Školství v Blížejově za druhé světové války

1. Školství v Blížejově za druhé světové války Aleš Křepel 2006/2007 9. ročník v Blížejově 12. května 2007

2. ÚVOD Ku příležitosti oslav 70. výročí otevření Benešovy školy v Blížejově konané dnes, jsem zpracoval práci o historii školství v Blížejově za druhé světové války. Toto téma mě zaujalo, a tak jsem jej rozšířil ještě o historii Blížejova a okolí během druhé světové války. Vycházel jsem z informací, které jsou uloženy v archivech a navštívil několik pamětníků, kteří válečné období zažili. Omluvte mne, pokud všechny údaje nebudou přesné, jelikož nebylo možné některé informace zcela potvrdit.

3. Školství v Blížejově za druhé světové válkyPřed začátkem druhé světové války v Blížejově působily dvě školy. Jedna německá a druhá česká. Německá sídlila v budově dnešního Konzumu (naproti měli i své sportoviště „turnhale‘‘) a česká v nové budově Benešovy státní obecné a měšťanské školy. Po prvním září 1937, kdy byl slavnostně zahájen školní rok 1937/1938 v nové budově Benešovy státní obecné a měšťanské školy měly, přijít klidné chvíle školství v Blížejově. Jenže tomu tak nebylo. Válka visela ve vzduchu a místo klidu nastaly obavy a strach. Přišlo září 1938 a s ním pro nás nešťastný mnichovský diktát. V září 1938 bylo vyučování v budově Benešovy státní obecné a měšťanské školy násilně přerušeno. Škola se musela vystěhovat. Okamžitě se sem nastěhovala škola německá. Ta se však ke konci války z nařízení vyšších úřadů musela také přestěhovat a to do svého bývalého působiště (dnešní budovy Konzumu). Ve školní budově byl zřízen lazaret a ošetřovna, protože budova začala sloužit jako azyl pro uprchlíky různých národností. Starali se zde o ně Němci. Toto využití měla až do května 1945. Od té doby zde krátce pobývali američtí vojáci, kteří Blížejov ,,osvobodili“. Američané ale nejdříve budovu školy řádně vydezinfikovali a poté v ní i krátce pobývali.

4. Fotografie žáků německé školy – školní rok 1943/1944

5. Fotografie budovy německé školy (dnešní KONZUM)

6. Školství v Blížejově – konec druhé světové válkyBudova Benešovy státní obecné a měšťanské školy byla po druhé světové válce poničena. Proto v ní nebylo možno vyučovat, a tak se musela opravit. Její opravy měly být hotovy do 18.června 1945. Do tohoto dne musely děti navštěvovat školy v okolí. Děti z Blížejova navštěvovaly Obecnou školu v Přívozci a děti z Nahošic školu v Milavčích. Avšak práce na opravě budovy se zpozdily. Proto byla za dozoru učitele Josefa Doubravy česká škola prozatím nastěhována do budovy bývalé německé školy a do budovy opatrovny doktora Lukavského. V opatrovně doktora Lukavského byla zřízena i mateřská škola a první třída obecné školy. Do budovy bývalé německé školy začali chodit žáci měšťanské školy a zbytek tříd školy obecné. V budově byla také sborovna a ředitelna. Školu navštěvovalo celkem 26 dětí, z toho 11 dětí mělo české rodiče a 15 dětí bylo ze smíšených manželství. Do školy chodily děti z Blížejova, Nahošic, Výrova, Mrchojed a Lazců. Ředitelem se stal Vavřinec Němec, učitelé byli tito: Barbora Štefflová ( jediná z učitelů, která zde působila i před válkou ), Josef Flekal, Anežka Škardová a správcem a zároveň učitelem byl Josef Doubrava. Německá škola v Blížejově byla zrušena.

7. Fotografie OPATROVNY DOKTORA LUKAVSKÉHO

8. Znovuotevření české školy – 2. září 1945Druhého září byla školní budova Benešovy státní obecné a měšťanské školy zcela opravena a slavnostně znovuotevřena pod názvem Benešova újezdní měšťanská škola. Slavnostní proslov provedl předseda UNV František Kůs. Vytvořily se zde tři definitivní postupné třídy. Budova nastoupila do své třetí a zatím stále trvající etapy a to do etapy se jménem ŠKOLA.

9. Osud Blížejova a okolí během druhé světové válkyV Blížejově žili již od nepaměti občané české a německé národnosti společně, ať už ve smíšených rodinách, ale i v rodinách ryze německých či českých. Pořádali společně slavnosti, budovali obec, otevírali školy a spoustu dalších věcí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by tyhle lidé měli mít mezi sebou nějaké problémy. Jenže ty problémy přišly – přišla válka, nelítostná, smutná a životy beroucí druhá světová válka. Po tak pro nás nešťastném mnichovském diktátu začali Němci ,,oklešťovat naši republiku‘‘. Mezi tuto okleštěnou část republiky patřil i Blížejov. Čeští občané z Blížejova byli vyhnáni, byla zavřena česká škola, ,,blížejovským židům“ byl zabrán majetek a byli posláni do koncentrační táborů. Ale do koncentračních táborů nebyli posláni jen židé, byli tam posláni i někteří Češi. Nejzámožnější židovskou rodinou z Blížejova byla rodina Eiksteinů. Po blížejovském panském dvoru měla tato rodina druhý největší grunt v Blížejově. Jediný, kdo z této rodiny přežil byl Karel Eikstein, který se po válce přestěhoval do Izraele. Dívky a mládenci z Blížejova narození v roce 1924 museli do Německa na nucené práce jako tovární dělníci. Z Blížejova byli v Německu Alžběta Konášová (poté Eberlová) a z Přívozce Olga Krumlová (poté Janoušová), R. Skinberuckerová (Šímová), R. Němcová (poté Sklen.). Ke konci války zřídili Němci v budově Benešovy státní obecné a měšťanské školy a na faře útočiště pro uprchlíky různých národností, kteří ustupovali před frontou. Asi nejvíce tu bylo Rusů a Ukrajinců, kteří utíkali před bolševiky, protože dříve spolupracovali s Němci. O všechny tyto uprchlíky se starali ,,blížejovští Němci“. Konečně je tu rok 1945. Je začátek května a den ,,osvobození“ Blížejova americkou armádou se blíží. Blížejov už mohl být pod správou americké armády o den dříve, ale smlouvy mezi USA a SSSR o obsazení českého území byli jasně dány. Den před přijetím do Blížejova strávili tedy Američané v Nahošickém zámku. Den poté americká armáda přijela do Blížejova. Američané se chtěli nastěhovat do budovy Benešovy státní obecné a měšťanské školy, jenže ji bylo třeba nejdříve vydezinfikovat. A tak přenocovali ve stanech postavených na hřišti. Druhý den celou budovu vydezinfikovali a poté se do ní nastěhovali. V Blížejově pak i krátce pobývali.

10. OBĚTI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY Z BLÍŽEJOVA A OKOLÍ :M.A.V.K. hrabě Bořek Dohalský z Dohalic a na Manětínsku - narozen 25.10. 1887 v Přívozci, kancléř pražského arcibiskupa doktora Kašpara, byl umučen 3.9. 1942 v OsvětimiJulius Fučík - narozen 23.2. 1903 na Smíchově, popraven 8.9. 1943 v Berlíně, pobýval s rodiči v ChotiměřiFrantišek Konáš – narozen 16.1. 1921 v Bartošovce u Bardějova, onemocněl při totálním nasazení v práci v Gotingenu a zemřel 9.4. 1944, bydlel s rodiči v BlížejověJindřich Eberle z Chotiměře, narozen 16.2. 1923, zahynul 8.5. 1944 při náletu na BerlínJiří Mazanec z Blížejova, narozen 29.5. 1920 v Havlovicích, popraven 18.7. 1944 v DrážďanechLudvík Gutter z Přívozce, narozen 21.5. 1911, zahynul 2.12. 1944 v koncentračním táboře v Budyšíně

11. Zdeněk hrabě Bořek Dohalský z Dohalic a Manětína - narozen 10.5. 1900 v Přívozci, redaktor Lidových novin v Brně, popraven 7.2. 1945 v Malé pevnosti v TerezíněMatěj Maryt z Milavče, narozen 31.1. 1913, strojní zámečník, byl zabit 4.5. 1945 granátem při ostřelování Domažlic americkou armádou na silnici z Domažlic do ChrastavicJiří Hoffman – syn výrobce lihovin v Domažlicích, narozen 24.11. 1924, zastřelen v osvobozovacím boji 5.5. 1945 v Praze, na Smíchově v domu profesora Kukuly, přechod od Národního divadla na Smíchov Vavřinec Vacík – lesní hajný, padl 6. 5. 1945 u hájovny Mehnatěj u Dobříva, zastřelen esesmany, ustupujícími z Prahy, rodina nastěhována ve Výrově číslo 11 Josef Feierfeil – narozen 2 . 5 . 1925 v Žatci, 10. 5. 1945 byl smrtelně zraněn na pražské barikádě, 12. 5. 1945 podlehl zranění a je pohřben v MilavčíchJiří Wuchterle – narozen 6 . 6. 1915 v Malonicích, štábní strážmister SNB, byl smrtelně zraněn 15. 5. 1946 synem ministra školství Igorem Moravcem při jeho zatýkání a 16. 5. 1946 zemřel v Brněvci u Svitavy

12. Ika Funkensteinová z Blížejova číslo 29, narozena 23. 6. 1923 v AmberkuHerbert Funkenstein z Blížejova číslo 29Karel Eikstein – žid, jediný z rodiny se vrátil a žije prý v IzraeliBratři Dohalští mají pamětní desku na pomníku svých rodičů v Blížejově, kde jsou pochováni na starém hřbitově a také pomník v Domažlicích na náměstí.

14. Při zpracování tohoto tématu jsem se dozvěděl mnoho zajímavých věcí a setkal jsem se s lidmi, kteří mi přiblížili tehdejší válečné období. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, především panu Jiřímu Schwarzovi za jejich ochotu.