AIKIBUDÓ

1. AIKIBUDÓ Japonské bojové umění

2. Aikibudó= „válečná cesta harmonie“ Ai = harmonie, jednota Ki = vesmír, příroda, síla, energie Bu = bojový, válečný Do = cesta

3. Základní kategorie japonských bojových umění • Budžucu – původní válečné dovednosti, umění válečníka, válečná umění • Budó – cesta válečníka, cesta boje – vytvořila se na poč. 20. st. z budžucu – označujeme je jako výchovné disciplíny

4. Historie • Počátky sahají do raného japonského středověku (1.zmínky o principu „aiki“ z roku 712 v „Kniha starožitností“) • V průběhu několika století občanských válek se na japonských ostrovech aktivně vyvíjely různé metody ozbrojeného i neozbrojeného boje. Střediska výcviku byla označována jako „ryu“. • Jedni z nejobávanějších bojovníků pocházeli z rodu TAKEDA, ve kterém byla vyvinuta metoda boje zvaná „Daito Ryu Aiki Jujutsu“ (Velký východ – škola – princip – měkká metoda).

5. 19 - 20. století • Reforma Meiji v r. 1868 znamenala konec samurajské třídy (zákaz nošení mečů). • Stará bojová umění „budžucu“ zároveň s vývojem střelných zbraní ztratila svůj praktický význam. Mnohá z nich se změnila v moderní „budó“.

6. Sokaku TAKEDA • Sokaku TAKEDA byl dědicem školy „Daito Ryu Jujutsu“ a zároveň prvním, kdo ji komerčně vyučoval. • Jedním z mnoha tisíc jeho žáků byl i Morihei UESHIBA, který po několika letech cvičení dostal oprávnění k výuce této školy boje.

7. Morihei UESHIBA • UESHIBA - pod vlivem ezoterických učení mění původní bojové umění a postupem času vytváří zcela nové. • Tím došlo ke konfliktu se svým učitelem Sokaku TAKEDOU a UESHIBA mění název své praxe na „Aikibudo Ueshiba Ryu“ – škola Aikibudo pana Ueshibi. • Vrcholem období Aikibudo byla léta 1930 – 1940. • Pekelné dojó. • Morihei UESHIBA neustával ve vývoji vlastního stylu. Aikibudo dále transformoval a ve 40. letech zakládá moderní bojové umění „Aikidó“. • Ve 30. letech byl jeho žákem Minoru MOCHIZUKI.

8. Minoru MOCHIZUKI • Minoru MOCHIZUKI pod vlivem svých vlastních zkušeností z jiných bojových umění dále vyvíjel metodu „Aikibudo“, ale pod názvem „Joseikan Aikido“. • Jedním z jeho žáků byl Alain FLOQUET.

9. Alain FLOQUET • Minoru MOCHIZUKI („Joseikan Aikido“) v něm spatřil velký talent a proto jej seznámil s dalšími japonskými učiteli: • Joshio SUGINO – „Tenshin Shoden Katori Shinto Ryu“ (tradiční škola japonského šermu ze14. století) • Tokimune TAKEDA - „Daito Ryu Aiki Jujutsu“. • Syntézou těchto tří tradičních bojových umění vzniká osobní pojetí výuky, které FLOQUET v r. 1980 (na žádost pana Mochizukiho) přejmenovává na AIKIBUDÓ.

10. AIKIBUDÓ • Aikibudó je tedy velmi mladé bojové umění, ne však moderní či něčím nové ve svém obsahu. Jeho součástí jsou totiž tři starodávná bojová umění: Tenshin Shoden Katori Shinto Ryu (J. Sugino), Daito Ryu Aiki Jujutsu (T. Takeda), Joseikan Aikido (M. Mochizuki). • Tato umění jsou v Japonsku i Evropě praktikována také odděleně. Paradoxně však dochází k situaci, kdy počet cvičenců Katori Shinto Ryu (škola japonského šermu) v Evropě přesáhl počet cvičenců v Japonsku. • Aikibudó tak propojuje kompletní tradici japonského ozbrojeného i neozbrojeného boje s důrazem na výchovné prvky „dó“ nikoliv principy „budžucu“.

11. DOJO • Do = cesta, Jo = místo • Cvičební prostor, s podlahou krytou rohožemi (tatami) o rozměrech 1 x 2m.

12. Vlastní dojo (výcvikový prostor) je ohraničeno čtyřmi stěnami. • Hlavní stěna je naproti vchodu a nazývá se kamiza (čestné místo). Učitel (sensei) obvykle sedí zády k této stěně. • Žáci sedí nebo stojí tváří ke kamiza u stěny shimoza. • Případní asistenti stojí nebo sedí nalevo od učitele (u stěny joseki).

13. Technické stupně Rozlišují se technické stupně: • Žákovské – kjú (7), bílý pásek • Mistrovské– dan (10), černý pásek, hakama • Hakama byl tradiční oděv pro studenty kobudó (klasická japonská bojová umění) • Sedm skladů hakama symbolizuje sedm ctností budó: laskavost, čest nebo také spravedlnost, zdvořilost a etiketa, vědění, inteligence, upřímnost, oddanost, úcta.

14. Cvičební úbor • Cvičí se v keikogi, což je tréninkový úbor složený z kabátce a kalhot (kimono), přepásané speciálním pásem tzv. obi, který reprezentuje také technický stupeň. • Yúdanša (cvičenci, kteří získali některý dan) nosí přes cvičební úbor hakama (kalhotová suknice). • V dojo se zpravidla cvičí bosky.

15. Technika aikibudó • Střehy – pravý, levý (základní postoj). • Vzájemný postoj – různostranný, stejnostranný. • Vzájemná vzdálenost – malý, střední a velký odstup. • Přemisťování a obraty těla – přísunná nebo normální chůze, chůze po kolenou. • Pádová technika – pády vpřed, vzad a stranou - ochrana padajícího těla, prevence úrazů. • Základní techniky porazů (odhody) a znehybnění (páky na kloubní spojení útočníkova těla. • Technika úderů – přímé, kyvné údery pěstí, rukou, paží, loktem. • Technika kopů – vpřed, vzad, stranou, obloukem, hákový kop vzad. • Formy útoků – beze zbraně i se zbraní (mečem, kopím, dýkou, tyčí).

16. Etiketa • V dojo (cvičební prostor) se dodržuje obřadné chování. Pravidla zdvořilosti: • Uctivé pozdravy (úklon) směrem ke kamize (při vcházení do dojo), učiteli a partnerovi. • Pozdrav je projevem úcty k Umění, Mistrům, ostatním cvičencům i k sobě samému.

17. Aikibudó X Aikidó • Společné historické kořeny. • Techniky v aikibudó připomínají techniky aikidó, neboť jsou vlastně jejich předstupněm z doby, kdy v nich byl zřetelněji zachován válečný aspekt. • Techniky podobné současnému aikidó jsou prováděny tvrdším způsobem a závěrečné fáze znehybnění se uskutečňují často odlišně a razantněji. • Aikobudó má obsah bohatší o skupinu úderových technik a kopů a navíc jsou v něm patrné i některé prvky džúdó. • Společný rys – oba styly vycházejí z uplatnění zásady aiki – jednoty energií útoku a obrany a jejich uplatnění.