Psychologie 2 Pedagogická psychologie

1. Psychologie 2Pedagogická psychologie Téma č. 4: Základní metody pedagogicko-psychologické diagnostiky

2. Diagnostická činnost a dg metoda • Diagnostická činnost je souhrn operací, postupů a technik jejichž cílem je stanovit diagnózu (psychický stav jedince), a to podle konkrétního cíle, kterým může být: • Určení stupně vývoje • Zjištění příčin odchylného vývoje od věkové normy • Zjištění individuálních zvláštností osobnosti • Zjištění podstaty, podmínek a příčin individuálních rozdílů • Prognóza nebo predikce

3. Dg činnost a dg metoda • Psychodiagnostická metoda = soustava podnětů (úkolů, situací, otázek), jimiž záměrně vyvoláváme chování nebo vymezujeme podmínky pro sledování chování (úkony, jednání, slovní odpovědi) zkoumané osoby. • Toto chování přesně registrujeme, resp.měříme a pak z něho usuzujeme na zvláštnosti příslušných psychických procesů, stavů nebo vlastností.

4. 2 základní diagnostické postupy-klinický a testový • Klinické postupy nejsou vázány přísnými pravidly, nemají statistický základ, jsou pružné, umožňují lépe poznat konkrétní případ obměňováním svých postupů. • Testové metody používají standardizovaný způsob vyšetření, přičemž u všech zkoumaných osob exponujeme stejný podnětový materiál za stejných podmínek. Odpovědi registrujeme předepsaným způsobem a jednotně je vyhodnocujeme.

5. Kde se používá diagnostická činnost? • Zdravotnictví, školství, poradenství • Ve výrobní sféře, službách, dopravě, sportu, armádě apod.

6. Zásady práce s diagnostickými metodami • Psychodiagnostické metody může zásadně používat jen odborný psycholog, který je povinen respektovat etický kodex povolání a etické zásady naší společnosti vůbec. Psychodiagnostické metody jsou v rukou odborníka jedním z vědeckých prostředků poznávání člověka. Pokud je použijí osoby nemající příslušnou kvalifikaci, vzniká nebezpečí, že budou poškozeny buď vyšetřované osoby, nebo jiní jednotlivci či instituce.

7. Psychologické metody • Pozorování • Experiment • Rozhovor • Dotazník • Anamnéza • Sebepozorování, introspekce • Rozbor výsledků činnosti (výsledky školních prací, zájmových činností, umělecká díla, sportovní výkony, množství a kvalita zhotovených výrobků atd.) • Posuzování (rating) a měření • Standardizované psychologické metody (testy, osobnostní dotazníky) • Projektivní techniky • Kombinace metod

8. Pozorování • Metoda pozorování spočívá v záměrném a plánovitém vnímání, které je cílevědomě zaměřeno k dosažení určitého cíle. • Pozorování volné (orientační)-pozorovatelova pozornost je upoutána nějakým jevem, rysem, nápadností jednání apod., pozorování je bezděčné, náhodné, nepodléhá žádným pravidlům, není vymezen předmět pozorování. • Pozorování zaměřené (systematické, kontrolované)- je omezeno a řízeno přesně daným schématem, plánem, programem. Pozornost je soustředěna na výskyt jednotlivých hledisek a neregistrujeme údaje, které nejsou podstatné pro náš pozorovací účel.

9. Pozorování Předpoklady správného pozorování z hlediska osoby pozorovatele: • Zdravé a účinné smyslové orgány • Schopnost koncentrace pozornosti • Schopnost konat přesné odhady bez užití zvláštních nástrojů • Oproštěnost od různých patických stavů • Schopnost pozorovatele vnímat přesně • Oproštěnost od předsudků, zaujatosti a od návyků interpretace • Konání bezprostředních a přesných záznamů

10. Pozorování Systematické pozorování • Užívá se často pro výzkum učení a vyučování Je nutné: • Vymezit úkoly pozorování (co má pozorovatel sledovat a zachycovat) • Připravit pomůcky pozorování: speciální záznamový arch, kde se v jednotlivých rubrikách nebo smluvenými značkami zachycují sledované projevy učitele a žáků • Pro zmenšení subjektivity: několik pozorovatelů Videozáznam, audiozáznam

11. Experiment • V experimentálním výzkumu záměrně a plánovitě zasahujeme do zkoumaného dění, abychom jej mohli lépe poznat. • Vyvoláme nebo měníme jednu podmínku, ostatní zachováme neměnné. Sledujeme pak změny v projevech zkoumaných osob v závislosti na změnách podmínky. • To nám umožňuje zjišťovat zejména příčinné vztahy, působení jednotlivých podmínek a tak dosáhnout hlubšího poznání. • Experiment umožňuje ověřovat hypotézy a budovat teorie.

12. Experiment • Laboratorní (může lépe kontrolovat podmínky a přesněji registrovat projevy zkoumaných osob) • V přirozených podmínkách ( v ped. psychologii zejména experimentální vyučování nebo výchova)= v jedné skupině užijeme jedné metody vyučování či výchovy, zpravidla metody nové, jejíž účinky chceme ověřit (= skupina experimentální). Ve druhé skupině užijeme metody tradiční. (=skupina kontrolní či srovnávací). Srovnáváme průběh a výsledky obou skupin. • Experiment v přirozených podmínkách může sloužit diagnostickým účelům v praxi.

13. Rozbor slovních projevů • Slovní projevy získáváme: v rozhovoru, dotazníku, psaných textech (slohové úlohy, literární pokusy, ale i v průběhu pozorování a experimentu). • Rozhovor: diagnostický, terapeutický, anamnestický, výzkumný, poradenský, výběrový. • Diagnostické interview: neřízené - respondent má volnost ve výběru témat, rozhovor není předem programován. • Řízené: examinátor zaměřeným a organizovaným způsobem získává informace o zkoumané osobě.

14. Řízený rozhovor • Standardizovaný rozhovor: postupuje přesně podle předem vypracovaného schématu, rozhovor se musí dotknout určitého počtu otázek, které předkládáme ve stejném sledu i formě. • Částečně standardizovaný rozhovor: záměr a cíl rozhovoru je pevně stanoven, uvolňuje se taktika jeho vedení, není nutné dodržovat pořadí a formulaci otázek, je nezbytné dotknout se všech předem stanovených oblastí. • Volný rozhovor: směřuje ke konkrétnímu cíli, cesty a prostředky k jeho dosažení nejsou předem stanoveny.

15. Fáze rozhovoru • Úvodní (navázání kontaktu) - vytvoření atmosféry, pomáhající odstranit nedůvěru a trému, naladění na respondentovu úroveň • Jádro rozhovoru (získání maxima diagnostických informací) a) od obecného ke konkrétnímu b) vychází z jednotlivostí a postupně vede k obecným výpovědím c) diagnosticky relevantní otázky se prokládají více položkami, které nemají emocionální náboj, na které respondent odpovídá bez rozpaků nebo obranných mechanismů • Závěr rozhovoru: uvolnění tenze, jde o to, aby respondent neodcházel s pocitem, že z něj byli informace tahány, případně aby byl naladěn k další spolupráci

16. Technika kladení otázek Typy otázek: • a) přímé (ano/ne) – ptáme se přímo (Utrácíte zbytečně a často?) • b) nepřímé (nedirektivní) – ptáme se opisem, k jádru věci se přibližujeme oklikou (Máte dojem, že někdy neodoláte a koupíte si sice pěknou, ale nepotřebnou věc?) • c) projektivní – vycházíme z principu identifikace respondenta s jinými lidmi, do nichž projikují své postoje, názory apod. (Co soudíte o lidech, kteří něco koupí a neuvažují o tom, jestli věc potřebují?)

17. Dotazníky • Psychodiagnostické metody založené na subjektivní výpovědi osoby o jejích vlastnostech, citech, postojích, názorech, zájmech, způsobu reagování, znalostech atd. Jejich konstrukce vychází z principu introspekce, probandovy odpovědi jsou závislé na jeho vnitřních poznatcích. • Dotazníky jsou formulovány jako otázky, na které klient odpovídá ano/ne případně nevím. • Inventáře mají formu oznamovací věty, tedy výpovědi, se kterou vyšetřovaná osoba buď souhlasí nebo nesouhlasí.

18. Anamnéza • Zjišťování údajů z minulosti jedince, které mají význam pro poznání osobnosti. Jejím cílem je získání a kategorizace relevantních údajů z minulosti, které pomáhají vysvětlit současný stav. • a) autoanamnéza (subjektivní anamnéza)– zdrojem informací je subjekt sám • b) heteroanamnéza (objektivní anamnéza)- informace podávají jiní lidé, většinou příbuzní, spolupracovníci, známí, případně čerpáme z různých záznamů a zpráv

19. Rozbor výsledků činnosti • Podle vypracování úlohy se usuzuje na žákovy schopnosti a dovednosti, ale i na jeho zájem či nezájem o obor, na jeho svědomitost, vytrvalost. Podobně se postupuje při rozboru výsledků zájmové činnosti, uměleckých děl, technických vynálezů apod. • Stejný produkt může být u různých osob výsledkem různých psychických vlastností, procesů, stavů, a také jiných vnějších podmínek.

20. Posuzování (rating) měření • Užívá se při zpracování údajů získaných různými psychologickými metodami, ve zjednodušené podobě je znám jako školní klasifikace. Učitel vychází ze svých záznamů o jednotlivých výkonech žáka (známky z písemných prací i ústního zkoušení) i z celkového nepsaného obrazu o žákovi. Tyto údaje srovnává s klasifikační stupnicí, s výkony druhých žáků i výkonem téhož žáka v nedávné minulosti. • Výsledkem je posouzení, klasifikování žáka jedním z pěti stupňů. • Podobně se posuzují i nejrůznější znaky chování a psychické vlastnosti. Posuzujeme údaje získané pozorováním, přirozeným experimentem, rozborem výsledků činnosti aj. Záleží na posuzovací stupnici. Užívá se stupnic o třech, pěti, šesti nebo sedmi stupních.

21. Standardizované psychodiagnostické metody • Především testy a osobnostní dotazníky • Standardizace=jsou přesně určeny úkoly předkládané zkoumané osobě a také způsob jejich předkládání,instrukce, vysvětlení, popřípadě způsob a míra pomoci. Přesně je také určen způsob zpracování a hodnocení výsledků. Výsledky z vyšetření jednotlivé osoby srovnáváme s výsledky druhých osob, s normami, které byli zjištěny statistickým zpracováním výsledků velkého počtu osob při standardizaci před zavedením testu do praxe. • Mnoho záleží na standardizaci, přizpůsobení zahraniční metody domácím sociokulturním podmínkám, na způsobu administrování, na vyhodnocení a interpretaci výsledků • vyhrazeny odborným psychologům

22. Projektivní techniky • Vycházejí z předpokladu, že člověk promítá, projikuje své vnitřní procesy, fantazie i potlačené motivy do předložených mnohoznačných podnětů, takže tyto techniky mohou vést ke zjištění i nevědomých momentů. • Např. Rorschachův test (tabule s inkoustovými skvrnami), TAT (tematicko apercepční test – se předkládají tématické obrázky, zkoumaná osoba má vyprávět ke každému obrázku příběh. U dětí např. kresba rodiny, kresba začarované rodiny (členové rodiny zvířata), doplňování nedokončených vět atd.

23. Kombinování metod • V psychologickém výzkumu zpravidla kombinujeme několik psychologických metod. Při syntéze údajů o zkoumané osobě (nebo skupině osob) probíhá interpretace, vysvětlení dat. • Interpretace je vždy neúplná, více nebo méně hypotetická, pravděpodobnostní.

24. Specifické charakteristiky pedagogicko-psychologické diagnostiky • Centrálním předmětem je žák, vychovávaný jako jedinec v pedagogické situaci, v interakci s výchovnými a ve výchovné situaci působícími činiteli.Předmětem může být i jednotlivá výchovná skupina, popř. i výchovná instituce jako sociální útvar a také jednotliví učitelé a vychovatelé jako výchovní činitelé. • Subjektem, uskutečňovatelem pedagogicko psychologické diagnostiky je nejčastěji učitel, třídní učitel, výchovný poradce, v komplikovaných případech poradenský případně školní psycholog.

25. Specifické charakteristiky pedagogicko-psychologické diagnostiky • Účel, cíl poznávání bývá souborně definován jako optimalizace rozvoje jednotlivého žáka čí konkrétní výchovné skupiny. Jde o hledání psychologických potencialit osobnosti i rezerv v působení prostředí a ve výchovných postupech. • V pedagogickém procesu jde o žáka, jehož základní činností je řízené učení zacílené na rozvoj osobnosti a dispozic a ne na předmětné výsledky činnosti jako např. u práce. Je nutné vycházet z modelu osobnosti v pedagogické situaci • v ped.psych. diagnostice převažují metodologická východiska a metody spojené s psychologickou diagnostikou , v učitelské variantě je důležité využít pedagogických metod a výsledků pedagogické diagnostiky • Vedle pedagogické psychologie navazuje pedagogicko-psychologická diagnostika na pedagogiku a didaktiku (metodiky) jednotlivých předmětů a částečně se s nimi překrývá

26. Diagnostika školní zdatnosti žáka • Prospěch • Stabilita prospěchu v čase • Klasifikační průměr a vývoj prospěchu • Úroveň a struktura žákových školních výkonů jako diagnostický údaj o úrovni a struktuře zdatnosti žáka • Didaktický test jako nástroj ped. psych.dg • Diagnostika rozumových schopností • Diagnostika pamětních složek • Diagnostika kognitivních složek • Diagnostika motivační složky školní zdatnosti žáka • Diagnostika motivačního zaměření a struktury zájmů

27. Diagnostika individuálních zvláštností sociability a morálního rozvoje žáka prostřednictvím analýzy jeho sociálních vztahů • Sociabilita, morální vyspělost, sociální, interindividuální vztahy • Morální vývoj jedince a jeho sociabilita • Sociometrický ratingový dotazník • Sociálně motivační dispozice • Sociálně emotivní dispozice • Sociálně kognitivní dispozice • Sociálně hodnotící dispozice

28. Didaktické testy • Jsou určeny pro diagnostikování žákovského pojetí učiva • Nejznámější testové úlohy – s výběrem odpovědi (nejsou citlivé na žákovu individuální strukturu poznatků, zjišťují spíše jednotlivé poznatky než jejich síť) • Dvoustupňové didaktické test: žák volí odpověď ve dvou krocích nejprve zvolí odpověď, kterou považuje za správnou, při druhém kroku vybírá z několika argumentů, jimiž se dá předchozí volba zdůvodnit • Př: biologie Který plyn využívají zelené rostliny ve velkém množství za nepřítomnosti světla, tj. za tmy? • 1. CO2– oxid uhličitý • 2. O2 – kyslík • Svou odpověď zdůvodni tím, že tento plyn je rostlinami využíván: • A) pří fotosyntéze, která probíhá neustále • B) při fotosyntéze pouze za nepřítomnosti světla, tj. za tmy • C) k respiraci, jež probíhá za nepřítomnosti světla, tj. za tmy • D) k respiraci, která probíhá neustále • E) jiný důvod