462

1. 1. Jednoho je třeba, Pane! | Jen to jedno znáti chcem; | ostatní v své kráse plané | je jen, zdání těžkým jhem: | nech v srdci je osten, jenž bodá a hlodá, | a toho tu není, co útěchy dodá. | Jen dáš-li to jedno, v čem všecko lze mít, | pak ve všem tím jedním chcem blaženi být.

2. 2. Maria jak vyvolila | dobrou stránku, s pokorou | když se tiše posadila | Ježíšových u nohou: | a srdce jí hořelo v jediné touze, | co Ježíš jí praví, to slyšeti pouze, | tak všecko jen hledajíc u Ježíše, | v něm Jediném za věno přijala vše.

3. 3. V tobě plnost svrchovaná | moudrosti vší skryta jest, | úzká cesta tvá i brána, | rač jen vůli moji vést! | Kde prostost i pokora sama má vládu, | až vejdu tam, k nebeské moudrosti hradu, | té moudrosti, jejíž je nejvyšší řád: | jen Ježíše milovat moci a znát!

4. 4. Proto, Ježíši náš drahý, | jedinýa vším jsi nám. | Naše srdce zkus i snahy, | zdání liché vyhlaď sám! | Viz, jdeme-li cestou snad odpornou tobě | a cestou svou věčnou nás veď, Pane, k sobě! | Ni bolest, ni smrt již nás nepolekej! | Jen Ježíše získat! to jedno nám dej!