Vznik evropských společenství a instituce evropské unie

1. Vznik evropských společenství a instituce evropské unie (přednáška VŠERS v rámci předmětu Společné a koordinované politiky EU) 21. února 2006 JUDr. Jiří Trnka

2. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO • nezapojení Velké Británie, ale zklamáním především negativní postoj skandinávských zemí – výrazná těžiště nerostných surovin a rozvinutý průmysl a obchod s uhlím a ocelí • omezení počtu na pouhých šest snižovalo politický význam vznikajícího společenství a výrazně byla omezena prvotní myšlenka širokého společného trhu • založení organizace spravující společný trh uhlí a oceli • smlouva podepsána 18.4.1951 v Paříži (často se o vzniku evropského společenství či unie hovoří o Pařížské smlouvě) • smlouva uzavřena na dobu určitou – 50 let (rozdíl od dalších dvou smluv a integračních kroků, které již uzavírány na dobu neurčitou)

3. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO • smlouva vstoupila v platnost 27.7.1952 po ratifikačních procesech ve všech členských státech • smlouva pouze vyjádřením shodné vůle, avšak neobsahovala institucionální aspekty řízení společného trhu s uhlí a ocelí • vytvoření centrálního nadnárodního orgánu komplikováno obavou malých zemí (Beneluxu) ze zastínění jejich potřeb velkých členů – kompromisní dohoda modifikovala institucionální strukturu navrženou J.Monetem • odevzdání suverenity nadnárodnímu orgánu – Vysoký úřad – spravoval svěřenou oblast bez vlivu členských států (jeho kontrolu vykonávalo Shromáždění a nad jejich kroky bděl Soudní dvůr) • vznikla však také Rada (neplést s Evropskou radou ani Radou Evropy – později nazývána Rada EU) jako zohlednění stanovisek členských států – rozhodovací pravomoc

4. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO • institucionální struktura ESUO – spojení nadnárodního integračního přístupu reprezentovaného nezávislým Vysokým úřadem s mezivládní Radou ministrů (tento charakter si evropské orgány zachovaly do současnosti) • Vysoký úřad – nadnárodní správce společného trhu s uhlím a ocelí, výrazné pravomoci (regulovat ceny při zřetelných obtížích ve spravovaných odvětvích – např. snížení poptávky, vyhlásit stav zřejmé krize, upravit obchodní vztahy) • Rada ministrů – rozhodovala většinou (zajištění rychlosti procesu rozhodování), nebyla v původní struktuře J.Moneta (přesto se překvapivě nestala omezujícím prvkem nadnárodní dimenze společenství), sloužila spíše pro kompenzaci ekonomických a geografických rozdílů mezi malými a velkými členskými zeměmi

5. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO • Shromáždění ESUO (předchůdce Evropského parlamentu) – 78 zástupců národních parlamentů, sledování činnosti Vysokého úřadu, který jím mohl být odvolán jako celek • Soudní dvůr – kontrolovat postupy Vysokého úřadu, členských zemí v záležitostech uhlí a oceli a také podniků • mechanismy jednání – politika Vysokého úřadu v častém střetu s úsilím států prosazovat národní zájmy v Radě, důležité že Vysoký úřad disponoval vlastními příjmy z cel a dávek ve společném trhu (na vnějších hranicích ESUO) • často na Vysoký úřad vládami členských států přenášeny nepopulární opatření za účelem stabilizovat postavení své vlády na domácí scéně • nadnárodní instituce v některých aspektech pod kontrolou členských států, přesto v porovnání s Euratom či EHS nejvyšší míra nadnárodní politiky v rámci Společenství

6. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO • důsledky vzniku ESUO – zvýšení produkce uhlí a oceli ve společném trhu a významný rozvoj jejich obchodu • významný vliv na politickou situaci, centrální organizace agendy klíčových sektorů uhlí a oceli nutila ke spolupráci nejen členské země ale i ovlivňovala země vně ESUO • vysoká autorita Soudního dvora byla později stavebním kamenem při vytváření dalších dvou společenství • pováleční evropští vůdci kteří vystavěli a posléze rozšířili ES usilovali o svázání Německa, rovnováhu ve vztahu s Ruskem, vytvoření třetí síly vůči USA, předejití vlivu pravicových, levicových a komunistických extremistů na domácí scéně nebo potlačit nacionalismus aby vytvořili pozoruhodnou vizi evropského federalismu (Moravcsik 1998)

7. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Pokusy o integraci dalších sektorů • ESUO přispěl k urovnání poválečných vztahů mezi vítěznými a poraženými státy a k navázání širokého politického dialogu mezi západoevropskými zeměmi • cesta k intenzivní sektorové spolupráci a tím i ke komplexnímu rozvoji integrovaných odvětví • úvahy o uplatnění podobného integračního přístupu přístupu i v dalších odvětvích – pokračovat v cestě nastoupeného sektorového sjednocování • podle Moneta nejvhodnější oblastí rozvoj jaderné energetiky • Pozornost také na sektory dopravy a zemědělství, ale tady již velké názorové diference (zemědělství je komplikované dodnes a při schvalování rozpočtu působí pokaždé velké problémy) a nepovedla se ani institucionalizace spolupráce ve sféře telekomunikací a ochrany zdraví

8. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie EURATOM - Evropské společenství pro atomovou energii • Smlouva o zřízení Euratom 27.3.1957 v Římě (Římské smlouvy – spolu s EHS) • vytvořit společný trh s nukleárními materiály a podporovat jejich mírové využití • zřizuje se Agentura s právem opce na rudy, suroviny a zvláštní štěpné materiály vyrobené na území členských států • možnost vyvíjet společně technologie a budovat kompaktní jaderný potenciál • předpokládalo se že rozhodujícím prvkem pro další vývoj evropské integrace se stane právě Euratom (EHS naopak pouze doplňkové – skutečnost přesně opačná) – Francie pouze omezenou podporu Euratomu • význam Euratomu pouze na poli bezpečnosti práce a v oblasti norem chránících lidské zdraví • členských států, přesto v porovnání s Euratom či EHS nejvyšší míra nadnárodní politiky v rámci Společenství

9. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropské hospodářské společenství - EHS • Smlouva o zřízení EHS 27.3.1957 v Římě (Římské smlouvy – spolu s Euratom) • postaveno na principu solidarity, soutěživosti, protikartelových krocích a na harmonizaci práva členských států • zakotvení kompatibility (slučitelnosti) Smlouvy o EHS s jinými mezistátními závazky • cílem harmonický rozvoj hospodářské činnosti, nepřetržitý a vyrovnaný růst, větší stabilitu, urychlené zvyšování životní úrovně i těsnější vztahy mezi státy • klíčovým bodem a úkolem vybudování společného trhu s volným pohybem (tzv. čtyři svobody) – osob, služeb, zboží kapitálu do 12-15 let • vytvoření celní unie umožňující pohyb průmyslového zboží • kompromis umožňující přijetí koncepce společného trhu všem členským zemím

10. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropské hospodářské společenství – EHS • smlouva opět pouze označovala cíle ale nespecifikovala samotný postup a harmonogram k jejich dosažení • Smlouva musela zohledňovat zájmy všech stran a proto se jejím základním principem stala výměna jedné výhody za druhou (tzv. hra s nenulovým součtem kde všichni částečně ztrácejí a částečně získávají, nebo-li tzv. balíkové jednání – vždy se projednává několik věcí současně aby mohly být uspokojeny zájmy všech zemí) • budování společného trhu si vyžádalo vytvoření a použití celé řady podpůrných nástrojů – EIB (výhodné půjčky), ESF (základ koordinace sociální politiky členských zemí)

11. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropské hospodářské společenství - EHS • úsilí členských států o maximální využití finančních prostředků určených k obnově méně vyspělých oblastí • institucionální struktura – zkonstruována dle modelu ESUO, Komise (v čele EHS, řídící a zastupující navenek, odpovídalo Shromáždění), Rada ministrů (klíčové postavení v rozhodovacím procesu), Shromáždění, Soudní dvůr a poradní Hospodářský a sociální výbor • důsledky – 1968 harmonizována cla navenek, navázání intenzivní ekonomické spolupráce bylo provázeno zvýšením obchodu mezi členskými zeměmi a nárůstem pozitivních hospodářských ukazatelů (otázka do jaké míry se projevila poválečná konjunktura)

12. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Pokusy o transformaci - EHS • směřováno k začlenění zemědělské politiky do společných politik EHS – nalezení konsensu až v roce 1962 • Fouchetův plán – spolupráce v oblasti zahraniční politiky a dalších souvisejících bodů budoucího směřování k politické unie (summit v Bonnu červenec 1961) – návrh smlouvy o Evropské politické unie (unie států pracující na principu mezivládní konference s jednomyslným rozhodováním – zahraniční politika, obrana a kultura) • Druhý Fouchetův plán – přijetí společné bezpečností politiky a rozhodování o ekonomických otázkách – také nepřijatelné (předzvěst krize ES – tzv. Francie proti pětce) • Nutnost zjednodušení a zpřehlednění celého vnitřního mechanismu komunikace ve Společenství • Dohoda o sloučení orgánů tří společenství pod jedno centrum – nadále již pouze ES spravována jednou Komisí a jednou Radou – tzv. Slučovací smlouva podpis 1965 (platnost 1967) • Zaručení kontinuity přijímaných rozhodnutí, zpřehlednění procesu integrace a zefektivnění chodu evr.institucí

13. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropská rada • vrcholným orgánem institucionální struktury současné EU • setkáváním politických představitelů členských zemí na nejvyšší úrovni (potřeba konzultovat zásadní otázky integračního procesu přímo hlavami států) • mechanismus mezivládně koncipovaným summitů • instituci Evropské rady do primárního práva však zakotvil až Jednotný evropský akt v roce 1986 (JEA první všeobecná revize primárního práva) • dle smlouvy o EU (1992) je vrcholným orgánem EU s kompetencí pro všechny tři pilíře, Evropská rada poskytuje Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její všeobecné politické směry • zahrnuje také předsedu Komise (úředník mezi politiky) • Předkládá EP zprávu po každém svém zasedání a každoročně písemné zprávu o pokroku dosaženém Unií

14. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropská rada • je tedy orgánem EU zastřešujícím všechny tři pilíře maastrichtského chrámu ale ani nadále není oficiálně institucí Společenství • hledání politické dohody na půdě Evropské rady z části snímá z Komise odpovědnost za stanovování nových integračních cílů a současně ji neoslabuje v její legislativní roli (i když pro její iniciativní funkci vytváří jakési politické ohraničení) • otázka zda není existencí Evropské rady role Komise fakticky zdvojována (mezivládní x nadnárodní) • iniciátoři a hlavní protagonisté konstituce Evropské rady – Giscard d Estaing a Helmut Schmidt • předsednictví EU a jeho vliv na činnost Evropské rady – nejúčinnější nástroj pro národně podmíněné ovlivňování chodu celého Společenství (realizovat vlastní priority a o ovlivňovat program Společenství) • Někdy Evropská rada přebírá úkoly Rady EU a někdy je naopak podřízená Radě EU

15. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Rada Evropské unie (Rada ministrů, Rada) • součástí základního institucionálního trojúhelníku Společenství (spolu s Komisí a EP), jednou z nejstarších součástí institucionální struktury Společenství (již ve smlouvě o ESUO) • úkolem je umožnit členským státům reprezentaci národních zájmů • hlavním úkolem je přijímání legislativních návrhů předkládaných Komisí a dále rozhodování o dalších klíčových otázkách včetně přijímání nových členů a rozpočtu • přirovnávána k parlamanetní komoře zastupující zájmy zemí (orgány Společenství však s výjimkou Soudního dvora nelze zasadit do základních schématu mocí zákonodárné, výkonné a soudní v jednotlivých národních státech)

16. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Rada Evropské unie • vystavěna na třech základních prinicpech – národní hledisko (rovné zastoupení všech členských zemí, zvyšuje nároky na hledání společného stanoviska), - princip odbornosti (není to formálně statický orgán s pevně stanovenými členy, ale vždy dle odbornosti se schází příslušní ministři členských států tj. Rada ministrů), - politický mandát (zástupci v Radě musí mít pravomoc přijímat jménem svých vlád závazky, smlouva EU je tedy orgánem EU zastřešujícím všechny tři pilíře maastrichtského chrámu ale ani nadále není oficiálně institucí Společenství • ačkoliv je Rada primárně rozhodovacím orgánem, má rovněž sekundárně schopnost plnit i iniciativní funkce • tři funkcionální roviny Rady – Evropská rada (nejvyšší úroveň, v podstatě neomezené postavení), - Rada ministrů (odborné resortní funkce, limitována svou povinností přijímat legislativu Unie), - Výbor stálých zástupců (COREPER) a související odborné výbory

17. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Rada Evropské unie • vztah Rady a Komise – účast zástupců Komise na jednání Rady nutná (koordinace a harmonizace postupů a kroků), umožňuje Komisi brání vzniku situací vedoucí k zablokování rozhodovacích procesů (když to v Radě hrozí tak Komise stáhne návrh a projedná znovu) • čtyři modely vztahu Rady EU a Komise – Komise mozkový trust nadržený mezivládní Radě, - federálně exekutivní model (Komise je vláda a Rada druhá parlamentní komora hájící zájmy územních jednotek), - model sekretariátu (Komise poskytuje Radě experty a Rada rozhoduje), - podřízený iniciátor (Komise integrační aktivity o kterých přesvědčuje Radu) • hlasování v Radě buď většinou, kvalifikovanou většinou nebo jednomyslně

18. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie (Evropská) Komise • výrazem nadnárodního integračního směru, který usiluje o užší sjednocení a politickou jednotu (opatrovník zájmů Společenství), také reprezentantem v oblasti mezinárodních vztahů • označení Komise ve třech významech – kolegium komisařů, - technicko-profesní potenciál celého úřadu (generální ředitelství), - celá administrativní soustava orgánu (včetně právníků, tlumočníků apod. • tři základní rysy – výhradní držitelka legislativní iniciativy v I.pilíři (jednotný trh, hospodářská a měnová unie), - odborný potenciál (postižení řešeného problému v celé jeho šíři), - nestrannost (výstup vzešlý z jednání Komise je nadnárodní) • často přirovnávána k exekutivnímu orgánu (úkoly stanoveny v primárním právu – co je primární a sekundární právo?), často také označována jako politický a administrativní hybrid • úloha se pohybovala mezi úlohou evropské vlády a omezenou funkcí administrativního servisu členských států

19. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Komise • znalo již ESUO jako Vysoký úřad či Vysoký komisariát – první předsedou J.Monet – usiloval o vybudování kompaktního a akceschopného orgánu s minimálním administrativním zázemím (kde jsme s počtem evropských úředníků nyní?) • od slučovacího aktu 1967 již pokračuje de facto pouze komise EHS – silní předsedové Walter Hallstein (1958-1967) a Jacques Delors (1985-95) • úkolem je hájit zájmy Společenství vůči partikulárním zájmům členských států (hájit a realizovat středně až dlouhodobé cíle oproti krátkodobým členským státům, kde se často politická reprezentace i orientace mění) • pravomoc výhradního navrhovatele legislativy Unie (pouze Komise může být iniciátorem sekundárního práva) – rozdíly oproti vnitřnímu nastavení v členských státech • zastupování Společenství při mezinárodních jednáních, role prostředníka mezi Společenstvím a členskými státy, hlídač smluv, strážkyně práva, motor Společenství

20. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Komise • výsadní postavení Komise ovlivněno přijetím Smlouvy oEU se dvěma novými mezivládními pilíři a objemem nové závazné supranacionální agendy v I. pilíři • v I. pilíři výsadní postavení motoru Společenství, ve II. (společná zahraniční a bezpečnostní politika) a III. (spolupráce v oblasti vnitra, justice, policie) pilíři se o iniciativní roli dělí se členskými státy (je v plně zapojeném postavení) • došlo tedy k narušení dlouholetého monopolního postavení Komise jako iniciátora legislativního procesu (tendence Komise rozšířit své výlučné pravomoci do II. i III. pilíře, naopak úsilí EP o zisk legislativní inciativy v I. pilíři) • legislativní iniciativa – hlavní náplň Komise, tyto návrhy posléze přijímány v Radě a v EP, rozdělení do resortu komisařů • vytvoření systému poradní orgánů (zejména Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů)

21. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Komise • další úloha v legislativním procesu – nejprve iniciátor, ani pak však návrh neopouští, ale provází jej až do závěrečného hlasování a i poté co byl schválen (vyjednavač mezi orgány Společenství) • strážkyně evropského práva – advokát nadnárodní legislativ a v případě porušení primárního i sekundárního práva EU může žalovat členský stát a někdy i další subjekty • výkonné pravomoci – označována jako exekutivní orgán Společenství, ale pravomoci jsou omezené (zmocněna provádět politiku volné soutěže, správa oblasti technologií a kompetence v otázkách kartelových dohod

22. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropský parlament • změny postavení EP v institucionální struktuře EU ukazují na proměnlivost celé soustavy v závislosti na rozhodnutí členských zemí • započal činnost v roce 1952 jako Shromáždění ESUO a stál se postupně přímo volenou institucí (1979), od sedmdesátých let s rozpočtovými pravomocemi až po možnost spolurozhodovat po boku Rady ministrů • původně velice zanedbatelné pravomoci, které výrazně zvýšil Jednotný evropský akt 1986 – posílení v legislativní oblasti, další kolo rozhodovacího procesu v EP, procedura spolupráce (kooperační procedura) • další posílení EP ve smlouvě o EU 1992 – prohloubení postavení EP zejména v I. pilíři (Smlouva ES) • vyvrcholení tendence k posilování EP v rámci legislativního trojúhelníku Komise, Rada, EP představuje Amsterodamská smlouva 1999 – spolurozhodování na širší okruh otázek a proces zjednodušen (vůči Komisi pojistka v postupu proti členskému státu)

23. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropský parlament • vnitřně členěn do výborů a je řízen předsednictvem, působí zde již od založení ESUO politické (stranické) frakce s velkým významem pro rozhodování v EP • činnost EP je organizována v rámci výborů (jako u národních parlamentů) • úkolem EP je provádět kontrolu, účastnit se legislativního procesu, podílet se na rozpočtovém řízení, přijímat mezinárodní závazky Společenství, sledovat porušování základních hodnot a volit představitele EU • kontrolní funkce – může vyslovit Komisi jako celku nedůvěru, projednává roční zpráv a programy orgánů EU • rozpočtové řízení – právo navrhovat změny v rozpočtu ale také odmítnout rozpočet jako celek • účast v legislativním procesu – ve smlouvě o EU ustavena spolurozhodující procedura která obsahuje možnost veta EP

24. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Evropský parlament • další úkoly – souhlasný postup při schvalování zásadních dokumentů Společenství v oblasti vnějších vztahů, hlasuje o porušení základních hodnot EU (spolu s Radou), volby čelních představitelů EU, ombudsmana nebo členů Účetního dvora

25. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Poradní orgány EU • fungují vedle institucí tvořící základní institucionální rámec EU – Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů • Hospodářský a sociální výbor (ECOSOC) – založen smlouvou o EHS 1957, volen Radou (222 členů), poskytuje odborná stanoviska nezbytná pro rozhodování Rady a pro vypracovávání legislativních návrhů Komise, plní funkci pro prezentaci zájmových skupin z oblasti společného trhu • Výbor regionů – založen až smlouvou o EU 1992, volena Radou (222 členů, např. i hejtman JčK RNDr. Jan Zahradník), členské státy obligatorní konzultace v otázkách vzdělávání mládeže, kulturních aspektů Společenství, zdravotnictví, transevropských sítí a politiky koheze

26. Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie Účetní dvůr • založen 1970 a až 1992 zařazen do hlavních orgánů EU • provádět audit příjmů a výdajů Společenství • nezávislý na dalších orgánech a také na aktuálním rozložení politických sil v EU Evropský soudní dvůr • založen již jako orgán ESUO 1952 • zajišťuje dodržování evropského práva (na rozdíl od Komise ex-post) • své místo však v zajišťování dodržování evropského práva mají také asistující Soud první instance a soudy v členských zemích Společenství • princip nadřazenosti a přímého účinku evropského práva • dělba soudních případů podle charakteru projednávaného případu a předkladatele žaloby