SYSTÉM PLÁNŮ A ROZPOČTŮ V PODNIKU

1. SYSTÉM PLÁNŮ A ROZPOČTŮ V PODNIKU

2. PLÁNY A ROZPOČTY = velice významným nástrojem řízení po linii vnitropodnikových útvarů a po linii odpovědnosti

3. OSNOVA TÉMATU: • Vymezení základních pojmů • Cíle systému plánů a rozpočtů • Časová dimenze rozpočtů • Soustava plánů a rozpočtů • Transformace rozpočtů podniku na nižší úrovně • Formy rozpočtů • Kontrola plnění rozpočtů

4. 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ PLÁNOVÁNÍ = proces formulování cílů a cest k jejich dosažení. PLÁN = výstup tohoto procesu. Vyjadřuje věcně (naturálně) stanovené cíle a prostředky k jejich dosažení. ROZPOČTOVÁNÍ = formulování hodnotově vyjádřených cílů. Výstupem tohoto procesu jsou ROZPOČTY.

5. 2. CÍLE SYSTÉMU PLÁNŮ A ROZPOČTŮ • Přispět ke zkvalitnění procesu řízení v podniku. Plány a rozpočty jsou: • Komunikační nástroj • Kontrolní nástroj • Motivační nástroj

6. 3. ČASOVÁ DIMENZE ROZPOČTŮ • dlouhodobé rozpočty • taktické rozpočty • Úkoly z ročních rozpočtů se dále rozepisují na kratší období (např. měsíc) a stanovují se zpřesněné úkoly útvarům a jejich zodpovědným vedoucím.

8. DLOUHODOBÉ ROZPOČTY • Rozpočtované veličiny se vymezují globálně a zhuštěně. • V rámci dlouhodobých rozpočtů se zpracovávají variantní řešení. • Vychází ze zásady postupného zpřesňování. • Nejdůležitější konkretizací dlouhodobého rozpočtu je ověření formulovaných cílů z hlediska finanční přijatelnosti. • Rozpočtové období je vymezeno velmi flexibilně. • Často se využívá systém klouzavých rozpočtů. • Dlouhodobé rozpočty mají vzrůstající význam pro řízení režijních nákladů.

9. 4. SOUSTAVA PLÁNŮ A ROZPOČTŮ konkretizuje cíle podniku jako celku do podoby kvantifikovatelných výstupů systém integruje jednotlivé oblasti, které jsou rozpočtovány odděleně

11. SOUSTAVU PLÁNŮ A ROZPOČTŮ TVOŘÍ: • Plán prodeje • Plán výroby • Rozpočet výnosů z prodeje a inkasa tržeb • Rozpočet spotřeby jednicového materiálu a z něj vyplývající rozpočet jeho nákupu • Rozpočet jednicových mezd, resp. osobních nákladů a jejich výplaty • Rozpočet variabilních nákladů a výdajů a rozpočet fixních nákladů a výdajů

12. SOUSTAVU PLÁNŮ A ROZPOČTŮ DÁLE TVOŘÍ: • Rozpočet investiční činnosti • Rozpočet financování • Rozpočet „daňových“ příjmů a výdajů • Rozpočet peněžních toků z výsledkových operací finančních a investičních aktivit

13. KRITIKA VÝHRADNÍ ORIENTACE NA HODNOTOVÁ KRITÉRIA: • Cíle, vyjádřené v hlavním rozpočtu, vycházejí z požadavků vlastníků podniku. • Plnění vrcholových hodnotových kritérií je obvykle hodnoceno v pravidelných ročních intervalech. Z toho plyne: Cíle vyjádřené v hlavním rozpočtu je třeba formulovat (i vyhodnocovat) v širším kontextu dalších hodnotových a naturálních kriterií.

14. ŘEŠENÍ: BALANCED SCORECARD • Finanční kritéria • Vztah k zákazníkům • Vztah k zaměstnancům • Vyjádření schopnosti podniku organizovat vnitřní podnikové procesy

15. 5. TRANSFORMACE ROZPOČTŮ PODNIKU NA NIŽŠÍ ÚROVNĚ

16. JAKÉ VELIČINY TRANSFORMOVAT? Kritéria pro vnitropodnikové úrovně by měla • orientovat činnost pracovníků hierarchicky nižších útvarů k naplnění cílů podniku jako celku • být v pravomoci pracovníků, kteří za jejich plnění odpovídají • být útvarem a jeho pracovníky ovlivnitelná • být motivačně účinná (měla by podporovat zájem pracovníků útvarů na jejich plnění)

17. JAKÉ VELIČINY TRANSFORMOVAT? • Základem rozpočtování jsou tokové veličiny. • Jde především o rozpočtování nákladů. • Jednicové náklady se odvozují z norem a kalkulací výkonů. • Rozpočty režijních nákladů jsou chápány jako úkol pro pracovníky útvarů na vymezené období a na předpokládaný rozsah jejich aktivity.

18. JAK ZAJISTIT PROVÁZANOST SYSTÉMU? • postupně transformovat podnikové úkoly na nižší řídící a výkonné útvary • rozpočty se sestavují nejprve na nejnižší úrovni a postupně se syntetizují až na úroveň podniku V podnikové praxi je nejčastěji aplikována KOMBINACE OBOU ZPŮSOBŮ.

19. 6. FORMY ROZPOČTŮ PEVNÝ ROZPOČET A VARIANTNÍ ROZPOČTY Tendence: Vývoj směřuje k využívání variantních rozpočtů.

20. INDEXNÍ ROZPOČTY A ROZPOČTOVÁNÍ S NULOVÝM ZÁKLADEM Tendence: Především u útvarů pomocných a obslužných činností má metoda rozpočtování s nulovým základem velký význam.

21. ROZPOČTY STANOVENÉ NA PEVNĚ URČENÉ OBDOBÍ A KLOUZAVÉ ROZPOČTY Tendence: Roste využívání klouzavých rozpočtů. Klouzavé rozpočty zajišťují návaznost mezi rozpočty.

22. LIMITNÍ ROZPOČTY A INDIKATIVNÍ ROZPOČTY Tendence: Indikativní rozpočty dávají managementu možnost zhodnotit rozhodovací problém ve všech jeho souvislostech.

23. 7. KONTROLA PLNĚNÍ ROZPOČTŮ Kontrola plnění rozpočtů je založena na KVANTIFIKACI A ANALÝZE ODCHYLEK mezi skutečně dosaženou a rozpočtovanou úrovní hodnocené veličiny.

24. SKUTEČNĚ DOSAŽENÉ VELIČINY SE POROVNÁVAJÍ • s absolutním rozpočtem • s rozpočtem lineárně přepočteným na skutečný objem aktivity • s variantním rozpočtem

25. PŘÍKLAD Plán výroby podniku na měsíc leden činí 2 mil. Kč. Na tento objem výroby byly stanoveny režijní náklady v celkové výši 400 tis. Kč. Ve skutečnosti však byl objem výroby 2,4 mil. Kč a skutečné režijní náklady 450 tis. Kč. Zhodnoťte plnění plánu.

26. ŘEŠENÍ PŘÍKLADU Budeme-li považovat rozpočet režijních nákladů za pevný, pak lze spočítat absolutní překročení režijních nákladů o částku 50 tis. Kč (450 000 – 400 000)

27. Zohledníme-li změnu objemu výroby a přepočteme-li lineárně nákladový úkol na skutečný objem výroby: Přepočtený nákladový úkol (400 000 : 2 000 000) . 2 400 000 = 480 000 Kč Relativní úspora režijních nákladů = 450 000 – 480 000 = -30 000 Kč

28. Na základě analýzy režijních nákladů bylo zjištěno, že 60% celkových režijních nákladů je fixních. Fixní složka režijních nákladů0,6 . 400 000 = 240 000 Kč Přepočtený nákladový úkol v oblasti variabilních nákladů (160 000 : 2 000 000) . 2 400 000 = 192 000 Kč Přepočtený nákladový úkol v oblasti celkových nákladů 240 000 + 192 000 = 432 000 Kč Porovnání skutečné výše režijních nákladů s přepočteným nákladovým úkolem 450 000 – 432 000 = 18 000 Kč Jedná se tedy o překročení nákladů.