1 / 223

EKONOMIE

EKONOMIE. Ing. Mgr. Radim Bačuvčík, Ph.D. U44-209 bacuvcik@fmk.utb.cz www.bacuvcik.com. Náplň přednášek. 1. Úvod do ekonomie, ekonomie jako věda 2. Ekonomické názory starověkých a středověkých myslitelů Trh a tržní mechanismus 3. Merkantilismus (Thomas Mun, William Petty)

deva
Download Presentation

EKONOMIE

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. EKONOMIE Ing. Mgr. Radim Bačuvčík, Ph.D. U44-209 bacuvcik@fmk.utb.cz www.bacuvcik.com

  2. Náplň přednášek 1. Úvod do ekonomie, ekonomie jako věda 2. Ekonomické názory starověkých a středověkých myslitelů Trh a tržní mechanismus 3. Merkantilismus (Thomas Mun, William Petty) Platební a obchodní bilance 4. Filozofové přirozených zákonů a fyziokraté (John Locke, David Hume) Inflace a její měření 5. Klasická politická ekonomie (Adam Smith, David Ricardo, J. S. Mill) Směna a bohatství 6. Francouzský socialismus (Henry de Saint-Simon) 7. Karl Marx Klasifikace ekonomických systémů 8. Marginalistická revoluce - Lausanská, Cambridgeská a Rakouská škola Teorie mezního užitku, Teorie zaměstnanosti, Teorie peněz, Hospodářský cyklus 9. Keynesiánství (John Maynard Keynes) Nezaměstnanost, Domácí produkt 10. Chicagská škola (Milton Friedman) Bankovní soustava, tvorba peněz, monetární politika

  3. Ekonomie jako věda

  4. Co je ekonomie? Faktem je, že ekonomie je ve své podstatě pavěda (podobně jako třeba jazykověda). Stejně jako mluvená řeč, reálná ekonomika se vyvíjí interakcí obrovského množství lidí a střetem jejich různorodých zájmů do nichž zasahuje nezanedbatelným vlivem i příroda, které nejdou popsat jednoduchou formulkou, podle níž by se dal jednoznačně určit budoucí vývoj (natožpak ten vývoj dokonce řídit). Samotný fakt, že v ekonomické "vědě" existují spousty, někdy se i navzájem zcela popírajících teorií, je jednoznačným důkazem, že ekonomie je astronomicky vzdálená nějaké exaktní vědě. Na rozdíl od jazykovědců, kteří jsou celkem neškodní, ale ekonomové svou sebevědomou a zpupnou snahou řídit ekonomiku velmi často hodně škodí mnoha lidem. DrNo, diskuze na idnes.cz

  5. Ekonomie jako věda ekonomika ekonomie - věda studující tyto prvky a vazby (hospodářský koloběh) - hospodářství - systém ekonomických prvků a vazeb mezi nimi - věda o hospodářské činnosti - směna výrobních faktorů a finální produkce - věda o tom, jak se člověk rozhoduje v ekonomických situacích (homo economicus) Xenofon, žák Sokratův (430 - 350 př. n. l.): Oikonomikos

  6. Hospodářství firmy produkty výrobní faktory domácnosti veřejný sektor neziskový sektor sektor domácností komerční sektor

  7. Ekonomická věda Klasifikace věd: živá příroda přírodní biologie, botanika, zoologie neživá příroda Vědy fyzika, chemie duchovědné teologie, estetika humanitní společenskovědné sociologie, ekonomie Vědy nomotetické (zkoumající zákonitosti) a idiografické (popisující jedinečné skutečnosti - historicky zaměřené) Vědy empiricko-popisné, teoreticko-syntetizující a matematizující

  8. Ekonomie není věda exaktní - k ověření hypotéz nelze v hospodářství provádět experimenty - ekonomické situace jsou jedinečné, neopakují se - v každé ekonomické situaci působí spousta okolních faktorů, mnohé jsou neuvědomované nebo přesně nepopsatelné - ekonomické teorie popisují abstraktní situace (např. vztah dvou faktorů - ceteris paribus) - ekonomické teorie mohou popsat určitou situaci, nemohou ji samy o sobě vyřešit Ekonomie je věda politická - ekonomie se zabývá jevy, které mají velký dopad na životy lidí (jejich blahobyt - inflace, nezaměstnanost) - ovlivňování těchto jevů je otázkou politickou (a jejich stav je otázkou kariéry politiků a jejich zvolení či nezvolení)

  9. Laické a odborné ekonomické myšlení Homo economicus Ekonomická věda - zkoumá ekonomické procesy a formuluje teorie - maximalizuje výnosy a minimalizuje náklady - ekonomické myšlení není jednotné - pluralita paradigmat (např. neoklasická a keynesiánská ekonomie) - hledá ekonomicky optimální varianty - porovnává nabídku a poptávku - každý ekonomický model (myšlenkový systém je pouze abstrakcí) - používá „selský rozum“ - v ekonomické realitě neexistuje jediné správné řešení

  10. Definice ekonomické vědy 1. Ekonomie jako věda o bohatství - v čem spočívá bohatství národa? (merkantilisté: zásoba drahých kovů, aktivní bilance zahraničního obchodu; Adam Smith: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů) 2. Ekonomie jako věda o základech společenských vztahů - Karl Marx - povaha základních společenských vztahů je ekonomická - jak lidé vyrábějí, spotřebovávají, směňují a organizují rozdělování 3. Ekonomie jako věda o směně a volbě - zdroje jsou omezené, zatímco potřeby a přání jsou neomezené - zdroje je třeba alokovat tak, aby docházelo k maximalizaci užitku

  11. Definice ekonomické vědy „Ekonomie zkoumá, jak společnosti rozhodují o využití výrobních zdrojů, které mají alternativní užití, k výrobě různých komodit a jak rozhodují o jejich rozdělení mezi různé skupiny“ P. Samuelson, W. Nordhaus: Ekonomie, Praha: Svoboda, 1991, str. 13

  12. Charakteristiky ekonomické vědy - zkoumá a popisuje reálné hospodářské jevy, vytváří ekonomické teorie Pozitivní ekonomie Normativní ekonomie - na základně pozitivních teorií dává doporučení jednotlivcům a skupinám, jak se chovat - realizace názorů ekonoma není výsledkem vědecké analýzy

  13. Charakteristiky ekonomické vědy - zkoumá obecné jevy a její závěry mají univerzální platnost (např. vztah inflace a nezaměstnanosti) Čistá ekonomie Aplikovaná ekonomie - řeší konkrétní problémy ekonomické praxe - např. vliv investičních pobídek pro zahraniční investory, vliv konkrétních opatření politiky zaměstnanosti, specifika řízení ekonomického rozvoje třetího světa atd.

  14. Charakteristiky ekonomické vědy - zkoumá ekonomické jevy z pohledu prvků hospodářství - domácností a jednotlivců; zkoumá svět abstrahovaných, ideálních jevů Mikroekonomie Makroekonomie - zkoumá ekonomické jevy z hlediska hospodářství jako celku, používá agregované veličiny; zkoumá svět skutečných jevů Hospodářství jako celek je možno plně pochopit pouze syntézou obou pohledů

  15. Základní problémy ekonomické vědy v dějinách ekonomického myšlení Hodnota a cena - čím je určena hodnota statků a jaký to má vztah k ceně Uspokojování potřeb a růst bohatství - výrobní faktory a jejich využívání - co, jak a pro koho vyrábět Peníze (jejich povaha) a úrok - co vyjadřují peníze a jak je možné s nimi obchodovat Svoboda volby vs. regulace ekonomiky - přerozdělování, zajištění veřejných statků Zlo, dobro, sobeckost, altruismus - existuje ekonomie dobra a zla? Vyplácí se dobro, nebo je dobro mimo ekonomický kalkul? Je lidstvu vrozena sobeckost? A lze ji ospravedlnit, má-li za následek obecné dobro?

  16. Starořečtí filozofové a scholastikové • ekonomické myšlenky starých filozofů jsou součástí jejich filozofie nebo etiky - hledání lidských a společenských hodnot • hodnotící soudy o tom, jak by ekonomické uspořádání mělo vypadat - souvislost s politikou, morálkou, společenským uspořádáním - nejde o analýzu, ale ideje • hédonistický princip (Epikuros - člověk maximalizuje individuální blaho - maximalizuje slasti a minimalizuje strasti - na pozadí koncepce člověka ekonomického) xprincip obecného blaha (lidé jsou ve svých potřebách stejní a je třeba autority, která pro ně zajistí obecné blaho - stát - např. Platón)

  17. Střet filozofie stoiků a hédonistů • Spor: Vyplácí se dobro? Přináší nám dobré skutky nějakou protihodnotu? Vyrovnává se vysílané a přijímané dobro? • Stoikové: dobro (=dodržení pravidel) a příjemnost (=subjektivní užitek) spolu nesouvisejí. Člověk má konat dobro (čili posuzuje se jen to, zda dodrží pravidla) a neohlížet se na to, zda mu to přinese užitek - výsledek je věcí Osudu. Pokud by se člověk zachoval nemorálně a přineslo by mu to užitek, nemohl by z toho mít uspokojení. • Hédonisté (zejména Epikuros): dobro a pravidla nejsou exogenně dány. Dobrota spočívá v důsledku skutku - tedy v užitku (subjektivního - zdrojem je tedy sobeckost a prostředkem vypočítavost - což platí obecně snad mimo přátelství). Dobré (tedy morální) je to, co zvýší užitek - tělesný i intelektuální

  18. Střet filozofie stoiků a hédonistů • Analýzu této polarity v antické filozofii podává Adam Smith ve svém díle Theory of Moral Sentiments • Vidí v tom klíčový rozpor antické filozofie i soudobých ekonomických přístupů - na jedné straně omezenost pravidly (např. rozpočtem) a na druhé egoismus jako hnací motor člověka ekonomického • Smith sám se ve svém díle považoval za stoika a obdivoval, jak se tento směr dokázal osvobodit od „užitku“ • Dnes je naopak Smith považován za zakladatele klasické ekonomie, která za své ústřední téma bere maximalizaci subjektivního užitku, která povede i k maximalizaci obecného blaha (neviditelná ruka trhu) • Maximalizace užitku - utilitarismus - J.S.Mill - matematizace hédonismu do teorie nabídky a poptávky

  19. Platón (427 - 347 př. n. l.) • Názory na podobu společnosti ve spisu Republika (370 př. n. l) • Utopická představa ideálního státu • Ideální stát = 3 společenské vrstvy - vládci (politici), vojáci, pracující lidé (rolníci a řemeslníci); dvě horní třídy nemají mít soukromé vlastnictví - bohatství korumpuje • Proti demokracii - ta vede k narůstání majetkových rozdílů a ústí v tyranii - vládu populárního jedince, který si koupí nebo získá oblibu lidí • Oligarchická vláda „přirozených“ kast měla být zárukou stability a pořádku; tyto třídy jsou dány především dědičně (lepší rodiny)

  20. Platón (427 - 347 př. n. l.) • Přirozená dělba práce - mezi lidmi jsou přirozené rozdíly, každý má nadání k jiným činnostem a také k jinému postavení • Kartalistické pojetí peněz - peníze nejsou zboží, ale pouhý symbol stvořený a garantovaný státem - je jedno, z čeho jsou vyrobeny • jeho představa ideálního systému je v podstatě komunistická: vládci a vojáci se nemají ženit a vychovávat děti (ty jsou svěřeny instituci), nemají majetek, který má pouze nejnižší vrstva (podobně Orwell: 1984), žijí komunitárně, jsou si rovni

  21. Aristotelés (384 - 322 př.n.l) • Ekonomické názory v dílech Politika a Etika Nikomachova - témata ekonomických úvah: stát a vlastnictví, směna a ceny, peníze a úrok • Platónovu utopii vrací k reálnějším tématům, neodmítal princip obecného blaha, byl ale příznivce demokracie a soukromého vlastnictví • soukromé vlastnictví může nabývat přirozených i nepřirozených forem - přirozené slouží hospodáři, aby sobě a své rodině zajistil živobytí (zemědělci); nepřirozené vede k hromadění peněžního bohatství (obchodníci) • rozlišuje ekonomiku (cílem je výroba zboží, především zemědělství) a chrematistiku (peněžní zisky, obchodníci)

  22. Aristotelés (384 - 322 př.n.l) • Jako první formuloval princip ekvivalence směny - to, co se směňuje, musí být v nějakém ohledu stejné - nemůže to ale být užitečnost (pak by směna neměla smysl), ale objektivně-nákladově chápaná hodnota • „Spravedlivá cena“ - směna má být spravedlivá, určená na trhu bez jakéhokoliv nátlaku, nicméně je spravedlivá v rovině morální, vyhovující etickým normám společnosti - předpokládá tedy, že zboží má jakousi „vnitřní hodnotu“

  23. Aristotelés (384 - 322 př.n.l) • Peníze usnadňují směnu, ale neuchovávají hodnotu - proto nemá smysl požadovat úrok za jejich půjčení • Přirozené a nepřirozené používání peněz - půjčování peněz na úrok (=lichva) je morálně odsouzeníhodné, protože směna má být ekvivalentní (peníze jsou sterilní - nemůžou se zvětšovat) - zákon by měl lichvu zakázat • Nerozlišuje peníze a kapitál (není sterilní, ale produktivní) - tehdejší společnost nebyla kapitalistická, ale agrární - převažovali drobní rolníci a řemeslníci, kteří si půjčovali v době neúrody, aby mohli přežít, když to nemohli splatit, byli prodání do otroctví

  24. Středověcí scholastikové • Jediní filosofové své doby, jejichž morální filozofie (zájem o etické hodnoty) obsahovala ekonomické úvahy • Cítili se být spíše členy církve, než národa • Ekonomické myšlení směsí aristotelovské filosofie a křesťanské etiky

  25. Tomáš Akvinský (1225 - 1274) • Největší středověký katolický filosof, ovlivněný Aristotelem • Summa Theologica (okolo 1270) - liberální názory na stát • Moc vládce pochází od lidu a je určena pro lid (myšlenka kontrastuje s pozdějšími názory merkantilistů a připomíná liberály 18. století). • Nejvyšším cílem státu je obecní blaho - zejména ochrana spravedlnosti a vlastnictví • Soukromé vlastnictví podporuje dobrou péči o majetek a udržuje společenský řád a stabilitu

  26. Tomáš Akvinský (1225 - 1274) • Cena z morálního hlediska - je nemorální prodávat zboží za vyšší cenu, než je jeho hodnota (určená vyšší autoritou) - nikdo by neměl prodávat nic dráž, aby si pak žil nad poměry běžné v jeho společenské třídě • Bible: obchod je hříšná touha po obohacení (Ježíš: Snáze projde velbloud uchem jehly, nežli boháč vstoupí do království nebeského). Akvinský: obchod je užitečný, ale zisk nesmí tvořit víc než na běžné potřeby obchodníka. • Úrok je stále špatný, ale lze připustit odměnu za půjčování něčeho, co přináší užitek - např. pronájem hospodářství - hospodářství je plodné, peníze nikoliv, ty jsou sterilní - nevidí tedy analogii mezi statkem a penězi, za které se ten statek dá pořídit

  27. Pojetí úroku - srovnání • Starý zákon: pro Židy platí zákaz pobírání úroku od jejich bratrů - Židů. „Svému bratru nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro ani za pokrm ani za cokoli, co se půjčuje na úrok. Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat nesmíš, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, k čemu přiloží svou ruku na zemi, kterou jdeš obsadit.“ (Deuteronomium 23,20-21) Šlo především o sociální nástroj - kdo je v obtížích a musí si půjčit, nemá být zatížen úrokem; půjčování k investičním účelům bylo neznámé • Křesťané tento zákaz přebrali, dlouho bylo půjčování na úrok zakázáno a veřejně trestáno; bez něj to ovšem nejde, a tak křesťanské autority povolily (či přiřknuly) půjčování na úrok právě Židům (které považovaly za nečistý národ) - jedno z mála povolání, které mohli Židé ve středověku provozovat

  28. Pojetí práce - srovnání • Platón: manuální práce je vhodná jen pro otroky. Práce je sice nezbytná pro přežití, ale mají se jí věnovat jen nižší třídy - elita se má věnovat záležitostem duchovním - umění, filozofii, politice (ctěnou vlastností je zahálka, schólé, „prázdnění“). Podle Aristotela je práce dokonce „zkorumpovaná ztráta času, která lidem pouze ztěžuje cestu k pravé ctnosti“. • Jde vlastně o pojetí blízké dnešku - těžká práce přenechána strojům (starověcí otroci), lidé stále více vykonávají intelektuální činnosti. • Starý zákon považuje práci za poslání člověka, požehnání. „Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí (...) Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost (...) Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu (...) Lenocha usmrtí choutky, neboť jeho ruce odmítají práci.

  29. Trh a tržní mechanismus - místo střetávání nabídky a poptávky Trh Tržní mechanismus - proces střetávání se a vyrovnávání se prvků trhu - obsah trhu Prvky tržního mechanismu - tržní subjekty - nabídka - poptávka - tržní cena - tržní konkurence

  30. Nabídka a poptávka - rovnovážná cena N P cena zboží p q množství zboží - počet obchodovaných jednotek Tržní poptávka Tržní nabídka Tržní rovnováha

  31. Zákon klesající poptávky cena A - vyšší cena, menší poptávané množství p1 B - nižší cena, vyšší poptávané množství p2 q1 q2 počet - poptávka individuální, tržní, agregátní - poptávka a poptávané množství

  32. Nabídka cena p1 A - vyšší cena, vyšší nabízené množství B - nižší cena, nižší nabízené množství p2 q1 q2 počet - nabídka individuální, tržní, agregátní - nabídka a nabízené množství

  33. Merkantilisté a merkantilismus • první „buržoazní“ ekonomická teorie - jde spíše o soubor doktrín, ne o ucelený systém • Evropa v období počátku rozpadu feudalismu (16. století), hlavně v 17. a 18. století • doba vzniku centralizovaných národnostních států, kolonialismu, budování impérií - největší ohlas merkantilismu a Anglii a Francii • ekonomický nacionalismus - sledování národních zájmů - zvětšení národního bohatství - merkantilisté byli většinou státníci nebo obchodníci se zkušenostmi z obchodu • Mercator (lat.) = obchodník, Mercurius - římský bůh obchodu

  34. Merkantilismus • Doktrína obchodní bilance • obecné blaho není dáno štěstím lidí, ale silou monarchie (státní poklad musí růst rychleji než státní poklad ostatních) • peníze zvětšují národní bohatství - hlavním zdrojem růstu bohatství národa je zahraniční obchod - nejde ovšem o mezinárodní dělbu práce, ale o aktivní bilanci (vyveze se víc zboží, přijde víc peněz = drahých kovů) • mezinárodní obchod je „hra s nulovým součtem“ - celkové bohatství národů je dané a jen se přesouvá od jednoho k druhému - jeden vždy musí vydělat a druhý prodělat • metalistické chápání peněz - peníze uchovávají hodnotu

  35. Merkantilismus • Obchodní ochranářství a exportní monopoly • je potřeba dovážet levné suroviny (a potraviny) a vyvážet zboží s vysokou přidanou hodnotou - vývoz domácí práce, dovoz levných základních životních potřeb (>>> likvidace domácích zemědělců, podpora řemesel - vyšší přidaná hodnota) • zákaz vývozu surovin a peněz • vysoká dovozní cla, subvence na vývoz, exportní monopoly (britsko-holandská Východoindická společnost - koloniální obchod s Indií), navigační akta (Britská navigační akta - zákaz dopravy zboží na ostrovy na jiných než anglických lodích)

  36. Merkantilismus • Mzdy, populace a spotřeba • státní podpora a zakládání manufaktur - podpora výroby • vysoké mzdy překážkou exportu - zdražují tuzemské zboží a vyvolávají domácí spotřebu (co se spotřebuje, nevyveze se) • dětská práce jako levný zdroj pracovní síly i příprava budoucích výkonných a levných dělníků • podpora populačního růstu (vč. imigrace) - více výrobní síly (která ovšem pracuje za minimální mzdu pokrývající základní životní potřeby)

  37. Merkantilismus ve Francii • na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV • francouzské kolonie: Louisiana, Kanada, Indie, Indonésie • Jean-Baptiste Colbert (1619 - 1683) • - ekonom, právník a ministr financí • - autor mnoha občanských, trestních, obchodních a jiných nařízení, která přispěla k sjednocení zákonodárství ve Francii • - podpora vzniku obchodních společností pro styk se zámořím a kolonizaci Kanady a Lousiany • - 1666 založil Akademii věd • - francouzská varianta merkantilismu - colbertismus = zvýšení státních příjmů pomocí zakládání královských manufaktur, výroby a obchodování

  38. Merkantilismus v Anglii • Thomas Mun (1571 - 1641) • - ředitel Východoindické společnosti • - Pojednání o obchodu Anglie s východní Indií (1601) • - Bohatství Anglie ze zahraničního obchodu. - další ekonomické školy vesměs názory merkantilistů odmítly, ale např. John M. Keynes prohlásil, že merkantilismus působil blahodárně na ekonomický rozvoj, protože přísun peněz do hospodářství oživoval poptávku a stimuloval výrobu

  39. Platební bilance a obchodní bilance - platební bilance: platební transakce ekonomiky se zahraničím v daném období - platby do zahraničí a platby ze zahraničí - součásti platební bilance: běžný účet (jeho součástí je obchodní bilance), kapitálový účet, finanční účet a změna devizových rezerv - jeden z nejdůležitějších makroekonomických ukazatelů - prostřednictvím obchodní bilance vstupuje také do HDP

  40. Struktura platební bilance • Vychází z Příručky k sestavování platební bilance MMF • Běžný účet zachycuje toky zboží (vývoz a dovoz) a služeb (příjmy a výdaje z dopravních služeb, cestovního ruchu a ostatních obchodních a neobchodních služeb), výnosy z kapitálu, investic a práce (úroky, dividendy, reinvestované zisky, pracovní příjmy) ad. • Kapitálový účet tvoří převody kapitálového charakteru související s migrací obyvatelstva, promíjením dluhů, vlastnickými právy k fixním aktivům (např. investiční granty) a převody nevyrobených, nefinančních hmotných aktiv (např. půda - pozemky pro zastupitelské úřady) a nehmotných práv (patenty, licence, autorská práva) • Finanční účet zahrnuje transakce spojené se vznikem, zánikem a změnou vlastnictví finančních aktiv a pasiv vlády a soukromé sféry ve vztahu k zahraničí. Člení se na přímé investice (základní kapitál a ostatní kapitál), portfoliové investice majetkového a dluhového charakteru, finanční deriváty a ostatní investice. • Devizové rezervy představují zahraniční aktiva ČNB (vklady v zahraničních bankách, poskytnuté úvěry, zásoba zahraničních cenných papírů, zlata a valut, SDR, rezervní pozice u MMF), snadno mobilizovatelná především jako zdroj přímého financování platební nerovnováhy i nepřímé regulace prostřednictvím intervencí na devizovém trhu. • Chyby a opomenutí jsou dopočtovou položkou mezi výsledným saldem běžného, kapitálového a finančního účtu na jedné straně a změnou devizových rezerv na straně druhé, představují saldo neidentifikovaných toků v běžném, kapitálovém a finančním účtu.

  41. Struktura platební bilance Běžný účet Obchodní bilance zboží (+) Vývoz zboží (-) Dovoz zboží Bilance služeb (+)Příjmy ze služeb (doprava, cestovní ruch, ostatní) (-)Výdaje za služby (doprava, cestovní ruch, ostatní) Bilance důchodů a převodů (+)Důchody ze zahraničí (mzdy, úroky, dividendy) (-)Důchody do zahraničí (+)Jednostranné převody ze zahraničí (bez protihod. - dary, výživné, penze, zahr. pomoc) (-)Jednostranné převody do zahraničí Ostatní Finanční účet (+)Investice ze zahraničí (přímé investice=zajišťující vlastnickou kontrolu nad podnikem, portfolio investice=nákupy cenných papírů, ostatní=půjčky, vklady do bank) (-)Investice do zahraničí Chyby a opomenutí Změna devizových rezerv - součet A+B+C s opačným znaménkem - platební bilance je účetně vyrovnaná

  42. Platební bilance ČR 2008 (mil. Kč)

  43. Rovnováha platební bilance - je-li měnový kurz volně pohyblivý, ekonomika samovolně směřuje k rovnováze platební bilance - vyrovnání běžného a finančního účtu (≠ účetní vyrovnání platební bilance) 1. Importéři dovezou (prodají) zboží za 1 bil. Kč, exportéři ovšem vyvezou zboží jen za 900 mld. Kč. Běžný účet má saldo 100 mld. Na měnových trzích chtějí dovozci prodat nadbytečných 100 mld. Kč (= nakoupit cizí měnu v této hodnotě) 2. Pokud tuto nerovnováhu nevyrovná např. finanční účet (tzn. pokud zahraniční investoři nechtějí nakoupit tuzemská aktiva za oněch 100 mld. Kč), nabídka korun bude převyšovat poptávku a její cena vzhledem k jiným měnám klesne - koruna depreciuje (znehodocuje se - např. za 1 EUR bylo 25 Kč, teď bude 30). 3. To zároveň zlevňuje tuzemské zboží na zahraničních trzích (zboží za 25 Kč, které se v Německu prodávalo za 1 EUR, se nyní může prodávat za 0,83 EUR) - zvyšují se vývozy a obchodní bilance (běžný účet) se dostává do rovnováhy ... to funguje za předpokladu volného kurzu měny - v opačném případě musí být nerovnováha platební bilance vyrovnávána změnou devizových rezerv (centrální bankou)

  44. Finanční účet platební bilance - finanční účet platební bilance závisí především na úrokovém diferenciálu - pokud je úroková míra z bankovních vkladů v Česku 6 % a v Německu 10 %, investoři ze Česka budou své vklady ukládat v Německu - dojde k přílivu českého kapitálu do Německa - roste přebytek na finančním účtu Německa - podstatný vliv má hospodářská politika (měnové kurzy vyhlašované centrální bankou, úročení vládních dluhopisů) - to dále souvisí s ratingem země (loni Standard&Poor´s zvýšila rating ČR z A na AA-, což mimo jiné vedlo k posílení koruny; např. rating Řecka je CCC)

  45. Vývoj zahraničního obchodu ČR (mld. Kč)

  46. Zahraniční dluh a státní dluh - zadluženost země vůči zahraničí ≠ státní dluh - dluh domácích osob vůči zahraničním osobám - nejde zpravidla o dluh státu, ale tuzemských firem - zahraniční dluh: zahraniční investoři ukládají do českých bank (ty je půjčují českým podnikům) nebo nakupují dluhopisy českých firem (ty za ně investují do svého rozvoje) - česká ekonomika splácí tento dluh a jeho úroky - státní dluh (vnitřní): státní rozpočet má schodek (stát na svých výdajích zaplatí více, než vybere na daních), stát vydá dluhopisy a ty si nakoupí české banky a podniky (nejjistější forma vkladu - je garantována návratnost) - český stát dluží českým osobám - jen málokdy si stát půjčuje na pokrytí schodku rozpočtu v zahraničí (MMF, Světová banka, EU - povodně, bankrot) - zahraniční investoři však mohou kupovat státní dluhopisy

  47. Předchůdci klasické ekonomie a fyziokraté • Předchůdci klasické ekonomie navazují na merkantilisty • William Petty (1623 - 1687) a Richard Cantillon (1680 - 1734) • Posun ekonomického myšlení - změny v chápání vztahů mezi národy a mezi jednotlivcem a státem • Nahrazení státní regulace (merkantilismus) volným trhem • Kameralisté - akademická větev tohoto myšlenkového proudu (poprvé ekonomická pre-věda na akademické půdě)

  48. William Petty (1623 - 1687) • Námořník, vojenský lékař, vynálezce, profesor hudby • Politická aritmetika - předchůdce moderní statistiky • Pracovní teorie hodnoty: Přirozená cena zboží - vnitřní hodnota = délka času výroby a doprava na trh - se projeví jako cena zboží na trhu; později doplnil, že druhým zdrojem je půda • Teorie úroku - úrok je odvozen od pozemkové renty (z dlouhodobého hlediska - vzniká jen díky jejímu působení) - jinak by vlastníci peněz nenakupovali půdu, ale půjčovali by na úrok (narozdíl od předchůdců už neřeší morální stránku věci)

  49. Richard Cantillon (1680 - 1734) • Angličan žijící ve Francii, bankéř, ekonomický teoretik • Některé názory blízké merkantilismu - státní regulace zahraničního obchodu, drahé kovy jako nejlepší rezerva - přesto považován za předchůdce klasické ekonomie • Teorie ceny - cena normální (přirozená - práce + půda) a tržní (mění se působením nabídky a poptávky) • Teorie peněz: Cantillonův efekt - účinek peněz závisí na tom, komu přijdou do rukou - pokud pocházejí z dolů, které jsou v soukromých rukou (Španělsko 16. století - zlato a stříbro z amerických dolů), jdou na spotřebu dělníků a majitelů a zvyšují inflaci, pokud pocházejí z aktivní obchodní bilance (vývoz zboží, dovoz drahých kovů), jdou na investice a přispívají k růstu obchodu

  50. Fyziokraté • Francie poloviny 18. století • První skutečná ekonomická škola - počátek vydělení ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny • Odmítnutí merkantilismu - Aristotelova ekvivalence směny - obchod nezvýší bohatství země, protože se pouze směňuje jedna hodnota za druhou, stejně velkou • „Laissez faire, laissez passer!“ (Nechte být, nechte plynout) • Ekonomický systém je samoobnovující a samoregulující se koloběh (podobný přírodě) – ekonomická rovnováha • Společenské třídy jsou navzájem ekonomicky spojené a závislé jedna na druhé - v harmonii • Pouze spojení práce s půdou (zemědělství) dokáže vytvořit čistý produkt - větší hodnotu, než byla vložena

More Related