1 / 75

Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště

Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště. Sabinovo náměstí 16 360 09 Karlovy Vary Bohuslav V i n t e r odborný učitel uvádí pro T2 tuto výukovou prezentaci :. 4. Povrchy a povrchové úpravy - Uhlíř. 4.1 Význam povrchové úpravy.

riona
Download Presentation

Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště Sabinovo náměstí 16 360 09 Karlovy Vary Bohuslav V i n t e r odborný učitel uvádí pro T2 tuto výukovou prezentaci : 4. Povrchy a povrchové úpravy - Uhlíř

  2. 4.1 Význam povrchové úpravy • Povrchová úprava plní v zásadě dvě funkce, a to : • funkci ochrannou a • funkci výtvarně estetickou. • Účelem ochranné funkce povrchové úpravy je uchovat užitné vlastnosti výrobku v procesu užívání. Na poškození konečného výrobku mají vliv zejména : • mechanické oděry, • chemické činitele (voda, chemikálie), • vlhkost, • působení tepla a světla.

  3. Význam povrchové úpravy • Účelem výtvarné a estetické funkce povrchové úpravy je zvýšit účinnost makroskopických vlastností dřeva, tj. struktury a textury dřeva, barvy různě zušlechtěných dřevěných materiálů (např. dřevoplastických hmot). • Esteticky řešená povrchová úprava nábytku přispívá výrazným způsobem i k uspokojování psychických potřeb a požadavků uživatelů nábytku.

  4. Význam povrchové úpravy • Zároveň vytváří předpoklady pro plnění ekonomické funkce povrchové úpravy, kterou je : • ochrana a uchování hodnoty vyrobeného nábytku, • možnost zušlechtění méně kvalitních druhů masivního dřeva, dýh a ostatních materiálů, • zvýšení odbytu nábytku využitím účinků barvy a celkového působení povrchové úpravy nábytku na uživatele.;

  5. 4.1.1 Základní teoretické a technologické poznatky o povrchových úpravách • Teoretickým základem technologických poznatků povrchové úpravy jsou děje na fázovém rozhraní pevných látek s kapalinami, způsobené většinou filmotvornými látkami, jejichž výsledkem je adheze pevného filmu k podkladu. Pevným filmem bývá zpravidla transparentní nebo pigmentovaná nátěrová hmota. Podkladem bývá většinou dřevo nebo materiály na bázi dřeva, tj. na bázi materiálu, který se vyznačuje specifickými vlastnostmi danými jeho vznikem a jeho mikroskopickou a makroskopickou stavbou.

  6. Základní teoretické a technologické poznatky o povrchových úpravách • V technologii povrchových úprav se v plném rozsahu uplatňují morfologické, chemické a fyzikální vlastnosti dřeva. Tyto vlastnosti se projevují především při jevech souvisejících se smáčením a adhezí na fázovém rozhraní pevná látka - kapalina (viz výklad o smáčení povrchu tuhých látek kapalinami v kap. 3.1.2, jak jsme si o to povídali dříve).

  7. Základní teoretické a technologické poznatky o povrchových úpravách Vliv vlastností dřeva na povrchovou úpravu dřeva • Z hlediska povrchové úpravy dřeva má největší význam jeho anatomická stavba, chemické složení a fyzikální vlastnosti. • Výsledkem uvedených faktorů je velmi složitá geometrie povrchu dřeva.

  8. Základní teoretické a technologické poznatky o povrchových úpravách Geometrie povrchu tuhých látek • Geometrie, nazývaná též morfologie nebo textura povrchu pevných látek, představuje systém nerovností, které se nacházejí na povrchu pevných látek, a je dána vnitřní stavbou i bezprostřední úpravou povrchu pevných látek.

  9. Základní teoretické a technologické poznatky o povrchových úpravách • Rozlišujeme tři druhy povrchů a to povrch geometrický, skutečný a zjištěný. Na základě tohoto rozdělení rozlišujeme tři druhy profilů a tři složky odchylek: • a) odchylka od geometrického tvaru, • b) vlnitost (sekundární textura), • c) drsnost (primární textura). • Kvalitu povrchu deskových materiálů v souvislosti s jejich použitím v nábytkářském průmyslu definujeme hodnotami vertikálních a horizontálních nerovností (viz obrázek na následující straně).

  10. Základní teoretické a technologické poznatky o povrchových úpravách Možnosti aplikace dřevotřískových desek ve vztahu k horizontálním nerovnostem povrchu (podle Böhma) • 1 – fólie, • 2 – tmelení, • 3 – oblast nevyhovujících nerovností, které vyžadují další mechanické opracování.

  11. 4.2 Příprava a zušlechtění povrchů • Příprava a zušlechťování povrchů zahrnuje operace, které vytvářejí podmínky pro dosažení vyšší estetické a užitné úrovně povrchové úpravy. Patří sem: • vyrovnání a hlazení povrchu (broušením, lepením podkladových fólií, tmelením a vyplňováním), • zvýšení adheze nátěrových hmot (odstraněním nežádoucích látek, izolováním povrchu), • zvýšení estetické úrovně (bělením, mořením, barvením atd.).

  12. 4.2.1 Lepení podkladových fólií • Vyrovnání povrchových nerovností nalepením podkladových fólií spočívá v překrytí nerovností podkladu fólií, která má vyšší jakost povrchu než podklad. Princip vyrovnání podkladovou fólií je znázorněn na obrázku na následující straně. • Technologii lepení je podrobně popisujeme v kapitole 3.3.

  13. Lepení podkladových fólií Principy kompenzace nerovnosti povrchu a – úplné zaplnění profilů nerovnosti ( tmelením), b – částečné zaplnění profilů nerovnosti (základovou fólií), c – přemostění profilů nerovností (základovou a krycí fólií).

  14. 4.2.2 Tmelení • Účelem tmelení je vyrovnání povrchu tmelem, který obsahuje vysoký podíl pevných látek. • Rozlišujeme tmelení: • místní , kterým se vyrovnávají nerovnosti plochy pod broušením, a • tmelení plošné, kterým se vytváří podklad pro následnou aplikaci nátěrových hmot. • Nejvíce se používají tmely polyesterové, vytvrzované UV (také UF) zářením nebo IČ zářením.

  15. Tmelení • Příklad postupu tmelení DTD tmelem vytvrzovaným IČ zářením: 1. broušení plochy brusným papírem č. 150 až 180, 2. nános reaktivního základu válcovou nanášečkou, 3. nános tmelu 120 g.m-2, 4. ozáření IČ zářičem 30 s, 5. broušení brusným papírem č. 220 až 240. • Mimo polyesterové tmely se používají též tmely nitrocelulózové apod.

  16. 4.2.3 Vyplňování • K této pracovní operaci se používají plniče pórů i když v současné době jsou nahrazovány rychloschnoucími brusnými laky, které se vyrábějí na bázi nitrocelulózové, polyesterové, polyuretanové ad. Základové brusné taky dobře plní póry dřeva, lze je nanášet průmyslovými způsoby (navalováním), obsahují i přísady, které zpomalují žloutnutí světlých dřevin a velmi dobře se brousí. Vysoušení (vytvrzování) se urychluje různými druhy záření (UV, IC ad.).

  17. 4.2.4 Adhezívní příprava povrchu Adhezívní příprava povrchu spočívá; - v odstranění nežádoucích látek, - v izolaci látek obsažených ve dřevě. • Při odstraňováni nežádoucích látek se nanášejí na povrch dřeva chemické prostředky, jejichž způsobem se nežádoucí látky rozpouštějí nebo vyplavují. Tímto způsobem se upravuje např. povrch jehličnatých dřevin obsahující větší podíl pryskyřic před mořením, aby příjem mořidel byl stejnoměrný, a tím i stejnoměrná barevnost povrchu. • Patří sem i odstraňování mechanických nečistot (prachu, pilin apod.) z povrchu materiálu. Odstranění je nutné před každým nánosem nátěrové hmoty, protože nečistoty snižují přilnavost nátěrové hmoty a způsobují i optické nedostatky.

  18. Adhezívní příprava povrchu • Vliv dřevních látek na lakové filmy • Pozn. Podklad neovlivňuje lakový film Laky : 1 – polyuratanový, 2 – kyselinou tvrdnoucí, 3 – nitrocelulózový, 4 – olejový, 5 – polyesterový parafinický Vady nátěru : I – inhibice, V – změna barvy, F – fluorescence, S – tvorba závoje

  19. Adhezívní příprava povrchu • Pro izolování látek ve dřevě se,používají vhodné izolační základy, které mají dobrou přilnavost a zamezují vzájemnému nežádoucímu působení chemických látek obsažených ve dřevě s nátěrovou hmotou. Izolováním se upravuj i některé tropické dřeviny (palisandr, teak, dekorační fólie impregnované aminaldehydovými pryskyřicemi před nanášením polyesterových nátěrových hmot). • Nejčastěji se používají polyuretanové izolační látky (viz tabulka na předcházející stránce).

  20. 4.2.5 Estetická příprava povrchu dřeva • Pod pojmem estetická příprava povrchu dřeva zahrnujeme operace směřující ke zvýšení výtvarně estetických vlastností dřeva. Jde o operace : • bělení, • lazurování, • moření, • barvení a další • speciální způsoby barevné úpravy povrchů. • Technologické podmínky:

  21. Bělení • Dřevo se bělí peroxidem vodíku a dalšími chemickými materiály (hydroxidem amonným, vodním sklem, kyselinou šťavelovou). Pro neutralizaci kyseliny šťavelové se používá borax. • K vybělení velmi tmavých míst nebo i celých tmavých ploch se používá roztok I , který má složení: - 10 dílů 30% peroxidu vodíku, - 4 dílů 5% až 24% hydroxidu amonného (amoniaku). • Velmi kvalitní vybělení dřeva získáme roztokem II, který má složení; - l0 dílů 5 % až 30% peroxidu vodíku, - 1 až 5 dílů vodního skla.

  22. Bělení • Následné dokončení nátěrovými hmotami je možné provést až po neutralizaci. Hodnota pH musí být v rozmezí 6,5 až 7,5. • Roztoky připravujeme pouze v nekovových nádobách v množství, které se zpracuje v průběhu 1 hodiny. Po vybělení se povrch dřeva omyje vlažnou vodou a po vysušení se povrchově upravuje. • Při bělení roztokem II se vyloučený oxid křemičitý odstraní z povrchu jemným ocelovým kartáčem a neutralizuje se roztokem kyseliny šťavelové (20 g na 1 l vody). Následuje opláchnutí povrchu vlažnou vodou, vysušení a kontrola hodnoty pH.

  23. Lazurování • Pro lazurování se používají transparentní laky, do nichž se přidává nepatrné množství bílých pigmentových barviv. Koncentrace přidávaného barviva se řídí tak, aby se nezakryla textura dřeva. Tento způsob nahrazuje i bělení dřeva, nedosáhne se však kvalitativně srovnatelného účinku s klasickým způsobem bělení. • Lazurováním se nahrazuje i moření dřeva. Opět je nutné dbát na koncentraci přidávaného barviva, aby se nazastřela kresba dřeva. K tónování se používá široká paleta koncentrátů barviv. Z hlediska následné povrchové úpravy je nutné mít na zřeteli snášenlivost s různými druhy laků.

  24. Moření dřeva • Je to zušlechťovací proces, směřující ke zvýrazněni krásy textury dřeva a k dosažení požadovaného barevného účinku dřeva. Ekonomický význam moření je několikerý. Zvýší se výtvarný a estetický účinek dřeva, dřeviny a dýhy se lépe zhodnotí a zvyšuje se rovněž komerční úspěšnost nábytku. • Při pravém mořenívstupuje mořidlo do chemické reakce s dřevní substancí a vytvoří se jiný barevný tón, než jaký mělo dřevo před mořením. Mořením se intenzivněji mění tón letního dřeva, ale méně se zbarvuje jarní dřevo. Tím se pozitivně zvýrazní textura dřeva. Tento způsob se dnes v průmyslové výrobě nábytku téměř nepoužívá.

  25. Moření dřeva • V průmyslové výrobě nábytku se používají převážně coloxylová amoniakální mořidla rozpustná ve vodě. Jsou to syntetická mořidla, jejichž barvicí složky bud tvoří chemické vazby s tříslem obsaženým ve dřevě, nebo se ukládají volně do prostorů dřevní hmoty (viz tabulka na další straně).

  26. Moření dřeva Druhy, koncentrace a barevné odstíny coloxylových mořidel

  27. Moření stříkáním • Stříkáním se převážně moří vnitřní plochy, kde by bylo ruční moření obtížné a zdlouhavé; dále je možné stříkat předměty na tzv. stínování, kdy je plocha na okraji tmavší a uprostřed přírodní. Při stínování stříkáním musí být přechod tónu barvy z tmavých míst na místa světlá pozvolný a stejnoměrný. Do mořicího roztoku se musí přidávat vhodná záhustka (směs sorbitu a škrobu), aby se dosáhlo vyšší konzistence. Použitá záhustka nesmí ovlivnit povrchovou úpravu a její kvalitu. Konzistence se pohybuje v rozmezí 15 až 17 sekund. Tlak vzduchu do stříkací pistole s průměrem trysky 0,7 až 0,8 mm je 0,15 až 0,18 MPa; při průměru trysky 1,2 až 1,4 mm je tlak do stříkací pistole v rozmezí 0,3 až 0,35 MPa.

  28. Moření stříkáním • Stříkací pistole musí mít kvalitní trysku a hubici, aby bylo možné provést stejnoměrný nános mořicího roztoku po celé ploše dílce. Vhodný typ stříkací pistole je např. RH9-P se spádovou nádobkou o obsahu 0,5 l, s ruční regulací, s hubicí, s tryskou a s jehlou vyrobenou z nerezu. • Technické údaje: • přetlak vzduchu pro rozprašování 0,2 až 0,6 Mpa • vzduchová hubice Al • tryska 10, 12, 14 N (nerez)

  29. Moření máčením • Tento způsob používá při moření součástí a dílců menších rozměrů nebo součástí tvarovaných. • Technologické podmínky. Dřevěné součásti a dílce čistě opracované o vlhkosti 8 ± 2 % se upevňují na vhodně upravené kazety nebo závěsné zařízení, které pracuje zpravidla ve stanoveném čase (cyklu). Délka cyklu odpovídá době potřebné pro ponoření do mořícího roztoku, ponechání v něm, vynoření a odkapání. Rychlost ponořování nebo vynořování se určuje na 1 bm mořeného dílce. Obvykle činí 25 sekund na 1 bm dílce.

  30. Moření máčením • Technologický postup při mořeni dílců máčením: • ponořeni do roztoku 25 s, • ponechání v roztoku - moření 30 až 60 s, • vynořené z roztoku 25 s, • odkapání 30 až 60 s, • sušení (při 25 až 35 °C) 10 min • Po vysušení a před další operací dokončování laky se dílce přebrušují brusným papírem č. 280 až 320.

  31. Moření navalováním • Moření navalováním se provádí na válcových nanášečkách, které jsou zpravidla kombinované s umělým vysoušením v komorových nebo horizontálních sušárnách (viz obrázek na další straně). • Kvalitně vybroušené nábytkové dílce s předem namořenými bočními plochami o vlhkosti 8 ± 2 % a tloušťkovou tolerancí ± 0,3 mm se ukládají na dopravník s rychlostí posuvu 2 až 10 m.min. Nad dopravníkem je příčně umístěno oprašovací kartáčové zařízení pro odstranění mechanických nečistot. Vertikální rozestup mořicích válců činí maximálně 1 mm, dávkovací mezera je 0,15 až 0,35 mm.

  32. Moření navalováním • Schéma mořícího stroje 1 – dílec, 2 – oprašovací válec, 3 - nádrž s mořicím roztokem, 4 – nanášení mořidla, 5 – vysoušení mořidla, 6 – roztírání mořidla, 7 – pásový dopravník

  33. Moření navalováním • Po nánosu mořícího roztoku následuje roztírání kartáčovacím zařízením, které je uloženo nad dopravníkem příčně pod úhlem až 30°. Roztírací zařízení má zpravidla 450 otáček za minutu. • Po moření následuje vysoušení. Při 20 až 22°C činí vysoušecí doba 24 h. Vysoušení při teplotě 25 až 35°C vyžaduje 10 minut a při tryskových sušárnách, pracujících s teplotami 70°C, postačí k vysoušení 2až 3 minuty.

  34. Barvení dřeva • Barvení spočívá v nanášení barviv na povrch dřeva, aniž by docházelo k chemické reakci s dřevní substancí. Barvením se dosahuje negativního efektu, tzn. jarní dřevo se zbarvuje intenzivněji než dřevo letní. • Chemikálie používané pro barvení dřeva se svými vlastnostmi liší od tzv. pravých mořidel. Skládají se z pojivých látek, z organických rozpouštědel a barviv. Jde o nový druh syntetických barviv, jejichž zák1ad však netvoří anilinové báze.

  35. Barvení dřeva Tato barviva mají následující výhody: - rychle vysychají, - nezvedají vlákna - nezdrsňují plochy, - umožňují průmyslový způsob nanášení stříkáním nebo navalováním, - snášejí se dobře s polyuretanovými laky. Roztok barviva se nanáší ve směru průběhu vláken dřeva houbou nebo štětcem. Roztok se musí stejnoměrně rozetřít po celé ploše dílce. Po ukončení barvení se dílce suší v sušicím prostoru při teplotě 24 ± 2 °C po dobu 24 hodin. Dojde-li ke zvednutí vláken, přebrousí se povrch až po prvním nánosu lakové směsi a jejím vysušení.

  36. Zvláštní úpravy dřeva • Do této skupiny zahrnujeme : • amoniakování, • opalování, • pískování, • kartáčování, • ražení a • patinování. • Tyto způsoby se však používají v omezeném rozsahu v individuální výrobě nábytku.

  37. Opravy při výrobě nábytku vyspravováním a tmelením – Alexandr Studnička Základní zákon Murphyho: • Co se může pokazit, to se taky pokazí. Schnatterlyho shrnutí důsledků: • Jestliže se něco nemůže pokazit, stejně se to pokazí. Murphyho konstanta: • Věci se ničí nepřímo úměrně své hodnotě. Zákon selektivní gravitace: • Každý předmět spadne tak, aby způsobil co největší škodu. Perrusselův zákon: • Žádný pracovní úkol není tak jednoduchý, aby se na něm nedalo něco pokazit.

  38. Opravy při výrobě nábytku vyspravováním a tmelením Má základní zásada zní: • opravuji okamžitě, když se vada zjistí. Opravuji tedy sesazenku ještě před lisováním (například vsazováním dýhových lodiček), stejně tak masivní dřevo. K opravě masivního dřeva používám jak lodičky, tak suky ze zdravého dřeva. U dílců, zadýhovaných tenčími dýhami, pak volím tylo, mnohým jistě také známé techniky:

  39. Vsazování dýhy Vsazování dýhy • Ze sady odřezků dýhy vyberu nejvíce podobnou té, co je v místě opravy. Pokud nejsme v tomto způsobu oprav zběhlí, raději předem navlhčíme jak dýhu, tak část opravovaného dílce, abychom zjistili, jaký odstín budeme mít po nalakování. • Potom řezačem vyříznu a zarovnám dýhu na opravovaném dílci tak, aby vzniklo místo ve tvaru lodičky v oblasti poškození. Nyní vyříznu dýhovou "záplatu" (o máto větší než opravované místo) a s pomocí disperzního lepidla a žehličky "záplatu" vlepím. Nakonec vlepenou dýhu pomocí cidliny a brusného papíru dočistím. Tímto způsobem spravujeme především přední a viditelné plochy dílců.

  40. Tmelení surových dílců Tmelení surových dílců • Staří truhláři si vyráběli tmely sami. Nejznámější byl tzv. Francouzský tmel, který se připravoval z horské křídy a fermeže v libovolném poměru, někdy i s přídavkem rozvařeného klihu. Rovněž často si připravovali tmel z pilin rozmíchaných v nitrolaku. • Dnes se vyrábějí tyto tmely průmyslově. Ne všechny jsou ale dle mého názoru dobré. Některé jsou příliš tekuté, jiné rychle osychají, další jsou zase tak hrubé, že je nelze nanést stěrkou. Málokteré tmely z pilin se dají mořit, protože po zaschnuti přijímají špatně mořidlo. Jediný tmel, který se dá mořit a který jsem měl možnost v praxi posoudit, je KNETHOLZ fy HESSE.

  41. Tmelení surových dílců • Tmely z dřevního prachu nanáším "do kopečku" a po zaschnuti dlátem, řezačem nebo cidlinou zaříznu do roviny s plochou. Tento postup je logický, neboť tím zamezím prohlubni, vzniklé propadáním tmelu při zasychání. • Na spáry se tmely s dřevním prachem příliš nehodí, neboť jsou hrubé. Zde s výhodou používáme vodouředitelné stěrkové tmely, například Hydrospachtel firmy 3H, nebo AGES. Tyto tmely schnou dostatečná rychle, ale ne na stěrce, takže práce s nimi je příjemná. Přibarvit je můžeme emaily BALAKRVL nebo podobnými vodouředitelnými barvami např. fy TERNO Třebíč. (Způsob zpracování a mořeni podobných tmelů byl stručně popsán v TL 9/96 v článku o vodouředitelných tmelích CLOU HOLZPASTE).

  42. Tmelení surových dílců • Oba výše uvedené druhy tmelu jsou přelakovatelné prakticky všemi typy nátěrových hmot. Jen musíme dát pozor na to, že vrstva laku mění odstín jak dýhy, tak tmelu. Vybrat vhodný odstín tmelu musíme proto ne podle vzhledu na surovém dílci, ale na nalakovaném. • Zajímavé jsou i šelakové tmely. Šelakové tmely jsou velice tvrdé a jsou proto vhodné i na růžky dílců, ale i laminované desky. Vyrábí je například firma HESSE. Šelakový tmel se dodává v tyčinkách, podobných jako pečetní vosk. Má dokonce podobné složení. Tyčinku přiložíme šikmo k dílci a horkou páječkou, žehličkou nebo i nahřátým starým dlátem z konce tyčinky odtavujeme tmel.

  43. Tmelení surových dílců • V roztaveném, ale ještě pastovitém, stavu jej tím samým nástrojem natahujeme na opravované místo. Teplota nástroje nesmí být ani příliš nízká, jinak by se tmel neroztavil, ani příliš vysoká, jinak se přepálí nebo je příliš tekutý. Pokud je nástroj dostatečně teplý, můžeme ještě nanesenou vrstvu "formovat„ jako plastelínu. Tmel nanášíme na plochu vždy "do kopečku", tedy v přebytku. Jinak po vychladnutí "propadne" a máme opět díru, i když mělčí. Po ochladnutí se přebytek tmelu odřízne z plochy dlátem do roviny a eventuálně zabrousí.

  44. Tmelení surových dílců • Dříve se vyráběly i polyesterové a epoxidové opravárenské tmely, ale pro složitou přípravu a pomalé vytvrzování se příliš neujaly. Dnes se používají jen na auta nebo v omezených případech na tmelení laminovaných desek nebo pro opravy pod krycí nátěry - emaily. • Voskové tmely jsou určeně spíše pro opravy nalakovaných dílců, ale dají se použít i na menši opravy surových zadýhovaných dílců, zejména malých trhlin a vypadlých součků.

  45. Tmelení surových dílců • Tmelením nikdy neopravuji větší závady na dýze, s výjimkou snad smrku, nebo pro moření na téměř černé odstíny. Dýha má po přelakováni vždy určitou "hloubku" a každý tmel je pod jistým úhlem vidět. Tmelím proto především boční a méně viditelné plochy nebo spáry. Tmel musí být vždy tmavší než tmelené dřevo, protože to po přelakování ztmavne, zatímco tmel nikoliv.

  46. Zakapávání lakem Zakapávání lakem • Považuji to také za jistý druh tmelení - ale bezbarvou hmotou. Proto jej používám i pro opravy předních viditelných ploch. Pokud při poškrábání, protlačení nebo úderu nedošlo k poškození barevnosti, ale jenom povrchu, můžeme se pokusit plochu zakapat. K tomu použiji dobře brusný bezbarvý nitrolak, který nanesu několikrát na sebe v přebytku na místo defektu, například injekční stříkačkou na jedno použití nebo nádobkou s tryskou na montážní lepidlo. Každý další nános provedu až po částečném zaschnutí předchozího. Potom nechám plochu dokonale vyschnout -do druhého dne, a přebytek laku odříznu cidlinou a zabrousím do ztracena. Následně pak celou plochu přestříknu.

  47. Zakapávání lakem • Pokud došlo k závažnějšímu poškození, pak lakovaný povrch v místě závady opatrně vybrousím až na dřevo, a to tak, aby od broušená oblast měla tvar lodičky ve směru vláken dřeva. Stopa po opravě pak bude méně znatelná. Na odbroušené ploše se můžeme snažit dřevo pomocí vody a žehličky i "vytáhnout“ - tj. nechat znovu nabobtnat do původní podoby. • Pak pomocí pistole poškozené místo zalakuji, patinovací pistolí opatrně sjednotím barevnost, znovu přestříknu opět přebytkem laku, eventuelně zakapu, přebrousím, znovu patinovaci pistolí doopravím barevnost a přestříknu na závěr celou plochu lakem.

  48. Vodové vytírací pasty Vodové vytírací pasty a tmely • Jsou vhodné na opravy nalakovaných ploch, protože nenarušují lak. Vytírací pasty jsou užitečné pro tmelení dříve nezpozorovaných spár v sesazenkách, nedobarvených pórů u dubu a trhlin. Typickým představitelem jsou HVDRO-W ISCHPASTE firmy 3H. Místo nich můžeme z nouze i použít naředěné vodouředitelné tmely, do kterých přidáme trochu isopropylalkoholu pro zlepšení smáčení lakovaných ploch. • Pasta se nanáší na dílec krouživými pohyby, podobně jako pasta na parkety nebo plnič pórů, a to smotkem bavlněného hadříku. Následně se vytírá opět krouživým pohybem do sucha, tak, abychom ji setřeli z povrchu dílce, ale zůstala nám ve spárách, trhlinách, evenuelně v pórech. Následně celou plochu lehce přelakujeme.

  49. Voskové tmely Voskové tmely • Jsou rovněž vhodné na opravy nalakovaných ploch. Vzhledem k měkkosti těchto tmelů se používají na málo exponovaná místa. Voskový tmel si dříve připravovali truhláři sami, a to roztavením včelího a karnaubského vosku a obarvením směsi vhodnou hlinkou. Dnes se to již, pokud vím, alespoň v Evropě nedělá. • Pro menší výrobce se prodávají sady tmelů, například "tóny dřeva", "pestré tóny' a "rustikální tóny". Nejznámější jsou produkty firem HESSE, KÖNIG, BAO CHEMIE a CLOU.

  50. Voskové tmely • Tmely je možno v kovové nádobce í roztavit a smíchat a tak si připravit další odstíny. Voskový tmel se dodává v tyčinkách a podobá se tuhé plastelíně. Hnětením mezi prsty měkne. Z tyčinky, přiložené šikmo k dílci, odkrajujeme malou plastikovou špachtličkou a zatlačujeme do děr. Kovovou stěrku na tmelení lakovaných dílců nepoužíváme, protože bychom mohli vyleštit lakovou vrstvu. • V konečné fázi se zalešťuje tmel do roviny měkkým bavlněným klůckem.

More Related