1 / 100

Základy klinické psychologie

Základy klinické psychologie. PhDr. Hana Přikrylová Kučerová PhD. Psychiatrická klinika LF MU FN Brno CEITEC MU kucerovahanka@gmail.com. Požadavky k zakončení. Zakončení formou písemného testu Za absolvování kurzu získá student 5 kreditů Test zaměřen na probraná témata a pojmy

deanna
Download Presentation

Základy klinické psychologie

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Základy klinické psychologie PhDr. Hana Přikrylová Kučerová PhD. Psychiatrická klinika LF MU FN Brno CEITEC MU kucerovahanka@gmail.com

  2. Požadavky k zakončení Zakončení formou písemného testu Za absolvování kurzu získá student 5 kreditů Test zaměřen na probraná témata a pojmy Povinná účast na seminářích

  3. Literatura Baštecká B, Goldman P (2001) Základy klinické psychologie. Praha, Portál. Baštecká B, et. al. (2003) Klinická psychologie v praxi. Praha, Portál.

  4. Okruhy LS • Úvod do klinické psychologie • Jak si představujeme nemoc a zdraví • Jak a s kým klinický psycholog pracuje • Klinické psychodiagnostické metody • Vztah pacient a lékař; lékař pacient • Komunikace se specifickými skupinami pacientů • Problematika prožívání nemocného • Možnosti psychologické péče • Psycholog ve zdravotnictví • Psycholog a právo

  5. Historie psychologie Dříve, než byla psychologie založena jako obor • 2500-500 př. n. l. - v přístupu k duševním a tělesným nemocem převládá nadpřirozeno; • 470-322 př. n. l. - Řekové zohledňují v přístupu k nemocem biologické, psychologické a sociální vlivy; • Hippokrates (460-377 př.K.) • řecký lékař; zakladatel evropské lékařské školy • 4 tělesné šťávy: krev, sliz, žluč a černá žluč • příčinou poruch je žluč • důraz na jednotlivé nemocné, ne na nemoc jako takovou – kazuistický přístup • „Každá porucha je specifická podle specifického rozkolísání tělesných šťáv konkrétního pacienta.“ • duševní choroba – dysbalance tělesných šťáv v mozku • Paranoia – melancholia, mania; Frenitis, parafrenitis;Hysterie • léčba – venepunkce, dávidla, projímadla, pocení, …

  6. Historie psychologie • 384-322 př. n. l. - řecký filozof Aristoteles, syn makedonského lékaře • nejvýznamnější žák Platonův, • vychovatel Alexandra Velikého, • zakladatel filozofické školy • snažil se obsáhnout a uspořádat i všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění. • v Aristotelově myšlení hraje roli věcná zkušenost, která je všem společná a o níž se tedy lze přesvědčit • úkolem filosofa je spíš myšlenky a zkušenosti přesně zachytit, dobře uspořádat a o všem správně myslet i argumentovat • položil základy soustavné filosofie jako snahy „porozumět tomu, co jest“, ale také různých věd, například anatomie, astronomie, biologie, ekonomie, embryologie, etnografie, geografie, lingvistiky, logiky, …. zabýval se výchovou a vzděláváním, i literaturou a poezií • mimo jiné napsal spis O duši

  7. Historie psychologie • 131-200 n. l. - římský lékař Claudius Galen staví na prvcích řeckého myšlení základy západní medicíny, které nebyly zpochybněny až do 16. století; • římský lékař, dvorní lékař Marka Aurelia • vliv Platonovy koncepce dualismu duše a těla • falšoval zjištění z pitev zvířat a chirurgických zákroků u lidí • „nervy jsou trubičky, kterými se po těle šíří v plynné podobě duch“ • toto se neodvážil zpochybnit ani Vesalius, jehož pitevní výsledky ukazovali zcela jinou skutečnost (16.st.) • od Galenovy smrti až do vystoupení Vesalia nedošlo v lékařství prakticky k žádnému vědeckému pokroku • „nabádal své žáky, aby skutečnosti z psychické oblasti brali zcela vážně v úvahu při posuzování zdravotního stavu svých pacientů“ (Honzák, 2000)

  8. Historie psychologie • 1225-1274 - italský šlechtic svatý Tomáš Akvinský užívá prvky vědeckého myšlení, aby vysvětlil zdraví a nemoc; • 1491-1541 - švýcarský lékař Paracelsus • se domnívá, že pohyby hvězd, měsíce, slunce a planet ovlivňují chování, • soudí, že duševní nemoci nejsou působeny nadpřirozenými silami, • nýbrž že jde o nemoci způsobené nezdravými změnami, kterými prochází spiritus vitae (duch života);

  9. Historie psychologie • 1500-1700 - renesance přináší řadu vědeckých objevů, které naznačují, že biologické faktory ovlivňují nemoc a zdraví; • návrat k humanismu, vlastnosti mysli jsou spojovány s tělem a sociálními vlivy • 1596-1650 - francouzský filozof, matematik, přírodovědec René Descartes • „myslím, tedy jsem“ – objevil existenci ducha • spoluutvořil dnešní vědu, spočívající v důraz na racionalitu – rozum a myšlení • karteziánský dualismus nabídl začínající medicínské vědě cestu, jak obejít psychosomatické dilema: ponechal duši v zájmové sféře teologie a filozofie a vědeckému přístupu doporučil studovat člověka jako „rozumný stroj“

  10. Historie psychologie • 1792, 1793 nebo 1795 - francouzský lékař Philippe Pinel (1745-1826) • terapeutický režim, léčba prací, psychodrama, systematická klasifikace duševních poruch • osvobozuje šílené z řetězů a prosazuje „morální léčbu„ • stává se tak zakladatelem moderní psychiatrie a psychoterapie

  11. F. Pinel: „Sňal duševně nemocným okovy“ autor obrazu: Charles Louis Muller (1815 – 1892) První vítězství medicínského nad morálním modelem duševních poruch. Definitivně se medicínský model prosadil až v druhé polovině 19. století.

  12. Historie psychologie Poté co byla psychologie založena jako obor 1879 - německý psycholog Wilhelm Wundt zakládá v Lipsku první psychologickou laboratoř; 1883 - německý psychiatr Emil Kraepelin (1856-1925) vydává knihu Kompendium der Psychiatrie, (Rukověť psychiatrie) a podává základy psychiatrické nozologie; dementia praecox 1890 - americký psycholog James McKean Cattell zavádí pojem mental test (duševní zkouška) a stanovuje jeho cíl: „...statistické vyhodnocení výkonu v jedné dané situaci a srovnání výsledku s výkony jiných osob"; 1892 - založení Americké psychologické asociace (APA);

  13. Historie psychologie 1895 - rakouští lékaři Sigmund Freud a Josef Breuer uveřejňují Studien über hysterie (Studie o hysterii); popis nevědomí, psychosexuální vývoj, analýza snů, asociace, přenos a protipřenos; začíná historie psychoanalýzy a psychoterapie; 1903, 1905 - francouzský psycholog Alfred Binet pracuje na vývoji zkoušky inteligence a s psychiatrem Theodorem Simonem vytváří Binetovu-Simonovu inteligenční škálu;

  14. Historie psychologie 1904 - ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov, objevitel klasického podmiňování, dostává Nobelovu cenu za fyziologii; 1905 - švýcarský psycholog a psychiatr Carl Gustav Jung vytváří asociační experiment (zkoušku slovních asociací);

  15. Historie psychologie • 1907 – první klinický časopis Psychological Clinic • 1907 – ve Vídni založena Psychoanalytická společnost • 1908-1909 – americký obchodník Beers, díky vlastním negativním zkušenostem v PL – hnutí mentální hygieny • 1909 – v rámci APA – sekce Klinické psychologie • 1913 – americký psycholog John B.Watson – základní stanoviska behaviorismu

  16. Historie psychologie 1916 — americký psycholog Lewis Madison Terman uvádí Stanfordskou revizi Binetovy-Simonovy inteligenční škály; 1917 - americký psycholog Robert Mearns Yerkes, který se zabýval převážně výzkumem primátů, vytváří spolu s ostatními Army Alpha test pro psychologické prověření amerických vojáků;

  17. Historie psychologie 1920 - rakouský psychiatr, neurolog, psycholog a pedagog Alfred Adler zakládá ve Vídni první individuálně psychologickou dětskou poradnu; 1921 - švýcarský psychiatr Hermann Rorschachzveřejňuje ve svých 37 letech (rok před smrtí) test inkoustových skvrn;

  18. Historie psychologie • 1935 – komise APA – definuje klinickou psychologii • 1937 – poprvé vychází časopis Journal of Consulting Psychology

  19. Historie psychologie 1939 - americký psycholog původem z Rumunska David Wechsler, vedoucí psycholog Bellevue Psychiatrie Hospital, uveřejňuje Wechsler-Bellevue Intelligence Scale;

  20. Historie psychologie 1942 - švýcarský psychiatr Ludwig Binswanger vydává knihu Grundforme und Erkenntnis mensch-lichen Daseins (Základní formy a poznání lidského pobytu) - vynořuje se nový psychoterapeutický směr; 1942 - americký psycholog Carl Ransom Rogers uveřejňuje knihu Counseling and Psychotherapy (Poradenství a psychoterapie) - objevuje se nový psychoterapeutický směr;

  21. Historie psychologie 1942 - v jihoafrickém Durbanu vychází kniha amerického psychiatra německého původu Fr. Perlse Ego, Hunger and Aggression - vynořuje se nový psychoterapeutický směr; Gestalt psychologie 1943 - americký psycholog Starke R. Hathaway uveřejňuje Minnesota Multiphasic Personality Inventory- MMPI;

  22. Historie psychologie 1946 - vychází kniha rakouského psychiatra a neurologa Viktora Emila FranklaÁrztliche Seelsorge: Grundlagen der Logotherapie und Existenzanalyse (Lékařská péče o duši) - vynořuje se nový psychoterapeutický směr; Existencialismus 1948 - 6. revize Mezinárodní klasifikace nemocívyčleňuje psychiatrii jako samostatný obor; 1949 - W. C. Halstead představuje neuropsychologickou testovou baterii; 1950- americký psychoanalytik německo-dánského původu Erik Homburger Erikson uveřejňuje v knize Childhood and Society představu o celoživotním vývoji jedince a jeho vývojových úkolech; 8 věků života

  23. Historie psychologie 1952 - anglický psycholog původem z Německa Hans Jürgen Eysenck publikuje kritiku psychoterapie The effects of psychotherapy: An evaluation; 1952 - Americká psychiatrická asociace vydává diagnostické kategorie v Diagnostickém a statistickém manuálu(DSM—I); 1953 - APA zveřejňuje Ethical Standards; 1954 - americký psycholog Abraham Harold Maslow představuje v knize Motivation and Personality (Motivace a osobnost) teorii hierarchického uspořádání lidských potřeb; 1957 - americký psycholog a psychiatr kanadského původu Eric Berne seznamuje veřejnost s transakční analýzou;

  24. Historie psychologie 1963 - Kongres USA schvaluje zákon, kterým se zřizují komunitní centraduševního zdraví; 1968 - Američané A. H. Maslow, A. Sutich a čech Stanislav Grof zakládají Společnost transpersonální psychologie; 1970 - zveřejněna DSM-II;

  25. Historie psychologie 1977 - George Engel uveřejňuje v časopise Science představu biopsychosociálního modelu; 1982 – definována psychologie zdraví 1992 - vstupuje v platnost Desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí; 1994 - zveřejněna DSM-IV; 1995 - APA uveřejňuje seznam empiricky ověřených psychoterapeutických postupů.

  26. Odkazy psychoanalýzy • důraz na dynamiku (vnitřní síly) působící na člověka • analýza nevědomých motivů • zaměření na intrapsychický konflikt (konflikt mezi jednotlivými instancemi psyché, duše), ne konflikty interpersonální • role raných zkušeností a vztahy k rodičům a ostatním důležitým • člověk se brání úzkosti obrannými mechanismy • analýza přenosu a protipřenosu • technika volných asociací • interpretace od terapeuta

  27. Odkazy behaviorismu • Seligman – 1974 - deprese jako naučená bezmocnost • pojem atribuce (přisuzování) • Meichenbaum – 1975 – trénink očkování proti stresu – sebeinstrukční přístup pomocí vnitřní řeči • Bandura – 1977 – self-efficacy (vlastní zdatnost) • KBT – propracování smlouvy mezi klientem a terapeutem • KBT – zaměření na popis pozorovatelného chování

  28. Odkazy humanistických a existenciálních směrů • PST se rozštěpila na mnoho směrů a štěpí se dál • změna vztahu k pacientovi (klientovi) • změněný rámec setkání – v setkání dvou lidí • změny v komunikaci • lidé se setkávají • partnersky • teď a tady (zde a nyní) • prostřednictvím vyjadřování pocitů • s důrazem na vlastní zodpovědnost – projevovanou v podobě „já“ • zdravý člověk – který naplňuje svoje poslání, je ryze sám sebou, popřípadě roste – rozvíjí se k tomu, aby se sám sebou stal

  29. Další odkazy • Systémový přístup rodinné terapie • komunikace; kauzalita; přejmenování; přerámování situace; otevřený a uzavřený systém; pozitivní a negativní zpětná vazba,… • Komunitní přístup • deinstitucionalizace; depsychiatrizace; komunita; sociální potřeby;….. • Transpersonální přístup • duch; meditace; mysl; psychospirituální krize; změněné stavy vědomí; holotropní dýchání; ….

  30. Situace dnes • souhrnně – v psychosociálních oborech se prosazují dvě základní snahy: • uznat rovnost lidí • mít v úctě rozdíly mezi lidmi

  31. Situace dnes • Rozdíly mezi muži a ženami – předsudky; věc sociokulturní dohody • Citlivost k menšinám • zobecňování z jedince na celek a opačně • naplňování sebenaplňujících se předpovědí • Míšení kultur • postoj k sebevraždám; rozšířená sebevražda • míšení kultur znejisťuje; může i obohatit • Demografický posun • snahy vymezit hodnotu stáří ve společnosti • Změna paradigmatu – od zdraví k nemoci a zpět • depsychiatrizace, demedicinizace • Amerikanizace – od spekulativních myslitelů v Evropě k objektivnímu popisování; změna řeči – jazyka (anglikanizmy – mít pod kontrolou, stres, gambler,…)

  32. Klinická psychologie

  33. Klinická psychologie je jednou z aplikovaných disciplín psychologie aplikuje poznatky o normálním i patologickém fungování lidské psychiky využívá psychodiagnostické postupy k určování typu a příčin poruchy, případně psychoterapeutické postupy ke zlepšení stavu pacienta nebo klienta za její součást jsou považovány i další obory, jako je zdravotnická či lékařská psychologie (zabývá se psychickými kontexty procesu onemocnění a jeho léčby) a podobory jako psychoonkologie (specializovaná na kontext onkologických onemocnění), částečně i neuropsychologie, psychosomatika (nachází vazby mezi fungováním psychiky a somatickým, tělesným onemocněním) apod. vychází z jednoty bio-psycho-sociální (Engel, 1977)

  34. Klinická psychologie • vychází z jednoty bio-psycho-sociální (Engel, 1977) • + spirituální složka (o čtvrt století později) • uvažuje v souvislostech systémů • těla – např. neurověd a jejich zájmu o mozek v důsledku rozvoje nových zobrazovacích metod a technik • osobnosti – tedy vlastní psychologie a její citlivosti pro jáství – projevuje se mimo jiné sebepojetím a tělesným obrazem, obrannými mechanismy a vyrovnávacími strategiemi, jež se učí a vyvíjí • vztahů – tedy sociálních věd – zabývají se zařazením jedince do vrstvy a skupiny • a ducha – věd, které zkoumají lidské potřeby spirituality, sebepřesahu, smyslu a zařazení člověka do vesmíru (Baštecká, 2001)

  35. Klinická psychologie AKP 2000 – Klinická psychologie je samostatným vědním oborem, jehož předmětem je duševní život člověka v biopsychosociálních souvislostech v kontinuu zdraví – nemoc. E.H. Rodnick (1985) – KP je částí psychologické vědy a praxe, která se zabývá rozborem, léčbou a prevencí psychologických znevýhodnění (disabilities) člověka a vylaďováním osobní přizpůsobivosti a výkonu Plante (1999) – obor, který používá dostupné znalosti o lidském chování, aby pomáhal lidem s četnými starostmi a potížemi, které v průběhu života zažívají ve vztazích, v citovém životě a v těle pojmy zdraví, nemoc, norma, normalita?

  36. Norma zdraví – normální stav, nemoc – nenormální norma? norma statistická vychází z představy, že co je časté je normální. představována Gaussovým rozložením kvantitavních znaků v populaci normální to, co není vzdáleno od průměru o více než 2 SD (deviace)

  37. Norma • norma mediální – z výzkumů (lepší případ), z dojmů odborníků (horší případ) – uveřejňují média • norma morální - představa, víme, co má být, co je dobré a správné • norma sociokulturní – co je normální na jednom místě světa, nemusí být normální jinde – >etnocentričnost – naše hodnoty ve srovnání s hodnotami jiné společnosti a kultury jsou ty jediné správné • norma právní - platná zákonná ustanovení v dané společnosti • norma etická – morální • etická a právní norma rámují práci psychologů i dalších pomáhajících profesí

  38. Normalita daný jev nazýváme normou, kterou stanoví názor znalců a odborníků 1974 – rozhodnutí APA hlasováním svých členů, že homosexuální orientace a chování nebudou nadále považovány za nemoc v praxi Mezinárodní klasifikace nemocí (10.revize), MKN 10, ICD 10 Diagnostický a statistický manuál, DSM IV

  39. Norma • norma založená na znaleckém postoji – formulace – je vědecky dokázáno, že …. • medicína založená na důkazech – evidence-based medicine • měla by vést k zpřesňování odborných znalostí a k dobrým standardům lékařské péče - očekávání nejsou vždy naplněna • vnitřní norma zařízení • vnitřní norma pracovníka – pramení ze zkušenosti osobní i odborné • odkazuje se k referenčním případům – na ně se odkazujeme, podle nich posuzujeme další

  40. Norma • zásadní norma - norma osobní (funkční, adaptační, kazuistická) • jedinečně uspořádaná norma klienta či pacienta • co si člověk myslí o sobě, o světě kolem, jak hodnotí svoje možnosti, zdraví, partnerské vztahy, svoji budoucnost,…. • je východiskem pro vytváření smlouvy s pacientem • na jejím základě domluva, zda náš zásah povede ke zlepšení či udržení stavu, nebo jen zpomalí průběh choroby, zda můžeme pracovat s postupnou adaptací při postupující nemoci, atd…

  41. Zdraví • WHO 1947 – stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, nikoli pouze jako nepřítomnost nemoci • tělesná a duševní pohoda a integrita (celistvost) - > nepřítomnost vážnější choroby, schopnost naplňovat osobní a životní cíle, realizovat se v normálním společenské a pracovním kontextu

  42. Zdraví Zdraví je relativně optimální stav tělesné a duševní a sociální pohody při zachování všech životních funkcí, společenských rolí a schopností organismu přizpůsobovat se měnícím se podmínkám prostředí (WHO).

  43. Teorie zdraví • zdraví jako ideální stav • úroveň tělesné a duševní zdatnosti, která člověku umožňuje vykonávat denní úkoly • zdraví = zboží, které lze koupit nebo dát, darovat, získat nebo ztratit • smlouva s klientem, zjišťujeme jeho zakázku, co je ochoten investovat • zdraví = osobní síla nebo tělesná, metafyzická či intelektuální schopnost • způsob žití, pravidlo života – pojem spirituální zdraví – starověká harmonie, žít v souladu s ….

  44. Choroba, nemoc • choroba – abnormalita, k níž dochází v částech lidského těla • může být zjištěna lékařskou vědou • nemoc – pocity, které lidé zakoušejí • člověk může být chorobný, ačkoli se necítí nemocný • např. bezpříznakový průběh rakoviny • X tzv. funkční nemoci bez objektivního nálezu, oblast somatizace • choroba – organická rovina • nemoc – psychologická a sociální rovina

  45. Nemoc • není jednolitý pojem, více významů: • neduh(malady) – něco, co působí nebo hrozí působit škodu (předčasná smrt, bolest,..) • chorobu(disease) – tělesná či duševní porucha, odchylka od normy • nemoc(illness) – subjektivní pocit osoby, vliv na běžné životní fungování • onemocnění(sickness) – způsob, kterým na zdravotní stav jedince nahlíží společnost; zda se tělesný nebo duševní stav z vnějšího pohledu jeví jako narušený

  46. Nemoc • souhrn reakcí organismu na poruchu rovnováhy mezi ním a prostředím – WHO • nemoc – je stav • nozologická jednotka (nosos - nemoc) • příznaky – symptomy (symptoma – příhoda, shoda) – na úrovni subjektivní či objektivizovatelné • syndromy (syndrome – souběh) • známá či neznámá etiologie (aitia – příčina, logos – nauka) • patogeneze (pathos – vášeň, nemoc; genesis – vznik)

  47. Historie „nemoci“ • vliv zlých kouzel nebo porušení tabu • starý zákon – nemoc – následek Božího hněvu • nemoc jako trest – až do novozákonních časů • exorcismus • nemoc – vina • otázka po vině – i v současnosti – zejména při těžkém a bezvýchodném onemocnění • snaha o celostní pojetí nemoci – i jako stav mysli, ducha

  48. Vymezení klinické psychologie • AKP – předmětem klinické psychologie je duševní život člověka v biopsychosociálních souvislostech na cestě od zdraví k nemoci a zase zpátky • klinická ? – kline – lůžko, lehátko – lůžkový • protikladem slovo teoretický nebo ambulantní • synonymum kazuistický (casus – případ) – zabývá se konkrétním člověkem v určité situaci • 1896 – psycholog Lightner Witmer označil metodu kazuistickou jako klinickou – odtud dějiny klinické psychologie

More Related