ŠIKANA

1. ŠIKANA

2. Co je to šikana z francouzského chicane označuje fyzické i psychické omezování či týrání jedince v kolektivu. Dochází k ní ve všech skupinách věkových i sociálních. Setkat se s ní můžeme v jakémkoliv typu  kolektivních zařízení (škola, internát, vězení) i v rodině)

3. Trocha teorie: Šikana a agresivita • Dítěti jsou jedince či skupinou říkány ošklivé či nepříjemné věci, je podrobeno fyzickému násilí, je mu vyhrožováno, atd. tyto incidenty se opakují a pro dítě je těžké se tomu bránit. • Jeden nebo více spolužáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci.

4. Pojmy • Oběť většinou tělesná slabost, vzhledová vada, původ v sociálně slabém prostředí, přednost, dobrý vztah k učiteli, příliš viditelná bojácnost, při střetu propadá panice, strachu, sebekritičnosti, plačtivosti • Agresor mnohdy nadprůměrná fyzická zdatnost, silním, typická touha po moci a ovládání druhých

5. Typy agresorů a iniciátorů šikany • 1.Hrubý, primitivní, s kázeňskými problémy zastrašuje druhé, šikanuje tvrdě a nelítostně (velmi často vidí agresivitu a brutalitu doma) • 2.Slušný, kultivovaný, narcistický násilí a mučení je rafinované, bez přítomnosti svědků (velmi často doma dril bez lásky) • 3.Srandista, oblíbený, optimistický šikanuje pro pobavení ostatních (doma vše v pořádku nebo chybí mravní a duchovní hodnoty)

6. Druhy agrese a)fyzická agrese škrcení kabelem, šálou..., dušení polštářem, kdy agresor počítá, kolik vydrží, předstírání, že chtějí oběť vyhodit z okna, bodání špendlíků do hýždí, kružítkem, hromadné kopání, oběti jsou nuceny se prát (gladiátorské zápasy), stříhání, upalování vlasů, malování po oběti propiskou, lepení žvýkaček do vlasů...

7. Druhy agrese b)slovní agrese a zastrašování zbraněmi vyhrožování mučením nebo zabitím (včetně rodiny, někdy po telefonu), nadávky vůči rodičům oběti, výsměch neúspěchu a hendikepu, kritika oběti, ignorace oběti c)krádeže, ničení a manipulace s věcmi braní peněz a osobních věcí, trhání oblečení, ničení učebnic,psaní nadávek a kreslení symbolů do jejich sešitů... d)násilné a manipulativní příkazy oběť je nucena pít moč, limonádu, do které se naplivalo, klečet před agresory, , odevzdávat svačiny, obědy, platit výkupné, psát agresorům úkoly, dělat metro

8. Kde se bere násilí • Darwin – přežití, ochrana vlastní skupiny • K.Lorenc – na rozdíl od zvířat (agrese pro udržení druhu, obraně teritoria a obživě) využívá člověk agresi pro agresi. • Princip kompenzace méněcennosti do moci (Adler) • Nesprávná výchova • Vliv médií, nápodoba

9. Proč se šikana rozvíjí v agresorovi • Snaha odbourat napětí ve skupině, odreagovat vlastní nepříjemné pocity násilím na druhých, snaha zvládnout vlastní nejistotu, zpestřit nudný program, přítomnost více agresivních jedinců, chuť moci. Lidé si často myslí, že hlavním důvodem je potřeba agresora kompenzovat si vlastní nedostatky – bohužel, tento důvod nalézáme jen u 1/5 agresorů. Spíš jde o pouze o potřebu moci.

10. Přímé a nepřímé znaky šikany • Přímé Posměch, poznámky na adresu oběti,negativní přezdívka, ponižování, hrubé žerty, nadávky, bití a rvačky, kritika,... • Nepřímé osamocení dítěte, absence kamarádů, „štítění“ se oběti, neochota dětí s obětí spolupracovat či s ní kamarádit, zhoršení prospěchu, , poškozené věci a oblečení, modřiny, vyhledává přítomnost učitele

11. Fáze šikany 1.fáze – 1.kontakt konflikt, aktér zjišťuje, ověřuje, zda ono dítě je potenciální oběť. Potvrzením (pláč, útěk, splnění požadavků, dává najevo strach...)  2.fáze - psychický teror útoky nabývají na intenzitě a adresnosti, pokles sebedůvěry, oběť se vzdává, nemá sílu se bránit 3.fáze případ se stává známý pro nejbližší okolí, ostatní děti se přidávají na některou ze stran. V závislosti na reakci okolí se může stav oběti ještě zhoršovat 4.fáze – izolace únik, psychické selhání oběti, přetrvávající emocionální újma

12. Komunikační dovednosti při vedení rozhovoru s obětí, pozitivními svědky, a přihlížejícími • Práce s emocemi • Parafráze/rekapitulace • Vracení rozhovoru k tématu • Komentování procesu • Kladení vhodných otázek

13. Parafráze/rekapitulace Člověk vlastními slovy rekapituluje, co slyšel, čemu ne/rozuměl. Přitom nic nedodává, nedoplňuje a hlavně NEKOMENTUJE a NEHODNOTÍ. • Parafrází dáte najevo své pochopení, což otupí snahy žáka posilovat svůj projev ještě většími emocemi. • Parafrázujeme/rekapitulujeme klíčová sdělení (odbočující větve neparafrázujeme), tím vedeme rozhovor a jeho směrování, upevňujeme téma. • Užíváme vět typu: „…tak ty mi říkáš, že…“ „Jestli ti dobře rozumím, tak…“

14. Vracení rozhovoru k tématu • Lidé v krizi mají tendenci pod tíhou emocí a prožitkového zmatku odbíhat z tématu k tématu. Jako pracovníci musíme být trpěliví a občas žáka citlivě vrátit k červené niti rozhovoru, např. “Pojďme se vrátit zpátky k tomu, o čem jsme mluvili, že máš strach z …….. a nevíš, co dělat.“

15. Práce s emocemi Omezujeme napětí, zvyšujeme důvěru, posilujeme pocit pochopení • Zrcadlení/reflektování emocí Pojmenujeme pocit druhého Používáme věty: „Slyším, že se zlobíš…“ Vidím, že máš strach…“, „Váháš, nemůžeš se rozhodnout…“ • Legitimizace emocí Dáváme najevo žákovo oprávnění cítit se tak, jak se cítí („nedivím se, že máš strach.“ „Plakat v takové situaci je normální, plač, tady můžeš…“). Nebagatelizujeme Dáváme druhému najevo porozumění, uznání jeho pocitů

16. Komentování procesu Jako pracovníci můžete dětem v kritickém rozhovoru pomoci i tak, že jste pro ně vypočitatelní a „průhlední“. Žák pak situaci a vašim krokům lépe rozumí a tudíž se mu vašim instrukcím lépe podřizuje. Říkejte, co děláte a proč to děláte, kam jdete a proč tam jdete, co bude následovat. Informace však podávejte stručně a nezahlcujte je přemírou vysvětlení a slov, která by stejně v krizovém stavu nepobrali. Užívejte vět např. “ptám se tě na to, protože…”.

17. Kladení vhodných otázek Otázkami můžete vést rozhovor. Zjišťujete jimi, jak se dítě cítí, co potřebuje, co mu běžně pomáhá, ptáte se na sociální podpůrnou síť, mapujete důležité informace Toto se především týká oběti a pozitivních svědků. Pozor na otázky začínající slovem „proč“ a na sugestivní otázky. Ptejte se otevřenými otázkami začínající Jak a Co. Pokud budete věty sugestivně začínat slovy “takže bylo to takhle, že ty jsi….?”, připravíte se o spoustu cenných informací, se kterými vaše sugestivní věta vůbec nepočítala, nebo zmanipulujete žákovské odpovědi (Pozor: děti mají tendenci odpovídat tak, jak si přejeme slyšet!).

18. Komunikační dovednosti při vedení rozhovoru s agresory a kumpány Chronologicky v rozhovoru začínáme chápavějšími a měkčími technikami, používáme tedy stejné techniky (parafráze, práce s emocemi, komentování průběhu…), ale s jiným záměrem. V případě, že se nevyplatí, můžeme přitvrdit. Opačný způsob bývá nefunkční, protože víc už přitvrdit nejde, nebo naopak pokud budete na začátku hodně drsní, agresoři se zablokují (bojí se, mají vztek…) a už v nich nevzbudíte důvěru, aby s vámi spolupracovali.

19. Zmíněné komunikační dovednosti používáme i takto: • Parafrázi používáme proto, že po hlasitém zopakování agresorových slov, si sám uvědomí, co řekl a většinou na to reaguje. Vzhledem k tomu, že v parafrázi používáme vlastní slova, můžeme ta jeho trochu zkreslit (např. I zveličit) a čekat, zda se jim bude bránit či je odkývá. Např. Žák říká, že ho trochu praštil do zad… Vy zaparafrázujete: “takže ty jsi ho bil do zad”. Pokud žák začne negovat, že nebil, že jen praštil, je to bezděčná reakce a možná se jí dá věřit. Může se stát, že to ale odkývá, a tím máte vyšší jistotu o větší míře např. násilí, než znělo v jeho první větě. !Přesto pozor na příliš sugestivní věty a vnucování vlastních interpretací, bohužel se stává, že I agresor se nechá vámi tak zmanipulovat, že pod tíhou emocí a nesrozumitelnosti situace odkývá všechna nařčení (i ta, která neprovedl)! • Vždy po parafrázi či rekapitulaci dávejte čas a prostor pro vyjádření.

20. Práce s emocemi i u agresorů je také důležitá. Přesto, že jejich čin je špatný a máme na ně zlost, můžeme dát najevo pochopení např. “že se cítili vyprovokováni, že měli vztek…” Ze zkušenosti víme, že mnoho agresorů začalo spolupracovat právě proto, že někdo měl pochopení k jejich pohnutkám a posléze začali více mluvit. Neznamená to ale, že je omlouváme.

21. Kladení otázek a práce s odpověďmi • opět se držíme pravidla otevřených otázek, neb se více dozvíme. Sugestivní otázky používáme jako testovací a čekáme, zda na ně začne kývat, souhlasit či se bránit. Nezapomeňme je občas zpochybnit, abyste se ujistili, že žák není vámi zmanipulován. Stejnou otázku v rozhovoru položte vícekrát a sledujte odlišnost informací v odpovědi. Občas v otázce zaměňte záměrně fakta a čekejte na reakci • Můžete žáka konfrontovat s výstupy předešlých vyšetřovacích rozhovorů (bez udání jmen!) a čekat na odpověď.

22. Využívání kontraktu Někteří agresoři spolupracují ve chvíli, kdy jim nabídnete např. hladší průběh po vyšetřování. Můžete jim pohrozit, že máte spoustu svědeckých výpovědí proti němu a že trest bude …… bez ohledu na to, že se nepřizná. Nabídněte mu, že pokud se přizná sám, čeká ho lehčí trest….. (pozor, neslevovat příliš). Zde také pozor na sugesci a možnost, že dítě pod tlakem radši vše přizná, i když to bylo jinak. Cílem pro něj je, aby tato tísnivá situace co nejdřív skončila.

23. Komentování a “průhlednost”: u agresorů si naopak můžeme dovolit nechat je v nejistotě, protože ta je může donutit mluvit. Neví, co je čeká, bojí se, řeknou něco, co by plánovitě neřekli. Zde je také ale riziko, že pokud se při vyšetřování cítí agresor v krizi a pod tlakem, který ho hendikepuje logicky myslet I mluvit, tak mu naopak pomůže průhlednost situace, porozumění situaci a tomu, co se teď děje, aby se dostal “k sobě” a vůbec podal nějaké informace. Záleží na vaší citlivosti vůči dětem, jak takového člověka odhadnete. Nebojte se používat ticho, pomlky

24. Řešení šikany a legitimní výchovná opatření • Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele, podmíněné vyloučení a vyloučení ze studia na střední škole. • Snížení známky z chování. • Převedení do jiné třídy, pracovní či výchovné skupiny. • Doporučení rodičům obětí i agresorů návštěvy v ambulantním oddělení střediska výchovné péče pro děti a mládež (dále SVP) nebo v nestátních organizacích majících obdobnou náplň činnosti jako SVP.

25. V mimořádných případech se užijí další opatření: • Doporučení rodičům na dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučení realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu. • Podání návrhu orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu. • Vyrozumění policejního orgánu, došlo-li k závažnějšímu případu šikanování.

26. Podpůrné možnosti: • Psychologická péče o oběť (i agresora, kumpány, zasažené svědky, rodiče) – Poradna pro rodinu, školní psycholog, krizové centrum, pedagogicko-psychologická poradna aj. • Program 5P nebo “Velký bratr a velká sestra” – provozují NNO • Stmelovací nebo intervenční program pro celou třídu • Stálá a dlouhodobá ochrana oběti (prostorově, časově, integrací do bezpečných skupin, atd.)

27. Ochrana oběti: • rozhodit agresora/y • domluvit se s obětí, co by jí vyhovovalo- navrhnout různé alternativy - je možné, že bude chtít jít do jiné vých., skupiny) a na krizovém chování • nenechat oběť bez dozoru • domluva s ost. vedoucími, na možnosti oběťikdykoliv zaklepat a bez vysvětlení požádat o vstup do vychovatelny, má právo trávit volno s „dospělými“

28. Ochrana oběti: • agresor/ři nechodí nikam bez vědomí vedoucího skupiny, sledovat jeho pohyb (zejména místa, kde by se mohl dostat do dosahu oběti či svědků) • požádat o pomoc děti které jsou oběti nejblíž či jsou sociálně nejzdatnější– podpora oběti. („ochránce“ je dobrovolná role, mohou odmítnout). Ti mohou např. oběť povzbuzovat, mluvit s ní, podporovat; informovat vychovatele, pokud se bude něco dít. Není ale jejich zodpovědnost, pokud se něco stane, stejně tak není jejich úkolem se za oběť prát.

29. Šikana - základní teze

30. Vnější pohled • Tam, kde je šikana, bývá (z hlediska vnějšího náhledu) naprostý pořádek = agresor mívá výborné organizační schopnosti • Je to oběť, kdo bývá často přistižen při nepravostech“ • Šikanovaný často odmítá vypovídat, lže, zamotává se, bývá nesympatický • tlak skupiny velí oběti „mlč!“ (falešná morálka). • Šikanující mívá naopak dobře promyšlenou, logickou verzi (arzenál variačních výpovědí), ochotně spolupracuje, budí sympatie. Spolupracuje s ním celá třída

31. První pomoc – co je nutné udělat • zajistit ochranu oběti – i za cenu uvolnění z vyučování • udělat zásadní kroky (měly by být zakotveny ve školním řádu)“ • informovat ředitele školy • spojit se s PPP (telefonicky i písemně) • spojit se s rodiči z obou stran – ze strany rodičů agresora bývá velký tlak na okolí, volí „obranu útokem“, žádají trest pro oběť atd. Proto s nimi hovoříme v pluáru a vždy ve více lidech • požadujeme pedo-psychologické vyšetření

32. Největší chyby • Konfrontace oběti se třídou • Konfrontace oběti s agresorem • Hra s „otevřenými kartami“ – dávat najevo co všechno vím=objeví-li agresor sebemenší mezeru, nevědomost či chybu, obratně ji využije k manipulacím

33. Prevence, další opatření • Sociologické testy provádět pravidelně 1x za ¼, později ½ roku • Používat techniky na zlepšení kooperace třídy