Didaktika
Download
1 / 32

didaktika - PowerPoint PPT Presentation


  • 72 Views
  • Uploaded on

didaktika. Vyučovací proces :. cíl – zamýšlený a očekávaný efekt, k němuž všichni směřují; stav, kterého má být společně dosaženo; obsah – co se chce sdělit, mapa, jak obsah předávat druhým; zásady – prostřednictvím čeho se obecně sděluje, didaktické možnosti; forma – jak je organizováno;

loader
I am the owner, or an agent authorized to act on behalf of the owner, of the copyrighted work described.
capcha
Download Presentation

PowerPoint Slideshow about ' didaktika' - dafydd


An Image/Link below is provided (as is) to download presentation

Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author.While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server.


- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Presentation Transcript

Vyu ovac proces
Vyučovací proces:

  • cíl– zamýšlený a očekávaný efekt, k němuž všichni směřují; stav, kterého má být společně dosaženo;

  • obsah – co se chce sdělit, mapa, jak obsah předávat druhým;

  • zásady – prostřednictvím čeho se obecně sděluje, didaktické možnosti;

  • forma – jak je organizováno;

  • metoda – cesty k cíli, postup;

  • pomůcky, prostředky – co je potřeba;


  • vzdělávání – proces získávání postojů, dovedností a vědomostí; výchova + vzdělání = edukace (education);

  • vzdělání – stupeň dosažených vědomostí;

  • výchova – cílem je vytvořit v člověku nějaký postoj, základem je zážitek, zkušenost;


1 c le sm uj
1. cíle směřují

→ k získání informací o novém jevu, problému atd.;

→ k výchově člověka;

rozlišují se:

  • plánované (co plánujeme změnit v kognitivním, afektivním a psychomotorickém stavu žáků);

  • reálné (co se skutečně podařilo změnit v kognitivním, afektivním a psychomotorickém stavu žáků);


Vlastnosti c l
vlastnosti cílů

  • komplexnost– skutečnost uchopit ze všech stran: kognitivně, afektivně i psychomotoricky;

  • konzistentnost (soudržnost) – cíl musí být součástí nějakého systému (vyšších cílů i nižších cílů), musí mít nějaký smysl a navazovat na sebe, tvořit pyramidu;

    tématické celky→ cíle výukových jednotek→ dílčí cíle v jedné hodině;

  • kontrolovatelnost – možnost ověření (postoj ověří teprve konkrétní životní situace);

  • přiměřenost – cíl musí být splnitelný pro většinu ve skupině;


D len c l
dělení cílů

1) kognitivní – směřuje ke znalostem;

2) afektivní – směřuje k výchově (základem je zážitek);

3) psychomotorické – směřují k dovednostem (např. cizí jazyk);


Kognitivn sm uje ke znalostem
kognitivní – směřuje ke znalostem

  • znalost (poznej a zapamatuj si);

  • porozumění (pochop);

  • transformace (řekni jinak);

  • interpretace (vyber hlavní myšlenku);

  • extrapolace (vyvoď důsledky);

  • aplikace (řeš problém);

  • analýza (rozlož);

  • syntéza (slož);

  • hodnotící posouzení (posuď, měj názor);


Afektivn sm uje k v chov
afektivní – směřuje k výchově

  • přijímání (vnímavost, uvědomění si);

  • reagování (to se mi líbí);

  • oceňování hodnoty (to je dobré);

  • integrování (zařazení do systému mých hodnot-vím, že je to dobré);

  • internalizace (takový přece jsem);


Psychomotorick sm uj k dovednostem
psychomotorické – směřují k dovednostem

  • imitace ( nápodoba)

  • manipulace ( praktické cvičení)

  • zpřesňování ( složitější úkol)

  • koordinace (schopnost více činností najednou)

  • automatizace (činnost bez uvažování)


Spr vn formulovan c l by m l obsahovat
správně formulovaný cíl by měl obsahovat:

  • jednoznačnou identifikaci cíle (nakresli, vypočítej…);

  • rozsah výkonu ( sčítání a odčítání, určování států a jejich hlavních měst…);

  • podmínky, za kterých má být výkon realizován (samostatně, ve dvojicích, s kalkulačkou…);

  • normu (množství) výkonu žáka (písemka na 5 minut, 10 otázek…);


Nespr vn formulovan c l je
nesprávně formulovaný cíl je:

  • nejednoznačný (připouští více interpretací);

  • velmi obecný (podrobně nespecifikovaný);

  • redukován na popis činnosti v hodině;


2 obsah
2. obsah

pro každý předmět formuluje mateřská věda s ohledem na pedagogiku, obsah = učivo;

  • to, co věda vyčlenila jako podstatné;

  • věcný obsah vzdělávání je didakticky uspořádán;


Obsah
obsah

  • poznatky+ formulované kognitivní cíle;

  • dovednosti + formulované psychomotorické cíle;

  • postoje a hodnoty + formulované afektivní cíle;


3 z sady vystihuj z konitosti procesu v uky
3. zásady – vystihují zákonitosti procesu výuky

  • zásada komplexnosti – cílem je komplexní rozvoj osobnosti,všech stránek: afektivní, kognitivní i psychomotorické, stejnoměrně, aby na konci byla zralá osobnost;

  • zásada vědeckosti,pravdivosti a věrohodnosti – odpovídá současným poznatkům;

  • zásada individuálníhopřístupu – přihlížet k individuálním zvláštnostem, přihlížet k : tělesnému a zdravotnímu stavu;

    citovéstránce;

    volním schopnostem a motivačním

    tendencím – jak se umí soustředit;


3 z sady vystihuj z konitosti procesu v uky1
3. zásady – vystihují zákonitosti procesu výuky

  • zásada spojení teorie s praxí – snaha, aby teoretické znalosti byly spojeny s praktickou činností, aby učení mělo nějaký praktický důsledek pro život;

  • zásada uvědomělosti a aktivity – co mohou sami, mají udělat sami, nejméně efektivní - výklad→ pokládání otázek → aktivní čtení→ demonstrace → diskuse → praktické cvičení → vysvětlování, objasňování tématu druhým – nejefektivnější;

  • zásada názornosti – člověk je nastaven na zrakové vjemy; zrakem vnímáme až 80% informace (pomůcky), sluchem 12%, hmatem 5%; běžně naopak: 80% všech informací působí na sluch, 12% na zrak, zbytek na ostatní smysly


3 z sady vystihuj z konitosti procesu v uky2
3. zásady – vystihují zákonitosti procesu výuky

  • zásada přiměřenosti – týká se rozsahu a obsahu učiva, nemusím říci úplně všechno, ale musím odpovědět na všechny otázky, které položili, ke kterým jsem je vyprovokoval, elementarizace,zjednodušení nesmí být na úkor pravdivosti a vědeckosti;

  • zásada soustavnosti – postupujeme systematicky, důležité ověřené osnovy a učební plány;

  • zásada trvalosti a operativnosti – aby zůstalo něco, k čemu se někdy vrátí;


4 organiza n formy
4. organizační formy

uspořádání vyučovacího procesu, vytvoření prostředí a způsob organizace činnosti učitele i žáků při vyučování, aby se dosáhlo co nejefektivněji cíle;

1) individuální– výuka jednotlivého žáka, např. doučování, hra na hudební nástroj, jízdy v autoškole, jazyková konverzace apod., moderní formou je domácí škola (dítě musí splnit min. stanovené požadavky, koná rozdílové zkoušky ve škole, mělo by se účastnit i aktivit v kolektivu);

2) hromadná, frontální – vyučující řídí výuku celku, reguluje činnost, určuje, co se bude dělat, je vhodné pro stejně smýšlející skupinu na stejné úrovni, učitel musí s žáky manipulovat ;


Hromadn front ln
hromadná, frontální

  • učitel + žáci jako skupina – učitel strhává pozornost na sebe, klasický případ, žáci sedí v lavicích, učitel stojí před nimi, pro skupinu je náročné;

  • učitel + žáci jako jednotlivci – každý ze žáků má své místo tak, aby se k němu učitel pohodlně dostal, učitel může přistupovat individuálně ke všem, náročné pro učitele;

  • zaměření na předmět – doprostřed se položí předmět, který nese obsah, cílem je soustředit pozornost na téma hodiny, pozornost na sebe nestrhává učitel – zařadí se mezi žáky;


3) individualizovaná– přístup ke každému žákovi jako k individualitě, individuální úkoly, postup, práce, žáci nemají učebnice, pouze příručky, absolvent je schopen formulovat svůj názor, pracovat s informacemi, protiklad k hromadné výuce, která vede k uniformitě, potlačuje individualitu, nedostatečně rozvíjí samostatnost a tvořivost žáků;

4) diferencovaná– záměrné rozdělení dětí podle předem daných kritérií – klíčů: schopnosti, zájmy, nadání apod., diferenciaci je vhodné provést tak, aby nevznikla segregace a diskriminace, vytvoření homogenní skupiny (např. talentované děti, nebo naopak děti s určitým problémem) poskytne vhodné podmínky pro přiměřený rozvoj každého jednotlivce, diferenciace vede ke zvýšení pedagogické účinnosti a ke zkvalitnění vzdělávání;


5) skupinová– rozdělení žáků do skupin za účelem plnění konkrétního úkolu, rozdělení do skupin může být podle různých hledisek: druh činnosti, obtížnost činnosti, zájem žáků, pracovní tempo, dovednost spolupracovat apod., tvořit skupinu mohou dva žáci (tzv. párové učení), ideální počet: 3-5,mohou být vytvořeny učitelem losováním, direktivně, abecedně nebo vzniknout i spontánně, jako výsledek předcházející hry, soutěže apod.;

  • klady: tvůrčí a podněcující aktivita, zapojení, spolupráce, komunikace, cvičí se pozitivní vzájemná závislost, brát ohledy na druhé, učí se samostatnosti (sami si organizují práci);

  • negativa: zvládne se menší kvantum práce, větší hlučnost, obtížné hodnocení, nesystematické, nerovnoměrná zátěž žáků, ve skupině může pracovat jen jeden, náročné na přípravu výuky;


6) projektová– řešení úkolu, projektu, celou skupinou žáků z různých úhlů pohledů, využívá mezioborové vztahy, učení v tématických celcích, projekt vychází z logiky životní reality, umožňuje vnitřní diferenciaci, rozvíjí spolupráci, tvořivost, schopnost řešit problémy;

7) otevřená– dá se volně přecházet mezi činnostmi, dítě si dobu i pořadí činností určuje samo, vede k převzetí větší odpovědnosti žáků za plánování i průběh vlastního učení, v denním rozvrhu se objevují časově vymezené bloky tzv. volné práce, v níž žáci pracují podle předem připraveného týdenního plánu - plní úkoly v něm obsažené, je vhodná zejména při procvičování a opakování, při volné práci se podporuje vzájemná kooperace;

8) kooperativní– výchova kooperuje s kulturou a prostředím dětí, respektuje kulturní a sociální rozdílnost, podporuje vzájemnou komunikaci a kooperaci žáků, nejprve se učí komunikativním dovednostem naučit, pravidlům soužití, která umožní efektivní práci ve skupině, požadavek důvěry, pravdivosti a dovednost aktivně naslouchat a o schopnost plného osobního nasazení;


5 metoda cesta k c li c len postup jedn n podle ur it ch pravidel
5. metoda – cesta k cíli, cílený postup, jednání podle určitých pravidel;

metodika – souhrn konkrétních postupů, podklad, scénář;

klasifikace metod, aspekt:

  • a) didaktický (dělení podle cíle);

  • b) psychologický – podle aktivity žáka, jak se s ní pracuje;

  • c) logický – podle myšlenkových operací

  • d) procesuální– podle fází výuky (zkoušení, opakování, motivace, aplikace);

  • e) organizační– podle výukových forem a prostředků;


Aspekt didaktick
aspekt didaktický

1) slovní (patří zde výklad, vyprávění-hlavně na prvním stupni škol):

  • metody monologické (popis, vysvětlování, vyprávění, přednáška)

  • metody dialogické (rozhovor, diskuse, dramatizace, didaktické hry a participační metody, brainstorming)

  • metody práce s učebnicí, knihou

  • metody písemných prací

2) názorně demonstrační:

  • pozorování předmětů a jevů

  • předvádění (předmětů, modelů)

  • demonstrace (statických obrazů)

  • projekce (dynamická-film, statická-diapozitiv)


3) praktické:

  • nácvik dovednosti

  • laboratorní práce

  • pracovní činnost (pozemky)

  • výtvarná a grafická činnost

4) participativní:

  • dialogy

  • situační metody

  • inscenační

  • brainstormingové metody


Aspekt psychologick
aspekt psychologický

  • 1) reproduktivní metody – žák si osvojuje hotové vědomosti a na požádání je reprodukuje;

  • 2) přechodné – předpokládá jak osvojování hotových informací, tak i prvky tvořivé činnosti;

  • 3) produktivní metody – žák získává převážně samostatně nové poznatky jako výsledek tvořivé činnosti, řešení problémových úloh, řízená diskuse, didaktické hry;


1 reproduktivn metody k si osvojuje hotov v domosti a na po d n je reprodukuje
1) reproduktivní metody – žák si osvojuje hotové vědomosti a na požádání je reprodukuje:

  • informačně-receptivní metoda – dosahuje cíle předáváním hotových informací žákům formou výkladu, přednášky, rozhovoru, vysvětlováním, popisem, ilustraci; pomocí tištěného textu, učebních pomůcek, demonstračních pokusů; poslechem zvukových nahrávek, sledováním videoprogramů atd., aktivita je hlavně na učiteli, žák je aktivní jen v tom, že si zapamatovává poznatky, osvojuje postup učení;

  • reproduktivní metoda – organizované opakování způsobů činnosti, plnění učebních úloh lze realizovat ústní reprodukcí, opakovacím rozhovorem, čtením, psaním, řešením typových učebních úloh atd.;


2) přechodné – předpokládá jak osvojování hotových informací, tak i prvky tvořivé činnosti:

  • metoda problémového výkladu – učitel vytyčí žákům problém, tj. takovou učební úlohu, na kterou žáci neznají odpověď a musí se k ní na základě osobních aktivit za pomoci učitele dopracovat, postupně se seznamují s jednotlivými fázemi řešení a tak si fixují algoritmus postupu

3) produktivní metody – žák získává převážně samostatně nové poznatky jako výsledek tvořivé činnosti, řešení problémových úloh, řízená diskuse, didaktické hry:

  • heuristická metoda - metodický návod jak objevit nová fakta, učitel z okruhu učiva a zkušeností žáků konstruuje učební úlohy tak, aby pro žáky znamenaly určitý rozpor, určitou obtíž, tak aby od nich vyžadovaly samostatné řešení

  • výzkumná metoda - vyžaduje od žáků samostatné hledání řešení pro celistvý problémový úkol, učitel konstruuje problémové úlohy, které žáci řeší samostatně, objasňuje postupy, řídí a koriguje činnost žáků, jeho aktivita ustupuje do pozadí, experimentální a teoretická činnost, řešení badatelských úloh


6 materi ln didaktick prost edky
6. materiální didaktické prostředky

předměty sloužící k didaktickým účelům nebo vytvářející vhodné podmínky pro výuku;

  • podpůrný prostředek k dosažení cílů vytvořením vhodných podmínek; pomáhají při řízení procesu osvojování a při kontrole výsledků; napomáhají zkvalitňování (zpřesnění) myšlenkových i praktických činností žáků; pomáhají při motivaci, stimulaci a aktivizaci, naplňují zásadu názornosti;


Funkce
funkce:

  • informativní– podporují osvojování poznatků a vytváření vědomostí, prezentují, konkretizují a znázorňují učivo, pomáhají při rozvoji představ a vytváření pojmů;

  • formativní – rozvíjejí aktivitu, samostatnost, tvořivost, přispívají k vytváření příslušných dovedností, návyků, schopností a postojů, účastní se formování osobnosti žáka;

  • instrumentální – umožňují žákům vykonávat různé činnosti bez přímé účasti učitele, usnadňují výukovou komunikaci (demonstrace, manipulace, experimenty);


Klasifikace materi ln ch didaktick ch prost edk
klasifikace materiálních didaktických prostředků

učební pomůcky:

  • originální předměty a reálné skutečnosti (přírodniny, výtvory a výrobky, jevy a děje);

  • zobrazení a znázornění předmětů a skutečností (modely, zvukové záznamy);

  • textové pomůcky (učebnice, sešity, návody, sbírky úloh, doplň. liter., časopisy, encyklopedie);

  • pořady a programy prezentované didaktickou technikou;

  • speciální pomůcky (žákovské experimentální soustavy, pomůcky pro Tv, Pv);

technické výukové prostředky:

  • auditivní technika (přehrávače, školní rozhlas);

  • vizuální technika (zpětné projektory, promítač diapozitivů);

  • audiovizuální technika (přehrávače, televize, dataprojektor);

  • technika řídící a hodnotící (výukové počítačové systémy, osobní počítače);

  • trenažéry;


organizační a reprografická technika:

  • fotolaboratoře;

  • kopírovací a rozmnožovací stroje;

  • rozhlasová studia a videostudia;

  • počítačové sítě;

výukové prostory a jejich vybavení:

  • učebny se standardním vybavením (tabule, nástěnky, skříň na knihy atd.);

  • odborné učebny;

  • laboratoře;

  • dílny, školní pozemky;

    vybavení učitele a žáka:

  • psací potřeby;

  • kreslicí a rýsovací potřeby;

  • kalkulátory, přenosné počítače, notebooky;

  • učební úbor, pracovní oděv;


Z sady pr ce s u ebn mi pom ckami
zásady práce s učebními pomůckami

  • mít trvalý aktualizovaný přehled o učebních pomůckách,

  • znát obsluhu a základní údržbu,

  • funkční začlenění pomůcek do výuky, (práce s učebními pomůckami je pouze prostředek, ne cíl výuky),

  • v předstihu vyzkoušet fungování pomůcky,

  • při předvádění zajistit, aby všichni žáci viděli, vhodně žáky zapojit,

  • promyslet aktivitu žáků při demonstraci, přednost mají ty experimenty, kdy žáci sami objevují,

  • dbát na dodržování pravidel ochrany zdraví a bezpečnosti práce;


ad