Evropská integrace (1969-1983)

1. Evropská integrace (1969-1983) Dějiny EU

2. Obsah • Pokroky v politické integraci • Institucionální změny • Evropská politická spolupráce • Pokroky v hospodářské integraci • Návrhy hospodářské a měnové unie • Evropský měnový systém • Britský příspěvek do rozpočtu

3. Institucionální změny – vznik Evropské rady • Myšlenka summitů na nejvyšší úrovni již u francouzského prezidenta Pompidua (gaullista) • Evropská vláda = setkávání představitelů národních vlád, rozhodování jednomyslné • V konečném důsledku by se integrace mohla vyvinout v konfederaci evropských států • V r. 1973 Georges Pompidou navrhl pravidelné schůzky nejvyšších představitelů za účelem rozvoje politické spolupráce – neformální, soukromý charakter (tzv. „schůzky u krbu“) • Podpora německého kancléře WillyhoBrandta • Obavy Komise a malých zemí (nový Fouchetův plán)

4. Institucionální změny – vznik Evropské rady • Projekt realizoval až jeho nástupce Valéry GiscardD’Estaign (Pompidou zemřel) • 1974 – dojednána schůzka nejvyšších představitelů zemí každé tři až čtyři měsíce. • První summit 12/1974 • Rozhodnuto rezolucí o vytvoření „Evropské rady“ – 3x do roka schůzky nejvyšších představitelů – politická spolupráce, dále i aktuální problémy, neměly být odebrány pravomoci komunitárním institucím (obava Německa, Itálie a malých zemí) • Zároveň Francie ustoupila v otázce posílení Evropského parlamentu a přímých voleb

5. Institucionální změny – vznik Evropské rady • Evropská rada se zabývá: • strategické směřování integrace v oblasti politické a ekonomické spolupráce (klíčové impulsy) • řešení aktuálních problémů Společenství • Postoje k mezinárodním problémům

6. Institucionální změny – přímé volby do Evropského parlamentu • 1970 – EP získává první rozpočtové pravomoci – mohl navrhovat změny v nezávazných výdajích (nemohl odmítnout rozpočet) • 1972 – Vedelovazpráva o rozšíření kompetencí EP (např. spolurozhodování RM a EP, přímé volby) • 1975 – posílení rozpočtových pravomocí EP • Parlament mohl odmítnout rozpočet jako celek ze závažných důvodů • Nebyly ale posíleny legislativní pravomoci Parlamentu (zůstává konzultace, která se ale neuplatňuje důsledně)

7. Institucionální změny – přímé volby do Evropského parlamentu • Otázka přímých voleb – ústupek Francie • 1976 – Bruselský akt (Akt o volbě členů Evropského parlament) • 5leté funkční období, bylo možné spojit evropský i národní mandát • stejný počet křesel pro největší země – Francie, SRN, VB, Itálie • Celkově 410 křesel • Volilo se dle národních volebních systémů

8. Institucionální změny – přímé volby do Evropského parlamentu S = Socialisté EPP = křesťanští demokraté ED = konzervativci COM = komunisté L = liberálové DEP = progresivní demokraté, tj. konzervativci

9. 7

10. Institucionální změny – přímé volby do Evropského parlamentu • 1979 – první přímé volby, zvýšení nezávislosti EP • Snaha o maximální využívání stávajících pravomocí, zejména rozpočtových (vrácení rozpočtů k přepracování) • Využívání konzultace a její důsledné uplatňování • Nebylo Radou dodržováno – nečekala na vyjádření EP • 1979 – žaloba EP k ESD (případ izoglukóza, tj. RoquetteFréres 138, 1939/79 Sb.) – rozhodnutí o neplatnosti legislativy, která byla přijata bez konzultace EP (případ závazné konzultace)

11. Evropská politická spolupráce • ES úsilí o výraznější mezinárodní roli, nicméně EPS spočívala jen v konzultacích zahraničněpolitických postojů. • EPS měla dobrovolný charakter, nebyla právně závazná • EPS nebyla organizována • Spočívala v schůzkách ministrů zp 2x do roka od r. 1970, 4x do roka od r. 1973 • Ministři se také mohli setkávat v rámci jednání Rady ministrů – na návrh předsednické země • Po vznik ER byla zp témata diskutována i zde

12. Evropská politická spolupráce • Rozpor mezi pojetím EPS u velkých států (Francie, VB) a menších členských zemí • Velké státy chtěly využít EPS k tomu, aby získaly podporu ES pro svá stanoviska • Menší státy naopak byly nakloněny komunitárním metodám (vytvořit nezávislý orgán, který by zprostředkovával jejich zájmy) • Návrhy na stálejší organizaci – vznik sekretariátu EPS, ale nedohoda o umístění • Francie chtěla Paříž – dál od vlivu Komise • Ostatní chtěli Brusel – naopak blíže spolupráci s Komisí • Německo a Nizozemsko chtěly, aby sekretariát vypracovával i analýzy zp otázek a poskytoval nadnárodní pohled na danou věc • Nakonec bez sekretariátu

13. Evropská politická spolupráce • ES zůstalo bez diplomatické reprezentace ve třetích zemích - zajištěno prostřednictvím velvyslanectví členských států • ES mělo vlastní reprezentaci jen u jiných MO – OSN, OBSE a ve velkých zemích (USA, Japonsko) • V r. 1974 – ES získalo statut pozorovatele u OSN • Nedostatek zdrojů – zejména v obraně • Bezpečnost byla zajišťována vlastními silami země a NATO • Společný postoj EPS byl vyjádřen spíše slovně než reálně • Výjimečné používání nátlaku • Embarga – SSSR 1980, Argentina 1982

14. Evropská politická spolupráce • Klíčové oblasti EPS v 70. letech: • Vztahy s USA • Rok Evropy • Neshody v náhledu na postavení partnera (USA nechtěly, aby bylo ES politicky aktivní, ale podporu pozic USA x Deklarace evropské identity) • Vztahy se SSSR a východním blokem • Úsilí o uvolnění napětí mezi ES a SSSR • SSSR obavy z politického a vojenského sjednocení, nicméně chtěly jednání mezi RVHP a EHS, což odmítalo EHS ( RVHP = přímé jednání s Moskvou, podpora bilaterálních jednání se socialistickými zeměmi) • Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – potvrzení poválečných hranic, ale i řešení otázky lidských práv

15. Evropská politická spolupráce • Blízký východ: • Rozpory mezi členskými státy k arabsko-izraelskému konfliktu, ale po válce v r. 1973 a ropné krizi se ostatní přiblížili stanovisku Francie • ES prosazovala vyvážený postoj k Izraeli i arabským státům, uznání nároků Palestinců (právo na vlast), požadavek, aby se Izrael stáhl z okupovaných území, dialog mezi ES a zeměmi vyvážejícími ropu x Izrael a USA • 1975 – Euro-arabský dialog (ES a Arabská liga) –počátek evropské středozemní politiky • 1980 – Benátská deklarace • Návrh na řešení vzniku dvou států - základem byl princip „území za mír“

16. Návrhy hospodářské a měnové unie • Haagská konference (1969) – cíl realizace HMU do r. 1980 • Příčiny: • USA byly nespokojené s fungováním bretton-woodského systému, signály, že nechtějí dále garantovat stabilitu měnového systému • Dokončení CAP – financování předpokládalo měnovou stabilitu • Byl ustaven výbor pod vedením Pierra Wernera – vypracovat plán HMU • HMU měla ochránit společný trh před měnovou nestabilitou (výkyvy měn a inflace) a ekonomickými krizemi

17. Návrhy hospodářské a měnové unie • 1970 – Wernerova zpráva • Realizovat HMU do r. 1980 (zavedení společné měny) • Harmonizace rozpočtových a fiskálních politik • Jednotné vystupování ES v mezinárodních obchodních vztazích • Cíl = Vytvořit systém, ve kterém by byly národní měny vzájemně svázány • Vazba na americký dolar • Snížení fluktuačních pásem směnných kurzů – evropské měny by mohly fluktuovat v rámci povoleného rozpětí vůči dolaru (tzv. had v tunelu) • Had by byl spravován systémem evropských centrálních bank • Měl být vytvořen i rezervní fond pro intervence ve prospěch stability směnných kurzů

18. Návrhy hospodářské a měnové unie • Reakce • Rozkol ve Francii • Prezident Pompidou odmítal společnou měnovou politiku, chtěl národní kontrolu nad měnami a řešení měnových otázek v Radě ministrů • Odmítá přenos kompetencí na nadnárodní tělesa, která by jednala nezávisle na národních vládách • Německo: • chtělo řešit otázku inflace , bylo pro vznik nezávislých měnových institucí • Došlo k dohodě mezi Brandtem a Pompidouem • 1971 – Rada rozhodla o vytvoření HMU (zaváděna ve 3. fázích)

19. Návrhy hospodářské a měnové unie • 1971 – spuštěna 1.etapa HMU = koordinace rozpočtových, fiskálních a měnových politik • Problémy s realizací • Nixonův šok – nová ekonomická politika ukázala, že Evropa není schopná sladit hospodářské politiky • 1972 – v reakci na Nixonův šok je v Evropě uzavřena tzv. Basilejská dohoda • Rozvoj myšlenky hada v tunelu a vazby na dolar, jen fluktuační pásmo bylo širší • 1973 – vytvořen Evropský fond pro měnovou spolupráci jako předstupeň evropského systému centrálních bank • Snížit fluktuační pásma evropských měn

20. Evropský měnový systém • Příčiny: • Ropné šoky 1973 a 1979, které měly největší dopad na Evropu (pokles hospodářského růstu) • Měnová krize související s vyhlášením nové ekonomické politiky USA • Měnové problémy v evropský zemích – spekulace proti libře, liře i francouzskému franku – vystoupení z hada v tunelu • Poté až do vytvoření EMS státy střídavě vstupovaly a vystupovaly z hada (SRN, Benelux, Dánsko a Norsko, Švédsko) • Hospodářská recese

21. Evropský měnový systém • Oživení diskuzí o měnové unii – Komise (Roy Jenkins) • Cíle: • Stabilita směnných kurzů • Snížit rizika spekulací proti národním měnám • Snížit inflaci • Zvýšit investice a zaměstnanost • Dohoda mezi Francií (Valéry Giscardd’Estaign) a SRN (Helmut Schmidt) • 1978 – Evropská rada rozhodla o vytvoření Evropské měnového systému • Pro: Francie, Německo, Itálie, Irsko • Proti: Velká Británie

22. Evropský měnový systém • Pilíře: • Referenční měna tzv. ECU • Vypočítána z hodnoty evropských měn = dle podílu každé země na výrobě a obchodu ES • Nejvýznamnější měny • německá marka a francouzský frank

23. Evropský měnový systém • ECU = pouze účetní jednotka • Oficiální ECU – pro výpočet měnové parity v rámci EMS • Zelená ECU – stanovení hodnoty společných zemědělských cen • Soukromá ECU – pro finanční operace soukromých osob • Evropský směnný mechanismus • Byl stanoven kurz národní měny vůči ECU, poté se vypočítával kurz mezi dvěma národními měnami • Svázání měn ve dvojici = tzv. paritní mřížka měn • Byla možná fluktuace kurzu, ale omezená (+/- 2,25 %), země si mohly zvolit i širší fluktuační pásmo (+/- 6%) • Pokud by hrozila výrazná fluktuace, musely obě centrální banky zasáhnout a udržet kurz v daném fluktuačním pásmu (novinka! Povinnost intervenovat ve prospěch stability měn). • Byl zaveden úvěrový mechanismus, který dával státům finanční prostředky na intervenci ve prospěch vychýlené měny.

24. Evropský měnový systém • Stabilita měn důležitá pro země, které byly pravidelně postihovány inflací a devalvací měny (Itálie) • Vytvoření zóny měnové stability – pozitivní dopad na obchod a investice • Stabilita měla i politické dopady – rozvoj Společenství v 80. letech, rostoucí míra vzájemné solidarity • Problémy EMS • Nezabránil spekulacím proti národním měnám • Významná krize v r. 1992 - EMS musely opustit libra a lira, došlo i k devalvaci dalších měn (peseta, escudo a irská libra) • 1993 – úprava fluktuačního pásma a jeho rozšíření na +/- 15 % • Nastalo období krize EMS do r. 1999, kdy byla spuštěna 3. fáze HMU

25. Britský příspěvek do rozpočtu Společenství • 1974 – Velká Británie podala žádost o nové projednání podmínek vstupu (Harold Wilson – Labour) • Britský příspěvek – přechodné období, kdy VB platila jen 8,64 % rozpočtu ES, ale po 5 letech měla platit 18,92 % • VB zažívala hospodářský pokles, ale tomu neodpovídal příspěvek, který měl být dle VB nižší • 1976 – zaveden nápravný mechanismus pomocí ERDF a ESF, ale pro VB nedostatečné řešení

26. Britský příspěvek do rozpočtu Společenství • 1979 – nástup Margaret Thatcherové (I want my moneyback!) – chce kompletní revizi britského příspěvku • Ostatní vnímali problém jinak – Velká Británie příliš nakupuje ze třetích zemí místo, aby využívala společného trhu, a tím odvádí více • 1984 – plné vyřešení problému na summitu ve Fontainebleau • Jednání o celkovém zvýšení rozpočtu ES (zvýšení z 1 % DPH na 1,4 % DPH) • VB podmínila svůj souhlas vyřešením problému britského příspěvku • Kompenzace VB ve výši 2/3 rozdílu mezi platbami a příjmy