1 / 34

Koncepce a úkoly personálního řízení v podnicích

Koncepce a úkoly personálního řízení v podnicích. Osnova přednášky:. Vymezení pojmů Externí podmínky personálního řízení Interní podmínky personálního řízení v podniku Trh práce Politika zaměstnanosti. Vymezení pojmů. Personální řízení.

nakia
Download Presentation

Koncepce a úkoly personálního řízení v podnicích

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Koncepce a úkoly personálního řízení v podnicích

  2. Osnova přednášky: • Vymezení pojmů • Externí podmínky personálního řízení • Interní podmínky personálního řízení v podniku • Trh práce • Politika zaměstnanosti

  3. Vymezení pojmů

  4. Personální řízení • v širším smyslu - veškeré činnosti vedoucích pracovníků i specialistů, orientované na člověka. • v užším smyslu - systém řízení personální práce v podniku, tj. činnosti specializovaných útvarů, resp. specialistů - personalistika.

  5. Základní součásti personální řízení • utváření systémových podmínek a předpokladůpro ovlivňování jednání pracovníků – úkol personálního útvaru; • vlastní vedení lidí (bezprostřední ovlivňování vědomí - postojů, hodnotových preferencí, sociálních norem a vzorců jednání) a jednání pracovníků (iniciativy, výkonnosti) – úkol vedoucích pracovníků.

  6. Hlavní úkoly personálního řízení • vytváření dynamického souladu mezi počtem a strukturou pracovních míst a počtem a strukturou pracovníků; • optimální využívání pracovních sil v podniku, resp. optimální využívání potenciálu pracovníků podniku; • formulace pracovních skupin (týmů), úsilí o efektivní způsob vedení lidí a zdravé mezilidské vztahy; • personální a sociální rozvoj pracovníků podniku, tj. rozvoj potenciálu lidí; • dodržování zákonů v oblasti práce, zaměstnávání lidí a lidských práv.

  7. Rozvoj a řízení lidských zdrojů • moderní koncepce zdůrazňující plné využití lidského potenciálu; • poskytování příležitostí, které jsou přínosem pro jedince i pro podnik; • koncentrovaná a soustředěná péče o pracovníka jako člověka, tj. bytost nadanou vlastním rozumem, tvůrčími schopnostmi, zkušenostmi, znalostmi a vůlí pracovat na určité motivační úrovni.

  8. Znaky řízení lidských zdrojů • strategický (dlouhodobě zaměřený) komplexní systémový přístup k lidským zdrojům; • aktivní účast manažerů; • sladění a integrace dílčích oblastí řízení lidských zdrojů do jednoho celku; • efektivní vnitropodniková komunikace; • úsilí zaměřené na dosažení konkurenční výhody; • součinnost za účelem dosažení synergického efektu; • podpora rozvoje, participace, odpovědnosti, kreativity.

  9. Personální politika • souhrn relativně stabilních zásad, jimiž se podnik řídí při rozhodování týkajících se přímo nebo nepřímo lidského činitele (pracovníků) a práce; • součást podnikové politiky jako celku, tj. pravidel a zásad chování podniku, která vyjadřují systém podnikových hodnot a jejich preference; • obsah - hlavní cíle, priority a normy jednání pro personální oblast; • rozpracována do dílčích oblastí, např.: • zásady vyhledávání a přijímání nových pracovníků, • vzdělávací politika, • mzdová a platová politika, • zásady realizace pracovní kariéry v podniku, • politika vůči zaměstnaneckým (odborovým) organizacím apod.

  10. Sociální politika • souhrn specifických opatření a činností, zaměřených na optimalizaci bezprostředních podmínek práce i širších okolností pracovního zařazení; • důležitá podmínka pro stabilizaci pracovníků, jejich identifikaci s vykonávanou prací a s podnikem.

  11. Dílčí složky sociální politiky • zdokonalování fyzikálních parametrů pracovního prostředí; • zvyšování bezpečnosti a hygieny práce; • rozvoj právního, sociálního a psychologického poradenství v podniku; • péče o bývalé pracovníky podniku; • sociálně zaměstnanecké výhody pro pracovníky, apod.

  12. Nejběžnější personální činnosti • personální plánování, tj. tvorba a průběžná inovace personální strategie a v návaznosti na ni formulace personálních plánů různých typů; • analýza práce, pracovních míst a kompetencí; • vyhledávání, výběr a rozmisťování pracovníků; • organizování a řízení procesů adaptace pracovníků; • motivace a stimulace, včetně odměňování pracovníků; • hodnocení pracovních výkonů a hodnocení pracovníků; • řízení osobního rozvoje pracovníků včetně výchovy a vzdělávání; • řízení a stimulace pracovní kariéry pracovníků; • uvolňování pracovníků; • koncipování zaměstnaneckých vztahů; • péče o pracovní podmínky, zdraví a bezpečnost pracovníků; • vedení personální evidence.

  13. Externí podmínky personálního řízení

  14. Vnější podmínky personálního řízení • trh práce, do něhož se promítají faktory: • demografický vývoj společnosti; • změny hodnotových orientací lidí (profesně kvalifikačních, vzdělanostních apod.); • prostorová mobilita obyvatelstva, pracovních zdrojů a pracovních sil vnitrostátní; • předpokládaná mezistátní mobilita, imigrační politika státu; • pracovně právní legislativa a politika zaměstnanosti; • změny techniky a technologie.

  15. Vnější podmínky personálního řízení • změny v obsahu pracovní činnosti, zejména: • automatizace a robotizace výrobních procesů; • informatizace práce; • humanizace práce; • ekologizace práce. • obecné trendy: • globalizace; • internacionalizace.

  16. Interní podmínky personálního řízení v podniku

  17. Vnitřní podmínky personálního řízení • finanční situace podniku; • podniková strategie; • technologické vybavení podniku; • organizační uspořádání podniku; • podniková kultura a filozofie; • způsob a styl řízení a vedení lidí.

  18. Trh práce

  19. Trh práce • součást trhu výrobních faktorů, charakterizovaný: • nabídkou práce (pracovních sil), tj. počtem lidí v produktivním věku, kteří mají různou pracovní způsobilost; • poptávkou po práci, tj. počtem pracovních míst různého typu v různých podnicích, organizacích.

  20. Základní charakteristiky trhu práce • zaměstnanost – situace, kdy lidé v produktivním věku nalézají na trhu práce uplatnění; • nezaměstnanost - situace, kdy lidé v produktivním věku nenalézajína trhu práce uplatnění. • http://www.mpsv.cz/files/clanky/7574/08092009.pdf • Za přirozenou míru nezaměstnanosti lze považovat takovou míru nezaměstnanosti, při níž je počet nezaměstnaných nižší nebo rovný počtu volných pracovních míst (2 – 3%).

  21. Výpočet míry nezaměstnanosti 1. MPSV - míra registrované nezaměstnanosti - dosažitelní uchazeči o zaměstnaní dosažitelní uchazeči evidovaní na ÚP pracovní síla 2. EUROSTAT, ČSÚ - obecná míra nezaměstnanosti - vychází z výběrového šetření pracovních sil - Nezaměstnaní = osoby, které v referenčním období neměly žádné zaměstnání, neodpracovaly ani jednu hodinu za mzdu nebo odměnu a aktivně hledaly práci, do které by byly schopny nastoupit nejpozději do dvou týdnů. * 100

  22. Nezaměstnanost • dobrovolná nezaměstnanost – nezaměstnaní nemají z různých důvodů zájem o volná pracovní místa, tj.: • frikční nezaměstnanost (nedostatek informací); • strukturální nezaměstnanost; • sezónní nezaměstnanost; • preference volného času před prací; • nedobrovolná nezaměstnanost – celková poptávka po práci je nižší než celková nabídka práce.

  23. Další formy nezaměstnanosti • latentní – nedochází k plnému využití pracovní síly; • dočasná; • stagnativní - část nezaměstnaných dlouhodobě a marně hledá zaměstnání; • cyklická – vliv cyklického vývoje ekonomiky; • nepředvídatelná – např. náhlé změny v politických vztazích.

  24. Nejčastější příčiny nezaměstnanosti • technický rozvoj, automatizace a robotizace; • vysoká porodnost a v důsledku toho vysoký přírůstek obyvatelstva; • prodlužování pracovního dne a zvyšování přesčasové práce; • vysoká zadluženost a úpadky drobných výrobců a podnikatelů; • nízká úroveň akumulace kapitálu a v důsledku toho i nízká míra investic do rozšiřování výroby; • dosažený stupeň ekonomické prosperity a materiálního bohatství země, který se projevuje např. v tom, že ve vyspělých zemích je vyšší míra nezaměstnanosti žen a vyšších věkových kategorií lidí.

  25. Negativní: ekonomické povahy; sociální povahy; politické povahy; psychického a duchovního rázu. Pozitivní možnosti přesunu pracovních sil do rozvíjejících se a prosperujících firem a celých odvětví (restrukturalizace hospodářství); upevnění pracovní kázně a morálky; zájem o zvyšování kvalifikace; lepší úroveň motivace pracovníků. Důsledky nezaměstnanosti

  26. Opatření ke snižování nezaměstnanosti • zvýšení poptávky po práci; • snížení nabídky práce; • snížení přirozené míry nezaměstnanosti; • organizované formy pomoci a podpory nezaměstnaným: • zřizování úřadů a zprostředkovatelen práce; • poskytování hmotné, finanční podpory v nezaměstnanosti; • aktivní politiku zaměstnanosti podporou vytváření nových pracovních míst; • legislativní úpravou zaměstnávání a propouštění z práce, tj. omezování pravomoci firem (podniků).

  27. Lokální trh práce • území, z něhož se rekrutuje rozhodující část podnikové pracovní síly, vymezené: • adresami trvalého bydliště pracovníků; • geografickou a dopravní situací a dopravními podmínkami v širším okolí sídla podniku; • stávající a retrospektivní dojížďkou pracovníků za prací do podniku (zejména každodenní); • dalšími údaji ze sčítání lidu - zejména o vyjížďce a dojížďce do zaměstnání v širším okolí podniku; • konkurenční nabídkou pracovních příležitostí v širším okolí podniku (zejména „substituční“).

  28. Politika zaměstnanosti

  29. Politika zaměstnanosti • systém relativně stabilních zásad, jimiž se subjekt politiky zaměstnanosti (stát, orgány lokální správy, podnik aj.) řídí při rozhodování o pracovních zdrojích a souladu mezi počtem a strukturou pracovních zdrojů a strukturou pracovních příležitostí; • soubor opatření, jimiž se subjekty politiky zaměstnanosti snaží ovlivňovat množství pracovních zdrojů, míru jejich využívání atd..  cíl: žádoucí míra a struktura zaměstnanosti

  30. Státní politika zaměstnanosti • Soubor zásad, uplatňovaných při řízení trhu práce v daném státě. • Soubor opatření směřujících k zajištění vyváženosti nabídky pracovních sil a poptávky po pracovních silách na celostátním trhu práce. • Dlouhodobá koncepce.

  31. Lokální politika zaměstnanosti • ve zvýšené míře přihlíží ke specifickým rysům trhu práce v daném regionu; • musí být v souladu se státní politikou zaměstnanosti a jejími cíli; • nesmí prosazovat lokální zájmy na úkor zájmů ostatních regionů či na úkor státu.

  32. Podniková politika zaměstnanosti • soubor zásad a opatření, jimiž se podnik řídí při zaměstnávání lidí; • autonomní, v první řadě je podřízena cílům podniku a jen v omezené míře musí respektovat záměry státní či lokální politiky zaměstnanosti; • zaměřuje se na formování, fungování či využívání pracovní síly na podnikové úrovni.

  33. Podniková politika zaměstnanosti PODNIKOVÁ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI = PODNIKOVÉ ZÁSADY ZAMĚSTNÁVÁNÍ LIDÍ

  34. Otázky k zopakování • Vysvětlete pojmy personální řízení a řízení lidských zdrojů. • Vymezte externí a interní podmínky personálního řízení v podniku. • Charakterizujte základní rysy trhu práce a definujte pojem nezaměstnanost. • Definujte pojem státní/regionální/podniková politika zaměstnanosti.

More Related