Metody sociologického výzkumu 3.PŘEDNÁŠKA

1. Metody sociologického výzkumu3.PŘEDNÁŠKA PhDr. Iva Petrová iva.petrova@mail.vsfs.cz iva.petrova.13@gmail.com

2. TÉMATICKÁ STRUKTURA • Teorie a metodologie vědy - stručný vývoj vědy, hlavní etapy, funkce vědy ve společnosti.Metodologie vědeckého poznání, objasnění pojmů: epistemologie, metodologie, metoda, metodika. • Hlavní metody vědecké práce indukce, dedukce, analýza, syntéza, srovnání, analogie, explanace predikce, generalizace. Poznání jako subjekt objektový vztah, podmíněnost poznání, relativismus výpovědí vědy, jazyk vědy, pojmy, kategorie, zákony, pojem paradigma • Vědecký problém, vědecký přístup k problému, druhy výzkumu podle OECD, jiná členění, význam rozlišení typů vědeckého výzkumu. Sociální jev, sociální problém jako předmět výzkumu. Pojetí „sociálního“ v sociologii. • Specifika sociologického přístupu k společenským jevům, kvantitativní a kvalitativní sociologický výzkum, způsoby získávání informací. Kumulativní charakter poznání, hypotéza, druhy hypotéz - verifikace, falzifikace • Fáze sociologického výzkumu (funkce a použití sociologického výzkumu, aplikovaný výzkum, terminologie) • Operacionalizace a měření ve společenských vědách (definování pojmů, znak a druhy znaků) • Metody a techniky získávání empirických dat v sociologickém výzkumu. • Problém zobecňování v sociologickém výzkum (výběrová, monografická šetření) • Data, a postup jejich zpracování. (kvalita dat, validita, reliabilita) • Základní postupy analýzy dat v sociologickém výzkumu

3. VĚDECKÉ METODY A VÝZKUM V SOCIOLOGII

4. SOCIOLOGIE JAKO VĚDA

5. SOCIOLOGICKÝ VÝZKUM • Sociální informace odrážejí kvalitativní a kvantitativní charakteristiky sociálních jevů. • Sociální jevy - předmět sociologického výzkumu • relativně samostatné sociální útvary (člověk, skupina, instituce, organizace); • společenské procesy (pracovní mobilita, pracovní a sociální adaptace, konflikty); • jevy charakteristické pro jednotlivé prvky a projevy vědomí a jednání lidí (např. hodnotové preference, mínění, postoje). • Hlediska zkoumání sociálních jevů • dynamiky a časové podmíněnosti své existence; • specifiky vzájemného vztahu lidského bytí a vědomí, která se v sociálních jevech výrazně projevuje; • souvislosti s širším sociálním prostředím, se sociální realitou celku vyššího řádu; • vzájemné závislosti a podmíněnosti s dalšími prvky téže reality, které jsou jen relativně klidovým momentem dynamického procesu; • funkce, kterou „sociální jev“ v sociální realitě má. SOCIOLOGICKÝ VÝZKUM – CÍLEVĚDOMÉ, SYSTEMATICKÉ A ORGANIZOVANÉ ZÍSKÁVÁNÍ, ZPRACOVÁNÍ A INTERPRETACI INFORMACÍ O SOCIÁLNÍ DIMENZI OBJEKTIVNÍ REALITY.

6. CO ZKOUMAT • Přirozený systém - soubor proměnných, které jsou navzájem propojeny mnoha vztahy. • Informačně uzavřený systém - systém, který nemůže být ovlivněn ničím zvenku bez vědomí výzkumníka (interpretace chování informačně otevřeného systému může vést k váženému zkreslení). Když výzkumník vybere správě úplný přirozený systém, musí kontrolovat jen několik málo vstupů, přicházejících z jiných přirozených systémů. • Množství proměnných – zkreslení - Je tedy zřejmé, že v sociálních vědách prakticky nikdy nebudeme pracovat s úplně popsaným přirozeným systémem  zkreslení. Nutnost pracovat s redukovaným popisem reality. • REDUKCE - informace v sociologickém výzkumu probíhá na několika úrovních: • redukce počtu pozorovaných proměnných; • redukce počtu analyzovaných vztahů mezi nimi; • redukce populace na vzorek; • redukce časového kontinua na popis jednoho, nebo několika málo časových bodů.

7. TRANSFORMACE INFORMACÍ Transformace informací je v různých vědách a pro různé pozorované problémy různě obtížná a různě spolehlivá. Např. určit pohlavní respondenta není obvykle obtížný problém. Ale mnohé důležité sociologické koncepty nejsou dostupné přímému pozorování – např. odcizení. Jiné jsou dostupné pozorování, a přece je sledujeme obvykle jenom nepřímo (např. bydliště respondenta, počet dětí, povolání atd. – bylo by možné je zjistit sice přímo, ale většinou se respondenta na tyto věci ptáme – přímé sledování by bylo příliš časově náročné a nákladné. Zkoumaná osoba : • Správné porozumění otázky • Ochota odpovědět • Rozhodnutí, jak odpovědět • Verbalizace odpovědi • Záznam odpovědi

8. KVANTITATIVNÍ A KVALITATIVNÍ

9. METODIKA SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU PROCEDURA – specifická metoda TECHNIKA – způsob sběru a zpracování materiálu METODY A TECHNIKY SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU

10. DRUHY VÝZKUMNÝCH PROCEDUR • Statistická – používá statistiku, přitom statistická procedura se používá při zpracování kvantitativních údajů. Při výzkumu se používá dvou základních statistických variant: vyčerpávající _ např. sčítání obyvatel; výběrové řízení – spočívá v teorii pravděpodobnosti a souvisí s otázkou reprezentativnosti, tzn. že se zkoumá určitý jev v optimálním vzorku, který je za předpokladu dodržení určitých statistických zásad reprezentativní, tato varianta je v sociologii nejpoužívanější. Statistické metody používáme pro takové společenské jevy, které vystupují jako hromadné. Ve svém celku může vždy zkoumat jen velmi málo aspektů, nepostihuje a nikdy nemůže postihnout daný problém v celé složitosti, výhodou je, že může postihnout velký počet jevů. • Experimentální – uměle navozuje společenské jevy a v této umělé situaci je kontroluje. Tato procedura je velmi efektivní v přírodních vědách, ve společenských vědách je její uplatnění složitější, protože navozovat umělou situaci je velmi složité. Sociologický experiment v čisté laboratorní podobě lze provést v malých skupinách. • Monografická – zkoumá a popisuje některé stránky a znaky jednoho jevu. Používá se často v sociologii venkova (popis jevu v celém komplexu). Je to však procedura velmi rozporná z hlediska poznávání. Na jedné straně umožňuje hodnotit daný jev ve všech souvislostech, na druhé straně nám neumožňuje širší zobecnění. • Historická – snaží se zachytit kulturní vývoj společenských jevů. Jde o vysvětlení současných jevů na základě historického vývoje. Na rozdíl od ostatních procedur není skutečným empirickým terénním výzkumem, je založena na sběru pramenů, jejich ověření a analýzy. Většinou tuto proceduru kombinujeme s ostatní mi procedurami. • Typologická – seřazuje určité typy a provádí jejich srovnání. Je procedurou konstruovaných typů. Jde v ní o zobecnění skutečností a přitom zachování co největší komplexnosti společenského jevu. Navazuje velmi úzce na monografickou proceduru, která sleduje typický případ. V tomto případě však pozorujeme více typů a teoretický model, obsahující stálé vztahy mezi vybranými znaky, čím více těchto znaků zachytí, tím je model konkrétnější.

11. EMPIRICKÉ METODY (TECHNIKY) V SOCIOLOGII Pozorování Rozhovor Písemné dotazování Měření Škálování Obsahová analýza písemných pramenů Experiment

12. ZDROJE EMPIRICKÝCH DAT Primární zdroje: Vlastní společenská realita – jednání, chování lidí - technika pozorování Zkušenosti jiných – názory, mínění, postoje, biografie – technika dotazování Sekundární zdroje Písemné záznamy, dopisy, protokoly, úřední záznamy apod. Další sekundární zdroje – fotografie, audio, video záznamy apod.

13. TECHNIKY SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU • Techniky jsou metody pomocí nichž získáváme empirická data potřebná k ověření hypotéz a vyvození poznatků • Empirická data jsou zkušenosti (poznatky), které jsou získány na základě smyslových vjemů (viz též „hodnota znaku“) • Data jsou počitky zařazené (pojmenované) do lidské zkušenosti • Vědecká data mají stejný smyslový původ ale jsou začleňována do vědecké teorie

14. Technika pozorování • Cílem pozorování jsou data – pojmenování a popis pozorovaných situací, jejich výčet, frekvence v čase apod. • Vědecké pozorování je organizované, připravené, záměrné, ověřované. • Průběh: počitek – vjem – pojem • Záznam o pozorování, protokol • Vědecké pozorování předpokládá připravenost pozorovatele

15. POZOROVÁNÍ

16. DRUHY POZOROVÁNÍ • Běžné - vědecké (kontrolované, nekontrolované) • Přímé (zúčastněné)– provádí sám výzkumník. Nepřímé (nezúčastněné) – provádí někdo jiný pro výzkumníka • Zúčastněné – utajené - neutajené • strukturované x nestrukturované • v přirozeném prostředí x v laboratorních podmínkách • osobní X mechanické

17. Příklad zúčastněného pozorování • Xenofobní reakce obyvatel • Obyvatelé města • Reakce na veřejnosti – ulice, obchody, restaurace, úřady • Utajené pozorovaní zúčastněné • Časově neomezené, neurčené • Záznam – popis chování ihned po skončení pozorování • Způsob zpracování – srovnání, kvantifikace, diskuse. Závěrečný poznatek.

18. ROZHOVOR

19. ROZHOVOR • Rozhovorem získáváme empirická data o názorech, mínění, postojích. • Jde o verbální kontakt mezi tazatelem a dotazovaným s cílem získat informace na základě otázek • Základem této výzkumné techniky je otázka STRUKTURA OSOBNOSTI

20. Požadavky na data získaná rozhovorem • Pravdivost – odpovídá respondent skutečně to co si myslí • Validita – zjišťujeme to co se domníváme, že zjišťujeme, rozumí nám respondent? • Reliabilita – dosáhneme opakovanou otázkou stejnou hodnotu znaku • Spolehlivost – jsou získaná data stejně platná pro celý soubor dotazovaných

21. Validita empirických datMěříme skutečně to co se domníváme, že měříme? Respondent zná odpověď, má názor ano ne ano Odpovídá ne

22. Druhy výzkumných rozhovorů • Standardizovaný – volný - hloubkový • Zjevný - utajený • Individuální - skupinový • Měkký – neutrální - tvrdý • Panelový • Přímý – zprostředkovaný (např. telefonní) • PAPI / CADI (Computer Assisted Data Imput) • CAPI • CATI • CAWI • CASI • CAMI souhlasný nesouhlasný

23. PRŮBĚH ROZHOVORU • Záleží na druhu zvoleného rozhovoru • Příprava • Zahájení • Průběh • Závěr rozhovoru

24. ROZHOVOR NEBO DOTAZNÍK?

25. PŘEHLED DOPORUČENÝCH OTÁZEK • Uzavřené • Polouzavřené (polootevřené) • Filtrační • Nepřímé a projekční • Kontrolní • Zakázané – sugestivní, otázky typu „PROČ“, provokující otázky, deklarativní

26. DOTAZNÍK • Při použití dotazníku odpovídá respondent na písemně položené otázky, zpravidla sám. • Stavba dotazníku a otázky jako u rozhovoru – jen ještě větší pozornost a péče POUŽITÍ DOTAZNÍKU • Přímé dotazování • Výzkum poštou – adresně určení respondenti

27. ANKETA Anketa je typem dotazování za pomoci dotazníku. Anketní otázky bývají zaměřeny na velmi konkrétní problém. Od dotazníkového šetření se ale anketa liší: • Výběr vzorku • Způsob distribuce • Návratnost • Rozsah Podle způsobu distribuce rozlišujeme ankety: • poštovní - (např. všem lidem v určitém regionu, pokud jsou k dispozici všechny adresy). Náklady na její uskutečnění jsou vysoké, ale při správné motivaci k vyplnění, vysvětlení smyslu a významu akce je možné čekat vyšší návratnost; • předávané – (např. divákům divadelního představení, kupujícím v obchodním domě). Návratnost je malá, prostřednictvím těchto anket je možné uskutečňovat pouze sondy o existenci určitých sociálních jevů; • novinové – návratnost bává na úrovni několika procent. Návratnost ovlivňují výhradně respondenti. Ankety musí být krátké (s malým počtem otázek asi do 30 znaků), srozumitelné, snadné pro vyplnění.

28. DRUHY OTÁZEK • Uzavřené • Otevřené • Filtrující • Kontrolní • Trikové • Testovací

29. ZÁSADY FORMULACE OTÁZEK • Obsahová srozumitelnost • Nesmí být sugestivní • Jednoznačnost • Přiměřená délka • Nesmí být difamující • Neměly by být náročné na paměť

30. příště na viděnou 