REGIONALIZACE ČESKÉ REPUBLIKY ÚSPĚCH ČI NEÚSPĚCH?

1. REGIONALIZACE ČESKÉ REPUBLIKYÚSPĚCH ČI NEÚSPĚCH? Michal ILLNER Sociologický ústav AV ČR

2. O ČEM BUDE ŘEČ 1. Co je regionalizace a regionalismus 2. Politicko-administrativní a ekonomická regionalizace ČR 3. Obtížný zrod krajského zřízení 4. A jeho obtížný start: problém legitimity 5. Konzolidace krajů 6. Závěrem: uspěla regionalizace ČR?

3. 1. CO JE REGIONALIZACE A REGIONALISMUS • Regionalizace = tendence formovat regiony resp. vlastní proces jejich vytváření Regionalizace = proces, který vytváří předpoklady pro to, aby se vnitrostátní regiony mohly rozvíjet se na základě svého vlastního úsilí, mobilizací své ekonomické struktury, své regionální identity a dalších složek svého potenciálu (MARCOU 2002)

4. Důvody regionalizace - ekonomické - politické V ČR byly v 90. létech primární důvody politické: - demokratizace veřejné správy - její decentralizace - její debyrokratizace - zavedení územní samosprávy

5. Regionalismus = politické nebo kulturní hnutí, které politizuje územní znevýhodnění regionů s cílem obhajovat a prosazovat regionální zájmy (Johnston 2000) Regionalismus = úsilí o větší nezávislost regionů Živnou půdou regionalismu mohou být - etnické rozdíly mezi regiony - sociální a ekonomické rozdíly mezi regiony - dřívější autonomie nebo samostatnost regionů

6. 2.POLITICKO-SPRÁVNÍ A EKONOMICKÁ REGIONALIZACE ČR Politicko-správní regionalizace ČR: • 1993: podle Ústavy ČR se republika člení na obce … a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky • 1997: vytvořeno 14 vyšších územních samosprávných celků (VÚSC) úrovně NUTS 3 = kraje a hl.m. Praha, stanovení jejich počtu, území, názvů

8. pokračování • 2000: uzákoněno krajské zřízení – kraje mají samostatnou a přenesenou působnost, vlastní rozpočty, vlastní majetek, přímo volené zastupitelstvo, nepřímo volenou radu kraje a hejtmana • 2000: první volby krajských zastupitelstev • 2001: kraje začínají fungovat

9. pokračování Ekonomická regionalizace ČR: • 2000: zákon o podpoře regionálního rozvoje - vytvoření 8 regionů soudržnosti úrovně NUTS 2 skladebných z krajů • Regiony soudržnosti hrají roli při přípravě, realizaci a sledování rozvojových programů podpořených z evropských fondů • Mají své orgány složené ze zástupců krajů • Jejich faktická role je ale sekundární

11. 3. OBTÍŽNÝ ZROD KRAJSKÉHO ZŘÍZENÍ Šest let odkladů krajského zřízení: důvody • Vleklá diskuse o koncepci regionalizace: okresy? země? kraje? Spojený nebo dvojitý systém veřejné správy? Počet krajů? • Skepse centrálních politiků pokud jde o potřebnost krajské úrovně veřejné správy • Obava úředníků centrálních úřadů z omezení jejich vlivu

12. pokračování • Obava starostů měst z omezení kompetencí a financí měst • Nedůvěra veřejnosti: obava z nákladnosti regionalizace obava z růstu byrokracie obava ze vzdálení správy od občanů

13. pokračování - Krajské zřízení neuspokojovalo moravský regionalismus (Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko aj.), jeho představitelé trvali na obnovení zemského zřízení zrušeného v r. 1949

14. pokračování • 45 % dotázaných dospělých obyvatel soudilo, že krajská úroveň veřejné správy by byla zbytečná, 33 % bylo opačného názoru 68 % považovalo potenciální vznik krajských orgánů za příliš nákladnou záležitost (výzkum IVVM, červen 1997) • 59 % starostů měst nepovažovalo absenci krajského článku veřejné správy za problém (výzkum starostů měst, SOÚ 1997)

15. 4. OBTÍŽNÝ START KRAJSKÉHO ZŘÍZENÍ Důvody: • Nedořešený způsob financování krajů • Materiální a personální problémy nových krajských orgánů • Zdlouhavý převod působností z centra • Revize hranic a názvů krajů • Územní vymezení krajů nenavazuje na dřívější krajskou soustavu a nemá oporu v subjektivní regionalizaci českých zemí (ve vědomí obyvatelstva)

16. pokračování Krajská soustava není v českých zemích dlouhodobě zakořeněná kvůli své historické labilitě (přerušovaná existence, časté změny) Důsledky: Krajské zřízení se stalo „nechtěným dítětem“ Legitimita krajského zřízení byla ohrožena už na počátku jeho existence

17. pokračování • Prvních voleb do zastupitelstev krajů v r. 2000 se účastnilo jen 35 % oprávněných voličů • Krajským zastupitelstvům důvěřovalo na počátku jeho existence v únoru 2001 pouze 19 % obyvatel, nedůvěřovalo 36 % (CVVM) • Ve vědomí obyvatel ČR jsou nejvíce zakořeněné historické země. Kraje mnohem méně. Pokud ano, jsou to zejména kraje s regionálními názvy převzatými z minulého krajského uspořádání (SIWEK 2007: výzkum mentálních map regionů)

18. 5. KONZOLIDACE KRAJU Postupná konzolidace postavení krajských vlád – její faktory a projevy: • stabilizace působností krajů • Stabilizace jejich příjmů • rostoucí vliv hejtmanů (jako role a jako konkrétních politických osobností) v rámci jejich politických stran • rostoucí vliv kooperačních struktur krajů a hejtmanů: Asociace krajů ČR, společná stanoviska hejtmanů při jednání s vládou

19. pokračování • kraje vyslovují autoritativní stanoviska k otázkám územního rozvoje • postavení krajů posiluje jejich evropská spolupráce a členství ve Výboru regionů při Evropské komisi • územní organizace politických stran a občanského sektoru se přizpůsobuje nové krajské organizaci veřejné správy

20. pokračování • roste důvěryhodnost krajských zastupitelstev: od září r. 2002 převyšuje počet občanů důvěřujících krajským zastupitelstvům počet nedůvěřujících (CVVM) • politická stabilita krajských vlád - opakované vítězství ODS v krajských volbách 2000 a 2004 ve většině krajů naznačuje, že veřejnost je s krajskými vládami spokojena (avšak výhrada: nízká volební účast – 35 % v r. 2000 a 30 % v r. 2004)

21. pokračován • funkce hejtmanů se stává odrazovým můstkem pro vládní funkce • veřejnost postupně přivyká novému územnímu vymezení krajů včetně krajských měst

22. 6. USPĚLA REGIONALIZACE ČR? Na jedné straně: • Projekt krajského zřízení se postupně mění v realitu • Počáteční handicapy se daří překonávat • Krajské vlády se stávají důležitými hráči na vnitropolitické scéně

23. pokračování Naproti tomu ale pozice krajů zůstává vratká: - kraje jsou navzájem nevyrovnané, příliš se liší co do svého ekonomického a sociálního potenciálu a své výkonnosti - většina krajů je příliš malá na to, aby se mohla prosadit v mezinárodní soutěži regionů - kraje se nestaly univerzálním územním článkem veřejné správy

24. pokračován - kraje příliš závisí na státním rozpočtu - z krajů se dosud nestaly „regions of the mind“

25. Facit: Odpověď na otázku o úspěšnosti regionalizace v ČR se odkládá

26. Literatura • Illner, M. 2003. „Thirteen years of reforming sub-national government in the Czech Republic.“ Pp. 261-282 in: Kersting, N. and A. Vetter (eds.). Reforming Local Government in Europe. Opladen: Leske+Budrich • Illner, M., Kostelecký, T. a V. Patočková. 2007. „Jak fungují kraje – příspěvek k hcodnocení výkonu krajských vlád.“ Sociologický časopis, přijato k publikaci

27. pokračování • Marcou, G. (ed.) 2002. Regionalization for development and accession to the European Union: a comparative perspective. Budapest: Open Society Institute • Siwek, T. 2007. „České regiony ve vědomí svých obyvatel.“ Sociologický časopis, přijato k publikaci