KŘESŤANSKÉ CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI

1. KŘESŤANSKÉ CÍRKVEV OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI Michael Martinek Jabok 2007

2. 1. HISTORICKÉ MÍSTO CÍRKVÍ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

3. Role církví v historii české společnosti • Nutné pro pochopení jejich současné reality, zvláště pro vysvětlení některých jejich těžko pochopitelných projevů. • Nutné pro pochopení jejich významu a smyslu pro věřící lidi i pro společnost obecně (zatemněno v době komunismu, který ukázal církve pouze z negativní stránky). • Nejde o opakování církevních dějin, ale o schematické sledování některých aspektů: • Vztah mezi křesťanstvím a společností (religiozita, příp. konfesní rozdělení populace) • Vztah mezi církví (církvemi) a státem (legislativní a reálné vymezení) • Vliv církví v oblasti kultury, vzdělání a sociální práce Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

4. Rozdělení na epochy • Symbolická přelomová data (vycházející ze vztahu mezi církví a státem): • 845: křest čtyřiceti českých pánů v Řezně – ztotožnění vládnoucích vrstev s křesťanstvím • 1039: Hnězdenská statuta – formální dovršení české státnosti, dodržování základních křesťanských morálních zásad stanoveno zákonem • 1415: Jan Hus – začátek konfesního pluralismu • 1620: bitva na Bílé Hoře – násilná rekatolizace, rakouský konfesní stát • 1918: vznik Československa – svoboda a vzájemná rovnocennost církví • 1948: komunismus – ateistický stát, perzekuce náboženství • 1989: sametová revoluce – svoboda církví a pluralita náboženství Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

5. Předkřesťanská religiozita • Prolínání kultů starých Germánů, Keltů a původních Slovanů • Přinášení obětí na posvátná místa (stromy, háje, louky, vody, hory), na nichž sídlili bohové. • Nebylo centrálně organizováno, nemělo vlastní teologii ani církevní instituci; představitelé – vesničtí šamani. • Vliv cizích kultů: kult íránského boha Mithry (příp. „Mihr“), někdy chápán jako slunce, jindy jako pakt či smlouva. • „Mir“ ve slovanských jazycích: smlouva, harmonie, shoda, soulad, mír • Vzdálené kulty neměly ve Střední Evropě dostatečnou organizační základnu, takže postupně podlehly expanzi křesťanství. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

6. Radegast • Radhošť bývá tradičně spojován s uctíváním pohanského boha pohostinnosti, plodnosti a úrody Radegasta. Podle legendy nechali jeho modlu na vrcholu hory zbořit soluňští misionáři Konstantin a Metoděj, kteří po svém příchodu na Velkou Moravu v šedesátých letech 9. století údajně na Radhošť zavítali. • Po tomto bohovi je také pojmenovaná tradiční značka českého piva. Na Radhošti se nachází jeho velmi známá socha. • Neplést s čarodějem Radagastem z Pána prstenů. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

7. Křesťanské misie • Pojetí: • křesťanství nadřazené původním kultům • křesťanská morálka jako uskutečňování dobra oproti původnímu zlu • křesťanský způsob života jako kultura oproti původnímu barbarství • Západní misie – francké: • Křest čtrnácti českých kmenových knížat v Řezně 845 • Fyzické násilí a hrozby • Východní misie – byzantské: • Příchod Konstantina a Metoděje na Moravu 863 • Snaha přiblížit se k lidem, naučit se jejich jazyk a přivést je ke křesťanství vysvětlováním jednoduchých základů víry (inkulturace) Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

8. Rodní bratři, přišli z Byzance r. 863. Konstantin zemřel jako mnich (Cyril) v Římě 869, Metoděj se stal prvním moravským biskupem, zemřel 885. Vytvořili písmo pro slovanský jazyk, přeložili do něj Bibli, zavedli slovanskou liturgii. Společně se sv. Benediktem byli papežem Janem Pavlem II. dne 31.12.1980 prohlášeni za spolupatrony Evropy. Počátek slovanské kultury je spjat s počátkem křesťanství. Konstantin a Metoděj Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

9. Upevňování křesťanství • Procesy, které probíhaly souběžně a navzájem se prolínaly a podporovaly. Vytvořily tak ideový základ nového českého státu, z nějž čerpal kulturní i náboženský život našeho národa po všechna další staletí a k němuž se jistým způsobem vztahuje dodnes. • vytváření vlastní církevní organizace (síť farností, pražské biskupství 973); • zakládání a rozvoj klášterů (prvním z nich byl klášter založený v obvodu pražského hradu kněžnou Mladou v roce 967); • rozvoj slovanské liturgie jako dědictví moravských věrozvěstů Konstantina a Metoděje (863); • kult světců – zejména svatého Václava, Vojtěcha a Anežky České. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

10. Svatá Anežka česká • 1211 – 1282, dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie • 1233 Vstoupila do řádu klarisek (založen sv. Františkem z Assisi) • Vybudovala hospic pro chudé a založila špitální bratrstvo. • Vystavěla tři chrámy, s nimiž byly spojeny mužský františkánský klášter, klášter klarisek a rozsáhlý špitál. • Komplex těchto staveb vytvořil první gotickou dominantu Prahy, která na Vltavském břehu soupeřila s protilehlým sídelním palácem na Hradčanech. • 1874 prohlášena za blahoslavenou, 12. 11. 1989 za svatou. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

11. Vznik české státnosti: 9. – 13. století Politický důvod identifikace českého státu s křesťanstvím: začlenění do evropského civilizačního okruhu. Příčina rychlého rozšíření křesťanství: silný sociální étos Křesťanství a český stát • Hnězdenská statuta 1039: • první český zákoník, vyhlášen nad hrobem svatého Vojtěcha, slavnostně se zavázali jej dodržovat čeští šlechtici a vojáci. • zaváděl do tehdejší společnosti základní zásady křesťanské morálky: • opatření proti pohanským obřadům, • proti soužití jednoho muže s více ženami, • ve prospěch stálého manželství, • ve prospěch úcty k životu (tresty za hrdelní zločiny), • proti alkoholismu (zákaz otvírání nových krčem) • na podporu a rozvoj křesťanského kultu (zákaz konání trhů a fyzických prací v neděli a o svátcích) Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

12. Církev ve středověku • Papež Inocenc III. - IV. Lateránský koncil (1215): základ právního systému, v němž veškerou moc mají v rukou kněží a biskupové, upevnění dvou nerovnoprávných stavů v církvi – kněžského a laického. • dogma o transsubstanciaci (tedy změny podstaty chleba a vína v tělo a krev Ježíše Krista při slavení mše) • ustanovení, že moc takto proměňovat má výhradně kněz, který byl řádně vysvěcen biskupem s apoštolskou posloupností. • povinná osobní zpověď pro všechny věřící alespoň jednou za rok – jejím posluchačem a udělovatelem rozhřešení mohl být opět pouze vysvěcený kněz. • definitivně potvrzen povinný celibát pro kněze. • svatá večeře Páně se má povinně přijímat jen pod jednou způsobou (oplatka – hostie), přijímání vína z kalicha pro všechny věřící se zakazuje • Tato rozhodnutí soustřeďují vysokou míru moci v rukou úzké vrstvy celibátně žijících kněží. V důsledku toho se rozšiřuje zneužívání moci církve (křížové výpravy), svévolné zvyšování jejího majetku (prodávání odpustků) a veřejně pohoršující život kněží, biskupů, papežů a řeholníků. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

13. Proti tomuto vývoji vznikají reformní hnutí, z nichž některá zůstávají věrná církvi (františkáni a další žebravé řády), jiná se staví do opozice (valdenští, kataři, lollardi, husité…). 1253 založení „Svaté inkvizice“, tj. organizace pro vyhledávání a usvědčování "kacířů" – křesťanů, jejichž pojetí víry bylo odlišně od pojetí oficiální církve. Její působení v celé Evropě zasahuje dobu asi pěti staletí a počet obětí jde do tisíců. Svatá inkvizice: Hlavní metoda výslechu: tortura (různé druhy mučení) – vycházela z přesvědčení, že člověka, který má čisté svědomí, Bůh zázračně ochrání od bolesti. Nejčastější trest: upálení (nevykonávala ho církev, ale světská moc na základě rozsudku církve) Největší zločiny proti lidskosti v dějinách církve, v roce 2000 se za ně veřejně omluvil papež Jan Pavel II. Reformní hnutí a inkvizice Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

14. Doba Karla IV. • 14. století: dovršení procesu vytváření církevní organizační struktury – dvě velká biskupství (pražské a olomoucké), hustá síť farností. Biskupové dohlíželi na činnost svých farářů a dbali na to, aby odpovědně plnili všechny své povinnosti. • Vláda Karla IV.: dobrá spolupráce a vzájemný respekt mezi představiteli státní a církevní moci. • Založení pražské univerzity: kvalitní teologické vzdělání a rozvoj intelektuálního života. • Rozvoj nových hnutí uvnitř církve, která směřovala k prohloubení duchovního života kněží, řeholníků i laiků –devotio moderna (moderní zbožnost). • Pravidelné konání diecézních synod – shromáždění diecézního kléru s účastí laiků pod vedením biskupa, které projednávalo otázky související s rozvojem církve a křesťanského života. Jedinečný historický pokus o demokratizaci církve, v pozdější době už nebyl obnoven. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

15. Mistr Jan Hus (1415): Vyvrcholení předreformačních kacířských hnutí v Evropě Hlavní myšlenky: Svobodné kázání Božího slova Udělovat svátosti smí pouze kněz bez těžkého hříchu Příjímání pod obojí Martin Luther (1517) Rychlé rozšíření v českých zemích, na přelomu 16. a 17. století téměř 90 % obyvatelstva „Cuius regio, eius et religio“, postupně vytváření prostředí náboženské tolerance Jednota bratrská 1547 Česká konfese 1575 Bible kralická 1592 Husitství a reformace Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

16. Rekatolizace • 1621: zrušení kalicha, vypovězení reformačních duchovních, nátlak na laiky (reformační komise, pobyt vojska) • Asi čtvrtina z celkem 2 milionů obyvatel Čech a Moravy emigrovala • Obnova katolické církve: kázání, školství, barokní umění (jezuitský řád) • Od r. 1761: zpovědní seznamy • Ilegální působení evangelíků: církevní sbory, překládání a četba Bible Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

17. Rakousko - Uhersko • 1620 – 1781: násilná rekatolizace • Jurisdikcionalismus: světský panovník má iura maiestatica circa sacra – vznešená práva nad posvátnými věcmi (podobně i v protestantských zemích). • Právo na ochranu a péči (státní dozor nad správou církevního majetku) • Právo vrchního vlastnictví církevního majetku (zdaňování, příp. vyvlastnění – sekularizace) • Právo dozoru nad vnějšími projevy náboženského života – publikační činnost, poutě, činnost řádů a kongregací • Právo odvolat se proti rozhodnutí církevních institucí ke státním orgánům • Právo předběžné státní kontroly církevních právních aktů (publikace papežských a biskupských nařízení až po jejich schválení panovníkem) • Právo rozhodovat o obsazování biskupských úřadů (pouze v Olomouci zachována volba kapitulou). • 1781: toleranční patent • 1861 rovnoprávnost pro evangelíky, 1864 pro pravoslavné, 1912 pro příslušníky islámu Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

18. Katolická charita v 19. stol. • Dětské opatrovny (63) • Sirotčince, útulky a jesle (62) • Útulky, chorobince, chudobince (20) • Ústavy pro tělesně nebo duševně vadné (32) • Ústavy pro mládež mravně vadnou (2) • Nemocnice (16) • Ozdravovny (9) • Vysokoškolské koleje (7) • Pensionáty (22) • Stanice pro domácí ošetřování chudých nemocných (20) • Charitní spolky Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

19. Československá republika • „pryč od Vídně – pryč od Říma“: • Odpor vůči katolické církvi – stržení Mariánského sloupu • Reformní hnutí kněží – požadavky: • Větší nezávislost české katolické církve na Římu • Liturgie v češtině • Úprava kněžského studia a výchovy • Zdobrovolnění celibátu • Bez odezvy z Říma: 1920 vznik Československé církve, k níž přešlo asi 800.000 katolíků. • 1918: Českobratrská církev evangelická - spojení dosavadních několika evangelických církví. • Napětí mezi státem a církví se později uklidňuje a přetváří v prostředí náboženské svobody a plurality • Počátek českého ateismu: 700.000 lidí bez vyznání Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

20. Komunismus 1948 - 1989 • Ateistický ideologický stát = konfesijní stát s opačným znaménkem (á rebours). • Zákon 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky • Zákon 46/1948 o pozemkové reformě • Zákonem 217/1949 Sb.: zřízení tzv. státního úřadu pro věci církevní v rámci ministerstva kultury • Zákon 219/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem • Zákaz činnosti církví ve vzdělávání, zdravotnictví a sociální práci • Mimozákonná perzekuce věřících, především řeholníků Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

21. Aktivity církví v době komunismu • Maximální využívání zákonných možností: bohoslužby, pastorace ve farnostech, výuka náboženství • Ilegální existence církevních hnutí a řeholních společenství • Vytváření paralelních hierarchických struktur (nejvýraznější tzv. skrytá církev kolem biskupa Felixe Davídka) • Tajné evangelizační, výchovné a vzdělávací aktivity (bytové semináře, chaloupky atd.) • Aktivní podpora disidentského hnutí směřujícího k destrukci komunistického režimu před r. 1989 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

22. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007

23. Shrnutí • Zhruba po 700 let (9.-16. stol.) byla katolická církev hlavním (často jediným) kulturotvorným prvkem v Evropě i v českém státě: • Etické základy (evropský étos vychází z étosu biblického) • Zákonodárství (státní se odvíjelo od církevního) • Školství, vzdělání, věda (včetně univerzit) • Zdravotnictví a sociální práce (špitály) • Umění (hudba, literatura, architektura, výtvarné umění) • Politika (těsné propojení „trůnu a oltáře“) • Ekonomika (kláštery) • Od reformace se na těchto funkcích začaly podílet i nově vznikající protestantské církve, hlavním kulturotvorným prvkem po dalších 300 let bylo křesťanství jako celek. • V českém národě se postupně vyvinul tzv. „antikatolický afekt“, který vychází z historických okolností: sympatie k Husovi a husitství, násilná rekatolizace, austrokatolicismus. • Dnes je přímý vliv křesťanství na politiku a kulturu minimální (s výjimkou sociální práce, kde je angažovanost církví mimořádná a veřejností respektovaná). Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2007