Demokracie

1. Demokracie Základy politologie Úvod do politologie

2. Co je to demokracie?

3. Pojem demokracie • Z řečtiny „vláda lidu“ • Démos = lid • Kratein = vládnout • Abraham Lincoln o demokracii (1863, projev v Gettysburgu): • Je to „vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid“

4. Vláda lidu • Vláda vládne se souhlasem lidu • Kdo je to lid? • V současnosti dospělí občané, kteří jsou si rovni • Politická rovnost = každý jednotlivec má ve společnosti stejnou váhu. • „jeden člověk, jeden hlas; jeden hlas, jedna hodnota“

5. Vláda prostřednictvím lidu • Lidé se účastní procesu vládnutí • Jakým způsobem? • Přímo → přímá demokracie • Prostřednictvím volených zástupců → zastupitelská demokracie

6. Vláda pro lid • Cílem vlády je zajištění obecného blaha všech členů společenství • Dobrá vláda (good governance)

7. Transformace demokracie podle Roberta A. Dahla • Demokracie a její kritici • Tři transformace demokracie = shrnutí vývoje demokracie

8. První transformace • Spojená s tzv. klasickou demokracií • Typický příkladem jsou Atény v 4. a 5. století př. Kr. • Malé homogenní městské státy • Občané se přímo účastní na vládě

9. Druhá transformace • 18. a 19. století • Spojená se vznikem národního státu • Prosazení zastupitelského principu → velké heterogenní státy • Prosazení omezení vlády (systém brzd a protivah) → vznik republik + transformace absolutní monarchie v konstituční • Rozšiřování volebního práva • Liberální demokracie

10. Třetí transformace • Přelom 20. a 21. století • Rozšíření demokracie ve světě, ale rozdíl mezi praxí a ideálem. • Výzvy: • Neliberální demokracie • Další rozvoj demokracie v liberálních demokraciích (využití informačních technologií, práva občanů vs. bezpečnost) • Demokratizace nadnárodních struktur

11. Klasická demokracie • Její atributy: • Politická rovnost občanů • Přímá účast občanů na vládě • Volba do veřejných funkcí shromážděním nebo losem • Krátká funkční období – obvykle 1 rok • Malé homogenní městské státy • Omezené občanství na muže nad 20 let, jejichž rodiče byli Atéňané • Mimo ženy, otroci a cizinci • Z asi 300 000 obyvatel Atén mělo občanství jen 40 000

12. Kritika demokracie • Platón a Aristoteles • Demokracie = špatná forma vlády • Platón: • Demokracie je vláda chudých, kde každý si může dělat co chce → nevládne zde zákon • Vede k anarchii a ta k tyranii • Neuznává svobodu a rovnost → přirozená je nerovnost lidí, proto by občané neměli mít stejná práva • Nejlepší formou vlády je monarchie nebo aristokracie

13. Kritika demokracie • Aristoteles • První typologie politických režimů (podle počtu vládců a v zájmu koho vládne) • Dobré režimy: monarchie, aristokracie a políteiá. • Špatné režimy: tyranie, oligarchie, demokracie • Demokracie: Vláda chudých v zájmu chudých • Negativní hodnocení Platóna a Aristotela převážilo až do 18. století, taktéž spojení demokracie pouze s přímou účastí občanů na vládě

14. Liberální demokracie • Politický režim v současnosti typický pro země západní Evropy a USA. • Je to demokracie nepřímá postavená na zastupitelském principu. • Pravidelně se konají volby a občané jsou si politicky rovni (všeobecné volební právo). • Je to demokracie konkurenční → existence politických stran. • Vládnoucí moc je omezena, existují zde záruky ochrany občanů před státem. • Tržní hospodářství.

15. Liberální demokracie • Ranné liberální myšlení se formovalo již v 17. století, a to v Anglii → reakce na boje mezi králem a parlamentem • Klasické liberální myšlení se formovalo na konci 18. a v průběhu 19. století. • Liberálové se zabývali především otázkou ochrany jedince a jeho práv před mocí státu, nikoli politickou rovností občanů (demokracie). Na demokracii jako formu vlády pohlíželi naopak dlouho negativně.

16. Liberální demokracie • Teprve v 2. pol. 19. století dochází k propojení ústavního liberalismu a demokracie. • Ústavní liberalismus = ochrana práv jedince před svévolnými zásahy státu • Demokracie = politická rovnost jedinců ve státě (jeden člověk = jeden hlas), většinový princip • Demokracie může existovat bez liberalismu = neliberální demokracie • Liberalismus také může existovat bez demokracie = liberální autokracie

17. Hlavní myslitelé a jejich díla • John Locke: Dvě pojednání o vládě • Charles-Luis de Montesquieu: O duchu zákonů • John Stuart Mill: Úvahy o zastupitelské vládě • Alexis de Tocqueville: Demokracie v Americe

18. John Locke (1632-1704) • Dvě pojednání o vládě • Zásadní je pojetí svobody a přirozených práv člověka. • Nejvyšší hodnotou člověka je svoboda. • Člověk má řadu přirozených práv. • Stát existuje pouze za účelem ochrany jedinců, kteří v něm žijí (ochrana soukromého vlastnictví). • Účelem státu je zabránit, aby občan nebo skupina občanů porušovali práva jiných, stát ale sám musí práva občanů respektovat.

19. John Locke (1632-1704) • Vláda vládne pouze se souhlasem lidu a za jasně stanovených podmínek. • Občané ji tudíž mohou změnit, pokud vláda zneužívá moc. • Dělba moci • Zákonodárná, výkonná, federativní a soudní • Občané volí své zástupce. • Volební právo je ale omezené majetkem.

20. Montesquieu (1689-1755) • O duchu zákonů • Ústřední myšlenky se týkají dělby moci. • Dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní • Moci musí být rozděleny i personálně, nesmí dojít ke koncentraci moci jednou osobou. • Jeho cílem je dosáhnout maximální kontroly moci. • Ovlivnil především tvůrce americké ústavy a konstitucionalistické myšlení v Evropě.

21. Spojení liberalismu a demokracie • Rozšiřování volebního práva → politická rovnost občanů • Propojení liberalismu a demokracie, ale zároveň se objevují obavy z tohoto vývoje.

22. John Stuart Mill (1806-1859) • Úvahy o zastupitelské vládě • Demokracie je dobrá forma vlády, protože se v ní maximálně harmonicky rozvíjí schopnosti jednotlivce • Demokracie vede k občany k účasti na veřejném životě → zlepšuje se jejich smysl pro občanství • Obavy z demokracie: • Vláda se může dostat do rukou neschopných a neznalých. • Mohou se prosadit třídní zájmy a ne zájmy všech. • Demokracie proto musí poskytnout záruky ochrany menšin.

23. Alexis de Tocqueville (1805-1859) • Demokracie v Americe • Ústředním problémem byla slučitelnost politické rovnosti (demokracie) a ochrany svobody (liberalismus) → důležité hodnoty, ale mohou být v rozporu • Pokud ve společnosti existuje rovnost, ale neexistuje omezení moci, je zde tendence vládnout despoticky (tyranie většiny). • Podstata demokratické vlády spočívá ve svrchovanosti většiny a této tyranii se nemůže nic postavit. • Jen rovnost bez svobody není demokracie → nutná ochrana menšin, brzdy a protiváhy v systému

24. Kritika demokracie • Od konce 19. století do 2. světové války se objevují silné myšlenkové proudy kritické k demokracii: • Marxismus • Elitáři • Fašismus

25. Marxismus • Soustředí se na konflikt mezi politickou rovností (demokracie) a sociální nerovností (kapitalismus) • Liberální („buržoazní“) demokracie spojuje formální politickou rovnost se skutečnou sociální a ekonomickou nerovností • V liberální demokracii (buržoazní) je moc vládnoucí třídy (buržoazie) založena na soukromém vlastnictví a ovládání výrobních prostředků

26. Marxismus • Stát chrání zájmy vládnoucí třídy, je zdrojem útlaku → zatěžuje společnost a omezuje lidskou svobodu • Třída vlastníků výrobních prostředků utlačuje třídu nemajetných, kteří musí svoji práci prodávat

27. Marxismus • Demokratické instituce mohou být nástrojem přechodu k socialistické společnosti • Všeobecné volební právo, právo sdružování umožní emancipaci dělnické třídy → třídní uvědomění • Dělnické strany mohou dosáhnout alespoň částečného uspokojení požadavků dělníků • Tam, kde existují demokratické instituce, je možné vytvořit socialistickou společnost pokojnou cestou.

28. Elitáři • Kritika rovnostářství: politické rovnosti (demokracie) i ekonomické rovnosti (socialismus) • Vilfredo Pareto (1848-1923), Gaetano Mosca (1857-1941) a Robert Michels (1876-1939) • Demokracie je iluze, moc má vždy privilegovaná menšina (elita). • Mosca = ve všech společnostech „nacházíme třídu, která vládne, a třídu, která je ovládaná“ • Demokracie i socialismus nejsou ve skutečnosti realizovatelné.

29. Elitáři • Robert Michels • V každé společnosti existuje tendence soustředit moc v rukou malé skupinky dominantních osobností, které dokáží rozhodovat a organizovat. • Studium politických organizací. • tzv. železný zákon oligarchie • technické faktory = delegace pravomoci na jedince, kteří mají potřebné know-how a zkušenosti • psychologické = lidé se obvykle o politiku nezajímají a jsou vděční zato, když se někdo chopí vedení.

30. Fašismus • Ideologie 20. století • Hlavní příklady: Itálie (1922-1943) a Německo (1933-1945) • Proti liberálním hodnotám (svoboda a rovnost) • Nové hodnoty: boj, vůdcovství, hrdinství, moc a válka

31. Fašismus • Chápání společnosti jako organického celku. • Stát → „vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát“ • Chce vytvořit nového člověka, který je motivován povinností a je ochoten se obětovat.

32. Nové směry po skončení 2. světové války • Procedurální demokracie • Polyarchie • Deliberativní demokracie

33. Procedurální demokracie • Joseph A. Schumpeter (1883-1950) • Kapitalismus, socialismus a demokracie • Hlavní myšlenkou je, že demokracie je metoda, nikoliv cíl • Demokratická praxe je střet mezi konkurenčními politickými lídry, seskupenými v politických stranách, o mandát voličů vládnout. • Role občanů spočívá v poskytnutí mandátu vládnout.

34. Procedurální demokracie • Klíčovým prvkem jsou volby = prostředek zvolení vládnoucí elity a zdroj legitimity rozhodování vládnoucí elity. • Demokracie není vládou lidu, ale vládou, kterou lid akceptuje. • Minimalistické pojetí demokracie = př. volební demokracie

35. Polyarchie • Robert A. Dahl (1915-) • Demokracie a její kritici • Koncept polyarchie (= liberální demokracie) x demokracie (= ideál) • Výčet prvků, které by polyarchie měla splňovat

36. Polyarchie • Volení úředníci • Svobodné a spravedlivé volby • Všeobecné volební právo • Právo ucházet se o úřad • Svoboda projevu • Alternativní zdroje informací • Svoboda sdružování

37. Deliberativní demokracie • Posun v pojetí demokracie po r. 1990 • Vymezuje se vůči pojetí demokracie soustředěné jen na akt voleb (procedurální demokracii). • Je založena na schopnosti občanů komunikovat, naslouchat a obhajovat své názory ve veřejné diskuzi.

38. Deliberativní demokracie • Řešení problému politické legitimity (např. demokratizace nadnárodních struktur). • Nutnost rozvinout instituce veřejné sféry, které by umožnily spontánní tvorbu veřejného mínění. • Jedním z představitelů je Jürgen Habermas • V deliberativní demokracii musí existovat místo veřejné sféry pro neformální politickou komunikaci. Její institucionální bází jsou uskupení občanské společnosti.

39. Vládní systémy v demokraciích • Parlamentní systémy: dělení dle A. Lijpharta • Majoritní (westminsterský) • Konsensuální • Konsociační • Prezidentské systémy • Poloprezidentské systémy

40. Parlamentní systémy • Těžiště moci spočívá v parlamentu • Vláda obvykle vzniká na základě povolebních jednání lídrů politických stran → koaliční dohoda • Vláda musí mít důvěru zákonodárného sboru a je mu odpovědná • Mandát má vláda od parlamentu, ne přímo od voličů.

41. Parlamentní systémy • Trvání vlády končí, když ztratí důvěru parlamentu (na druhé straně stanoveny podmínky pro rozpuštění parlamentu vládou) • Hlasování o důvěře • Hlasování o nedůvěře • Konstruktivní vyjádření nedůvěry • Délka mandátu parlamentu a vlády není pevně dána – může být předčasně ukončena. • Exekutiva je rozdělena mezi prezidenta a premiéra – premiér vládne, prezident reprezentuje

42. Majoritní (westminsterský) model • Příkladem je politický systém Velké Británie • Jednobarevné vlády • Dominance exekutivy (převaha nad parlamentem) • Dvoustranický systém • Většinový volební systém založený na principu „vítěz bere vše“ (volební systém prosté většiny) • Unitární a centralizovaná vláda • Flexibilní ústava • Chybějící posuzování ústavnosti zákonů

43. Konsensuální model • Kontinentální Evropa • Východisko: heterogenní společnost • Parlamenty odrážejí složení obyvatelstva – jsou zrcadlem společnosti

44. Konsensuální model • Koaliční vlády • Vyvážený vztah mezi vládou a parlamentem • Vícestranický systém • Poměrný volební systém • Korporativismus • Federální a decentralizovaná vláda • Dvoukomorový parlament • Rigidní ústava • Ústavnost zákonů posuzuje nezávislý soud

45. Konsociační model • Malé evropské státy (Nizozemí, Belgie, Švýcarsko, Rakousko) od konce 1. světové války do 60. let 20. století • Východiska: • Vnitřně rozdělená heterogenní společnost → vytváření segmentů, které mají vlastní identitu a mezi sebou nekomunikují.

46. Konsociační model • Charakter politického systému: • Konflikty mezi segmenty se řeší na politické úrovni • Typická je spolupráce a dohoda elit • Vytváří se zde velké koalice • Proporcionalita → proporční volební systém, ale i proporcionalita v jiných rovinách • Menšinové veto • Segmentální autonomie

47. Prezidentská forma vlády • Vliv myšlenek Johna Lockea a Charlese de Montesquieu. • Model USA se opírá o striktní rozdělení výkonné moci (prezident) a zákonodárné moci (parlament). • Rozšíření modelu do Latinské Ameriky, ale i dalších zemí jako Libérie, Jižní Korea a Jižní Vietnam, ale většinou s malým úspěchem.

48. Prezidentská forma vlády • Exekutivní moc spočívá v rukou prezidenta, který stojí v čele vlády i země • Je volen v přímých volbách a mandát přímo od voličů, zástupci lidu jsou taktéž voleni v přímých volbách a mají mandát od voličů. • Vláda není závislá na důvěře zákonodárného sboru – z toho plyne, že s výjimkou impeachmentu kongres nemůže odvolat prezidenta, na druhé straně prezident nemůže rozpustit kongres • Délka trvání mandátu je pevně stanovená, mění se jen ve výjimečné situaci (impeachment).

49. Prezidentská forma vlády • Čím se liší americký model od modelů v jiných zemích (např. LA) • Bipartismus vs. multipartismus • Civilní kontrola armády vs. silné postavení armády ve společnosti • Funkční moc soudní vs. nefunkční moc soudní • Funkční federalismus vs. centralizovaný federalismus

50. Poloprezidentská forma vlády • Prezident je volen přímých volbách (Instituční legitimita výkonné moci) • Ministerský předseda musí mít podporu voleného parlamentu. • Při posuzování vztahu prezidenta a ministerského předsedy se vychází podle rozložení většiny v parlamentu: • Sjednocená většina – prezident převažuje nad ministerským předsedou • Rozdělená většina (tzv. kohabitace) – systému dominuje premiér