Hc ČSOB pojišťovna Pardubice

1. Hc ČSOB pojišťovna Pardubice Před prvním titulem První hokejové utkání v ledním hokeji se v Pardubicích na Matičním jezeře odehrálo již v roce 1913, ale soutěžně se zde pravidelně začalo hrát až o sedmnáct let později. Pardubice si vybojovaly právo účasti již ve druhém ročníku první ligy v zimě 1937–38, ale vstřelily jediný gól a nezískaly žádný bod. V roce 1947 se klub dočkal otevření zimního stadiónu a o tři roky později postoupil definitivně do nejvyšší soutěže, kterou již neopustil. Do horní poloviny tabulky se poprvé Pardubice propracovaly v roce 1959. V 50. letech v Pardubicích nastartovali svoji kariéru budoucí reprezentační borci jako útočník Bronislav Danda a brankář Vladimír Nadrchal, oba se však národního dresu dočkali až po přestupu do Brna. Zastřešení stadiónu Pardubice oslavily v sezóně 1959–60 třetím místem.

2. Další měsíce • V dalších ročnících se klub pohyboval obvykle kolem poloviny tabulky bez výraznějších starostí o záchranu. Do reprezentačního dresu se na mistrovstvích světa a zimníc olympijských hrách v první polovině 60. let oblékal útočník Jiří Dolana a během celého desetiletí se v něm objevoval Stanislav Prýl. V roce 1965 byl Zdeněk Špaček nejlepším střelcem ligy se 33 góly. Konec tohoto desetiletí již patřil nastupujícímu mládí. Předznamenali to starší dorostenci, kteří se stali přeborníky v roce 1967. Do juniorského a posléze i seniorského týmu záhy pronikla útočná trojiceBohuslav Šťastný, Jiří Novák a Vladimír Martinec. Křídla tohoto útoku se stala na domácím šampionátu v Praze v roce 1972 mistry světa.

3. Československé tituly • Pardubický tým čekal na svou velkou chvíli do roku 1973, kdy nejprve vyhrál základní část, potom následné playoff a tím tedy i první titul mistra ligy. Martinec byl nejlepším nahrávačem ligy se 23 asistencemi a získal první Zlatou hokejku. O rok později v Poháru mistrů evropských zemí zastavil Pardubice až ve finále CSKA Moskva. Na domácí scéně se tým držel mezi nejlepšími po titulu ještě tři sezóny. Brankář Jiří Crha v té době byl na několika vrcholných turnajích v pozici druhého gólmana, ale na rozdíl od kolegů v útoku se žádné zlaté medaile nedočkal a nakonec i emigroval, aby si jako první Čech zachytal v NHL. V dalších letech se více dařilo individualitám než týmu jako celku. Přišly další tituly mistra světa pro výše zmiňované útočné trio, Martinec se k tomu v roce 1976 stal díky 28 asistencím opět nejlepším nahrávačem ligy a v anketě Zlatá hokejka zvítězil od poloviny 70. let ještě třikrát. V roce 1979 si Martinec se 42 brankami dokonce vystřílel pozici ligového krále střelců, ale to již tým jako celek na jistou dobu vyklidil čelné pozice v tabulce. Příslibem se opět stalo mládí, když se starší dorostenci stali přeborníky v letech1978 a pak třikrát v období 1981–1983.

4. A zase na dno • Od roku 1982 začal i opětovný vzestup seniorského mužstva. Do týmu byli postupně zapracováni již tehdy zářící brankářská hvězda brankář Dominik Hašek, obránce František Musil, útočníci Otakar Janecký a Jiří Šejba. Musil a Šejba získali v roce 1985 titul mistrů světa, ale v dané sezóně oblékali na vojně dres Dukly Jihlava. Musil emigroval do NHL, ale Šejba, který závěrečný duel mistrovství světa rozhodl hattrickem, se vrátil do Pardubic právě včas, aby s ostatními mohl v letech 1987 a 1989 oslavit titul mistra ligy. V obou mistrovských sezónách byl Zlatou hokejkou oceněn příspěvek Haška, který si třetí vítězství v anketě v pardubickém dresu schoval ještě na rok 1990. V celkově třetí mistrovské pardubické sezóně se nejlepším nahrávačem ligy stal Janecký se 41 přihrávkou a ocenění nejlepší trenér připadlo Martincovi. Na druhém z titulů z 80. let se podílel už i další objev útočník Ladislav Lubina, který se v roce 1991 stal se 41 gólem i nejlepším střelcem ligové soutěže. S počátkem 90. let ale přišel z hlediska konečných umístění velký výkyv směrem dolů.

5. Už v Čechách • Do prvního ročníku samostatné české soutěže vstupoval tým poměrně stabilizovaný. Mnozí hráči z něj již nasbírali potřebné zkušenosti a mohli doplnit dřívější opory. Platilo to především o brankáři Radovanu Bieglovi (vyhlášen nejlepším brankářem ligy) a útočníkovi Richardu Královi (se 33 góly nejlepší střelec soutěže). Když se výbornými výkony v play off zvláště při proměňování samostatných nájezdů přidal i sotva osmnáctiletý Milan Hejduk (vyhlášen nejlepším nováčkem ligy), byla cesta k úspěchu v podobě účasti ve finále play off otevřena. Druhé místo pro Pardubice získal trenér Marek Sýkora, který byl posléze vyhlášen nejlepším mužem ligy na lavičce v sezóně a který nebyl v městě perníku doma, což bylo v místních podmínkách něco zcela nezvyklého. Po druhém místě přišel ovšem na dva roky opět půst, který vyvrcholil nutnosti obhajovat v roce 1996 extraligovou příslušnost v baráži. Pryč postupně odešli Král, Biegl a další hráči, které nahrazovali junioři a mezi nimi především střelec Petr Sýkora. Hejduk se v roce 1998 stal olympijským vítězem, čímž si otevřel dveře do NHL.

6. Dál a dál • Pardubice od krizové sezóny v play off nechyběly, i když v něm od roku 1998 včetně hned pětkrát skončily v prvním kole. Několik let se tak do Pardubic stěhovala pouze individuální ocenění pro hráče i trenéry. Například P. Sýkora si 26 zásahy vystřílel v roce 2001 titul ligového krále střelců. Rok 2001 byl významným i kvůli přestavbě stadiónu, který se přejmenoval na Duhovou arénu a na počátku roku 2002 na něm vrcholilo pro českou reprezentaci neúspěšné mistrovství světa hráčů do 20 let. Na domácím ledě se zde představil Aleš Hemský, Petr Průcha a Tomáš Mojžíš. Pardubičtí junioři získali republikový titul o rok dříve. V letech 2003 a 2004 se útok mladíků Průcha, Koukal a Kolář zařadil do seniorského týmu, který vyhrál základní část soutěže. Ani v jednom z obou ročníků ale mužstvo nezvládlo v play off klíčové sedmé utkání série, což zapříčinilo v prvním případě zastavení se těsně před vrcholem kvůli Slavii a ve druhém pak nedozírné zklamání z vyřazení osmým týmem tabulky a sice Plzní. Čtvrtého titulu se Pardubice tedy dočkaly až v roce 2005 pod vedením kapitána Jiřího Dopity a po příchodu reprezentačního slovenského gólmana Jána Lašáka. Díky zrušenému ročníku NHL se v pardubickém dresu navíc sešlo útočné trio Jan Bulis, Michal Mikeska (21 gólů + 34 asistencí) a Hejduk, které ohromilo tím, že obsadilo první tři příčky v produktivitě celé Extraligy. Titulem nejlepší hráč play off byl oceněn další navrátilec Aleš Hemský, který se s Průchou dostal i do kádru mistrů světa. Poslední titul je ještě v živé paměti. Do Pardubic se vrátil legendární brankář Dominik Hašek a vychytal pro nejhokejovější město u nás už páté prvenství v naší nejvyšší soutěži. Petr Sýkora (1978) se stal nejlepším střelcem play-off a byl pozván do reprezentace. Pozvání odmítl (tím se připravil o titul mistra světa) a poté odešel do týmu HC Davos. Do reprezentace byl povolán i Petr Koukal a získal titul mistra světa.

7. Střídání jmen • 1923 – LTC Pardubice • 1949 – Sokol Pardubice (sloučení LTC a Rapidu) • 1950 – Slavia Pardubice • 1953 – Dynamo Pardubice • 1960 – Tesla Pardubice • 1991 – HC (Hockeyclub) Pardubice • 1995 – HC IB (Investiční banka) Pardubice • 1997 – HC IPB (Investiční a poštovní banka) Pardubice • 2002 – HC ČSOB (Československá obchodní banka) Pojišťovna Pardubice • 2003 – HC Moeller Pardubice • 2009 – HC Eaton Pardubice • 2011 – HC ČSOB (Československá obchodní banka) Pojišťovna Pardubice

8. Mistři světa, olympijští vítězové a vítězové Stanley cupu • Petr Čáslava (MS 2010) • Jiří Dopita (ZOH 1998, MS 1996, 2000, 2001) • Dominik Hašek (ZOH 1998, SC 2002, 2008) • Milan Hejduk (ZOH 1998, SC 2001) • Aleš Hemský (MS 2005) • František Kaberle (MS 1996, 1999, 2000, 2001, 2005, SC 2006) • Vladimír Kobranov (MS 1949) • Petr Koukal (MS 2010) • Ján Lašák (MS 2002) • Vladimír Martinec (MS 1972, 1976, 1977; asistent trenéra na MS 1999, 2000, 2001 a ZOH 1998) • František Musil (MS 1985) • Jiří Novák (MS 1976, 1977) • Josef Paleček (MS 1972) • Petr Průcha (MS 2005) • Tomáš Rolinek (MS 2010) • Michal Rozsíval (MS 2010) • Dušan Salfický (MS 2001) • Radovan Somík (MS 2002) • Adam Svoboda (MS 2005) • Michal Sýkora (MS 1996, 2000) • Jiří Šejba (MS 1985) • Bohuslav Šťastný (MS 1972, 1976) • David Krejčí (SC 2011)

9. KONEC