1 / 31

Nařízení Brusel IIbis

Nařízení Brusel IIbis. Nařízení Rady č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000. Historické souvislosti. Volný pohyb osob – zvýšení počtu vztahů s mezinárodním prvkem.

Download Presentation

Nařízení Brusel IIbis

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Nařízení Brusel IIbis Nařízení Rady č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000

  2. Historické souvislosti • Volný pohyb osob – zvýšení počtu vztahů s mezinárodním prvkem. • Bruselská úmluva nereguluje manželské věci ---> vzájemná jednání členských států-----> návrh úmluvy – tzv. Bruselská úmluva II • Amsterodamská smlouva– komunitarizace justiční spolupráce v soukromoprávních věcech– nebyla již potřeba ratifikovat mezinárodní úmluvu ----> připravený text Bruselské úmluvy II byl transformován do nařízení Rady č. 1347/2000 o příslušnosti soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů – tzv. nařízení Brusel II.

  3. Historické souvislosti • Nařízení Brusel II z roku 2000– 46 článků – nebylo aplikovatelné na všechny problémy. • 2002 Komise připravila návrh nového nařízení zabývajícího se danou oblastí (zejména za účelem rozšíření věcné působnosti nařízení) ------> listopad 2003-Nařízení Rady č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 – tzv. nařízení Brusel IIa nebo IIbis

  4. Nařízení Brusel IIbis – obecná charakteristika • 72 článků ( o 26 více než předcházející právní úprava) ) • Rozděleny do sedmi kapitol: • Oblast působnosti a definice • Příslušnost • Uznání a výkon rozhodnutí • Spolupráce mezi ústředními orgány ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Vztah k jiným nástrojům • Přechodná ustanovení • Závěrečná ustanovení

  5. Oblast působnosti-věcná • Článek 1 nařízení - Toto nařízení se bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se a) rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné; b) přiznání, výkonu, převedení a úplného nebo částečného odnětí rodičovské zodpovědnosti. • Nařízení obsahuje autonomní vymezení relevantních pojmů - článek 2 nařízení (např. soudce, soud, členský stát, rodičovská zodpovědnosti, právo péče o dítě apod.)Věci rodičovské zodpovědnosti jsou objasněny v čl. 1 odst. 2.

  6. Oblast působnosti-věcná Rozvod, rozluka nebo prohlášení manželství za neplatné; • Je aplikovatelné také na řízení o tom, zda tu manželství je či není, • Není aplikovatelné na registrované partnerství nebo jiné formy právem regulovaného svazku osob stejného pohlaví, • Pouze otázky osobního stavu, nikoli majetkové.

  7. Oblast působnosti-věcná • Věci rodičovské odpovědnosti se mohou zejména týkat a) práva péče o dítě a práva na styk s dítětem; b) poručnictví, opatrovnictví a podobných institutů; c) určení osoby, orgánu nebo jiného subjektu odpovědných za dítě či jeho jmění nebo pověřených zastupováním dítěte či napomáháním dítěti a stanovení jejich úkolů, d) umístění dítěte do pěstounské rodiny nebo ústavní péče; e) opatření k ochraně dítěte spojených se správou, zachováním a nakládáním se jměním dítěte.

  8. Oblast působnosti - věcná • Negativní vymezení (čl. 1 odst. 3): a) určení nebo popření rodičovství; b) rozhodnutí o osvojení, předadopční opatření nebo na neplatnost či zrušení osvojení; c) příjmení a jména dítěte; d) dosažení zletilosti; e) vyživovací povinnosti; f) správy jmění nebo dědictví; g) opatření přijatá v důsledku trestných činů spáchaných dětmi.

  9. Oblast působnosti-věcná • Oblast působnosti pro uznání a výkon rozhodnutí: Rozhodnutí ve věcech, jež spadají do oblasti působnosti nařízení. Je rovněž aplikovatelné na veřejné listiny a dohody vykonatelné v členském státu původu.

  10. Oblast působnosti-časová a místní • Místní: na všechny členské státy s výjimkou Dánska • Časová – vstoupil v platnost 1.8.2004, účinnost od 1.3.2005

  11. Nařízení Brusel IIbisPříslušnost soudů

  12. Nařízení Brusel IIbis – Příslušnost ve věcech rozvodu, rozluky a prohlášení manželství za neplatné (věci manželské) • Nařízení obecně zakládá příslušnost na těchto okolnostech: • obvyklé bydliště, • státní příslušnost • domicil (UK a Irsko) Pojem „obvyklého bydliště (habitually resident)“ musí být vykládán autonomně, může být chápán jako „trvalé a obvyklé centrum zájmů osoby zvolené touto osobou s cílem trvale zde pobývat“.

  13. Nařízení Brusel IIbis – Příslušnost ve věcech manželských • Ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území - mají manželé obvyklé bydliště, nebo - měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo - má odpůrce bydliště, nebo - v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil"; Poslední dvě možnosti – boj proti tzv. „forum shopping“.

  14. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech manželských b)jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi "domicilu" obou manželů. Pravidla pro určení příslušnosti mají alternativní povahu. Článek 7 nařízení – tzv. zbytková příslušnost – v případě, že není žádný soud některého členského státu příslušný na základě článků 3, 4 a 5 nařízení, určí se příslušnost v každém členském státě v souladu s právem tohoto státu.

  15. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech manželských • Rozhodnutí soudu prvního stupně (třetí senát) 68/07 Kerstin Sundelind Lopez v Miguel Enrique Lopez Lizazo. • Články 6 a 7 nařízení Rady (ES) ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci rozvodového řízení, pokud odpůrce nemá ani obvyklé bydliště v některém členském státě, ani není státním příslušníkem některého členského státu, nemohou soudy členského státu zakládat svou příslušnost k rozhodnutí o tomto návrhu na svém vnitrostátním právu, pokud jsou podle článku 3 uvedeného nařízení příslušné soudy jiného členského státu.

  16. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Pravidla pro stanovení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti - komplikovanější než pravidla pro stanovení příslušnosti ve věcech manželských. • Článek 8 nařízení stanovuje základní pravidlo, články 9-15 představují speciální právní úpravu příslušnosti soudů.

  17. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Základní pravidlo – článek 8 – Soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. • Článek 9 –tzv. „zachování příslušnosti“– upravuje příslušnost v případě, že se dítě odstěhuje z jednoho členského státu do druhého – ale práva na styk s dítětem zůstává ve státu původním – v takovém případě je příslušnost soudů zachována pro období tří měsíců.

  18. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Článek 10 – příslušnost v případě únosu dítěte – v případě neoprávněného odebrání nebo zadržení dítěte– do té doby, než dítě získá obvyklé bydliště v jiném členském státu zůstává příslušnost soudů v původním členském státu (kde mělo dítě obvyklé bydliště před únosem). Další podmínky pak stanovuje čl. 19 nařízení.

  19. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Článek 12 - „prorogace příslušnosti“- pokračování příslušnosti soudu, který byl příslušný k projednání a rozhodnutí ve věcech manželských pro věci rodičovské zodpovědnosti – nositelé rodičovské zodpovědnosti musí výslovně přijmout a je to v zájmu dítěte. • Článek 13 – příslušnost založená na přítomnosti dítěte - tam, kde nelze zjistit obvyklé bydliště – příslušnost je dána tam, kde se dítě nachází.

  20. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Článek 14 - Zbytková soudní příslušnost Není-li žádný soud některého členského státu příslušný na základě článků 8 až 13, určí se příslušnost v každém členském státě v souladu s právem tohoto státu. • Článek 15 – „Postoupení věci k projednání vhodněji umístěnému soudu“ – nařízení přináší možnost změnit příslušnost jednoho soudu - pokud se soudy příslušné domnívají, že soud jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah, je vzhledem ke svému umístění vhodnější k projednání věci nebo její určité části, a v případě, že je to v zájmu dítěte.

  21. Nařízení Brusel IIbis Uznání a výkon rozhodnutí

  22. Nařízení Brusel IIbis – uznání a výkon rozhodnutí • Principiálně stejný postup jako u Brusel I nařízení : • 3 kroky: • Uznání – princip automatického uznání rozhodnutí s výjimkou – důvody pro odepření uznání • Řízení o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné – řízení o exequatur. • Výkon rozhodnutí

  23. Nařízení Brusel IIbis – uznání a výkon rozhodnutí • Důvody pro odepření uznání jsou rozděleny do dvou okruhů – s ohledem na působnost nařízení na věci manželské a věci rodičovské zodpovědnosti. • Není možné přezkoumávat věcnou stránku rozhodnutí. • Nesoulad s pravidly nařízení stanovujícími příslušnost není důvodem odepření uznání.

  24. Nařízení Brusel IIbis – uznání a výkon rozhodnutí Důvody pro odepření uznání ve věcech manželských: • Téměř shodné s důvody v nařízení Brusel I (rozpor s veřejným pořádkem, nedostavení se žalovaného, neslučitelná rozhodnutí) • Článek 25 nařízení výslovně stanovuje – rozdíly národních právních úprav ve věcech manželských nemohou být důvodem pro odepření uznání.

  25. Nařízení Brusel IIbis – uznání rozhodnutí Důvody pro odepření uznání ve věcech rodičovské zodpovědnosti: • Rozpor s veřejným pořádkem, přičemž jsou vzaty v úvahu zájmy dítěte. • Dítě nemohlo využít práva být vyslechnuto, ( s výjimkou naléhavých případů) • Porušení práva nositele rodičovské zodpovědnosti (tato osoba neměla právo být vyslechnuta) • Nepřítomnost (nedostavení) se strany • Neslučitelná rozhodnutí

  26. Nařízení Brusel IIbis –výkon rozhodnutí • Řízení o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné – opět striktně formální • Odvolání – lhůta jeden měsíc. • Výkon se řídí národním právem.

  27. Nařízení Brusel IIbis – zvláštní řízení • Některé záležitosti, které spadají do věcné působnosti nařízení vyžadují rychlý výkon (rychlý zásah) --> nařízení obsahuje právní úpravu dvou zvláštních „rychlých“ řízení výkonu : • Vykonatelnost určitých rozhodnutí o právu na styk s dítětem • Vykonatelnost určitých rozhodnutí nařizujících navrácení dítěte

  28. Nařízení Brusel IIbis – zvláštní řízení • Právo na styk (článek 41) • Právo na styk s dítětem, přiznané vykonatelným rozhodnutím vydaným v jednom členském státě se uznává a je vykonatelné v jiném členském státě bez nutnosti prohlášení vykonatelnosti a bez možnosti námitky proti uznání rozhodnutí, pokud bylo rozhodnutí osvědčeno v členském státě původu v souladu s podmínkami stanovenými nařízením.

  29. Nařízení Brusel IIbis – zvláštní řízení • Původní soudce vystaví osvědčení na jednotném formuláři obsaženém v příloze III (osvědčení týkající se práva na styk s dítětem) pouze, pokud a) v případě vydání rozsudku pro zmeškání byla osoba, která se k řízení nedostavila, písemně vyrozuměna o zahájeném řízení v dostatečném předstihu a takovým způsobem, který by této osobě umožnil přípravu na jednání před soudem, nebo byla osobě písemnost doručena, ale nikoli v souladu s těmito podmínkami, nicméně je zjištěno, že tato osoba rozhodnutí jednoznačným způsobem přijala; b) všechny dotčené strany dostaly příležitost být vyslechnuty, a c) dítě dostalo příležitost být vyslechnuto, pokud nebyl výslech považován za nevhodný s přihlédnutím k jeho věku nebo stupni vyspělosti. • Osvědčení se vyhotovuje v jazyce rozhodnutí. • V případě přeshraniční situace se vystavuje ex officio.

  30. Nařízení Brusel II – zvláštní řízení • Navrácení dítěte - článek 42 • Vykonatelné rozhodnutí stanovící navrácení dítětevydané v jednom členském státě se uznává a je vykonatelné v jiném členském státě bez nutnosti prohlášení vykonatelnosti a bez možnosti námitky proti uznání rozhodnutí, pokud bylo rozhodnutí osvědčeno v členském státě původu v souladu nařízením.. • Původní soudce, který vydal rozhodnutí vystaví osvědčení, pouze pokud a) dítě dostalo příležitost být vyslechnuto, pokud nebyl výslech považován za nevhodný s přihlédnutím k jeho věku nebo stupni vyspělosti; b) strany dostaly příležitost být vyslechnuty a c) soud při vydání svého rozhodnutí přihlédl k důvodům a důkazům, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí podle článku 13 Haagské úmluvy z roku 1980.

  31. Nařízení Brusel IIbis – zvláštní řízení • V případě, že soud nebo jiný orgán přijme opatření k zajištění ochrany dítěte po jeho navrácení do státu jeho obvyklého bydliště, obsahuje osvědčení údaje o těchto opatřeních. • Původní soudce bez návrhu vystaví osvědčení na jednotném formuláři obsaženém v příloze IV (osvědčení týkající se navrácení dítěte). • Osvědčení se vyhotovuje v jazyce rozhodnutí.

More Related