Disky, adresáře (složky) a soubory

1. Disky, adresáře (složky) a soubory

2. Disky Pro označení disku se používají písmena velké abecedy, za nimiž následuje dvojtečka. A:, B: - označení disketových mechanik C:, D:, E:, F: až Z: - ostatní disky (obvykle je C: - pevný disk, D: - CD ROM F: až Z: - síťový disk)

3. Soubor – (File) • Soubor je množina informací, které jsou uloženy na záznamovém médiu. V souboru mohou být uložené instrukce programů, texty, číselné údaje nebo jiná obecná data.

4. Adresář (složka) – (Directory) • Složka je seznam souborů nebo dalších adresářů uložených na záznamovém médiu. Obsahuje jména souborů (adresářů), jejich příponu, velikost, datum a čas vytvoření nebo poslední modifikace a attribut. • Pojmy soubor a adresář se používají u operačního systému MS DOS. U operačního systému Windows 95 a vyšší se místo názvu adresář používá název složka.

5. Program • Program je množina instrukcí, které může mikroprocesor vykonat.

6. Kořenový adresář • Už při formátování je na disku vytvořen hlavní, tzv. kořenový adresář (anglicky root – čti rút), který se značí zpětným lomítkem - \. („anti-lomítkem“). • Tento adresář je na každém záznamovém médiu. Při zobrazení stromové struktury v OS Windows je kořenový adresář označen první žlutou složkou.

7. Stromová struktura • Jednotlivé adresáře mohou být do sebe vnořeny, takže vytvářejí něco jako obrácený strom. Toto seskupení adresářů nazýváme stromovou strukturou.

8. Pravidla pro vytváření jmen souborů a adresářů • v jedné úrovni nesmí být dva adresáře nebo soubory (soubor a adresář) stejného jména • v názvu adresáře se nesmí použít tyto znaky: / \ : * ? “ < > | • název nesmí být delší než 255 znaků (u operačního systému MS DOS 8 znaků)

9. Pravidla pro vytváření jmen souborů a adresářů • Adresáře mohou obsahovat další adresáře (podřízené adresáře), které nazýváme také podadresáře. • Tečka má v názvu souboru nebo adresáře zvláštní funkci – odděluje jméno od přípony. Zatímco jméno je možné u nově vytvářených souborů nebo adresářů zadat libovolně (při dodržení výše uvedených pravidel), u přípony nás může program, ve kterém je soubor vytvářen, vést k zápisu obvyklé přípony.

10. Pravidla pro vytváření jmen souborů a adresářů Pojmenování souboru může vypadat například takto: PSANÍ.DOC kde PSANÍ je jméno souboru a DOC je přípona souboru. Pojmenování souboru i s cestou, kde se daný soubor nachází může vypadat například takto: C:\DOKUMENTY\SOUKROMÉ\PSANÍ.DOC C: - jméno disku \DOKUMENTY\SOUKROMÉ - cesta v adresářové struktuře PSANÍ - jméno souboru DOC - přípona

11. Pravidla pro vytváření jmen souborů a adresářů • Jednotlivá jména adresářů oddělujeme zpětným lomítkem. Je-li zpětné lomítko na začátku popisu cesty, má zde význam jména hlavního (kořenového) adresáře. Je-li naopak uveden mezi jmény adresářů (podadresářů), slouží zde pouze k jejich vzájemnému oddělení. • Pro práci se soubory a adresáři se mohou používat znaky hromadného výběru * a ?. Pomocí těchto znaků se může definovat celá skupina souborů nebo adresářů, se kterými se může provést určitá operace. • Znak * reprezentuje ve jméně nebo příponě jeden, žádný nebo více libovolných znaků. Znamená to, že tento znak může nahradit libovolný počet znaků ve jméně nebo příponě souboru (adresáře). • Znak ? reprezentuje ve jméně nebo příponě jeden nebo žádný libovolný znak.

12. Příklad obvykle používaných přípon COM, EXE - spustitelné soubory (programy) BAT - dávkový soubor, lze jej spouštět PIF - zástupce programu (používají systémy Windows), lze spouštět LNK - zástupce programu (systémy Windows 95 a vyšší), lze spouštět TXT, DOC, PDF, SAM - textové soubory XLS, WK1, WK3 - tabulky CFG, INI - konfigurační soubory, soubory s nastavením HLP - nápověda PCX, BMP, TIF, JPG, EPS, CDR, GIF - obrázky BAK, OLD - záložní soubory DLL - knihovny SYS - systémové soubory TMP - dočasné soubory

13. Sdílené složky • V operačním systému Windows lze pracovat s tak zvanou sdílenou složkou. Tato složka je zpřístupněna dalším uživatelů, kteří jsou definování v počítači nebo v celé počítačové síti. • Pomocí Sdílených složek můžete: Vytvářet, prohlížet a nastavovat oprávnění pro sdílené prostředky.

14. Sdílené složky • Otevření nástroje Sdílené složky: 1. Levým tlačítkem myši klikneme na tlačítko Start; 2. Zvolíme položku Nastavení a Ovládací panely; 3. Zvolíme položku Nástroje pro správu a Správu počítače; 4. V otevřeném okně vybereme položku Sdílené složky. • Sdílené složky naleznete na disku C: ve složce C:\Documents and Settings\All Users\Dokumenty. Pokud máte požadavek na sdílení další složky v rámci počítače, stačí danou složku překopírovat do složky ... All Users\Dokumenty.

15. Sdílné složky • Pokud chcete nastavit sdílenou složku pro další uživatele v počítačové síti, můžete postupovat například takto: 1. Otevřete program Tento počítač; 2. Vyberte požadovanou složku; 3. Na požadované složce klikněte pravým tlačítkem myši; 4. Zvolte položku Sdílení s; 5. Zvolte položku Domácí skupina nebo Určití lidé

16. Zapnutí počítače – zavádění operačního systému • Počítač a jeho příslušenství byste měli zapínat v tomto pořadí: • Nejdříve příslušenství a potom vlastní počítač. • Zapnete tedy monitor, tiskárnu, modem, případně scanner a další příslušenství, počkáme, až se uvedou do pohotovostního stavu (skončí své testy) a teprve poté stisknete síťový vypínač počítače. • Takto je totiž PC schopno identifikovat připojená zařízení metodou Plug and Play. Další výhodou by měla být vyšší životnost PC – tímto způsobem omezíte proudové impulsy vznikající při připojování přídavných zařízení.

17. Zapnutí počítače – zavádění operačního systému • Po startu se spustí testy částí počítače (počítač sám sebe zkontroluje). • O ty se stará takzvaný BIOS (Basic Input Output System). Ten je uložen v paměti typu ROM. Protože nelze dopředu určit složení počítače (tzv. konfiguraci), ukládá se konkrétní nastavení konfigurace počítače do paměti RAM s velmi nízkým odběrem elektrické energie (tzv. CMOS), kterou napájí akumulátorek. • Pokud váš počítač zapomíná po vypnutí datum a čas, či různě přenastavuje konfiguraci PC, je možnou příčinou nefunkčnost zmíněného akumulátorku.

18. Zapnutí počítače – zavádění operačního systému • Start počítače je zakončen buďto spuštěním grafického uživatelského prostředí (například MS Windows, OS2), nebo systémové výzvy (tzv. promptu, MS DOS). Počítač očekává vaše pokyny a příkazy. C:\>_

19. Shrnutí • Zavedení operačního systému z pevného disku: 1. Zapněte periférie počítače (monitor, scanner, modem apod.); 2. Zapněte počítač (pevný disk musí obsahovat operační systém); 3. Počkejte až se provedou zahajovací testy; 4. Počítač začne z pevného disku načítat operační systém. Na obrazovce se zobrazí grafické prostředí (nejčastěji) operačního systému.

20. Vypnutí počítače • Ve starších systémech bylo vypnutí počítače jednoduché – po ukončení programů stačilo stisknout síťový vypínač, pak povypínat přídavná zařízení. Postup byl tedy opačný, než u spouštění PC. • Novější operační systémy MS Windows zavedly nový prvek – i operační systém se ukončuje. Je to proto, že počítač nedělá všechny činnosti ihned, ale čeká na vhodnou dobu – například data nejsou zapisována na pevný disk okamžitě, jsou pouze odložena, a zápis se provede, až vytížení PC umožní ukládání bez snížení výkonu počítače.