Přirozená měna obyvatelstva 1

1. Přirozená měna obyvatelstva 1 úmrtnost a porodnost

2. Základní charakteristiky a pojmy • relativní číslo (%) – • hrubé a specifické míry • indexy • kohorta = soubor jedinců stejného stáří • střední stav = chronologický průměr, zpravidla stavu na začátku a konci daného roku

3. Čas v demografii

4. Základní charakteristiky: HMÚ • počty narozených a zemřelých na určitém úz. a za urč. časovou jednotky (zpravidla 1 rok) • PP = N – Z • Hrubé míry: HMP = N/P (%o) HMÚ = Z/P (%o) • Specifické míry: podle věku, vzdělání, povolání… • HMÚ: velké výkyvy zvl. v období před demogr. rev. – důsledek socioekonomického vývoje • HMÚ není v současnosti vhodná charakteristika (vliv věkové struktury) • nutná standardizace

6. Úmrtnost (mortalita)

11. Faktory ovlivňující úmrtnost: a) genetické faktory  - např. vyšší úmrtnost mužů (ženy mají nižší úmrtnost a žijí déle, proto studujeme úmrtnost vždy odděleně za jednotlivá pohlaví) b) ekologické faktory -  např. klimatické podmínky, životní prostředí c) socioekonomické faktory • individuální: životní úroveň, úroveň vzdělání, postoj ke  zdraví, péče o vlastní zdraví a využívání preventivních opatření, stravovací návyky, výživa, fyzická aktivita • vlivy prostředí: úroveň zdravotnictví, dostupnost a kvalita lékařské péče, rozvoj medicíny a lékařské techniky, systém zdravotní politiky, systém sociálního zabezpečení, ekonomická situace

12. Hrubá míra úmrtnosti (hmú) • Hrubá míra úmrtnosti (hmú) - nejjednodušší ukazatel vyjadřující úroveň úmrtnosti, je definován jako počet zemřelých připadajících na 1 000 obyvatel (středního stavu). Nevýhodou ukazatele je skutečnost, že nezohledňuje věková specifika dané populace, proto je např. pro srovnání několika územních celků (státy, kraje apod.) častěji používána standardizovaná úmrtnost.

13. Základní charakteristiky: HMÚ • hrubá míra úmrtnosti • do 19. st. ale vhodný ukazatel – stabilně kolem 30 %o začala klesat v 2. pol. 18. st. ve Skandinávii, kolem r. 1800 ve Francii, v 80. letech 19. st. v ČR • v současnosti rozdíly cca 5 – 30 %o • nízké hodnoty ztrácejí vypovídací schopnost (vliv věkové struktury) • v každém věku je jiná intenzita úmrt., počet rizik se mění s věkem • nutnost standardizace!!!

15. Míra úmrtnosti dle věku (úx) (věkově specifická úmrtnost) • Počet zemřelých ve věku x (resp. v dané pěti či desetileté věkové skupině) vztažený k počtu obyvatel (středního stavu) v daném věku x (věkové skupině) • túxm,ž = tDxm,ž /tPxm,ž • mužská nadúmrtnost – nutnost sledovat zvlášť ukazatele pro muže a ženy • tabulkový počet zemřelých podle věku • typická u-křivka: nejnižší intenzita úmrt. ve věku 5-10 let

17. pravděpodobnost úmrtí podle věku

18. tabulkový počet zemřelých a jeho změny v čase

19. změny řádu vymírání v čase

20. kojenecká úmrtnost • ú0 = kú = D0 /N (kvocient – ve jmenovateli není střední stav, ale počet narozených) • rozklad kojenecké úmrtnosti: kú prvního dne, prvního týdne, kú0-27 = novorozenecká úmrt. • úmrtnost nenarozených dětí • úmrtnost dětí podle porodní váhy • vývoj kú a mezinárodní srovnání

24. Střední délka života (ex) • Střední délka života (naděje dožití) - ukazatel vycházející z úmrtnostních tabulek, vyjadřuje počet let, která v průměru ještě prožije osoba ve věku x. Jedná se o ukazatel hypotetický, vycházející z předpokladu zachování stávajících úmrtnostních poměrů, vyjadřuje úmrtnostní situaci v daném roce • Nejčastěji se udává střední délka života ve věku 0, tedy při narození, odděleně za obě pohlaví.

25. Úmrtnostní tabulky • vycházejí z ukazatele pravděpodobnost úmrtí(v jednotlivých věkových kategoriích, kde počet zemřelých vztahujeme nikoliv ke střednímu stavu obyvatel, ale k počátečnímu počtu osob vystavených riziku úmrtí (tzn. nejčastěji k začátku roku)) • od reálné populace k fiktivní tabulkové populaci, která vychází ze zaokrouhleného počtu narozených (např. 100000). • hlavní výstup úmrtnostní tabulky - střední délku života (naději dožití), definovanou jako průměrný počet let, které zbývá osobě ve věku x ještě prožít. Nejčastěji se tento ukazatel uvádí ve věku 0 let a je označován jako střední délka života při narození (aplikací reálných pravděpodobností úmrtí na tabulkovou populaci dostáváme prostřednictvím specifických výpočtů tabulkové počty žijících, zemřelých a zároveň získáváme)

26. Úmrtnostní tabulka – muži, ČR, 2003

27. vývoj e0, paradox střední délky života srovnání pp úmrtí: generace 1870 a 1970

32. střední délka života X normální délka života • e0 neříká nic o skutečné délce života • ukazatel normální dél.života = modus ê • je věkem,kdy je ukazatel dx nejvyšší (umírá nejvíce lidí) – vývoj v čase není tak dramatický jako u e0 (např. pro muže v ČR se od r. 1875 do souč. zvýšila jen ze70 na 80 let) • pravděpodobná délka života = mediánová hodnota l(x) = ½ l (0)

40. Minulá hospodářská krize prodloužila lidem život

41. Američanům se v těžkých dobách vlastně daří. Tak komentovala stanice CNN výsledky studie pracovníků Michiganské univerzity, kteří porovnávali zdravotnické údaje o obyvatelstvu z doby velké hospodářské krize třicátých let. Studie překvapivě zjistila, že v době, kdy krize kulminovala, prodloužila se délka života. Neplatí to pouze pro Američany - ke stejným závěrům dospěla zkoumání v dalších třech zemích. Zatímco v roce 1929 byla průměrná délka života 57,1 roku, v roce 1933 už to bylo o 6,2 roku více. Nárůst během „hubených“ let 1930 až 1933 zaznamenaly všechny skupiny obyvatelstva bez rozdílu pohlaví. Během dvou dekád do roku 1940 se průměrná délka života prodloužila o 8,8 roku.

42. Dvojice výzkumníků Jose A. Tapia Granados a Ana Diez Rouxová uvedla, že u většiny skupin naopak úmrtnost stoupala v letech výrazného ekonomického růstu 1923, 1926, 1929 a 1936 až 1937. Sledovali přitom šest nejčastějších příčin úmrtí, které tvořily dvě třetiny všech: choroby srdce a ledvin, rakovinu, chřipku či zápal plic, tuberkulózu, automobilové nehody a sebevraždy. Pouze počet sebevražd v krizových letech 1921, 1932 a 1938 stoupl. Sebevraždy se však stále na úmrtnosti podílely necelými dvěma procenty. „Ty výsledky jsou výrazné a jdou proti očekáváním,“ uvedl vedoucí výzkumu Granados a doplnil, co může být příčinou: „Během růstu mají podniky napilno a obyčejně vyžadují od pracovníků spoustu nasazení. Ti musejí pracovat přes čas a rychle. To může vyvolat stres, který je spojován s pitím a kouřením.“ Navíc prý u nezkušených pracovníků, kteří jsou přijímáni, více hrozí zranění a také růst znamená více průmyslového znečištění. Naopak v době krize zaměstnanci pracují pomaleji, déle spí a tráví více času s rodinou a přáteli. Navíc si nemohou dovolit tolik utrácet za alkohol a tabák. Granados provedl stejná zkoumání také v Japonsku, Španělsku a Švédsku. „Ve všech zemích to bylo to samé,“ uzavřel.

43. Příčiny úmrtí • příčina úmrtí = taková nemoc, která stála na počátku událostí, jejichž výsledkem je smrt • poprvé klasifikace ve Francii (1893, J. Bertillon), po roce 1900 ve většině vysp. zemí, rozdělení do XIV. skupin, dnes XIX. sk. • klasifikace WHO – nyní platí X. revize (aktualizace reaguje na změny v lék. vědě, klasifikaci nemocí…) • letalita (smrtnost) je úmrtnost podle příčin (druh spec. úmrtnosti) mt = Mt/St • příčiny úmrtí a jejich změny v čase: v souč. IV. fáze epidemiologického přechodu (pokles ischem. chorob, nárůst jiných – zvl. rakoviny) • míra smrtelnosti (fatality) = podíl počtu zemř. na urč. chorobu a počet nemocných na urč. chorobu smt = Mt/St • rozdíly u růz. nemocí (otravyXchřipka) • otázka tzv. konkurujících si rizik

45. Rozložení hlavních příčin úmrtí v ČR (2005)

46. Změny hlavních příčin úmrtí v ČR v čase (1970-2005)

47. Změny hlavních příčin úmrtí v ČR v čase (1970-2005)

48. Příčiny úmrtí podle věku v ČR (2005)