1 kdo zp val zp val o l sce
This presentation is the property of its rightful owner.
Sponsored Links
1 / 12

1. Kdo zpíval, zpíval o lásce PowerPoint PPT Presentation


  • 50 Views
  • Uploaded on
  • Presentation posted in: General

1. Kdo zpíval, zpíval o lásce. Nebuď tak pyšná na svou krásu, paní, protože krása trvá jenom čas. Tvé plavé vlasy zšednou znenadání, tvé krásné oči ztratí dnešní jas. A proto trhej květ, než přijde zrání a nežli začne opadávat zas... Angelo Poliziano.

Download Presentation

1. Kdo zpíval, zpíval o lásce

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation

Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author.While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server.


- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Presentation Transcript


1 kdo zp val zp val o l sce

1. Kdo zpíval, zpíval o lásce

Nebuď tak pyšná na svou krásu, paní,

protože krása trvá jenom čas.

Tvé plavé vlasy zšednou znenadání,

tvé krásné oči ztratí dnešní jas.

A proto trhej květ, než přijde zrání

a nežli začne opadávat zas...

Angelo Poliziano


1 kdo zp val zp val o l sce

Podstatnou část Petrarkova díla tvoří soubor milostné lyriky, italsky psaná sbírka Zpěvník(Canzoniere, 1327 - 1370). Milostné básně ve formě sonetu (znělky) jsou věnovány Lauře - ideálnímu obrazu jeho milenky.

Ty zlaté vlasy, co tak sladce vlály

a co je vánek splétal v prstencích,

ty krásné oči, co tak hořívaly

tou něžnou září, co teď hasne v nich,

ta tvář a soucit, rozestřený na ní,

ať to už byla pravda nebo klam:

jaký div, že jsem se chytl na potkání,

byl-li troud lásky ve mně přichystán?

Když přicházela, když se kolem brala,

šla jako anděl, a když promlouvala,

jako by někdo z nebe promlouval.

Bylo to pro mne božské navštívení,

živoucí den; a i když se dnes mění,

i když luk klesá, rána trvá dál.


1 kdo zp val zp val o l sce

Vrchol Ronsardovy lyriky tvoří SonetyHeleně(1571 - 1577). Z nich poznáváme, co pro básníka znamenala horoucí láska, smyslnost a zpěvná melodie verše. Zároveň však z milostných básní zaznívá melancholický povzdech stárnoucího muže nad ubíhajícím životem, z něhož zbývají jen krásné vzpomínky:

Vy zestárnete též. Pak přihodí se, drahá,

že jednou zvečera, při svíci předouc nit,

nad hudbou veršů mých budete zase snít:

Ronsard mě oslavil, když bývala jsem mladá.

Tu služka stařičká, kterou už práce zmáhá,

takže si navečer u krbu hledá klid,

a již zpěv veršů mých dokázal probudit,

hned nesmrtelný hold vašemu jménu vzdává.

Já budu pod zemí, jen přízrak bez těla,

a v hájích myrtových se zbavím všeho zla,

co vy, už zestárlá, ke krbu zasednete

mé lásky litujíc, již zničil chladný cit.

A proto pospěšte a chtějte, drahá, žít,

ať růže života si ještě utrhnete.


1 kdo zp val zp val o l sce

Forma ani témata Shakespearových sonetů nemají uhlazenost, kázeň a jemnost předchůdců. Naopak rozpory a protiklady provázejí všechny oblasti, jichž se básník dotkl: láska vede "ke štěstí i k zoufalství", svátost manželství bývá vězením, upřímné přátelství pomáhá - nerovné ponižuje, vedle věrnosti existuje zrada, vedle kladných citů zloba a nenávist:

Řekni, žes opustil mě pro zločin,

ať mohu pronést svoji obranu;

řekni, že kulhám - hned se zastavím

a snesu každou tvoji pohanu.

Vždyť zatratit mne nesvedeš,

když zbavíš se mě ve vší slušnosti,

jako já sám; teď, když vím, co chceš,

sám zapřu naše staré přátelství;

půjdu ti z cesty; víckrát na jazyk

tvé jméno vzít už bych si nedovolil,

když nebyl jsem tě hoden - ani zvyk

aby mou starou slabost neodhalil.

Na sebe budu obžalobu číst,

když i mne stihla tvoje nenávist.


1 kdo zp val zp val o l sce

Cyklus PÍSNĚ A SONETY nepostrádá ani renesanční smyslnost a konkrétnost. Donne verše nepíše pro neskutečný ženský ideál, ale pro vášnivou a krutou milenku. Výběrem námětů - smutek z loučení, nevěra a nestálost, utajená láska, zoufalý strach ze smrti a nicoty - záměrně vyvolává pesimistický pocit, že člověk většinou zůstává v lásce zatrpklý a sám:

Kdo v dolech lásky nejhloub cestu klestí,

vypráví, kde je střed jejího štěstí.

Já miloval a z lásky počet dal,

však kdybych totéž stokrát udělal,

tajemství zůstane mi ukryto.

...

Je láska v tom, že může kdokoli

jak já být šťasten, kdo se pro roli

ženicha jednou na den uvolí?

Ten ubožák, co přísahat by chtěl,

že těla ne, však duše splývají,

a jako anděla že vzývá ji,

by s klidem přísahal, že uslyšel

v popěvku z ulice nebeskou hudbu sfér.

Nechtějte duši od žen! I ty zlaté

jsou mumie, jakmile už je máte.

JOHN DONNE (1572 - 1631)


  • Login