Biologické a somatické předpoklady

1. Biologické a somatické předpoklady

2. Biologický věk vyjadřuje stupeň biologického vývoje  charakterizuje celkový stav růstu a vývoje jedince vyjadřuje míru formování morfologických a funkčních znaků(Riegerová, 1994)Krákora(1948) – homogenní skupiny cvičenců dle věku fyziologickéhoŠtěpnička (1985..) – závislost motorických výkonů a somatických znakůRiegerová výběr talentované mládeže (TSM) motorická výkonnost je do jisté míry funkcí biologického vyspělosti organismu  stanovení zátěže v tělovýchovném a tréninkovém procesu  hodnocení úrovně motorické výkonnosti v ontogenet. studiích

3. Ale jak ho vyjádřit? Podle kterých kritérií?Jak zvýšit jeho objektivitu? Použitelnost v terénní praxi? věkem kalendářním nejjednodušší způsob (nepřesné až můžeme ubližovat) (Kemper… rozdílnost zejména v pubescenci až 6 let) závody dle biologické vyspělosti  biologický věk kostní biologický věk zubní biologický věk sexuální biologický věk morfologický

4. biologický věk morfologický Odvození ze somatických znaků, příp. přepočet na různé indexy (použití zejménavtělovýchovné praxi) Riegerová(1982):tzv. růstový věk 2 x KV+ věk dle výšky + věk dle hmotnosti RV=--------------------------------------------------------- 4 Prokopec (1971):tzv.věk morfologický věk dle výšky + věk dle hmotnosti MV = ------------------------------------ 2 Krákora (závodnický věk) Blažek, Máčková… (index harmoničnosti růstu, robustnosti)

5. Růstové grafyKapalín, Prokopec normy Bláha, Lhotská (1995)(1. Fetter et.al., 1954)  intenzita růstu a biologického vývoje dospívajícího jedince  značná interindividuální rozdílnost  základní ukazatele růstu a vývoje (těl. výška a hmotnost)  určité procento dětí odpovídá průměrným hodnotám vzhledem k odpovídajícímu kalendářnímu věku  určité procento dětí vykazuje zrychlení (akceleraci) nebo naopak zpomalení (retardaci) růstu a tím i biologického vývoje  současné využití k určení typu postavy (viz dále)

6. Růstová křivkaesovitého tvaru v průběhu progresivního vývoje v dětství, kulminuje v období dospělosti a ke stáří zvolna klesározdílná růstová intenzita největší v období prenatálním a v prvním roce života postupně klesá do období těsně před pubertou pak opět nastává akcelerace prepubertální a pubertálníznovu vystřídána menší intenzitou růstu až úplným zastavením v dospělosti

7. biologický věk proporcionálnírozlišení dětí biologicky akcelerovaných, průměrných a retardovaných metodikaBrauera (1982) a Wutscherka (1974)vychází z předpokladu, že od narození až do dospělosti odpovídápoměr jednotlivých částí tělaurčitému vývojovému stupni  hodnotí průběh změn proporcionality základních tělesných rozměrů

8. Brauerův index vývoje stavby těla (KEI index) diferencován podle pohlavík jeho výpočtu potřebujeme biakromiální a bispinální šířku a Rohrerův index plnosti (korekce u chlapců dvojnásobného obvodu předloktí a u dívek obvodu stehna)  postup je časově náročnější, ale po určitém zácviku přístupný všem tělovýchovným pracovníkůmpoužití vtréninkovém procesu např. k vnitřní diferenciaci sportovně talentované mládeže při určování intenzity jejich zátěže  u nás jej aplikovala zejména Riegerová (funkční antropologie, 1984…..) prokázala vztahy např. ke kostnímu věku a ke stupni vývoje sekundárních pohlavních znaků (u olomoucké dětské populace)

9. biologický věk dospělýchvelice aktuální problematika informující o kvalitě a funkčnosti organismu(tempo stárnutí, schopnost aktivního stáří, úroveň zdraví.., pracovní poměr v důchodovém věku…) snaha o biologickou retardaci (snížení vitality, odolnosti vůči vlivům vnějšího prostředí…)věk fyzické zdatnosti(zejména v anglické literatuře) věk funkční, fyziologický… nejednotnost ukazatelů (VC plic, stupeň osteoporózy – obsah minerálních látek v kostech, kvalita cév, krevní tlak, práh slyšitelnosti…) věk fyzického zdraví (Nakamura et.al., 1989…)(korelace mezibiologickou úrovní a motorickou zdatností 0,72) pravidelná PA snižuje rychlost průběhu biologického stárnutí

10. Somatické předpokladyvrcholoví sportovci – průměrný výkon (kompenzace zejména PA)biotypologie(Hippokrates, … Kretschmer…, Bok, Blažek…)neexistují dva somaticky stejní jedinci  jedinečnost, neopakovatelnost, individuální přístupSHELDON (1940)  somatotyptrojčíslí vyjadřující typické morfologické znaky jedince endomorfie (711)  mezomorfie (177)  ektomorfie (117)(atlas, fotoskopické určení, 1-7, muži, somatograf, teoreticky 713 somatotypů)

11. Parnell, Heathová, Carterod 1972 nejvhodnější a nejobjektivnější metoda pro tělovýchovnou praxi (Bok) vliv vnějšího prostředí na vrozený genotyp pouze 20-30% (Štěpnička, 1968)  tabulkové zpracování (dnes program)  ženy, muži i děti  neomezenost stupnice, přesnost na půl bodu somatotypie sportovně talentované mládeže (optimální typ?)  somatotypie průměrné populace (vliv na výkon v testech základní motorické výkonnosti, vztah endomorfie a nemocnosti…)(Kotulán, Chytráčková, Riegerová, Ulbrichová, Bláha, Pavlík, Kovář… Suchomel, 2004)

12. Štěpnička a kol. (1976) a Chytráčková (1989) pět zón v Sheldonověsomatografu pro stanovení předpokladů motorické výkonnosti dětí do puberty podle jejich hodnoty somatotypu:A – zóna: endomorfní komponenta je 2-5 bodů, mezomorfní 3 a více(průměrná výkonnost v rychlost.,vytrvalostn. a obratnost.výkonech)- jedinci mohou vynikat v silových výkonech (hody..)B – zóna: dominantní mezomorf. komponenta, endomorf. je nižší než 2b. (výkonnost stoupá s vyšším stupněm mezomorfní komponenty)- nejvhodnější morfologické předpoklady k všestranné pohybové aktivitě, ¨C – zóna: endomorf. komponenta je vyšší než 5 bodů (žáci obézní) a je výrazně brzdící silou- tělesná výkonnost je na velmi nízké úrovni (individuální přístup)D – zóna: dominantní ektomorfní komponenta (štíhlí žáci)(průměrní v rychlostních výkonech a v silových většinou podprůměrní)- dobré předpoklady k dlouhodobým vytrvalostním výkonůmE – zóna: ze všech komponent je nejnižší mezomorfní- nízká motorická výkonnost (výskyt těchto somatotypů je velice malý)

13. Vyjádření typu postavy dle tělesné výšky a tělesné hmotnosti dle tělesné výšky a výškohmotnostního indexu(Janda, 1981)Pávek (1980) individuální přístup dle norem odhad přibližného spmatotypu (Štěpnička, 1983) BMI (body mass index, Queteletův index)index tělesné plnosti k vyjádření stupně obezityodpovídá aktuální tělesná hmotnost tělesné výšce?(nevyjadřuje zastoupení svalové a tukové tkáně – vzpěrači…)BMI:20 a podváha20,1 – 24,9norma (ideál 22,5)25,0 – 29,9obezita mírného stupně (27,3 alarmující hodnota pro ženy, 27,8 pro muže)30,0 – 39,9obezita středního stupně40,0 a morbidní obezita