Odhad komunikační situace I.

1. Odhad komunikační situaceI.

2. Pozorně si přečtěte uvedený text: Úmrtí je určitě jedna z nejdůležitějších etap v našem životě, asi hned po narození. Další takové etapy jsou například křest, první den ve škole, první menstruace dívek, maturita, svatba… Tyto – jak my říkáme - přechodové rituály nemají ovšem význam jen pro nás, ale pro celý náš vztahový systém – pro naše rodinné příslušníky či naše blízké. Těmito rituály jsme zasazeni do kontextu něčeho většího, něčeho, co nás přesahuje. To může být původní nebo současná rodina, nebo skupina přátel. Takové rituály nám nesmírně pomáhají zvládnout stres, který provází každou změnu. Pohřeb – poslední rituál na naší životní cestě – je především obřad pro pozůstalé. Je to rozloučení se, smutné, ale nutné. Jinak totiž hrozí, že se nikdy doopravdy nerozloučíme a odchod někoho ze života zůstane pro pozůstalé jakousi poloviční, nedokončenou věcí. A vše, co je nedokončené nám brání v tom, vykročit dál. Každý rituál má dvě stránky, dvě složky. Ta jedna je vnitřní, niterní. Jde o vědomé prožití toho, co rituál symbolizuje, v případě pohřbu tedy o rozloučení, o ztrátu. Ale existuje zde ovšem i druhá složka, ta vnější, jakýsi tradiční obřad. Rituál žije z toho, že se opakuje, že není libovolný. V našich zemích je jistá tradice, jak se loučit s těmi, co zemřeli. To určitě neznamená, že bychom se nemohli rozloučit potichu a individuálně. (www.pohreb.cz) Rozhodněte a dokládejte citacemi z textu, zda je výpověď • připravená - nepřipravená • psaná - mluvená • monologická - dialogická

3. Pozorně si přečtěte uvedený text: Úmrtí je určitě jedna z nejdůležitějších etap v našem životě, asi hned po narození. Další takové etapy jsou například křest, první den ve škole, první menstruace dívek, maturita, svatba… Tyto – jak my říkáme - přechodové rituály nemají ovšem význam jen pro nás, ale pro celý náš vztahový systém – pro naše rodinné příslušníky či naše blízké. Těmito rituály jsme zasazeni do kontextu něčeho většího, něčeho, co nás přesahuje. To může být původní nebo současná rodina, nebo skupina přátel. Takové rituály nám nesmírně pomáhají zvládnout stres, který provází každou změnu. Pohřeb – poslední rituál na naší životní cestě – je především obřad pro pozůstalé. Je to rozloučení se, smutné, ale nutné. Jinak totiž hrozí, že se nikdy doopravdy nerozloučíme a odchod někoho ze života zůstane pro pozůstalé jakousi poloviční, nedokončenou věcí. A vše, co je nedokončené nám brání v tom, vykročit dál. Každý rituál má dvě stránky, dvě složky. Ta jedna je vnitřní, niterní. Jde o vědomé prožití toho, co rituál symbolizuje, v případě pohřbu tedy o rozloučení, o ztrátu. Ale existuje zde ovšem i druhá složka, ta vnější, jakýsi tradiční obřad. Rituál žije z toho, že se opakuje, že není libovolný. V našich zemích je jistá tradice, jak se loučit s těmi, co zemřeli. To určitě neznamená, že bychom se nemohli rozloučit potichu a individuálně. (www.pohreb.cz) Odhadněte, kdo je mluvčím, v jakém prostředí výpověď vznikala, jaká byla její zamýšlená funkce.

4. Úmrtí je určitě jedna z nejdůležitějších etap v našem životě, asi hned po narození. Další takové etapy jsou například křest, první den ve škole, první menstruace dívek, maturita, svatba… Tyto – jak my říkáme - přechodové rituály nemají ovšem význam jen pro nás, ale pro celý náš vztahový systém – pro naše rodinné příslušníky či naše blízké. Těmito rituály jsme zasazeni do kontextu něčeho většího, něčeho, co nás přesahuje. To může být původní nebo současná rodina, nebo skupina přátel. Takové rituály nám nesmírně pomáhají zvládnout stres, který provází každou změnu. Pohřeb – poslední rituál na naší životní cestě – je především obřad pro pozůstalé. Je to rozloučení se, smutné, ale nutné. Jinak totiž hrozí, že se nikdy doopravdy nerozloučíme a odchod někoho ze života zůstane pro pozůstalé jakousi poloviční, nedokončenou věcí. A vše, co je nedokončené nám brání v tom, vykročit dál. Každý rituál má dvě stránky, dvě složky. Ta jedna je vnitřní, niterní. Jde o vědomé prožití toho, co rituál symbolizuje, v případě pohřbu tedy o rozloučení, o ztrátu. Ale existuje zde ovšem i druhá složka, ta vnější, jakýsi tradiční obřad. Rituál žije z toho, že se opakuje, že není libovolný. V našich zemích je jistá tradice, jak se loučit s těmi, co zemřeli. To určitě neznamená, že bychom se nemohli rozloučit potichu a individuálně. (www.pohreb.cz) Vyjádřete v heslech základní informace, které text přináší.

5. Pozorně si přečtěte uvedený text: Tito lidé mezi sebou problémy vydiskutovávají, a když řádně vydiskutovaný výsledek nikdo nerozporuje, může se v balíku opatření následně prohlasovat a zkomunikovat pro veřejnost. Kdyby jej však někdo rozporoval, zkomunikování se odbude pouze mediálním výstupem o prozatímní nemožnosti potvrdit či vyvrátit tvar a velikost řečeného balíku. V takové chvíli se malostranští začnou předhánět ve fantazírování – slova „dovedu si představit“ uvozují dnes už téměř všechna vyjádření ministrů a poslanců. Ti, kdo úvodní lekce Političtiny pro začátečníky už prolouskali, dobře vědí, že frázi dovedu si představit lze nejlépe přeložit jako: strašně bych chtěl, ale zatím mi to neschválili, zatímco méně časté nedovedu si představit značí: na to jim kašlu, ale nemohu to nahlas říct. Protože vleklé rozporování by mohlo ohrozit stabilitu politického prostředí a ochromit náš proreformní drajv, ke konečnému vydiskutování se architekti řešení opět sejdou, a to nejspíš na koaličním půdorysu, jelikož půdorys napříč politickým spektrem by ke konstruktivnímu dialogu byl příliš rozlehlý. Ostatně, široký dialog stejně není na pořadu dne. (www.media.memmy.cz) Rozhodněte a dokládejte citacemi z textu, zda je výpověď • připravená - nepřipravená • psaná - mluvená • monologická - dialogická

6. Pozorně si přečtěte uvedený text: Tito lidé mezi sebou problémy vydiskutovávají, a když řádně vydiskutovaný výsledek nikdo nerozporuje, může se v balíku opatření následně prohlasovat a zkomunikovat pro veřejnost. Kdyby jej však někdo rozporoval, zkomunikování se odbude pouze mediálním výstupem o prozatímní nemožnosti potvrdit či vyvrátit tvar a velikost řečeného balíku. V takové chvíli se malostranští začnou předhánět ve fantazírování – slova „dovedu si představit“ uvozují dnes už téměř všechna vyjádření ministrů a poslanců. Ti, kdo úvodní lekce Političtiny pro začátečníky už prolouskali, dobře vědí, že frázi dovedu si představit lze nejlépe přeložit jako: strašně bych chtěl, ale zatím mi to neschválili, zatímco méně časté nedovedu si představit značí: na to jim kašlu, ale nemohu to nahlas říct. Protože vleklé rozporování by mohlo ohrozit stabilitu politického prostředí a ochromit náš proreformní drajv, ke konečnému vydiskutování se architekti řešení opět sejdou, a to nejspíš na koaličním půdorysu, jelikož půdorys napříč politickým spektrem by ke konstruktivnímu dialogu byl příliš rozlehlý. Ostatně, široký dialog stejně není na pořadu dne. (www.media.memmy.cz) Odhadněte, kdo je mluvčím, v jakém prostředí výpověď vznikala, jaká byla její zamýšlená funkce.

7. Pozorně si přečtěte uvedený text: Tito lidé mezi sebou problémy vydiskutovávají, a když řádně vydiskutovaný výsledek nikdo nerozporuje, může se v balíku opatření následně prohlasovat a zkomunikovat pro veřejnost. Kdyby jej však někdo rozporoval, zkomunikování se odbude pouze mediálním výstupem o prozatímní nemožnosti potvrdit či vyvrátit tvar a velikost řečeného balíku. V takové chvíli se malostranští začnou předhánět ve fantazírování – slova „dovedu si představit“ uvozují dnes už téměř všechna vyjádření ministrů a poslanců. Ti, kdo úvodní lekce Političtiny pro začátečníky už prolouskali, dobře vědí, že frázi dovedu si představit lze nejlépe přeložit jako: strašně bych chtěl, ale zatím mi to neschválili, zatímco méně časté nedovedu si představit značí: na to jim kašlu, ale nemohu to nahlas říct. Protože vleklé rozporování by mohlo ohrozit stabilitu politického prostředí a ochromit náš proreformní drajv, ke konečnému vydiskutování se architekti řešení opět sejdou, a to nejspíš na koaličním půdorysu, jelikož půdorys napříč politickým spektrem by ke konstruktivnímu dialogu byl příliš rozlehlý. Ostatně, široký dialog stejně není na pořadu dne. (www.media.memmy.cz) Zhodnoťte užité jazykové prostředky.

8. Pozorně si přečtěte uvedený text: V syžetové linii snu se střídá řeč postav s řečí fiktivního vypravěče. Prostřednictvím vypravěče se autor stylizoval do "vševědoucího" pozorovatele a průvodce dějem. Ze slovesných forem se u vypravěče vyskytují tvary nepříznakové, tedy 3. osoba minulého času. Vypravěč zde nehodnotí jednání postav, nenapovídá čtenáři další děj, je nestranným pozorovatelem a zprostředkovatelem odvíjeného příběhu. V řeči jednajících postav je velmi častá dialogová forma, která výrazně přispívá k dynamičnosti textu. V souvislosti s Petrem Brokem najdeme v textu i nevlastní přímou řeč, která se v syžetové linii snu uplatňuje jako prostředek vyjádření vnitřního monologu. "Můj bože, můj bože, tuto krajinu jako bych znal. -- Do těch kulatých očí kapličky kdysi dávno a dávno jsem se díval, když jsem si vystoupil na špičky! [...] A kdo se to díval? -- A kdy? -- Jak jen to tenkráte bylo? -- Kde je souvislost?" (s. 69) Z hlediska syntaktické stavby je text Domu o tisíci patrech složen převážně ze souřadných souvětí a vět jednoduchých. Kumulace jednoduchých vět je častá v místech, kdy je v syžetové linii snu dramatická situace se stupňujícím se napětím. Gradace děje je umocněna četným výskytem jednočlenných vět, které navozují dojem zrychlení odvíjených událostí. Dynamičnost děje je podpořena často až zkratkovitou výstavbou textu, která zdůrazňuje sílu slov. Rozhodněte a dokládejte citacemi z textu, zda je výpověď • připravená - nepřipravená • psaná - mluvená • monologická - dialogická

9. Pozorně si přečtěte uvedený text: V syžetové linii snu se střídá řeč postav s řečí fiktivního vypravěče. Prostřednictvím vypravěče se autor stylizoval do "vševědoucího" pozorovatele a průvodce dějem. Ze slovesných forem se u vypravěče vyskytují tvary nepříznakové, tedy 3. osoba minulého času. Vypravěč zde nehodnotí jednání postav, nenapovídá čtenáři další děj, je nestranným pozorovatelem a zprostředkovatelem odvíjeného příběhu. V řeči jednajících postav je velmi častá dialogová forma, která výrazně přispívá k dynamičnosti textu. V souvislosti s Petrem Brokem najdeme v textu i nevlastní přímou řeč, která se v syžetové linii snu uplatňuje jako prostředek vyjádření vnitřního monologu. "Můj bože, můj bože, tuto krajinu jako bych znal. -- Do těch kulatých očí kapličky kdysi dávno a dávno jsem se díval, když jsem si vystoupil na špičky! [...] A kdo se to díval? -- A kdy? -- Jak jen to tenkráte bylo? -- Kde je souvislost?" (s. 69) Z hlediska syntaktické stavby je text Domu o tisíci patrech složen převážně ze souřadných souvětí a vět jednoduchých. Kumulace jednoduchých vět je častá v místech, kdy je v syžetové linii snu dramatická situace se stupňujícím se napětím. Gradace děje je umocněna četným výskytem jednočlenných vět, které navozují dojem zrychlení odvíjených událostí. Dynamičnost děje je podpořena často až zkratkovitou výstavbou textu, která zdůrazňuje sílu slov. Odhadněte, kdo je mluvčím, v jakém prostředí výpověď vznikala, jaká byla její zamýšlená funkce.

10. Pozorně si přečtěte uvedený text: V syžetové linii snu se střídá řeč postav s řečí fiktivního vypravěče. Prostřednictvím vypravěče se autor stylizoval do "vševědoucího" pozorovatele a průvodce dějem. Ze slovesných forem se u vypravěče vyskytují tvary nepříznakové, tedy 3. osoba minulého času. Vypravěč zde nehodnotí jednání postav, nenapovídá čtenáři další děj, je nestranným pozorovatelem a zprostředkovatelem odvíjeného příběhu. V řeči jednajících postav je velmi častá dialogová forma, která výrazně přispívá k dynamičnosti textu. V souvislosti s Petrem Brokem najdeme v textu i nevlastní přímou řeč, která se v syžetové linii snu uplatňuje jako prostředek vyjádření vnitřního monologu. "Můj bože, můj bože, tuto krajinu jako bych znal. -- Do těch kulatých očí kapličky kdysi dávno a dávno jsem se díval, když jsem si vystoupil na špičky! [...] A kdo se to díval? -- A kdy? -- Jak jen to tenkráte bylo? -- Kde je souvislost?" (s. 69) Z hlediska syntaktické stavby je text Domu o tisíci patrech složen převážně ze souřadných souvětí a vět jednoduchých. Kumulace jednoduchých vět je častá v místech, kdy je v syžetové linii snu dramatická situace se stupňujícím se napětím. Gradace děje je umocněna četným výskytem jednočlenných vět, které navozují dojem zrychlení odvíjených událostí. Dynamičnost děje je podpořena často až zkratkovitou výstavbou textu, která zdůrazňuje sílu slov. Vyjádřete v heslech základní informace, které text přináší.

11. Pozorně si přečtěte uvedený text: Tatranská Poljanka 21. 11. 1923 Miláčku, děkuji Vám za dopis, velmi mě potěšil. Nemám jiného spojení se světem (protože nemohu psát), jen s Vámi a s domovem. Domů píše za mě jedna stará, hodná slečna, maminčina přítelkyně, a to je také jediná návštěva, kterou přijímám, neboť i mluvení mě velmi unavuje. Prožívám, miláčku, teď snad své nejhroznější dny — a dej bůh, aby byly poslední. Zápal plic přelezl z jedné strany na druhou, — ale ne, nechci o tom psát, pro Vás, miláčku, chci mít jen ty dobré věci; věřte však, že nesu to celkem statečně a s důvěrou až na nějaká ta chvilková poklesnutí, kdy utrýzněné srdce přece jen klopýtne. A chci Vás o něco prosit. Psal jsem Vám dřív, abyste mi vůbec nepsala. Vysvětlil jsem Vám, proč. Vy však, miláčku, jste sama o své vůli mi slíbila, že chcete čekat, že chcete být moje, že chcete se mnou zápasit. Vzal jsem Váš slib a slib, miláčku, zavazuje. Dnes chci z něho pro sebe těžit. Psala jste mi v posledním dopise, že moje bolest je Vaší bolestí. Je tedy i Vaše síla mojí silou. A poněvadž, drahá, s tou svou nejvlastnější silou jsem skoro u dna, prosím Vás o Vaši. Jak mi ji můžete dát? Hleďte, miláčku, každé Vaše slovo je mi tak drahé, že jsem jím silný. Proto chci Vás slyšet a hodně slyšet. Nebude Vám obtížno, Máničko (aspoň pro tyto dny, kdy musím se o své milé opírat, abych se udržel nad povrchem světa) — psát mi každý druhý den aspoň, psát mi hodně a ze vší síly své lásky, abych měl čeho se zachytit, čím být silný. Máničko moje, prosím Vás o to! (…) Líbá Jiří Odhadněte, kdo je mluvčím, v jakém prostředí výpověď vznikala, jaká byla její zamýšlená funkce.

12. Reprodukujte vlastními slovy obsah uvedeného textu: Tatranská Poljanka 21. 11. 1923 Miláčku, děkuji Vám za dopis, velmi mě potěšil. Nemám jiného spojení se světem (protože nemohu psát), jen s Vámi a s domovem. Domů píše za mě jedna stará, hodná slečna, maminčina přítelkyně, a to je také jediná návštěva, kterou přijímám, neboť i mluvení mě velmi unavuje. Prožívám, miláčku, teď snad své nejhroznější dny — a dej bůh, aby byly poslední. Zápal plic přelezl z jedné strany na druhou, — ale ne, nechci o tom psát, pro Vás, miláčku, chci mít jen ty dobré věci; věřte však, že nesu to celkem statečně a s důvěrou až na nějaká ta chvilková poklesnutí, kdy utrýzněné srdce přece jen klopýtne. A chci Vás o něco prosit. Psal jsem Vám dřív, abyste mi vůbec nepsala. Vysvětlil jsem Vám, proč. Vy však, miláčku, jste sama o své vůli mi slíbila, že chcete čekat, že chcete být moje, že chcete se mnou zápasit. Vzal jsem Váš slib a slib, miláčku, zavazuje. Dnes chci z něho pro sebe těžit. Psala jste mi v posledním dopise, že moje bolest je Vaší bolestí. Je tedy i Vaše síla mojí silou. A poněvadž, drahá, s tou svou nejvlastnější silou jsem skoro u dna, prosím Vás o Vaši. Jak mi ji můžete dát? Hleďte, miláčku, každé Vaše slovo je mi tak drahé, že jsem jím silný. Proto chci Vás slyšet a hodně slyšet. Nebude Vám obtížno, Máničko (aspoň pro tyto dny, kdy musím se o své milé opírat, abych se udržel nad povrchem světa) — psát mi každý druhý den aspoň, psát mi hodně a ze vší síly své lásky, abych měl čeho se zachytit, čím být silný. Máničko moje, prosím Vás o to! (…) Líbá Jiří

13. Tatranská Poljanka 21. 11. 1923 Miláčku, děkuji Vám za dopis, velmi mě potěšil. Nemám jiného spojení se světem (protože nemohu psát), jen s Vámi a s domovem. Domů píše za mě jedna stará, hodná slečna, maminčina přítelkyně, a to je také jediná návštěva, kterou přijímám, neboť i mluvení mě velmi unavuje. Prožívám, miláčku, teď snad své nejhroznější dny — a dej bůh, aby byly poslední. Zápal plic přelezl z jedné strany na druhou, — ale ne, nechci o tom psát, pro Vás, miláčku, chci mít jen ty dobré věci; věřte však, že nesu to celkem statečně a s důvěrou až na nějaká ta chvilková poklesnutí, kdy utrýzněné srdce přece jen klopýtne. A chci Vás o něco prosit. Psal jsem Vám dřív, abyste mi vůbec nepsala. Vysvětlil jsem Vám, proč. Vy však, miláčku, jste sama o své vůli mi slíbila, že chcete čekat, že chcete být moje, že chcete se mnou zápasit. Vzal jsem Váš slib a slib, miláčku, zavazuje. Dnes chci z něho pro sebe těžit. Psala jste mi v posledním dopise, že moje bolest je Vaší bolestí. Je tedy i Vaše síla mojí silou. A poněvadž, drahá, s tou svou nejvlastnější silou jsem skoro u dna, prosím Vás o Vaši. Jak mi ji můžete dát? Hleďte, miláčku, každé Vaše slovo je mi tak drahé, že jsem jím silný. Proto chci Vás slyšet a hodně slyšet. Nebude Vám obtížno, Máničko (aspoň pro tyto dny, kdy musím se o své milé opírat, abych se udržel nad povrchem světa) — psát mi každý druhý den aspoň, psát mi hodně a ze vší síly své lásky, abych měl čeho se zachytit, čím být silný. Máničko moje, prosím Vás o to! (…) Líbá Jiří Rekonstruujte možnou odpověď na tento dopis.