1 / 30

Systematika

Rosopsida. Rosidae. Rosales. Rosaceae. Rosa. Systematika. Rosa rugosa. Suché škatulky. ×. Dobrodružství při jejich tvoření a plnění. =. Systematika. v ěda o diver z itě organizmů ( o jejich variabilitě a vztazích mezi taxony ). evoluce fylogeneze taxonomie, klasifikace.

petula
Download Presentation

Systematika

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Rosopsida Rosidae Rosales Rosaceae Rosa Systematika Rosa rugosa Suché škatulky × Dobrodružství při jejich tvoření a plnění =

  2. Systematika věda o diverzitě organizmů (o jejich variabilitě a vztazích mezi taxony) • evoluce • fylogeneze • taxonomie, klasifikace

  3. Fundamentum Botanices duplex est: Dispositio et Denominatio (Carl von Linné) variabilita není kontinuum – shluky a mezery

  4. Základní literatura • Systém • Judd W. S., Campbell C. S., Kellog E. A. et Stevens P. F. (2002): Plant Systematics. – Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Messachusetts, 2nd ed. • Mártonfi P. 2003: Systematika cievnatých rastlín. – Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach, Košice. • Ehrendorfer F. (1998): Evolution und Systematik: Moose und Gefässpflanzen. – In: Lehrbuch der Botanik für Hochschulen, ed. 34, p. 647–828., G. Fischer Jena et Stuttgart.

  5. Základní literatura • Popis čeledí • Heywood V. H. (ed.) (1993): Flowering Plants of the World. – Batsford Ltd, London • Novák F.A. (1972): Vyšší rostliny. – Academia, Praha. • Hendrych R. (1997): Systém a evoluce vyšších rostlin. – Academia, Praha. • Paleobotanika • Willis, J. C. McElwain (2002): The Evolution of Plants. – Oxford Univ. Press, Oxford. • Kvaček Z. et al. (2000): Základy systematické paleontologie I. – učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Praha.

  6. Základní literatura • Česká flóra • Kubát K. et al. (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha. • Hejný S. et Slavík B.; Slavík B.; Slavík B. et Štěpánková J. [eds] (1988–2005): Květena ČR 1–7. – Academia, Praha. • Hísek K. et Deyl M. (2003): Naše květiny. – Academia, Praha.

  7. Webové stránky • prezentace z přednášek a systematika vyšších rostlin • Krytosemenné • Angiosperm Phylogeny Webside • Delta – čeleďe • atd…

  8. Variabilita • Ohromná různorodost - diskontinuita v různých úrovních a různě velké mezery - variabilita diskontinuitní nebo klinální • Základem je přirozená variabilita mezi jedinci • Důležité je porozumění příčinám variability – její struktuře, vzniku, geografickému uspořádání atd. (biosystematika – formování druhů) • O struktuře variability rozhoduje do značné míry reprodukční systém  alogamie; autogamie, asexuální rozmnožování

  9. Vznik variability • Vnější příčinou je heterogenita prostředí a snaha o přizpůsobení • Vnitřním zdrojem nové kvality jsou mutace a genetické rekombinace • přizpůsobení populace prostředí je velmi komplexní a může probíhat v několika úrovních: • 1) modifikace • 2) změna podílu jednotlivých biotypůobsažených v populaci • 3) rekombinacevlastností dočasně ukrytých v genové zásobě • 4) nová mutace • mutace vznikají ve všech složkách genotypu • nejčastějšími mutacemi u rostlin jsou genomové a chromozómové mutace • změna počtu chromozómů (polyploidizace); zlomení a fúze zlomků při překřížení (aneuploidie); chybný crossing-over – delece, duplikace, inverze, traslokace částí chromozómů ……

  10. Diferenciace a divergence populací • Selekce • řízeno převážně přes fenotypové projevy a přizpůsobením populací ke konkrétním podmínkám • spolupráce genotypu a fenotypu je často velmi pozoruhodná (Batrachium aquatile, Primula sinensis) • Genetický drift • Izolace • prostorová izolace – diferenciace ekologická, geografická (různá škála) • reprodukční izolace – vznik reprodukčně izolačních mechanizmů (nevýhodnost hybridizace mezi adaptovanými biotypy) vznik samostatných taxonů

  11. Hybridizace a polyploidizace • Narušení izolačních mechanizmů – nová struktura variability • změny prostředí, náhoda • hybridizace (následná allopolyploidizace) Spartina maritima (60) a zplanělý americký druh S. alterniflora (2n=62) téměř sterilní hybrid S. × townsendii (61) a z něj allopolyploid S. anglica (122) • introgrese konvergence nová diferenciace a divergence

  12. Speciace • různé definice druhu • taxony nejsou rovnocenné! • na rodové a vyšší úrovni • ekologická i geografická diferenciace a izolace na vyšší škále • dlouhá doba Makroevoluce

  13. Studium variability – sběr dat • morfologické znaky - využití odedávna • anatomické znaky - rozsáhlejší využití od zdokonalení mikroskopu v 19. st. • embryologie • palynologie • cytologie nejmenší počet chromozómů 2n=4 – Happlopappusgracilis(Asteraceae) vysoký početnapř. 2n=ca 250 – Kalanchoë (Crassulaceae) mimořádně vysoké počty mají např. kapradiny 2n= 1260 – Ophioglossumreticulatum

  14. Systematicky významné obsahové látky • sekundární metabolity • taxonomické využití již století • např. glykosidy, anthokyany, betalainy, flavonoidy, terpenoidy, saponiny, alkaloidy, polyacetylény • informaci obsahující proteiny • proteiny – elektroforéza, sérologie (již kolem roku 1900) • molekulární systematika

  15. DNA, RNA • chloroplastové geny • původně gen rbcL kóduje velkou podjednotku fotosyntetického enzymu ribuloso-1,5-bifosfát karboxyláza/oxygenáza (RuBisCO) (= hlavní příjemce uhlíku) • jaderné geny • původně geny pro ribozomální RNA (dostatek kopií), dnes již mnohé další úseky DNA • mitochondriální geny

  16. Tvorba systémů • vychází ze shromážděných poznatků a odráží dobové představy a znalosti • jednoduchá podobnost různého množství znaků • možnost formalizace – fenetika • intuitivní tvorba fylogenetických systémů • zkušenostní pravidla • kladistika – „zcela objektivní“ fylogenetické systémy • jasně daná pravidla –např. parsimonie

  17. Antika • Theophrastos Eresios (372 – 287 př. Kr.) • růstové formy, vytrvalost, atd. • Plinius (23– 79 p. Kr.) • užitkové rostliny • Dioskorides (1. st. p. Kr) • léčivé rostliny

  18. Středověka počátek novověku • až do začátku 16. st. útlum „systematiky“ • léčivé rostliny– abatyše Hildegarda z Bingen (1098 – 1180) • jen malé pokroky v poznání (kvetoucí × nekvetoucí rostliny; sestavení prvních soustav) • mlhavá představa o klasifikaci rostlin - neexistoval pojem rodu a druhu nebo byl neurčitý • John Ray (1628– 1705) – zamítl transmutace druhů, jakási první definice druhu

  19. Umělésystémy • utvořeny převážně s využitím několika málo znaků • de Tournefort (1656-1708) • druhy chápe jako varianty rodu, který vymezil v dnešním pojetí • dělí rostliny do 22 tříd a ty dále na sekce a rody

  20. Carl von Linné (1707 – 1778) • vyvrcholení umělých systémů • „přirozený systém má být stálou snahou botanické systematiky“ – soustava však neodrážela žádné vztahy • důsledně dodržoval 5 kategorií třídu, řád (odpovídal dnešní čeledi), rod, druh a varietu • 24 tříd (zejména podle tyčinek), dále 116 řádů podle počtu pestíků, rozložení a srůstání tyčinek apod. • „tolik je druhů, kolik jich bylo na počátku stvořeno“ • v některých ohledech však připouštěl možnost „evoluce“ • binomická nomenklatura Species plantarum (1. 5. 1753) = „starting point“ pro cévnaté rostliny

  21. Přirozené systémy • využití poměrně velkého množství znaků • do značné míry již odrážely příbuznost • Jussieu (1748 – 1836) • jednoděložné × dvouděložné, celkem 15 tříd • řada přirozených čeledí, dodnes uznávaných

  22. Charles Darwin (1809 – 1882) • zavedení historického rozměru do systematiky • od této doby snaha všech systémů odrážet fylogenetické vztahy

  23. Fylogenetické systémy • Haeckel (1834 – 1919) • první vytvořil název fylogenie (1894) • vztahy mezi hlavními předdarwinovskými třídami rostlin prezentoval jako nedvouznačný, dichotomicky větvený strom • Bessey (1845 – 1915) • první fylogenetický systém založený na vývojových liniích (základ byl Benthamův-Hookerův systém) • Tachtadžjan (1910 –), Cronquist (1919 – 1992 ) • vyvrcholení fylogenetických systémů

  24. „Linnéovská“ klasifikace • na základě podobnosti se objekty shlukují do taxonů, které lze formálně umístit do určité kategorie • Oddělení (divisio): – phyta • pododdělení (subdivisio): – phytina • Třída (classis): – opsida • Podtřída (subclassis): – idae • Řád (ordo): – ales • nadřád (superordo): – anae • Čeleď (familia): – aceae • podčeleď (subfamilia): – oideae • Rod –genus • Druh –species • subspecies • varietas

  25. Fylogenetická klasifikace • Kladistické systémy • „naprostá objektivizace“ tvorby systému • původní a odvozený stav znaku – (sym)plesiomorfie, (syn)apomofie • homologie, homoplázie (paralelismus a reverze) • taxony monofyletické • parafyletické a polyfyletické nelze uznat • neexistují kategorie • jen vzájemně vnořené skupiny - clady • druhy • problém parafyletických taxonů – Cactaceae, Calystegia

More Related