1 / 50

Podnebí

Podnebí. ČR je pod vlivem mírného přechodného podnebí (střídání vlivů kontinentálního a oceánského podnebí) Na rozložení srážek i teplot má největší vliv členitost terénu a nadmořská výška. O 100 výškových metrů poklesne teplota průměrně o 0,61°C. V ČR se vyskytují 3 klimatické oblasti:

olinda
Download Presentation

Podnebí

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Podnebí ČR je pod vlivem mírného přechodného podnebí (střídání vlivů kontinentálního a oceánského podnebí) Na rozložení srážek i teplot má největší vliv členitost terénu a nadmořská výška. O 100 výškových metrů poklesne teplota průměrně o 0,61°C. V ČR se vyskytují 3 klimatické oblasti: teplá, mírně teplá a chladná (viz mapa)

  2. Nejteplejší místa – nížiny a kotliny Praha NAT 40,2°C Hodonín NPT 9,5 °C, Praha 9,4 °C Nejchladnější místa – vrcholy pohoří Litvínovice NAT -42,2°C Sněžka NPT 0,2°C, Praděd 0,9°C Nejdeštivější místa – návětrné svahy hor Bílý Potok (Jizerské hory) 1705 mm/rok Lysá hora 1532 mm/rok, Šumava Nejsušší místa – ve srážkovém stínu hor Tušimice 435 mm/rok (Žatecko, Kladensko, Jižní Morava

  3. KA - kontinentální arktický vzduch - způsobuje prudký pokles teplotKP - kontinentální polární vzduch - způsobuje v létě horko, v zimě mráz, je vždy suchýKT - kontinentální tropický vzduch - přináší suché, teplé počasíMT - mořský tropický vzduch - způsobuje v létě horké, deštivé počasí, v zimě mírné počasí s deštiMP - mořský polární vzduch - v létě přináší chladné, deštivé počasí, v zimě sníh, déšť a mlhy

  4. VODSTVO: Vodní režim je závislý na atmosférických srážkách. ČR je pramennou oblastí toků, které odvádí vody do tří moří: - Baltského (9,8 % území) - Severního (66,2%) - Černého (24%) Hlavní říční osy jsou Labe (379 km), Vltava (440 km), Morava (358 km), Odra (Opava) Nejvíce vody mají řeky na jaře (deště + tání sněhu), nejméně v létě (velký výpar)

  5. Na jezera je naše země chudá. Jsou různého původu • ledovcová (nejvíce na Šumavě – Černé, Čertovo, Plešné...) • krasová (v krasových oblastech, v Macoše, Hranické propasti...) • rašeliništní (v horských lokalitách s dostatkem srážek, Velké a Malé Mechové jezírko...) Nedostatek přirozených vodních nádrží byl nahrazen rybníky, později přehradami.

  6. Budování rybníků má v ČR bohatou tradici – Lucemburkové (Karel IV.) budovali obdivuhodné rybniční soustavy v Jižních Čechách (Rožmberk, Svět...), Pardubicku a Dokesku (Máchovo jezero). Další rybníkářskou oblastí je Poděbradsko a Žďársko, Valticko (Nesyt) a Poodří.

  7. Přehrady lze rozdělit podle funkce na - rekreační - regulační - závlahové - zásoba vody pro průmysl a rezervoáry pitné vody Nejobjemnější přehrada – Orlík 0,7 km3 (Vltava) Nerozlehlejší přehrada – Lipno 49 km2 (Vltava) Nejvyšší přehradní hráz – Dalešice 99,5 m (Jihlava)

  8. Zásoby podzemních vod má ČR dostatek, ale jsou nerovnoměrně rozloženy. Největší zásoby leží v severní polovině území (Česká tabule) a v pánvovitě vhloubených tvarech georeliéfu (Ostravská pánev, moravské úvaly a brány, jihočeské pánve). Minerální prameny (obohaceny rozpuštěnými solemi) mají léčivé účinky. Mohou být teplé i studené. V těchto lokalitách se rozmáhá lázeňství.

  9. Lázně s vřídly (teplota vody nad 50°C): Karlovy Vary, Teplice v Čechách, Jáchymov (radioaktivní vody), Velké Losiny... Další lázeňské regiony: Poděbradsko a Pardubicko, Karpatská oblast (Teplice nad Bečvou, Luhačovice , Darkov...), Jesenicko, Krkonošsko

  10. Biosféra Rostlinsktvo a živočišstvo se vyvíjelo pod vlivem několika biogeografických zón (území s rozdílnými geologickými, klimatickými a pedogeografickými podmínkami, které vedou ke specifickému druhovému složení bioty): • boreální (lesní) – na severu • středoevropská lesní – západ • alpská – jihozápad • karpatská – východ proto je naše území jedním z nejbohatších na živočišné (40 000) a rostliné druhy (3000 cévnatých)

  11. Vegetace: Vzhledem k malé rozloze státu a navíc rovnoběžkovitě protáhlém tvaru území se v ČR nevyvinula šířková vegetační pásma ale výškové vegetační stupně: 0) údolní nivy a nížiny • dubový – dubové lesy (doubravy), v nejnižších teplých a sušších polohách, • buko-dubový – pahorkatiny, dubohabrové lesy s rostoucí výškou přibývajícím podílem buků 3)dubo-bukový – vyšší polohy pahorkatin 4) buko-jedlové – vrchoviny, nižší polohy vrchovin

  12. 5) dubo-jehličnatý – nižší polohy vrchovin 6) jedlo-bukové – vyšší polohy vrchovin 7) smrkovo-bukovo-jedlové – nižší polohy hornatin 8)smrkové - hornatiny 9) subalpinský (klečový) – nad horní hranicí lesa, porosty zakrslé borovice (kleče), trávy, mechů a lišejníků

  13. Největší význam z rostlinných společenstvech mají lesy: - vytváří mezoklima a mikroklima - absorbují sluneční záření - snižují účinky větru - příznivě ovlivňují odtokové poměry - čistí vzduch a produkují kyslík - produkce dřeva - esteticko-zdravotní význam

  14. Horní hranice lesa se v ČR pohybuje od 1200 m do 1350 m n.m. Všechny výše uvedené vegetační stupně odpovídají stavu přírody před zásahem člověka do krajiny (tzv. přírodní krajina) asi před 7 tis.lety. V rovinách a pahorkatinách dnes převažují pole nad lesy (orná půda), postupně pak ve vyšších polohách lesy nad zemědělskou krajinou. Původní skladba lesů byla přeměněna na smrkové monokultury.Pouze ve Středomoravských Karpatech a Bílých Karpatech se zachoval téměř původní skladba lesů.

  15. Zvířena patří do paleoarktické oblasti, převážně k zóně lesní: • lesní zvířena hmyz: tesařík, lýkožrout, roháč.... obratlovci: křivka, datlovití, veverka, plch... plazy a obojživelníci: skokani, rosničky, ještěrky, slepýš, zmije... savci: rys, prase, jelen, srnec, muflon, vlk, liška

  16. Zoogeografické oblasti

  17. 2) zvířena otevřené krajiny (pole, louky, pastviny): stepní a lesostepní druhy – zajíc, hraboš, sysel, křeček, tchoř, lasice, koroptev, bažant, skřivan, vrabec, ještěrky, užovky, ropuchy, skokani... 3) zvířena vodního prostředí: ryby, žáby, čolci, ondatra, vydra, kachny, volavky, labutě, potápky, bukač... 4) zvířena lidských sídlišť: vlaštovky, rorýsi, jiřičky, holubi, potkani, myši a krysy,...

  18. lužní les

  19. doubravy

  20. bučiny

  21. smrčiny

  22. kleč

  23. Půdy Půda = nesvrchnější vrstva litosféry vzniklá zvětráváním hornin a půdotvornými procesy. Skládá se ze živé a neživé složky. Vzniká půdotvornými procesy rozpadem matečné horniny (mechanicky/chemicky) + živých(bakterie, plísně, žížaly, kořínky…) a odumřelých organizmů(rostliny a živočichové). Půda je neobnovitelný a nenahraditelný přírodní zdroj!!!

  24. Působením organizmů a klimatu se v půdě vytváří půdní horizonty(vrstvy) rozdílných vlastností. A – humusový h.(tmavě zbarvený, odumřelé zbytky organizmů B – obohacený h.(obohacený o minerály a jílovité částice C – matečná hornina (podklad více či méně rozrušený

  25. Rozlišujeme podle půdního profilu půdy: • Černozem – A+C (střední a jižní Morava, střední Čechy), teplé a sušší oblasti - nížiny • Hnědozem – A+B+C (v pahorkatinách kolem černozemí), mírně teplé a vlhké oblasti. a) i b) jsou nejúrodnější půdy využívané jako orná půda

  26. Podzolovaná půda – vrchoviny a hornatiny pod jehličnany • Kambizem – hnědé lesní půdy A+B+C e) Nivní půdy – úplně nevyvinuté půdní horizonty (kolem řek)

  27. Podzol

  28. oglejené půdypravidelně převlhčovaný půdní profil se střídajícím se obdobím vysychání

  29. fluvizemě(nivní půdy) – podél vodních toků

  30. Podle zrnitostního složení rozlišujeme půdní druhy: a) Jílovité – převaha částic pod 0,01 mm b) Hlinité – nejvhodnější pro zemědělství c) Písčité – částice 0,1 - 2 mm d) Kamenité – nad 2 mm(skelet)

  31. Vývoj a ochrana krajiny Nejnižší polohy našeho státu kolem velkých řek (Labe, Morava...), poskytovali již od pravěku(neolitu) vhodné podmínky pro usídlení obyvatel. Člověk začal svými zásahy do krajiny (hlavně odlesňování, zakládání polí) měnit původní přírodní krajinu na kulturní. Středověká kolonizace od 11.st. vedla ke vzniku zemědělsko-lesní krajiny v pahorkatinách a vrchovinách (zakládání měst a vesnic). Původní lesnatost území poklesla z 90% na dnešních 30%.

  32. DEGRADACE PŮDY - erozní činností větru, vody, zhutněním, kontaminací, okyselováním a záborem degradace půdy: 1) zhutněním: http://www.cittadella.cz/cenia/index.php?p=zhutneni_pudy&site=půda 2) okyselováním: http://www.cittadella.cz/cenia/index.php?p=okyselovani_pudy&site=puda

  33. Celkové ohrožení půd

  34. V 19. a 20.st. se negativně změnila skladba lesů (výsadba smrkových monokultur) a s nárůstem průmyslové výroby i emise škodlivin v ovzduší a vodě docházelo k silnému poškozování krajiny. Teprve na přelomu 20./21.st. se devastační působení na krajinu mírní a kvalita životního prostředí se zlepšuje: - zmírnění emisí SO2, tuhých látek - zlepšení jakosti povrchových vod - snaha o zlepšení odpadového hospodářství

  35. Ochrana přírody má na území ČR dlouhou tradici (v 1.pol.19.st.v Novohradských horách zřízeny rezervace Žofínský prales a prales Hojná voda). Dnes zaujímají chráněné území asi 15% rozlohy státu. Dělí se na velkoplošné – národní parky a CHKO a maloplošné – přírodní rezervace a památky. Výjimečné krajinné hodnoty jsou uznávány i v mezinárodním měřítku – v tzv.biosférických rezervacích

  36. NP: KRKONOŠSKÝ ŠUMAVSKÝ ČESKÉ ŠVÝCARSKO PODYJÍ CHKO: Beskydy Moravský kras Broumovsko České středohoří Třeboňsko Biosferické rezervace: Bílé Karpaty Pálava Třeboňsko Křivoklátsko NP Krkonoše NP Šumava

More Related