Evropské vládnutí po eurokrizi a role mezivládních institucí

1. Evropské vládnutí po eurokrizi a role mezivládních institucí Robert Zbíral Instituce EU

2. Ticho před bouří: lisabonská východiska • Rada a ER fakticky jen formalizace tehdejšího stavu a drobné změny • Rada • osoba stálého předsedy ve FAC • „reforma“ hlasování QMV • další posuny spíše nepřímo (větší vliv EP) • ER • získání pozice oficiální instituce • nová funkce stálého předsedy

3. Střih do bouře: mimořádné události si žádají mimořádné reakce • hlavní teze: krize v eurozóně výrazně posílila roli mezivládních institucí v integračním procesu • prvky • změny ve struktuře mezivládních orgánů a vztazích mezi nimi • koordinace místo integrace a rozvoj nových oblastí spolupráce • dopady nástupu krizového managementu • dynamika mocenských vztahů mezi státy / politiky • legitimita a kontrola mezivládního rámce

4. Struktura a vztahy mezivládních institucí • v minulosti: Rada a ER jako propojené nádoby • nově: vertikální i horizontální roztříštění mezivládního spektra • vertikální • Evropská rada jako exekutivní orgán • Rada jako legislativní orgán • spolupráce (včetně přípravy) nepříliš dobrá (GAC a ER jiné předsednictví) • horizontální • základní dělení: eurozóna a ti mimo (mimo na stálo vs mimo na dlouho vs nadšení „přibližovači“) • Evropská rada vseurosummity • problém „jak se zbavit nechtěných hostů“ • Rada vs euroskupina • poté řada dalších projektů s různým počtem států • Fiskální kompakt (25), Pakt euro plus (23), Jednotný mechanismus dohledu (24 či 25), ESM • vystupování nadnárodní institucí se nijak nerozpadá, mezivládních výrazně

5. Dopady nástupu krizového managementu v ER • prudký nárůst frekvence setkávání • kolem 10 summitů ročně • standardní, mimořádné a neformální summity (+od 2012 oficiální eurosummity) • negativa: mnohdy živelná a zmatená příprava • Hollande: pravidelně jednou za měsíc? • již nenaznačovány obecné vize, ale přijímána konkrétní řešení • Závěry mnohem obsáhlejší, přímo formulují podobu opatření • přebírání legislativní iniciativy buď přímo, nebo pomocí úkolování zvláštních skupin odpovědných ER • Komise často jen poslušně provádí • Van Rompuy: „v krizi nacházíme limity institucí založených na svěřených pravomocích“ • EFSF jako akciová společnost vlastněná členy eurozóny • Fiskální kompakt jako zvláštní mezinárodní smlouva • dtto ESM (navíc účinný ještě před změnou primárního práva)

6. Koordinace místo integrace a rozvoj nových oblastí spolupráce • ekonomika a finance dominují programu ER • zahraniční věci nebo bývalý „třetí pilíř“ ustupují do pozadí • opatření reaktivní i preventivní • jde hlavně o nové oblasti spolupráce • hospodářská a měnová politika (např. čl. 119 SFEU): role jen pro státy • neutlačuje stávající komunitarizované oblasti • nové způsoby zásahu • dotčeno jádro suverenity států • politická koordinace upřednostněna před legislativou • často chybí jasný cíl opatření, postačuje snaha o „zlepšení“ či „zabránění nejhoršímu“

7. Ekonomika jako priorita jednání ER (2007-2013) Procentuální podíl „ekonomiky“ v Závěrech ER (summity březen, prosinec)

8. Slovní rozptyl v prohlášení eurosummitu (březen 2011)

9. Vrůst vlivu velkých států aneb kdo rozhoduje? • prakticky: rozhodují velcí a bohatí • DE jako jasný lídr, FR sekunduje (direktoriát) • bilaterální (před)summity a následné potvrzování na ER • UK mimo, jižní křídlo slabé, východ hraje stále druhé housle (snaha Polska?) • stejné podmínky pro malé i velké státy? (Španělsko vs Irsko a Řecko) • formálně: posuny v rozhodovacích mechanismech • demontáž práva veta, obrácené většiny (FK) • ESM: hlasy dle finanční síly (pro většinu stačí 5 MS ze 17, DE sama blokace) • ale: posun od vůle států k vůli hlav států a vlád • také viděno u upřednostnění neformálního charakteru vyjednávání

10. Osobnostní vztahy jako klíčový parametr ER • hlavy států a vlád • Merkelová: zprvu pasivní přístup, pak aktivní mezivládní linie (BVerfG, FDP, něm. voliči) + Sarkozy: následuje něm. pozici, osobnostně neoblíbený -> Merkozy • kritika ze strany Junckera, únor 2012 a dopis 12 (Merkozy mimo) • po zvolení Hollanda nadšení, větší podpora hosp. růstu (Rajoy, Monti) • role stálého předsedy • Corbett: „předseda musí být dobrý honák krav“ • Van Rompuy využil krize jako příležitosti • hlavním zdrojem moci čas • pozitiva • osobnostní vlohy pro tvorbu kompromisu; administrativně výkonný (dobrý kabinet); získáno také předsednictví eurosummitů • negativa • dle některých přílišná obhajoba pozic tandemu; malá šance na skutečnou iniciativu vůči státům • větší manévrovací prostor po odchodu Sarkozyho • předseda Komise (Barosso) • v ER slabá pozice (malý stát, špatné vztahy s jinými státníky) • slušně vychází s Van Rompuym, koordinace postupu (pondělní snídaně) • předseda EP (Schulz) • drtivá kritika vystupování ER, snaha o získání trvalého místa u stolu

11. Otázka legitimity a kontroly ER • optimistický pohled: největší legitimita z institucí EU • praxe: občané i trhy čekali (a věřili v) pouze na zásahy ER • projednávaná opatření mají přímý dopad na vnitrostátní politiku (pády vlád atd.) • pesimistický pohled: netransparentnost, nulová kontrola, nadvláda silných • tlak na jednotu upozaďuje soutěž politických myšlenek • stávají se některé státy protektoráty jiných? • přesun autority ne na EU, ale na jiné země • kontrola ER • nár. parl. vyžadují informace a diskuzi, nikde neurčován mandát • EP: stálý tlak na zvýšení vlivu, používání proxy nástrojů (rozpočet, jmenování) • kontrola ER nepřímo prostřednictvím kontroly nových rolí Komise? • Soudní dvůr: ve své podstatě ER u přímých žalob stále mimo jurisdikci • ale C-370/12 Pringle: přezkum rozhodnutí prostřednictvím předběžné otázky

12. Tlak mezivládního přístupu vs komunitární metoda • kritici: • narušení institucionální rovnováhy • oslabuje se obhajoba některých zájmů • realisté: • dosah komunitární metody neohrožen • komunitární metoda (diskuze, vyvažování) nevhodná pro krizi • postavení Komise • ztráta exkluzivity, ER nabývá exekutivní dominance • příklad přípravy six-packu • v řadě záležitostí ale zisk nových pravomocí (FK, semester) • její role spíše implementační a kontrolní (strážkyně dohod) • důležitá odbornost a neutralita: jaká míra politizace (vůči státům i EP?) • postavení EP • často na vedlejší koleji, ale bojuje • příklad války o Schengenský hodnotící mechanismus, posun v pojetí jednotného mechanismu dohledu • akce a reakce v „konfliktu“ obou přístupů • FK jako budoucí součást primárního práva, předseda Komise jako člen euro summitů

13. Zhodnocení efektivity mezivládního rámce v krizi • vytvoření neuvěřitelně složitého a propleteného systému pro řešení a prevenci krizí • optimista • bezprostřední nebezpečí zažehnáno • politici jednají, ukázali vůli zachránit euro • řada rozhodnutí šla odvážně za rámec „možného“ • pesimista • kvantitativní výzkumy naznačují velmi malý dopad rozhodnutí summitů na trhy (Smeets a Zimmermann 2013) • další odcizení EU od občanů, hrozba tlaků na odchod / rozpad • realista • schopnost reagovat pouze při zásadním tlaku z vnějšku • u řady nových nástrojů přetrvává dojem makulatury • skutečné ovlivnění (omezení) vnitrostátní politiky všech zemí?

14. Výhled do budoucna • FR-DE tandem možná kritizovaný, ale dostaneme se někam bez něj? • jaký bude přechod ER do pokrizové fáze? • Van Rompuy a obracení pozornosti k zahraniční politice, organizace monotématických summitů • další rozvoj vícerychlostní integrace nebo konsolidace dělení jádro/periferie? • eurozóna jako pevná koalice při rozhodování? • jaké osobnosti ve vedení po roce 2014? • vyvinuly se už zvyklosti u obsazení či nikoli?