1 / 42

Biodiverzita a krajinná diverzita

Biodiverzita a krajinná diverzita. 17. 2. 2009. Biodiverzita . Různé definice – mají společnou myšlenku: „různost živých organismů“ Druhové bohatství organismů Počet biologických druhů; lze vyjádřit i relativně například na plochu nějaké prostorové jednotky (regionu) Indexy:

moe
Download Presentation

Biodiverzita a krajinná diverzita

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Biodiverzita a krajinná diverzita 17. 2. 2009

  2. Biodiverzita • Různé definice – mají společnou myšlenku: „různost živých organismů“ • Druhové bohatství organismů • Počet biologických druhů; lze vyjádřit i relativně například na plochu nějaké prostorové jednotky (regionu) • Indexy: • Alfa-index (viz výše) • Shanon-Weaverův • Simpsonův • Beta-index • Gamma index • Univerzálně využitelná míra biodiverzity však neexistuje

  3. Biodiverzita • Její pojetí závisí na: • Hierarchické úrovni hodnoceného území (globální x lokální) • Přístupu k problematice • Jsou tři druhy biodiverzity: 1)genetická, 2) druhová, 3) biocenotická (pak už následuje diverzita ekosystémová či krajinná) • Horizontální x vertikální • Časovém aspektu (sezónnost, různé fáze sukcesního/evolučního procesu)

  4. Biodiverzita • Existují tři přístupy ke studiu biodiverzity • Biogeografický – globální úroveň, vymezování regionů na základě druhové bohatosti • Taxonomický – diverzita v rámci systémových (typologických) jednotek • Krajinně ekologický – lokální a regionální úroveň, studuje závislost mezi počtem druhů a charakterem prostředí

  5. Biodiverzita • Výsledek sukcese (evoluce) a tedy klimatických podmínek • Výsledek antropických vlivů • Odpovídá únosné kapacitě geografického prostoru a obsahu živin • Dnes: • 1,5 – 1,7 miliónů druhů živočichů (obratlovců 45 – 47 tisíc) • 250 – 340 tisíc druhů rostlin • Dalších 3 – 8 miliónů druhů organismů čeká na svoje objevení

  6. Biodiverzita • Od poloviny 20. století rychlý úbytek počtu druhů • 0,5 – 1,0 milión akutně ohrožen vyhynutím • Nemá obdobu ani s vyhynutím druhohorních ještěrů • Vymření jednoho druhu může znamenat vymření několika dalších druhů s ním svázaných v ekosystému • Nenávratná ztráta genetické informace

  7. Zvyšování biodiverzity lidskou činností • Introdukce a zavlékání organismů • Záměrné • Bezděčné • Zavlečené druhy: situace ve střední Evropě • Stromy a keře 2650 • Ozdobné byliny včetně cibulovin 2000 • Znečištění dováženého obilí – několik set • Druhy zavlečené s vlnou nebo hnojivy 1500 • Celkový počet evidovaných vyšších rostlin podstatně převyšuje celkové druhové bohatství středoevropské květeny

  8. Zvyšování biodiverzity lidskou činností • Celkové druhové bohatství se skládá z: • Druhů autochtonních (původních) vytvářejících přírodní společenstva, která se formovala a ustálila bez vlivu člověka • Tato společenstva se pochopitelně mohou obohacovat přirozenou cestou, tedy bez antropických zásahů • Druhů allochtonních (synatropních,tzv. antropofytů)

  9. Zvyšování biodiverzity lidskou činností • Allochtonní druhy • Druhy, které by přežily i za absence lidského vlivu • Stále se udržují ve společenstvech dnešní potenciální přírodní vegetace • Osvědčují v nich kompetiční schopnosti • Tzv. plně naturalizované druhy: puškvorec, chmel

  10. Zvyšování biodiverzity lidskou činností • Allochtonní druhy • Druhy, které by nepřežily za absence lidského vlivu • Jsou sice součástí aktuální vegetace, ale ve společenstvech přírodní potenciální vegetace by nepřežily • S ukončením lidských aktivit by ztratily existenční podmínky a postupně by vymizely

  11. Zvyšování biodiverzity lidskou činností • Allochtonní druhy, jejichž existence je závislá a lidských aktivitách (ať již úmyslných či bezděčných) • A) druhy neúmyslně zavlečené do konce středověku • Plevele polních kultur a rumištních (ruderálních) ekotopů (chrpa, vlčí mák) B) Druhy neúmyslně zavlečené v novověku • Většinou zplanělé okrasné květiny • Kultivované druhy • Obilí apod.

  12. Zvyšování biodiverzity lidskou činností • Co je to naturalizovaný druh? • Nebyl součástí původní přírodní vegetace regionu • Byl introdukován záměrnou lidskou aktivitou nebo se rozšířil mimovolně • Projevuje ekologické vlastnosti volně žijícího organismu

  13. Zvyšování biodiverzity lidskou činností • V novověku přestaly fungovat přirozené bariéry šíření organismů (oceány, pohoří) • Nejvyšší podíl antropofyt jsou logicky lidská sídla (v malých vesnicích okolo 30 % rostlinných druhů, ve městech 40 – 70 %) • V rámci sídel jsou vyšší hodnoty v okolí nádraží a překladišť • Agresivní neofyty podstatně mění charakter ekosystémů • Biodiverzita se až do 19. století lidskou činností zvyšovala

  14. Snižování biodiverzity lidskou činností: obecně • Lidská činnost ovlivňující ekosystémy na planetární úrovni: • Ničení přírodních ekosystémů (např. exploatace tropických lesů) • Zánik tradičních forem kulturní krajiny • Intensifikace zemědělského obdělávání půdy • Narůstající urbanizace • Negativní změny v genofondu organismů

  15. Snižování biodiverzity lidskou činností: česká krajina • Výrazné snižování biodiverzity lze zaznamenat od poloviny 19. století (průmyslová revoluce, znečištění vod a ovzduší, likvidace stanovišť, populační nárůst) • Především obratlovci byli a jsou vybíjeni poměrně rychlým tempem • 14 % české květeny je řazeno do kriticky ohrožených druhů (evropský rekord) • Degradace luk – dříve (1950) byl poměr travin a bylin 7:3 dnes 9:1

  16. Snižování biodiverzity lidskou činností:česká krajina • Bučiny a dubobučiny přeměny na smrkové monokultury se sníženou stabilitou • Kulturní louky zorány, případně ležíce ladem nekoseny • Plevele na orné půdě vyhubeny herbicidy • Suchomilné trávníky zorány nebo zalesněny borovicí • Jedlové lesy se naprosto rozpadly díky znečištění vzduchu • Klimaxové smrčiny ohroženy tímtéž • Liniové krajinné prvky odstraněny (scelování pozemků)

  17. Krajinná diverzita • Týká se vyšších hierarchických úrovní (ekosystémy, krajiny) • I zde je však několik dalších hierarchických úrovní, které ovlivňují charakter diverzity) • Vychází z biodiverzity, odráží však i: • Charakter klimatu • Charakter geologického podloží • Absolutní a relativní geografickou lokaci (především vztah k okrajům kontinentů, k pohořím) • Tvar geografických prvků • Charakter vlivu člověka

  18. Diverzita přírodních krajin v prostorovém srovnání: příklad • Diverzita je vyšší v Severní Americe než v Evropě • Odlišný průběh dob ledových • Odlišný průběh horských pásem • Odlišné rozšíření ekosystémů (především lesních) v dobách předledových (respektive meziledových) • Různá velikost porovnávaných regionů

  19. Krajinná diverzita • Hodnocení krajinné diverzity vychází: • Z míry členitosti krajiny • Povrch určitých ekosystémů • Počet určitých ekosystémů (stejného typu) • Délka hranic těchto ekosystémů • Míra kontrastu mezi ekosystémy • Z míry zkulturnění krajiny • Nelze říci, že existuje přímá úměra mezi krajinou diverzitou a mírou zkulturnění • Ze zastoupení určitých druhů v ekosystému (ohrožených, chráněných apod.)

  20. Krajinná diverzita • Krajiny přírodní • Zonální • Azonální • Krajiny kulturní

  21. Typy přírodní krajiny • Zonální přírodní krajiny • Jejich ráz je určován zákony šířkové pásmovitosti a výškové stupňovitosti • horizontální x vertikální

  22. Typy přírodní krajiny (Demek 1999) • Horizontální zonální přírodní krajiny • Krajiny mrazových pustin • Krajiny tunder • Lesní krajiny (tajga, vlhký jehličnatý les mírného pásu, opadavý listnatý les mírného pásu, listnatý vždyzelený subtropický les) • Stepní krajiny mírného pásu • Savanní krajiny teplého pásu • Pouštní krajiny • Krajiny tropického deštného lesa

  23. Typy přírodní krajiny (Demek 1999) • Vertikální zonální přírodní krajiny • Na první pohled odpovídají horizontálním krajinám (geobiomům), zcela totožné však nejsou • Větší sklonitost • Jiná rytmika krajiny (horská x arktická tundra) • Jiná expozice – rozdílné klima apod.

  24. Typy přírodní krajiny (Demek 1999) • Azonální krajiny • Jsou to takové krajiny, které se z nějakého důvodu vymykají zákonům šířkové pásmovitosti a výškové stupňovitosti • Mokřady • Krasové krajiny • Pískovcové krajiny • Žulové krajiny • Nivní krajiny

  25. Typy kulturní krajiny (Demek 1999) • Lesohospodářské krajiny • Zemědělské krajiny • Sídelní krajiny • Průmyslové krajiny • Těžební krajiny • Vodohospodářské krajiny • Dopravní krajiny • Rekreační krajiny • Funerální krajiny • Vojenské krajiny

  26. Kontinuum přírodní a kulturní krajiny (příklad zohledňující diverzitu) • Přírodní krajina • Obhospodařovaná krajina • Obdělávaná krajina • Příměstská krajina • Městská krajina

  27. Přírodní krajina • Bez významnějších lidských vlivů • Vysoce spojitá matice (např. tropický deštný les při pohledu z letadla), která obklopuje řídce se vyskytující enklávy a koridory (téměř bez výjimky podél vodních toků) • Hranice jsou zakřivené, zřídka rovné • Produkce biomasy je vysoká • Druhová rozmanitost je velmi vysoká.

  28. Obhospodařovaná krajina • Např. pastviny či les • Vyskytují se původní druhy, ale jsou záměrně obhospodařovány s cílem sklízet produkci • Lidské vlivy se omezují na sklizeň produktů a na ovlivňování frekvence požárů • Vyskytují se zde již lidská obydlí, většinou malé shluky domů • Mozaikovitost krajiny vzrůstá • Rytmy sklizně jednotlivých druhů produkce se pohybují od ročních cyklů pastvy ovcí až po cykly dlouhé několik desítek let při pěstování lesa (tj. rytmy sklizně jsou v širokém časové rozpětí). • Druhová rozmanitost může klesat i vzrůstat, ale vždy počet původních druhů, které mizí, bude větší než počet druhů introdukovaných • Začínají mizet živočišné druhy s rozsáhlými areály a druhy stojící na konci trofického řetězce (medvěd, vlk aj.).

  29. Obdělávaná krajina • Jednotlivé vesnice a enklávy s přírodními nebo obhospodařovanými ekosystémy jsou roztroušeny mezi převažujícími obdělávanými plochami. • Nejvýznamnější charakteristikou obdělávané krajiny je její geometrizace, tj. narovnání linií • Doprovodná zeleň vodních toků je často zničena • Vyskytují se pouze zbytky přirozené vegetace • Vyplavování živin a ztráty půdy erozí jsou vysoké • Biodiverzita prudce klesá - několik plodin se preferuje, ostatní jsou chemicky či mechanicky odstraňovány. • Roztroušené zbytky přírodních ekosystémů jsou také chudé na druhy, což je důsledek opakujících se poruch a jejich izolace

  30. Příměstská krajina • Na přechodu mezi městem a volnou krajinou • Tvořena heterogenní směsí sídel, obchodních center, obdělávaných polí a přirozené vegetace • Zastoupení liniových prvků vzrůstá, • Mozaikovitost dosahuje maxima • Vytvořená mozaika je směsí ploch vzniklých introdukcí a plošek zbytků původní vegetace • Druhové bohatství je poměrně vysoké (např. díky druhům pěstovaných v zahrádkách • V zastavěných částech se vyskytuje mnoho nepůvodních druhů, včetně škůdců, parazitů a plevelů

  31. Městská krajina • Krajina se zbytky parkových ploch roztroušených v husté zástavbě • Celý ekosystém je založený na importu rostlinné a živočišné potravy z okolí • Vstupy dále zahrnují sluneční světlo, vodu, paliva apod • Výstupy jsou ve formě splašků, odpadů, tepla apod • Druhová diverzita je obecně nízká

  32. Kontinuum přírodní a kulturní krajiny (příklad zohledňující míru vlivu člověka) • Slabě změněná: zachovaná autoregulace, přírodní vazby apod. • Narušená: smrkové monokultury • Silně narušená: intenzivní hospodářská činnost • Přetvořená: zemědělské krajiny, člověk musí dodávat energie na její uchování • Umělá: sídelní, dopravní • Devastovaná: těžební

  33. Typy krajiny (jiné členění) • 1. přírodní krajiny bez hospodářského využívání: • polární krajina, • vysokohorská krajina, • pouštní krajina. • 2. přírodní krajiny s potenciálními možnostmi využívání: • krajina deštných rovníkových pralesů, • krajina tajgy. • 3. extenzívně využívané přírodní krajiny: • krajina tundry, • krajina alpínských luk.

  34. Typy krajiny (jiné členění) • 4. extenzívně využívané přechodné krajiny: • krajina listnatých lesů, • krajina savan. • 5. zemědělské kulturní krajiny: • zemědělská krajina, • rekreační krajina. • 6. městské kulturní krajiny

  35. Kategorie land use – jednoduché členění • Produkční • Konzumační • Reprodukční • Městské • obytné, obchodní, průmyslové, estetické • Venkovské • tradiční, obytné, ochranné, rezervní • Ochranné

  36. Kategorie land cover (FAO) • Přirozená vegetace, • Člověkem využívané plochy (zemědělství, zastavěná území) • Mozaiky • Plochy bez vegetace • Jiné členění: • umělé plochy • otevřená krajina (zemědělská, polopřírodní) • lesy • mokřady • vodní plochy • ledovce a věčný sníh • holé plochy

  37. Kategorie land cover (CORINE) • COoRdination of INformation on the Environment • uměle přetvořené povrchy • městská zástavba, průmyslové, obchodní a dopravní oblasti, doly, skládky a staveniště, oblasti zeleně a rekreační oblasti, sportovní a rekreační plochy • zemědělské oblasti • orná půda, trvalé plodiny, travní porosty, smíšené zemědělské oblasti • lesy a polopřírodní vegetace • lesy, travnaté nebo křovinaté porosty, holiny a místa téměř bez vegetace • mokřady • ve vnitrozemí, na mořském pobřeží • vody • sladké, moře

More Related