Rehabilitační ošetřování Úvod, historie rehabilitace

1. Rehabilitační ošetřování Úvod, historie rehabilitace

2. Rehabilitace habilitatis = ohebnost, obratnost, zdatnost, schopnost re = zpět, opětovné dosažení nějakého stavu Rehabilitace - léčebná = kinezioterapie, fyzikální terapie a balneologie, ergoterapie sociální využití pacientovy funkční kapacity k nezávislosti pracovní pedagogicko- výchovná = přeškolení Rehabilitace je kombinované a koordinované využití lékařských, sociálních, výchovných a pracovních prostředků pro nácvik nebo znovuzískání co možná nejvyššího stupně funkční zdatnosti (WHO) Rehabilitace studuje člověka za zvlášť změněných podmínek jeho zdravotního stavu se zřetelem na jeho kompenzace funkcí a možnosti jeho resocializace. Pro toto studium používá metodik a postupů, jejichž soubor je pro ni specifický. Cíl: v optimálním případě návrat zdraví, tj. stav fyzické, psychické a sociální pohody.

3. Dějiny léčebné gymnastiky Starověk Čína – kolem r. 1 200 př.n.l. – tance, dechová a relaxační cvičení, masáže, akupunktura, autohypnóza. Dbali na souhru tělesna i duševna Tai- tchi – přesné pohyby v přesném sledu Šenga – určena hlavně starším lidem ,cvičení převážně v sedu a lehu Kong – fu – systém cvičení snad ze 3 tisíciletí př.n.l. Indie – kolem roku 3 000 př.n.l. využití tělesných cvičení jako metody k udržování zdraví = Ajurvéda Rozvinuli základy klimatoterapie 2 tis. Let př.n.l. systém jógy – Jógasutra Egypt – lékaři = kněží, horké a studené koupele, natírání těla mastmi, masáže, jednoduché prvky léčebné gymnastiky

4. Řecko, Řím – Asklépion = patron lékařů Hippokrates – tvůrce medicíny, doporučoval tělesná cvičení Galénos – nejvýznamnější lékař starověku, fyziologické základy cvičení, zásada přiměřenosti, pokus o formulaci teoretických principů gymnastiky Římané – jiný vztah k pohybu, pojímali jej jako představení, konzumenti kultury Celý starověk vyzdvihoval význam tělesné kultury

5. Středověk Tělesná krása x ošklivost trpícího člověka Zánik instituce olympijských her v r. 393 Tělesná krása a zdatnost ceněna jen u vyhraněných „profesí“ - rytířský stav, jinak prohlášena za zkaženou, inklinující ke zlu Škola v Salernu 10-11 stol. – středisko vzdělání lékařů Rozvoj lázní – vanové koupele a parní lázně – lazebníci = maséři a ranhojiči Paulus z Aigíny

6. Arábie – Avicena – Abú-Ali-Ibn-Sína – Kanón medicíny – obsahoval základy medicíny, filosofie, anatomie, fyziologie, farmakologie, patologie, terapie Renesance– oživení antických vzorů tělesné kultury Paracelsus – koupele, doeta, klimatoterapie, přiměřený pohyb, tvůrce vodoléčby Ambroise Paré – chirurg, ortopéd, vojenský lékař – konstruktér ortopedických aparátů, korzetů, dlah pro usnadnění chůze

7. zdravotní sestra rodina lékař Terapeutický tým psycholog ergoterapeut fyzioterapeut

8. Léčebná rehabilitace je soubor opatření, který směřuje k : • obnovení poškozených a ztracených funkcí • zlepšení poškozených funkcí • udržení funkce nebo zpomalení regrese • náhradě ztracených a poškozených funkcí

9. Léčebná rehabilitace Fyzioterapie pohybová léčba, obsahuje léčebnou tělesnou výchovu, léčebné sporty, speciální fyzioterapeutické metodiky Fyzikální terapie elektroléčba, vodoléčba, masáže, mechanoterapie, termoterapie, léčba světlem Ergoterapie pohybová i psychologická léčba zahrnuje hodnocení a testování fyzických i mentálních schopností, řeší soběstačnost, vybavení a práci pacienta s kompenzačními pomůckami, úpravu prostředí

10. Zdravotní sestra nenahrazuje fyzioterapeuta nebo ergoterapeuta Fyzioterapeut nebo ergoterapeut nenahrazuje zdravotní sestru Spolupráce obou zdravotnických specializací je nutností v komplexní péči o pacienta

11. Vliv imobility na lidský organismus Imobilita – přechodná nebo trvalá ztráta nebo omezení pohybových schopností vlivem nemoci nebo úrazu Přechodná imobilita Krátkodobá, vynucený stav klidu na lůžku (pooperační nebo horečnatý stav) Dlouhodobá imobilita Příčina komplikací a sekundárních změn (polytrauma, vleklé onemocnění Trvalá imobilita Výpadek motorických funkcí různého rozsahu (pacient zůstává závislý na druhé osobě, stupeň závislosti ovlivňují různé faktory)

12. Komplikace z imobility

13. Sekundární změny zhoršují funkční stav nemocného, stupeň jeho nezávislosti

14. Prevence komplikací a sekundárních změn • polohování • pasivní pohyby • dechová gymnastika • aktivní cvičení zdravých částí těla • vertikalizace • péče o kůži a osobní hygiena • péče o vyprazdňování • dietoterapie a pitný režim • psychická a fyzická aktivace