1 / 11

„Definice“

„Definice“. TOXICITA. Toxicita. Termín vztahující se k míře schopnosti chemické látky být jedovatou, tzn. působit škodlivě na živý organismus. Toxicitu lze klasifikovat z různých hledisek.

camdyn
Download Presentation

„Definice“

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. „Definice“ TOXICITA

  2. Toxicita Termín vztahující se k míře schopnosti chemické látky být jedovatou, tzn. působit škodlivě na živý organismus. Toxicitu lze klasifikovat z různých hledisek. Okamžitá toxicita je taková, která se objevuje rychle po jednorázovém podání látky, zatímco pozdní toxicita se objeví s určitou časovou latencí, jako jsou např. projevy genotoxicity. Reverzibilní toxicita látky se projevuje reverzibilním poškozením organismu, což do jisté míry souvisí s regenerační schopností jeho tkání. Nízkou regenerační schopnost má např. CNS, takže postižení tohoto systému bývá často ireverzibilní. Projevy lokální toxicity se týkají místa kontaktu látky s biologickým systémem, např. dráždivých látek s kůží či sliznicemi.

  3. K dosažení systémové toxicity se látka musí vstřebat a distribuovat k cílovému místu působení. Pro řadu látek je typický orgán jejich působení, hovoří se o cílovém orgánu toxicity. To však vůbec nemusí znamenat, že právě v cílovém orgánu toxicity jsou nezbytně dosaženy nejvyšší koncentrace. Selektivní toxicitou se rozumí škodlivé působení látky vůči určitému druhu živého organismu, aniž by docházelo k toxickým projevům u jiných živočichů. Příkladem mohou být některá antibiotika, např. peniciliny, které působí baktericidně vůči vnímavým mikrobům a přitom jejich toxicita vůči makroorganismu je prakticky zanedbatelná.

  4. K preklinickému zkoušení léků na laboratorních zvířatech se vztahují pojmy jako jsou akutní, subakutní, subchronická a chronickátoxicita. Vývojová toxicita se týká škodlivého působení látky během vývoje organismu, tj. od prenatálního období až do puberty. Poškození vzniklá během prenatálního vývoje (tj. od početí do porodu) studuje teratologie (teratogeneze). Reprodukční toxicita se vztahuje k toxickým projevům na mužských či ženských reprodukčních orgánech. Klasifikace a popis mechanismů vedoucích k toxickým projevům je velmi obtížná.

  5. Mutageneze Mutagenezí se rozumí tvorba mutací, tj. změn v genomu buňky v důsledku kovalentní modifikace DNA. I když se spontánní mutace rovněž vyskytují, jejich pravděpodobnost stoupá vlivem ionizujícího záření či působením řady chemických látek včetně léčiv. Následky mutací jsou různorodé, již změna jediné báze v DNA může mít za následek smrt buňky. Některé typy mutací předcházejí karcinogenezu. Nejpravděpodobnější zásah chemické látky do DNA je během její replikace, tj. během buněčného dělení.

  6. Jelikož schopnost látky, především potenciálního léčiva, může vést k mutacím s vážnými následky v podobě karcinogenního či teratogenního působení, jsou nová léčiva během preklinického zkoušení léků na tuto schopnost testována. Testy mutagenity lze rozdělit na dva základní typy: jednak in vitro testy(od použití kmenů bakterií – Amesův test, až po použití tkáňových kultur), a jednak in vivo testy na celém zvířeti (nejčastěji myších) se zjišťováním chromosomálních aberací v lymfocytech, buňkách kostní dřeně nebo zárodečných buňkách.

  7. Karcinogeneze Proces, při kterém dochází k maligní transformaci buněk a ke vzniku zhoubného nádorového bujení. Tento proces má mnoho kroků, určitě prvních z nich je poškození DNA. Další kroky však nejsou dokonale prozkoumány, ale jsou nezbytné pro rozvoj karcinogeneze. Všechny nové látky musí být testovány na karcinogenitu. Existují testy na genotoxickou karcinogenitu (např. Amesův test využívající bakteriální kulturu Salmonella typhimurium), avšak spolehlivé testy na epigenetický typ karcinogenity neexistují.

  8. Karcinogeny (chemické) • Karcinogeny jsou chemické sloučeniny schopné vyvolat nádorové bujení u experimentálních zvířat a také u člověka. Obvykle jde o látky, které mají mutagenní vlastnosti, tj. jsou schopné vyvolat změnu DNA. • Chemické karcinogeny lze rozdělit do dvou skupin podle toho, zda působí či nikoliv, genotoxickým způsobem: • Genotoxické karcinogeny (neboli iniciátory) jsou látky, které alterují DNA buď přímo (primární karcinogeny), anebo po konverzi na reaktivní metabolity (sekundární karcinogeny). • Epigenetické karcinogeny jsou sloučeniny, jejichž mechanismus účinku nezahrnuje přímou interakci s genetickým materiálem. • K tomuto typu karcinogenů patří tzv. promotory, které zvyšují riziko karcinogeneze, jsou-li podány s mutagenem. Lze sem zařadit i hormony, neboť některé nádory jsou hormonálně závislé, např. rakovina prsu závislá na estrogenech.

  9. Teratogeneze, teratogeny Vznik velkých anatomických malformací během fetálního vývoje. Podle různých odhadů je 1-5 % malformací plodu způsobeno léky podávané matce během gravidity. Velké malformace vznikají pouze tehdy, působí-li látka – teratogen, která je vyvolává, během organogeneze, tj. od 17. do (přibližně) 60. dne těhotenství. V období blastogeneze (do 17. dne) a v období fetálního vývoje a v perinatálním období (po 60. dnu až do porodu) je vznik velkých malformací nepravděpodobný. Mechanismus působení teratogenů není zcela jasný, předpokládá se poškození DNA. Ke známým teratogenům patří ethanol, který u dětí žen – alkoholiček, vyvolává tzv. fetální alkoholový syndrom, dále se k teratogenům řadí androgeny, cytostatika, fenytoin, karbimazol, vysoké dávky glukokortikoidů, diethylstilbestrol, tetracykliny, kyselina valproová, analogy vitamínu A (retinoidy), warfarin. K tzv. potenciálním teratogenům, tj. látkám s vysokou pravděpodobností možnosti vyvolání malformací plodu, patří amiodaron, chlorochin a lithium.

  10. Kromě toho existují látky, u nichž je pouze teoretické riziko vyvolání malformací (odvozené od pokusů na zvířatech), přesto je ale vhodné se jim v těhotenství vyhnout, jde např. o inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu, antagonisty vápníkového kanálu, fibráty, azoly, 4-chinolony, deriváty sulfonylmočoviny, cotrimoxazol, aj. Jiným látkám je vhodné se vyhnout i v pozdějších fázích gravidity nikoliv z důvodu možného vzniku malformací plodu, ale jiných NÚ. Např. aspirin může vést k hemoragii u plodu, aminoglykosidy mohou poškodit n. VIII, tyreostatika a jodidy působit strumigenně, analgetika morfinového typu mohou utlumit respiraci po narození plodu, orální hypoglykemické látky vyvolat hypoglykémii, aj. Naopak k relativně bezpečným látkám, které lze v těhotenství používat, patří peniciliny (nejsou-li ovšem projevy hypersenzitivity), železo, paracetamol, aj.

  11. Genotoxicita Toxicita vůči genetickému materiálu – DNA projevující se možným rozvojem mutageneze, karcinogeneze, popř. teratogeneze.

More Related