Lichenologie 8

1. Lichenologie 8 Fylogeneze – Lišejníky: heterogenní skupina – Různé přístupy v taxonomickém výzkumu

2. Licheomphalia hudsoniana Agaricales Bazidiolišejníky Dictyonema pavonia Agaricales Multiclavula mucida Gomphales

3. Ascomycota Fylogeneze askomycetů; zeleně jsou vyznačeny větve obsahující lišejníky – toto schéma je ale velmi zjednodušené, menší třídy nejsou znázorněny Sordariomycetes Arthoniomycetes Dothideomycetes PEZIZOMYCOTINA Eurotiomycetes Leotiomycetes Pezizomycetes SACCHAROMYCOTINA TAPHRINOMYCOTINA

4. Sordariomycetes parazitická / saprofytická Nectria cinnabarina je vidět pohlavní i nepohlavní stádium • Bez lichenizovaných hub • Většinou jsou to paraziti • Je tu i několik lichenikolních hub nepojmenovaná Pronectria přerůstající pavučinovitou stélkou různé lišejníky na zdech Pražského Vyšehradu lichenikolní Pronectria xanthoriae na stélce a apothéciích Xanthoria parietina

5. Arthoniomycetes • Převážně lišejníky; jednoduché – korovité, ale i • komplexní s keříčkovitými stélkami • V některých skupinách jsou i saprofyti • lichenikolní houby – nejspíše jde často o • sekundární ztrátu lichenizace ztráta lichenizace u některých druhů Arthonia vedla parazitickému životu na liných lišejnících rod Melaspilea obsahuje druhy lichenizované i (sekundárně) nelichenizované - saprofyty. Některé druhy pravděpodobně mohou mít podobu lichenizovanou i nelichenizovanou (podobně jako dvojice Conotrema – Stictis)

6. Dothideomycetes parazit rostlin Pleospora ukázka plodnice – „pseudothecium“ vzniklé askolokulárním vývojem • Většinou jsou to asi paraziti • Je tu i několik lichenikolních hub • Jejich specialita je askolokulární vývoj • plodnic; vřecka se vmezeřují do • „předpřipravené“ hmoty plodnice. • Zatím jsou známy jen dva lišejníky • z této skupiny Lichenikolní Lichenostigma svandae na šupinkách lišejníku rodu Acarospora

7. Eurotiomycetes • Většinou jsou to paraziti a saprofyti • a vypadají velmi různě • Je tu i řada lichenikolních hub • Je tu i mnoho lišejníků (o tom později) saprofytické Mycocalicium; přesto, že to není lišejník, tento rod byl často studován lichenology lichenikolní Sphinctrina turbinata na Pertusaria lichenikolní Chaenothecopsis nana na šupině dutohlávky

8. Většinou jsou to lišejníky (o tom později) • Jiné životní strategie jsou vzácné (např. • lichenikolní houby nebo saprofyti) Lecanoromycetes saprofytický Stictis (vzpomeňte na příběh o lichenizované Conotrema a jejím nelichenizovaným protějšku...)

9. Leotiomycetes • Většinou jsou to paraziti a saprofyti • a vypadají velmi různě • Je tu i několik drobných lišejníků • Jsou tu i lichenikolní houby Leotia lubrica - saprofyt Lachnum sp. - saprofyt Erysiphe sp. - parazit

10. Pezizomycetes • Jsou to často velké makroskopické houby • Většinou jsou to saprofyti • ale mohou být i mykorhizní (např. někteří smrži) • lišejníky ani lichenikolní houby tu nenajdeme Morchela sp. - smrž Tuber sp. – lanýž (mykorhizní) Peziza - saprofyt

11. Askolišejníky Červené šipky naznačují, kde všude jsou lichenizované houby Sordariomycetes Arthoniomycetes Dothideomycetes PEZIZOMYCOTINA Eurotiomycetes Lecanoromycetes Lichinomycetes Leotiomycetes Pezizomycetes SACCHAROMYCOTINA TAPHRINOMYCOTINA

12. Askolišejníky z Dothideomycetes jsou dva, sterilní, a jejich umístění v Dothideomycetes je známo jen pár let... Oba lišejníky jsou vlastně melanizované hyfy které obalují volně žijící vlákna Trentepohlia na stinných skalách. Cystocoleus ebenus Racodium rupestre Oba druhy vypadají velmi podobně, liší se mikroskopicky, uspořádáním hyf oplétajících fotobionta. Oba mykobionti (lišejníky) jsou si příbuzné, ovšem ne zcela blízce.

13. Askolišejníky z Leotiomycetes Vezdaea – rod nepatrných efemerních lišejníků; často je najdeme na všemožných antropogenních stanovištích (vzpomeňte na jejich životní cyklus) Čeleď Thelocarpaceae (obrázky dole) se vyznačuje polysporickými vřeckami Sarcosagium – podobné jako Thelocarpon, ale plodnice s růžovým pigmentem - drobný druh, často i na antropogenních stanovištích Thelocarpon – drobné efemerní lišejníky, často s plodnicemi nápadně žlutými (deriváty pulvinové kyseliny) - ne všechny druhy jsou lichenizované

14. Některé druhy mají více než osm spor ve vřeckách Lichinella myriospora – korovitý lišejník Askolišejníky z Lichinomycetes Malá izolovaná skupina v rámci askomykot Jsou to vždy lišejníky se sinicemi Většina zástupců má rádo suché kontinentální klima Lichina pygmaea – nápadné keříčky až několik cm v průměru najdete na mořských březích Peccania

15. Askolišejníky z Arthoniomycetes rod Roccella má velké keříčkovité stélky; zástupci jsou vázáni na přímořské skály Mají Trentepohlia jako fotobionta, vzácněji jiné zelené řasy. Je to skupina velmi různorodá...  Chrysothrix chlorina – má leprózní korovitou stélku a plodnice nejsou známé; u nás častý na skalách v údolích řek

16. Askolišejníky z Eurotiomycetes Mnohé lišejníky s peritécii (pyrenokarpní lišejníky); s jednoduchou korovitou stélkou; často nenápadné druhy. Druhově početná je zejména čeleď Verrucariaceae Verrucaria maura – lišejník mořských břehů spousta dalších Verrucariaceae vypadá podobně Pyrenula nitida – u nás často ve vlhkých lesích na hladké kůře

17. Askolišejníky z Lecanoromycetes Acarosporomycetidae • Malá skupina na bázi Lecanoromycetes. • polysporická vřecka • saxikolní lišejníky • sem patří naprostá většina druhů • skupina velice různorodá  Ostropomycetidae Neskutečně různorodá skupina...  Lecanora muralis – příklad Lecanoromycetes, který se snadno naučíte, neboť je hojný u VŠ kolejí v ČB Lecanoromycetidae V podstatě většina lišejníků kolem nás

18. Acarosporomycetidae Pleopsidiumflavum má laločnatou stélku, podobně jako Lecanora muralis na předešlém slidu. - nejkomplexnější typ stélky u Acarosporomycetidae Acarospora smaragdula – tak takhle podobně vypadá mnoho dalších zástupců Polysporina symplex – příklad zástupce s velmi redukovanou, endolitickou stélkou

19. Ostropomycetidae malohubky Dibaeis (dole) a Baeomyces (vpravo) si jsou velmi podobné, ale patří do vzdálených čeledí Thelenella muscorum dokazuje, že některé Ostropomycetidae mohou mít uzavřené plodnice, peritécia Gyalecta ulmi a další příbuzné druhy jsou indikátory zachovalých lesních porostů

20. Směs drobných lišejníků: Lecanora dispersa – Lecanorales Candelariella aurella – Candelariales Caloplaca crenulatella – Teloschistales etc. Lecanoromycetidae Peltigera praetextata – velký lišejník se sinicí (cyanolišejník) - Peltigerales Leptogium polycarpum – drobnější cyanolišejník - Peltigerales Anaptychia ciliaris – velký lišejník se zelenou řasou - Teloschistales

21. Systémy založené na podobnosti stélek SELHALY. Například ty, které sdružovaly lišejníky s komplexními (např. keříčkovitými) stélkami do jedné skupiny. Tu je příklad na různých cyanolišejnících: Komplexita stélek Massalongiaceae Pannariaceae

22. Lecanoromycetidae Výskyt velmi podobných keříčkovitých stélek ve stromě Peltigerales ukazují červené šipky

23. Leprózní lišejníky Lišejníky, které mají leprózní stélku a není u nich známé pohlavní rozmnožování (tvorba plodnic), byly často sdružovány. Skutečnost je ale jiná... Chrysothrix - Arthoniales Lecanora expallens – Lecanorales, Lecanoraceae Lepraria - Lecanorales, Stereocaulaceae Caloplaca crysodeta - Teloschistales

24. Parmelia 1803 Pleurosticta 1931 Hypotrachyna 1974 Xanthoparmelia 1974 Parmelina 1974 Neofuscelia 1978 Punctelia 1982 Melanelia 1978 Flavopunctelia 1984 Flavoparmelia 1986 Melanelixia 2004 Systematika lišejníků závisí (trochu) na lidech, kteří ji dělají Parmelia s. lat. byl obrovský rod, který je v současnosti rozdělen do mnoha drobných růdkú a rodečků. Parmelia s. lat. touto skupinou se zabívají typičtí „spliteři“

25. Systematika lišejníků závisí (trochu) na lidech, kteří ji dělají Caloplaca zůstala dodnes obrovským rodem i přes snahy některých lumperů jej rozdělit Caloplaca s. lat. touto skupinou se zabívají typičtí „lumpeři“ Caloplaca 1860 Gasparrinia 1848 Callopisma 1848 Blastenia 1852 Gyalolechia 1852 Pyrenodesmia 1853 Xanthocarpia 1853 Leproplaca 1888 Meroplacis 1909 Triophthalmidium 1933 Huea 1938