1 / 33

Úvod

Predikce diabetu 1.typu a výsledky studie mapující buněčnou reaktivitu proti diabetogenním autoantigenům. Úvod. Etiopatogeneticky je zásadní role při vzniku diabetu 1.typu (T1D) připisována autoreaktivním T lymfocytům (polarizace ve směru Th1). Úvod - pokračování. prediabetes.

jack
Download Presentation

Úvod

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Predikce diabetu 1.typu a výsledky studie mapující buněčnou reaktivitu proti diabetogenním autoantigenům

  2. Úvod Etiopatogeneticky je zásadní role při vzniku diabetu 1.typu (T1D) připisována autoreaktivním T lymfocytům (polarizace ve směru Th1).

  3. Úvod - pokračování prediabetes záchyt protilátek manifestace diabetu t Makrofágy, Tc CYTOKINY T-lymf B-lymf ICA, GAD65A, IAA, IA2A CYTOKINY  buňka  buňka

  4. Co dělat? Vyléčit – neumíme, léčit – umíme, ALE… Zabránit vzniku – neumíme, ALE… nicméně v každém případě musí být opatření cílená na prevenci realizována nejpozději ve fázi prediabetu…proto také predikce

  5. Program predikce diabetu 1.typu • Určení (ne)přítomnosti rizikových alel diabetogenních genů (HLA molekuly II.třídy), cca 40%genetické vnímavosti k T1D  určení celoživotního rizika pro vznik T1D • Protilátky proti GAD65, IA2  určení středně-krátkodobého rizika pro vznik T1D

  6. Kategorie genetického rizika DM 1 u prvostupňových příbuzných českých diabetických dětí Cinek O.

  7. Co ale ty T lymfocyty?

  8. Problém detekce autoreaktivních lymfocytů četnost autoreaktivníchT-lymfocytů v periferní krvi - 1-10 buněk/ 1 mil

  9. The Immunology of Diabetes Societywww.idsoc.org

  10. Anotované cíle projektu Hlavní cíl: Zavést a standardizovat laboratorní metodu umožňující sledovat přítomnost a intenzitu T buněčné odpovědi zaměřené proti nejdůležitějším známým diabetogenním autoantigenům. Cílem bylo zlepšení diagnostiky osob potenciálně ohrožených vznikem diabetu (z okruhu prvostupňových příbuzných pacientů) a zlepšení sledování efektu imunointervenčních postupů. Vedlejší cíl: Ověřit, zda by popsaná metoda byla využitelná i v dalších aplikacích: Sledování průběhu (stavu T buněčné imunity) po transplantaci pankreatu (včetně event. transplantace ostrůvků) V diagnostice autoimunitního procesu u dospělých pacientů s diabetem 1.typu (LADA diabetes) Hypotéza:cytokinová diagnostika umožní zachytit patologickou Th1 odpověď vůči diabetogenním autoantigenům (IFN-gamma x IL-4)

  11. 2003 • Proliferační test aktivace T lymfocytů • intracelulární stanovení cytokinů + stanovení povrchových markerů T lymfocytů • FACS stanovení aktivačních markerů • tetramerová analýza • ELISPOT, ELISA

  12. Uspořádání studie Čerstvě izol. PBMNC + autoantigeny Autoprotilátky, C peptid, HLA typ. Klin.a anamn.data Inkubace a pak protein microarrayanalýza cytokinů z kult.supernatantu (+ ELISPOT a ELISA) Reakce? Typ a intenzita.

  13. (Auto)antigeny • GAD 65 • GAD a.a. 247-279 509-528 524-543 • IA-2/R2 a.a.853-872 • Proinsulin, B ř. a.a.9-23 • (Hsp277 a.a.277-300) • PHA jako pozitivní kontrola IDS

  14. Také ELISPOT +IL-4 Také ELISA

  15. Soubor

  16. Vstupní kritéria

  17. Statistická analýza • Jelikož data nevykazovala normální rozložení, byly pro analýzu užity neparametrické metody. • V rámci statistického vyhodnocení bylo v první fázi byla ověřována hypotéza, zda existuje vliv příslušnosti vyšetřované osoby k určité skupiny na produkci cytokinů a chemokinů v organismu. • Hodnocení bylo provedeno Kruskal Wallisovým testem. Hladina významnosti byla zvolena α=0,05. Pokud byla nalezen statisticky významný rozdíl mezi všemi čtyřmi skupinami, bylo přistoupeno k mnohonásobnému porovnání (jednotlivé skupiny mezi sebou). • Mnohonásobné porovnání bylo provedeno Mann – Whitney U testem s následnou korekcí hladiny významnosti – za signifikantní byly považovány hodnoty p<0,05/6, tj. p<0,0083. • Pro proměnné, které statisticky významně odlišují porovnávané skupiny, bylo snahou nalézt také hladinu, na které jsou skupiny nejlépe odlišeny. Pro nalezení takového bodu byly použity ROC křivky.

  18. Výsledky • Produkce cytokinů a chemokinů se mezi sledovanými skupinami lišila a to jak bazální – tak • i po specifické stimulaci. • Naprosto se svými výsledky vydělila skupina prvostupňových příbuzných s pozitivní alespoň jednou autoprotilátkou, tedy skupina, kterou je z hlediska brzkého vzniku diabetu 1.typu riziková.

  19. DRL+vs DV

  20. ROC křivka pro IL-5 DV vs DRL+ ROC křivka pro IL-13 DV vs DRL+

  21. IL-5 a IL-13 %intenzity %intenzity p0,001 (oba) p0,001 p=0,002 p=0,002 p=0,001

  22. IL-5 a IL-13 korelace

  23. IFN-gamma P=0,006 P=0,003 P=0,006 %intenzity spotu

  24. Změna reaktivity po specifické stimulaci jednotlivými autoantigeny • Po stimulaci směsí diabetogenních autoantigenů byly zjištěny následující statisticky signifikantní rozdíly (pozn.byl použit Wilcoxonův párový neparametrický test, kdy za signifikantní je považováno p0,05: • u pacientů s diabetem byl významný pokles v produkci IL-3 (p=0,008) a IL-15 (p=0,038). • U příbuzných bez protilátek byl signifikantní pokles IL-1 (p=0,013) a MCP-2 (p=0,045). • U příbuzných s protilátkami byl pozorován signifikantní nárůst produkce IL-6 (p=0,043). Ve skupině zdravých kontrol nebyly pozorovány statisticky signifikantní rozdíly mezi bazální produkcí a produkcí po stimulaci autoantigeny.

  25. Odpověď na stimulaci jednotlivými autoantigenyuváděny průměrné hodnoty pro TNF-beta v pg/ml

  26. Rozdílná reaktivita proti jednotlivým autoantigenům u příbuzného s pozitivními autoprotilátkami stanovená metodou ELISA

  27. Závěr – část 1 • Pro sledování reaktivity vůči diabetogenním autoantigenům bychom doporučovali na základě našich výsledků vyšetřovat zejména produkci TNF-beta, IL-10 a IL-6 (metodou ELISA resp. ELISPOT). • Pro obecné posouzení chování imunitního systému člověka ohroženého vznikem diabetu bychom doporučili například pomocí proteinové microarray doplnit ještě následující panel cytokinů a chemokinů: IL-2, (IFN-gamma), IL-5,-13, TGF-beta1, GCSF, IL-1alpha, TNF-alpha, IL-15, MCP-2 a MIG. Posuzování specifické reaktivity je jednoznačně vhodnější pomocí jednotlivých autoantigenů než pomocí jejich směsi, i když to klade větší nároky na pracnost. Test musí být proveden za jasně specifikovaných podmínek.

  28. Srovnání jednotlivých metod cytokinové a chemokinové detekce

  29. Další výstupy projektu

  30. Děkuji za pozornost

More Related