchodovému podílu kapitálu. Q(t) = SPF(t). L(t)a .K(t)(1-a) Dvoufaktorové produkční funkce

35. dynamický parametr intenzity dynamický parametr extenzity Podíl vlivu intenzivních a extenzivních faktorůvývoje

36. uvedenýmidynamický parametry platí vztah Tento vztah zajišťuje, aby oba uvažované faktory pokrývaly právě 100 % obou uvažovaných vlivů při zohlednění možnosti jejich protichůdného až plně kompenzačního působení. i sgnG(SPF) + e sgnG(N) = 1 nebo l i I + I e l = 1 Podíl vlivu intenzivních a extenzivních faktorůvývoje

37. Parametr intenzity

38. Parametr intenzity

39. statika kompozitní ukazatel Agregační vztahy poruchovosti systému dynamika

40. statika K = (E * P * S)1/3 Souhrnný kompozitní ukazatel dynamika I(K) = I(E)*I (P)*I(S)

41. Podmínky udržitelného růstu • Nekořistit. • Zdravé životní prostředí. • Humánnost a solidarita. • Míra reprodukce. • Kultivace. • Rovnoměrnost. • Rovnováha. • Otevřenost. • Rezervy. • Diagnostika. • Regulace, řízení, vláda, podnikatelské prostředí.

42. Kritéria výběru dílčích ukazatelů • Informační pokrytí podmínek udržitelného růstu. • Dobrá věcná interpretace. • Efektivní měřitelnost. • Časové řady, historie. • Mezinárodní dostupnost. • Validita (platnost). • Reliabilita (bezchybnost, přesnost). • Existence kritické • meze.

43. Dílčí ukazatele ekonomický pilíř

44. Dílčí ukazatelesociální pilíř

45. Dílčí ukazatele environmentální pilíř

46. Průměrná meziroční tempa růstu klíčových položek agregátní produkční funkce a dynamické parametry.

47. Směřování ČR k udržitelnosti. 2005 2003 2006 2004 2002 2000

48. ČR vývoj, intenzita, extenzita

50. Kompozitní ukazatele pilířů a souhrnný ČR 1996 až 2006 a jeho dvě poloviny. Statická úloha. 44% 40% 37%