Liberální demokracie

1. Liberální demokracie Problémy demokratického vládnutí

2. Liberální demokracie • Liberálně demokratický politický režim typický pro země západní Evropy a USA. • Je to demokracie nepřímá postavená na zastupitelském principu. • Pravidelně se konají volby a občané jsou si politicky rovni (všeobecné volební právo). • Je to demokracie konkurenční → existence politických stran, které mezi sebou soutěží. • Vládnoucí moc je omezena, existují zde záruky ochrany občanů před státem → ochrana lidských práv a svobod, vláda zákona • Tržní hospodářství.

3. Liberální demokracie • Spojení dvou konceptů: • Liberalismu (ústavního liberalismu), který vychází z liberálního myšlení. Jeho podstatou je ochrana občanských práv a svobod, tj. práv jedince před svévolnými zásahy vládní moci. A také otázka odpovědnosti vládců vůči občanům. • Demokracie, tzn. politické rovnosti jedinců ve státě (vyjádřené rovným volebním právem), která je spojena s většinovým principem (rozhoduje většina).

4. Liberální demokracie • Demokracie může existovat bez liberalismu = neliberální demokracie (absolutní prosazení většinového principu, bez záruk dodržování občanských práv a svobod, slabá odpovědnost) • Liberalismus také může existovat bez demokracie = liberální autokracie (záruky občanských práv a svobod, ale bez politické rovnosti)

5. Klasické liberální myšlení • Ranné liberální myšlení se formovalo od konce 16. století, a to v Anglii. • Klasické liberální myšlení se formovalo na konci 18. a v průběhu 19. století. • Liberálové se zabývali především otázkou ochrany jedince a jeho práv před mocí státu. Na demokracii jako formu vlády pohlíželi ale dlouho negativně (spojená s vládou lůzy).

6. Klasické liberální myšlení • Bylo ovlivněno: • Absolutismem – převládající forma vlády v tehdejší Evropě • Všemocný panovník, legitimita odvozená od Boha • 16. a 17. století rozrůstání států – posilování administrativy • Liberálové se vymezovali vůči absolutismu • Reformací • Protestantismus – v centru pozornosti je člověk, revoluce proti moci církve nad člověkem • Člověk je pánem svého osudu

7. Klasické liberální myšlení • Liberálové usilovali o omezení moci státu (všemocného panovníka) a omezení moci církve. Existuje soukromá sféra jedince, kam stát a církev nesmí zasahovat. • V centru pozornosti je svoboda člověka, který je pánem svého osudu a může svobodně rozhodovat. Člověk má přirozená práva (získaná narozením). • Prosazovali konstitucionalismus, ochranu soukromého vlastnictví a tržní hospodářství. • Liberálové se snažili najít rovnováhu mezi právy jedince na jedné straně a mocí státu na druhé straně (stát je nutný, aby společnost fungovala).

8. John Locke (1632-1704) • Dvě pojednání o vládě • Ovlivněn Slavnou revolucí 1688, kterou podporoval. • Stát vzniká proto, aby chránil zájmy občanů, kteří v něm žijí. • Člověk má přirozená práva získaná narozením. • Člověk je svobodný a jeho svoboda je omezena pouze respektem je svobodě druhého. • Stát je nutný, aby zabezpečil řád ve společnosti, ne všichni respektují svobodu druhých.

9. John Locke (1632-1704) • Občané nepřenášejí na stát všechna svoje práva, jen moc vydávat zákony a zabezpečit jejich dodržování. • Tuto moc vláda užívá jen za jasně stanovených podmínek. Musí respektovat přirozená práva občanů. • Moc je rozdělena na exekutivní a legislativní, které by neměly být soustředěny v jedné osobě. • Zastánce konstituční monarchie – moc měla být ústavou omezena a rozdělena mezi panovníka a shromáždění.

10. John Locke (1632-1704) • Podstatný byl koncept „souhlasu“ (consent). Vláda vládne jen se souhlasem občanů. Souhlas je vykonávám prostřednictvím zástupců v parlamentu. • Občané mohou vládu změnit, pokud zneužívá moc. • Význam: • Důraz na přirozená práva občanů • Pojetí státu, který chrání práva a svobody občanů • Pojetí jedince, který je svobodný • Omezení moci (konstituční monarchie)

11. Charles Luis Montesquieu (1689-1755) • O duchu zákonů • Ústřední myšlenky se týkají dělby moci. • Zabýval se institucionální organizací moc, aby co nejlépe zabezpečila ochranu práv a svobod občanů = konstituční vláda. • Zároveň by v každém státě měly mít zastoupení všechny zájmy = panovník, aristokracie, lid • Významnou roli přikládal aristokracii, která udržuje rovnováhu mezi panovníkem a lidem (kdyby jedna strana převážila, byla by nastolena despocie)

12. Charles Luis Montesquieu (1689-1755) • Moc měla být rozdělena na legislativní, exekutivní a soudní. Oddělení mělo být i personální. • Exekutivní moc = panovník (měl by právo vetovat nepřijatelné zákony, regulovat schůze shromáždění, mít pod kontrolou armádu) • Legislativní moc = parlament (vytváření zákonů, omezení panovníka – měla právo přimět panovníka k odpovědnosti, pokud by se dopustil nezákonného jednání, kontrola rozpočtu, právo rozpustit armádu). Zastánce dvoukomorového parlamentu (horní komora = aristokracie, dolní komora = lid) • Soudní moc – měla chránit práva a svobody občanů

13. Charles Luis Montesquieu (1689-1755) • Význam: • Moc měla být rozdělena, a to tak, aby ta strana, která by se pokusila zneužít moc, vždy narazila na zákonná opatření, která by jí tomu zabránila. • Vliv na tvůrce americké ústavy i evropský konstitucionalismus

14. Americká ústava (1789) • Vytvoření systému brzd a protivah. • Jednotlivé instituce se navzájem kontrolují, jsou voleny na různě dlouhou dobu a mají různé pravomoci. • Jedním z hlavních tvůrců byl James Madison • Články v Listech federalistů • Inspirace Lockem – stát musí chránit občanská práva a svobody, vláda musí být omezená • Inspirace Montesquiem – moc musí být rozdělena

15. James Madison • Kritik přímé demokracie = netolerantní, nespravedlivé a nestabilní • Pro společnost jsou typické střety mezi různými zájmy a názory. Je rozdělená na různé frakce, které mají své zájmy a ty mezi sebou soupeří. • Politický systém musí být nastaven tak, aby jeden zájem nepřevážil a aby co nejvíce zmírnil dopad konfliktu zájmů ve společnosti. • Důraz na zastupitelský princip a dělbu moci (horizontální a vertikální).

16. Protektivní demokracie • Jeremy Bentham (1748-1832) a James Milla (1773-1836) • Ústřední myšlenka se týká zajištění odpovědnosti těch, co mají moc, občanům. • Řešili problém zneužívání moci – v tehdejší Anglii panovník ovládal parlament prostřednictvím korupce (kupování hlasů, prodávání křesel) • Odpovědnost zajistí pouze demokratická vláda (spojení liberalismu a demokracie). • Podstatné bylo pravidelné konání voleb, co největší omezení moci panovníka, rozdělení moci a tržní hospodářství.

17. Protektivní demokracie • Intervence státu do života společnosti měly být omezené a kontrolované. • Preference zastupitelského principu – nejlepší záruka proti svévoli vlády. • Volební právo mělo být rozšířeno. • Pravidelné konání voleb by zajistilo, aby poslanci byli odpovědní voličům.

18. Vývojová demokracie • Ústředním tématem je ochrana svobody před negativními dopady demokratické vlády. • John Stuart Mill (1806-1859) • Úvahy o zastupitelské vládě • Demokracie je dobrá forma vlády, protože se v ní maximálně a harmonicky rozvíjí schopnosti jednotlivce • Demokracie vede k občany k účasti na veřejném životě → zlepšuje se jejich smysl pro občanství • Podpora zastupitelského principu. • Obavy z demokracie: • Vláda se může dostat do rukou neschopných a neznalých. • Mohou se prosadit třídní zájmy a ne zájmy všech. • Demokracie proto musí poskytnout záruky ochrany menšin.

19. Vývojová demokracie • Alexis de Tocqueville (1805-1859) • Demokracie v Americe • Zabýval se slučitelností politické rovnosti (demokracie) a ochrany svobody (liberalismus) → důležité hodnoty, ale mohou být v rozporu • Tendencí je rozšiřování rovnosti (volební právo). Vláda reprezentuje většinu. Nicméně, pokud vláda většiny není omezena, má tendenci vládnout despoticky (tyranie většiny). • Tyranie spočívá v tom, že se ve společnosti neuznává nic jiného než většinová rozhodnutí, která ovšem mohou omezovat práva menšin (přirozená práva). • Tyranie většiny je potlačování svobody ve jménu rovnosti.

20. Vývojová demokracie • Pokud rozhodování podléhá diktátu většiny, je ohrožena svoboda menšin. Ze společnosti mizí menšinové názory, převažují pouze názory konformní s většinovým proudem. Z veřejné diskuze mizí význačné osobnosti. • Zároveň se obával narůstání moci státu a jeho expanze do čím dál většího spektra oblastí, čímž se zvyšuje závislost lidí na státu, což ohrožuje jejich svobodu. • Stát vychovává občany, kteří jsou na něm závislí a nejsou schopni se o sebe postarat. Občané přestávají být svobodní, přestávají být schopni samostatného jednání a přestávají být odpovědnými = zdětinštění společnosti.