Státni moc

1. Státni moc princípy

2. Veřejná a státní moc • Veřejná moc je svrchovaná a nadřazená. Státní moc je druhem veřejné moci. • Orgány disponujicí veřejnou mocí (kromě státu je to samospráva, nebo např. lékařská komora či Česká televize) mají právo jednostraně vnutit své autoritativní rozhodnutí ostatním subjektům.

3. Horizontální dělba moci • Představuje samostatnost a funkční oddělenost jednotlivých složek moci a zároveň jejich vzájemné kontrolní působení. • Její provedení definuje formu vlády (státní zřízení) konkrétního státu (např. prezidentská rep., parlamentní rep. nebo absolutistická monarchie atd.) • Podle klasické koncepce dělby moci, kterou vytvořil Ch. Montesquieu (O duchu zákonů) a rozpracovali tvůrci Ústavy USA (Hamilton, Madison, Jay) rozlišujeme moc zákonodárnou, výkonnouasoudní (tripartice moci)

4. Systém brzd a protiváh (checks and balances) • Zakotvuje zajištění rovnováhy mocí a jejich vzájemnou kontrolu i rovnováhu mezi politickou reprezentací a profesionálním (apolitickým) výkonným státním aparátem. • Pluralita moci • Představuje dělbu kompetencí a vzájemnou kontrolu mezi ústavními orgány v rámci jedné složky moci (např. dvě komory bikamerálního parlamentu navzájem nebo prezident a vláda v rámci moci výkonné)

5. Vertikální dělba moci (decentralizace moci) • Zajišťuje reálnou decentralizaci moci a uplatnění principu subsidiarity (rozhodování ve veřejném sektoru má probíhat na nejnižším stupni správy, nejblíže k občanům, jak je to možné) • V klasickém smyslu určuje jakou mírou pravomocí disponují centrální orgány a jakou mírou orgánymístní autonomie neboúzemní a zájmové samosprávy. • Vertikální dělba moci definuje jakým způsobem je stát územně uspořádán • Jejím dalším aspektem je dělba moci mezi státem a mezinárodními institucemi a organizacemi, případně odlišení moci státu (jako zákonodárce) a ústavodárce.

6. Dělba moci Ústava ČR

7. Horizontální dělba moci • Princip dělby moci je v Ústavě ČR zakotven v  čl. 2: Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává jiprostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. • Podle doktrinálního výkladu patří toto ustanovení mezi podstatné náležitosti demokratického právního státu a jeho změna je nepřípustná • Dělba moci se projevuje v konstrukci ústavy rozdělením ústavních orgánu do jednotlivých hlav a jejich pojmenováním.

8. Moc zákonodárná - hlava druhá • Je tvořena Senátem a Poslaneckou sněmovnou. • Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně prostřednictvím institutu vyslovení důvěry a odvozuje od ní svoji legitimitu. • Jako narušení systému dělby moci se jeví nezakotvení inkompatibility funkcí poslanců a členů vlády. • Důležitá je stabilizační a brzdící funkce Senátu voleného na jiném principu než PS a obměňovaného postupně.

9. Moc výkonná - hlava třetí • Zahrnuje Prezidenta, vládu a její orgány a státní zastupitelství • Postavení vlády v ústavním systému je velmi silné nejen kvůli dlouhodobé tendenci oslabování role Parlamentu, ale především vlivem faktického působení vládních politických stran jako rozhodující politické síly v Parlamentu. • Rozsah pravomocí vlády je vymezen pouze negativně, tzn. že může rozhodovat o všech otázkách nenáležících ostatním ústavním orgánům.

10. Moc soudní - hlava čtvrtá • Ústavní soud, soustava soudů. • Moc soudní stojí stranou a její oddělení není v zásadě ohroženo. • Do jejího výkonu ale zasahuje prezident svou pravomocí udělit milost (čl 62 g) Ú) a amentstii (čl 63 j) Ú). Ovlivňuje také personální složení soudů při jmenování soudců (event. při výběru ústavních soudců). • Ústavní soud představuje důležitý konrolní a brzdící prvek nejen vůči Parlamentu (v rámci abstraktní kontroly ústavnosti), ale i jiným orgánům.

11. Moc kontrolní • Nejvyšší kontrolní úřad - hlava pátá • Historicky se vyděluje z moci soudní a v ČR ji představuje Nejvyšší konrolní úřad a implicitně Ochránce veřejných práv (tento insitut není zakotven ústavně, upravuje ho zákon č. 349/1999 Sb. o veřejném ochránci práv, ale v materiálmím smyslu se svým postavením blíží ústavnímu orgánu).

12. Moc bankovní • Česká národní banka - hlava šestá • Vyděluje se z moci výkonné, její zakotvení není z hlediska ústavní komparatistiky příliš obvyklé.

13. Vertikální dělba moci (decentralizace moci) • Z hlediska vertikální dělby moci je ČR decentralizovaný unitární stát…. čl. 11 Ú: Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.) • ……se zaručenou uzemní samosprávou uplatňujicí princip subsidiarity (čl. 8 Ú: Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.).

14. A) Decentralizace moci se uplatňuje v rámci systému dvoustupňové územní samosprávy: • Krajská samospráva • Obecní samospráva

15. B) Vertikální dělba moci ve zvláštním smyslu vyplývá jednak z přijetí mezinárodních právních závazků, jednak z přenesení některých pravomocí na mezinárodní organizace. Představuje dělbu moci mezi těmito organizacemi a státem. • čl. 10a Ú: (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. • Projevuje se zde stále sílící tendence omezení suverénní státní moci.

16. C) Ústavodárná moc • Z hlediska vertikální dělby moci má zvláštní povahu, je svým způsobem nejvyšší mocí ve státě. Je to moc konstitujicí (pouvoirconstituant) nadřazená moci již ustavené (pouvoirconstitué). • Disponuje jí parlament jako celek.

17. Zákonodárna moc

18. Ústava ČR – parlament 1.Zákonodárná pravomoc Čl. 15 Ú:(1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu. Parlament ČR má výlučné právo přijímat zákony a je jediným orgánem v ČR, který má pravomoc vydávat všeobecně závazné předpisy s celostátní působností (mimo Parlament by podle Ústavy mohl zákonodárnou moc vykonávat lid přímo – především prostřednictvím referenda, ale ústavní zákon upravující referendum dosud nebyl přijat) zákonodárná pravomoc zahrnuje jak moc ústavodárnou (přijímání Ústavy a ústavních zákonů), tak i pravomoc vydávat běžné zákony

19. Pravomoc vyjadřovat souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv musí vyjádřit obě komory Parlamentu mezinárodní smlouvy, s jejichž ratifikací Parlament vyjadřuje souhlas, se dělí do 2 základních skupin:

20. smlouvy podle článku 10a Ústavy, kterými „mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci“ • taková smlouva přenáší výsostné pravomoci ČR vyplývající z její suverenity na mezinárodní subjekt, přičemž článek je nutné použít jak pro smlouvu novou, tak i pro novelizaci smlouvy již existující • k ratifikaci takové smlouvy je třeba souhlasu 3/5 většiny všech poslanců a 3/5 většiny přítomných senátorů (smlouva se schvaluje stejně jako ústavní zákon) • v případě smluv uvedených v článku 10a také může zvláštní ústavní zákon stanovit, že k ratifikaci dané smlouvy je zapotřebí souhlas v referendu, pak se ratifikace smlouvy Parlament neúčastní • jedinou takovou smlouvou je Smlouva o přistoupení České republiky k EU (č.44/2004 Sb.m.s), ale k její ratifikaci došlo podle ústavního zákona č. 515/2002 na základě souhlasu daného v referendu

21. ostatní smlouvy, k jejichž ratifikaci je nezbytný souhlas Parlamentu na základě čl.49 Ústavy • smlouvy upravující práva a povinnosti osob, smlouvy spojenecké, mírové a jiné politické, smlouvy, z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci, smlouvy hospodářské, které jsou všeobecné povahy a smlouvy o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonem • tyto smlouvy musí být přijaté oběma komorami Parlamentu a to většinou přítomných (čl.39 odst.2) • tyto smlouvy sjednává prezident, proto jsou často označovány jako prezidentské (jejich sjednávání prezident nepřenesl na vládu podle čl.63 odst.1 b)

22. Struktúra parlamentu Komory Parlamentu České republiky

23. ČR má dvoukomorový Parlament, který se skládá z Poslanecké sněmovny a Senátu • koncepce dvoukomorového parlamentu vychází z tradice první republiky (Národní shromáždění se skládalo z PS a Senátu) a z Federálního shromáždění, přihlédnuto bylo také k fungujícím dvoukomorovým systémům v současných demokratických státech, dvoukomorový systém má zejména funkci kontrolní a také funkci dvojí ochrany stability Ústavy.

24. Poslanecká sněmovna (= dolní komora Parlamentu) • 200 poslanců volených na 4 roky systémem poměrného zastoupení • aktivní volební právo 18 let, pasivní volební právo 21 let • PS může být rozpuštěna prezidentem republiky z důvodů taxativně vymezených v čl. 35 Ú

25. Senát (= horní komora Parlamentu) • 81 poslanců volených na 6 let s tím, že každé 2 roky se obmění 1/3 senátorů • volba je dvoukolová, volí se většinovým systémem • aktivní volební právo 18 let, pasivní volební právo 40 let • senát je stále činný a nerozpustitelný

26. Vzájemný vztah obou komor • vztah obou komor je dán především jejich rolí v legislativním procesu (čl. 39-48 Ú) • rozhodující slovo při zákonodárné činnosti má Poslanecká sněmovna, může totiž Senát při přijímání běžných zákonů přehlasovat a to nadpoloviční většinou všech poslanců • rovnocenné postavení má Senát při přijímání ústavních zákonů a také zákonů podle čl.40 Ú (= volební zákon, stykový zákon, zákon o jednacím řádu Senátu), kdy nemůže být přehlasován • dále mají komory rovné postavení při vyjadřování souhlasu s mezinárodními smlouvami a při přijímání některých dalších rozhodnutí, zejména těch týkajících se bezpečnosti ČR

27. Senát má významnou úlohu zejména v případě, je-li PS rozpuštěna (čl.33 Ústavy) • Senát může v této době přijímat na návrh vlády zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a jinak by k přijetí vyžadovaly formu zákona • Senát v tomto období nemůže • přijímat zákonná opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu a volebních zákonů • sám vyjadřovat souhlas s ratifikací mezinárodních smluv • Senát v tomto období naopak může sám rozhodnout • o mimořádných stavech • o souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR do zahraničí • o souhlasu s pobytem cizích ozbrojených sil na našem území • o přijetí usnesení o účasti ČR v ozbrojených systémech mezinárodních organizací, jejíž je ČR členem • zákonné opatření smí Senátu navrhnout jen vláda, vyhlašuje se stejně jako zákony, ale musí být PS schváleno na její první schůzi, jinak pozbývá platnost

28. Orgány a funkcionáři komor Parlamentu ČR • je důležité odlišit pojem zřízení orgánu a ustavení orgánu • zřízení orgánu = rozhodnutí, že v komoře bude určitý orgán jednat • ustavení orgánu = volba členů daného orgánu • Ústava v čl.30 a 31 stanoví, že komory Parlamentu jako své orgány zřizují výbory a komise – ty jsou zřizovány usnesením komor; Ústava nepředpisuje, které výbory a komise má komora zřídit, z jednacích řádů komor ale vyplývá, že komora je povinna zřídit ty výbory a komise, které mají zákonem stanovené funkce

29. Ústava zřizuje tyto orgány a funkcionáře komor: • Funkcionáři PS: předseda PS, místopředsedové PS • Orgány PS: výbory, komise, vyšetřovací komise (orgán suigeneris, nikoli komise) • Funkcionáři Senátu: předseda Senátu, místopředsedové Senátu • Orgány Senátu: výbory, komise • na každé schůzi jsou z členů komor voleni tzv. ověřovatelé, kteří ověřují správnost vyhotovení usnesení komory, ale ti nejsou považováni za funkcionáře

31. Výbory a Komise • Ústava v čl.30 a 31 stanoví, že komory Parlamentu jako své orgány zřizují výbory a komise – ty jsou zřizovány usnesením komor; Ústava nepředpisuje, které výbory a komise má komora zřídit, z jednacích řádů komor ale vyplývá, že komora je povinna zřídit ty výbory a komise, které mají zákonem stanovené funkce • podle JŘPS musí PS zřídit výbor mandátový a imunitní, petiční, organizační, rozpočtový, kontrolní a výbor pro evropské záležitosti • podle JŘS musí Senát zřídit výbor organizační, mandátový a imunitní a výbor pro záležitosti EU

32. Podvýbory a volební komise • samotné výbory si mohou zřizovat své podvýbory jako orgány výboru (nikoli orgány komory) • výbory jsou vždy zřizovány na ustavující schůzi PS resp. na první schůzi v novém funkčním období Senátu, během volebního období sice lze zřídit nový výbor, ale běžně se to nestává • komise bývají zřizovány k určité dílčí problematice a to buď jako komise stálé nebo ad hoc • po volbách je v každé komoře jako první orgán ustavena volební komise jako orgán, který hraje důležitou roli při volbě funkcionářů i orgánů komor

33. Pravomoci funkcionářů a orgánů komor • předseda Poslanecké sněmovny • jeho pravomoci jsou stanoveny Ústavou a vyjmenovány v §29 JŘPS, předseda pak plní také další úkoly dle pověření Sněmovny • funkce na základě Ústavy = funkce svým způsobem samostatné a osobní, v nichž předseda PS není zastupitelný místopředsedy • navrhování předsedy vlády (čl.68 odst.3 Ú) a to v případě, kdy se dvakrát nepodaří vyslovit důvěru vládě • výkon části pravomocí prezidenta republiky v době, kdy není funkce prezidenta obsazena nebo ji prezident nemůže ze závažných důvodů vykonávat (čl.66 Ú) • funkce vztahující se ke vzniku a zániku úřadu prezidenta republiky – předseda PS přijímá slib prezidenta a přijímá prohlášení prezidenta, kterým se vzdává úřadu • v dalších pravomocích je předseda PS zastupitelný místopředsedy • zastupování PS navenek – předseda postupuje návrhy zákonů Senátu a prezidentu republiky, zasílá zákony předsedovi vlády k podpisu, podepisuje zákony a usnesení PS a vykonává další funkce stanovené zákony • vnitřní pravomoci – svolává, zahajuje, ukončuje, přerušuje a řídí schůzi, vyhlašuje stav legislativní nouze, povolává náhradníky za poslance atd. • ústavní povahy je též pravomoc poskytnout souhlas k předání zadrženého poslance soudu pokud byl dopaden při spáchání trestného činu (čl.27 odst.5 Ú) • předsedu PS zastupují místopředsedové a to v určeném pořadí nebo na jeho pokyn

34. předseda Senátu • zastupuje Senát navenek, vykonává podobné vnější a vnitřní funkce pro Senát jako předseda PS, v případě potřeby jej zastupují místopředsedové Senátu • nepodepisuje zákony, ale podepisuje zákonná opatření Senátu • nemá žádnou zvláštní osobní funkci, pouze v případě rozpuštění PS vykonává předseda Senátu pravomoci prezidenta republiky podle čl.66 Ú

35. výbory komor • nejdůležitější orgány komor Parlamentu, výbory mají úlohu legislativní (projednávají návrhy zákonů a mezinárodních smluv) i úkoly další (např. kontrola exekutivy) • činnost výborů je poměrně podrobně upravena jednacími řády, zejména jejich činnost v rámci legislativního procesu, kdy jsou výbory ve své funkci nezastupitelné

36. výbory Poslanecké sněmovny • výbory mají především dva hlavní úkoly = zákonodárnou činnost a kontrolu vlády v jednotlivých rezortech • člen vlády je povinen se dostavit na jednání výboru kdykoli o to výbor svým usnesením požádá (čl.38 odst.2 Ú), může se ale nechat zastoupit svým náměstkem nebo jiným členem vlády; dále si výbor může vyžádat též účast vedoucích ústředních správních orgánů • výbory mohou zřizovat pro dílčí otázky podvýbory, jejichž členy mohou být pouze poslanci, podvýbory nemají rozhodovací funkci, pouze poradní • jednání výborů je veřejné pokud výbor nerozhodne jinak

37. výbory se zvláštními funkcemi: • mandátový a imunitní - ověřuje mandáty poslanců na ustavující schůzi PS • petiční – projednává petice adresované Poslanecké sněmovně, má též funkci běžného výboru pro oblast lidských práv • organizační – úloha řídícího orgánu v PS, organizuje a koordinuje práci orgánů sněmovny, připravuje schůzi sněmovny a navrhuje její pořad • volební – zřízen JŘPS pro účely volby členů Rady ČT a Rady Českého rozhlasu • výbor pro evropské záležitosti – má zvláštní postavení, zabývá se informacemi o připravovaných rozhodnutích na půdě orgánů EU, které vláda poskytuje Parlamentu

38. delegace = zvláštní sbory, které Parlament vytváří pro zastupování Parlamentu nebo ČR v mezinárodních organizacích, které mají orgán parlamentního typu – např. Delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy, Delegace do Parlamentního shromáždění NATO

39. Vyšetřovací komise • může jí zřídit jen Poslanecká sněmovna a to pro vyšetření věci veřejného zájmu, její zřízení musí navrhnout nejméně 1/5 poslanců (čl. 30 Ú) • výsledkem její činnosti je předložení zprávy na schůzi PS • řízení před Vyšetřovací komisí upravuje JŘPS ve své příloze

40. Zákonodárný proces

41. Proces přípravy, tvorby, projednávání a schvalování legislativy ze strany vlády, Parlamentu a prezidenta republiky, který končí jejím vyhlášením ve Sbírce zákonů → upraveno souhrnem norem, zakládajících postup orgánů státu při přípravě a přijetí zákonů • Zákonodárná a ústavodárná moc náleží výhradně Parlamentu (čl. 15 Ú) - PS a Senát tu mají nerovné postavení (slabší úloha S), je to jedna ze základních funkcí Parlamentu

42. princip svrchovanosti zákona - postavení zákona v systému předpisů států (v LZPS v preambuli - „uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona“) • Souvisí s čl. 2 odst. 1 Ú - lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní • Jen zákon (vč. ÚZ) je primárním celostátním předpisem a jen díky němu může být prosazena moc na území státu a vůči obyvatelstvu státu + jen Parlament může stanovit, které mezinárodní smlouvy mohou být bezprostředně závazné na území ČR

43. Fáze

44. 1) Zákonodárná iniciativa • Právo podat návrh zákona (lze podat pouze v PS, ne v S) a zároveň povinnost zákonodárného sboru se tímto návrhem jako návrhem zákona zabývat (pokračovat v zákonodárném procesu projednáváním návrhu) • S právem zákonodárné iniciativy souvisí i právo navrhovatele vzít svůj návrh zpět (to lze dle JŘ PS jen do ukončení druhého čtení v PS, poté jen a pouze se souhlasem PS - pokud je již návrh v Senátu, zpět jej vzít nelze) • čl. 41 odst. 2 Ú - Návrh zákona může podat • Poslanec • Skupina poslanců • Senát (jako celek) • Vláda (a pouze vláda při návrhu zákona o státním rozpočtu / návrh státního závěrečného účtu → o těchto dvou se pak usnáší pouze PS) → preferována, většina návrhů pochází od vlády + zmocnění k sekundární normotvorbě (nařizovací moc vlády - čl. 78 Ú) • Zastupitelstvo vyšších územních samosprávných celků (krajská zastupitelstva a zastupitelstvo hlavního města Prahy, toto ustanovení nalezneme i v zákoně č. 129/2000 Sb. o krajích a 131/2000 Sb. o hl. městě Praze)

45. Návrh se podává PS (respektive jejímu předsedovi ) • Má-li být k zákonu vydán také prováděcí předpis, může si organizační výbor vyžádat od navrhovatele také jeho návrh, a obligatorně musí být předložen tehdy, pokud má nabýt účinnosti zároveň se zákonem

46. Náležitosti návrhu stanovuje JŘ PS • Písemný návrh přesného znění toho, na čem se má Parlament usnést (+ navíc předložit na technickém nosiči dat v elektronické podobě) • Návrh zákona v paragrafovaném znění (ÚZ na články) - obsah normativních vět, členění • Důvodová zpráva

47. 2) Projednání v Parlamentu • Úprava legislativního procesu není pro všechny zákony shodná, liší se hlavně podílem PS/S • Běžný (standartní) legislativní proces (viz níže) • Nejčastější, dle čl. 41-42 a 44-52 Ú, zkrácený proces v čl. 8 ÚZ o bezpečnosti ČR • 3 subjekty - PS, S a prezident • Legislativní proces s rovnoprávným postavením komor • Pro přijetí zákona je třeba výslovné schválení oběma komorami • Senát nelze přehlasovat, Senát nemůže vyjádřit vůli se návrhem nezabývat, pokud návrh zamítne, je zamítnut s konečnou platností a jeho projednávání končí • Ústavní zákony, zákony dle čl. 40 Ú - volební zákon, zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou jakož i navenek, zákon o JŘ S

48. Návrhy ÚZ • PS se usnáší 3/5 (kvalifikovanou) většinou všech poslanců - pokud jde o přijetí ÚZ jako celku / o usnesení o zamítnutí ÚZ, o usnesení o vrácení předkladateli či o pozměňovacích návrzích běžnou většinou • S se usnáší 3/5 většinou všech přítomných senátorů • Prezident republiky nemá pravomoc ÚZ vrátit

49. Ratifikace mezinárodních smluv • dle čl.49 - souhlasu obou komor Parlamentu je třeba při ratifikaci těchto mezinárodních smluv: • upravujících práva a povinnosti osob • spojeneckých, mírových a jiných politických • z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci • hospodářských, jež jsou všeobecné povahy

50. Legislativní proces v jediné komoře • Pouze PS - návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu, Senát jej neprojednává vůbec (čl. 42 Ú) • Upraveno zvláštní částí JŘ PS • Nevztahují se na něj obecná ustanovení JŘ o legislativním procesu - zejména lhůty • Odlišný legislativní proces → JŘ PS zakazuje prostřednictvím zákona o státním rozpočtu změny jiných zákonů • Návrh je oprávněna předložit pouze vláda, návrh se projednává na veřejné schůzi PS