PSFA2 Přednáška č. 2

1. PSFA2 Přednáška č. 2 Sociální interakce ve skupině, skupinová kooperace, týmová spolupráce

2. Sociální interakce „Člověk se člověkem nerodí, člověk se člověkem stává…“ • SOC. INTERAKCE = vzájemné působení jednoho člověka na druhého; klíčový význam pro vytvoření základních lidských charakteristik (vědomí sebe sama, myšlení, řeč, prožívání, sebehodnocení)

3. Sociální interakce • Po narození dítěte závisí na interakci jeho fyzické přežití (výživa, čistota, bezpečí)+ rozvoj emocionality, základ navazování vztahů s druhými. Zdroj podnětů pro rozvoj motoriky, intelektu, řeči, myšlení

4. Vlčí děti • Psychická deprivace: studená výchova n. odmítání – dítě nemá možnost vytvořit si stabilní vztah • Člověk během života vstupuje do stále se měnících interakcí ( s různými lidmi, v různých situacích, za různých podmínek) • Základy dané zděděnými dispozicemi a přiměřenou výchovou je třeba celý život rozvíjet

5. Malá sociální skupina a pracovní tým • Většina osobního i profesního života – vztahy s druhými lidmi • Zdroj zkušeností, učení, intenzivních zážitků + problémů, stresů, frustrací • Spolupráce na nějakém úkolu (řešení problému) – efektivnější než samostatně řešící jedinec x plýtvání času a energie v osobních sporech a neshodách

6. Malá sociální skupina • Lidé se dobře znají • Běžně komunikují tváří v tvář • Jsou spojeni společným cílem nebo zájmem • Mají vytvořenou formální a neformální strukturu • Počet členů orientační, uvádí se 2 – 30 členů

7. Rodina, školní třída, pracovní kolektiv, malá firma

8. Rozdělení malé sociální skupiny • Formální (organizovaná pravidly) x neformální (samoorganizovaná na základě vzájemné sympatie a nesympatie členů) • Členská (do které jedinec patří) x referenční (se kterou se jedinec identifikuje, do které by chtěl patřit) • Otevřená (s propustnými hranicemi, jejíž členové se průběžně mění) x uzavřená (s pevnými hranicemi a relativně stálými členy) • Primární (do které se člověk narodí) x sekundární (kterou si člověk volí nebo je do ní zařazen)

9. Struktura sociální skupiny • Sociální hierarchie členů • Pozice: kdo je komu nadřízený • Status:jakou hodnotu má daná pozice ve skupině • Role, které členové ve skupině mají – vůdce, expert, bavič… • Skupinové normy – soubor často nepsaných pravidel, závazný pro chování členů skupiny

10. Skupinová dynamika • = hybné síly, které ovlivňují skupinové chování a prožívání • Skupinová koheze – síla, která váže, přitahuje, spojuje členy skupiny dohromady • Skupinová tenze – síla, která působí proti skupinové kohezi, navzájem proti členům skupiny, odtahuje je od sebe, narušuje skupinové vazby a vztahy • Optimálně fungující sociální skupina – tvoří ji jedinci, kteří samostatně a aktivně pracují na dosažení stejného cíle

11. Skupinová kooperace /týmová spolupráce • Rozlišení nemá ostré hranice, nevylučují se • Skupina: formálnější charakter, více pravidel, méně pravomocí, pracovní skupiny dlouhodobější, respektují více organizační řád • Týmy: vytvářejí se k řešení konkrétních úkolů, výběr členů je podřízen požadavkům, které úkol klade na členy týmu. Délka spolupráce dána trváním úkolu. • Vyžaduje více tvůrčí svobody, dostatek příležitostí pro vzájemné kontakty, členové se vzájemně inspirují, podporují a doplňují. Větší zodpovědnost za společný výsledek. • Lidé v týmu nesoupeří, spolupracují • Tým sestaven z odborníků, kteří se respektují • Celkový úspěch týmu prožívání intenzivněji než individuální přínos • Respekt k ostatním členům týmu

13. Kooperace Schopnost více osob: • sledovat společný cíl • zaměřit na něj své jednání • Účelně se k němu přibližovat Připravenost všech: • Uplatnit schopnosti a dovednosti jednotlivců v procesu řešení

14. Faktory, které usnadňují kooperaci: • Přiměřená velikost skupiny • Zevrubná definice problému • Přesná definice cíle • Tvořivé metody hledání nápadů • Účinné metody ověřování různých řešení • Rozhodování, do nichž se pokud možno zapojí všichni účastníci • Jasné určení odpovědnosti každého účastníka • Demokratický styl řízení vedoucího

15. Deset zlatých pravidel úspěšné kooperace • Můj základní postoj je: „Já jsem ok, ty jsi ok.“ (Eric Berne) • Každý má určité představy, které musí umět nabídnout, protože jsou důležité • Každý má zcela speciální schopnosti, které jsou pro tým užitečné • Každý je zodpovědný za to, co dělá, ale také za to, co nedělá • Respektuji mínění druhých

16. Nikdy nespouštím ze zřetele cíl • Čím více souhlasím s prací ostatních, tím lepší bude výkon skupiny • Tvořivost je lepší než jednokolejnost • Konflikty, jsou-li produktivně urovnány, podporují výsledek skupiny • Svět má hádanky, ale má stejně tolik řešení – stokrát krásnějších, než hádanky (Martin Leichti).

17. Formy kooperace • Tři druhy kooperace: strategie poražený – poražený; vítěz – poražený; vítěz – vítěz Strategie poražený – poražený • Základní postoj účastníků: „Já nejsem ok, ty nejsi ok.“ • Obě strany pouze ztrácejí • Je možno dosáhnout pouze nepatrných částí z toho, co chceme. • Účastníci se stahují do pozadí. • Vyhýbají se názorovým rozdílům. • Uzavírají se pohodlné, tzn. nikoli přijatelné kompromisy.

18. Strategie vítěz – poražený • Základní postoj účastníků: „Já jsem ok, ty nejsi ok.“ • Zisk jedné strany vede nevyhnutelně ke ztrátě z druhé strany. • „hra s nulovým výsledkem“, součet zisku a ztráty se vždy rovná nule. • Jedna strana se prosazuje na úkor druhé strany. • Na prvním místě je konkurenční myšlení. • Rozdíly a protiklady jsou bagatelizovány. • Vyzdvihují se pouze pozitivní charakteristiky. • Z dlouhodobého hlediska se stanou zdánlivý vítězové poraženými.

19. Strategie vítěz – vítěz • Základní postoj účastníků je: „Já jsem ok, ty jsi ok.“ • O rozdílných zájmech se diskutuje. • Různé názory se navzájem zvažují. • Formuluje se řešení problému a diskutuje se o něm. • Dochází k rozhodnutím, ve kterých se každý může „najít“, neboť rozdíly se vyvíjejí v lepší celek. • Konstruktivní řešení problému směrem ke konsenzu. • Vedou k trvalým výsledkům.

20. Úspěšná kooperace • = společné jednání různých osob ve skupině v zájmu společného cíle. Členové skupiny jednotní.

21. Předpoklady efektivní skupinové práce • Vzájemné akceptování účastníků: „Beru tě takového jaký jsi.“ • Otevřenost komunikace o obsahu a vztazích: „Klidně řekni, co si myslíš, co tě rozčiluje nebo z čeho máš radost. • Všichni se podílejí na hledání cíle a cesty: „Co si o tom myslí ostatní…?“ • Kolegiální rozdělení práce: „Co mohu udělat já, čeho se ujmeš ty?

23. Charakteristické znaky účinné skupinové práce • Přesná definice výchozí situace (Kdo jsme? Jak na tom jsme? Co chceme?) • Společný popis cíle: • cíle realistické, dosažitelné, jasné a časově přehledné • Individuální a kolektivní cíle musí být ve vzájemném souladu • Mělo by být dosaženo konkrétních výsledků

24. Sjednocení na kritériích úspěšnosti • Jaká měřítka hodnot platí, jakých postupných cílů se má dosáhnout, kdo hodnotí • Sjednocení na společném způsobu řešení (Co kdo může udělat, jaké způsoby řešení existují, jak se bude rozhodovat) • Identifikace s rozhodnutími (byli vzaty v úvahu jednotlivé zájmy, může každý dodržet ujednání? • Posuzování výsledků (Čeho jsme dosáhli, jsme spokojeni, čeho chceme ještě dosáhnout?)

25. Projevy týmového ducha skupiny • Jednotlivý účastníci se cítí ve skupině jako doma • Všichni se cítí jako příslušníci skupiny, mohou se sami rozvíjet, rozhodují se sami, a tím jsou relativně nezávislí • V pracovní skupině existuje věcná odborná spolupráce v uvolněném a radostném skupinovém klimatu • Pěstují se také soukromé kontakty • Výkonnost jednotlivých účastníků je snahou všech • Každý se může uplatnit tak, jak umí, a ostatní mu poskytnou zpětnou vazbu

26. Jak být dobrým členem týmu? • Sdílejte odpovědnost za efektivitu skupiny • Připravte se na schůzku • Omluvte se, pokud se nemůžete zúčastnit • Praktikujte sebedisciplinu • Buďte si vědomi svých neverbálních projevů • Berte na vědomí názory ostatních • Plňte své úkoly • Cvičte dobré komunikační schopnosti • Nechte si vysvětlit nejasné body • Řešte spory na základě rozumu • Nezapojujte do debaty osobní otázky • Buďte dobrý pozorovatel

27. Skupinové rozhodování • Identifikace problému • Analýza problému • Navržení řešení • Implementace rozhodnutí

28. Brainstorming • Vše, co se vysloví je vizualizováno • Fantazii se nekladou žádné meze • Na začátku (předběžně) rozum a logika nehrají žádnou roli • Kvantita místo kvality • Kritika je přísně zakázána • Nejsou žádná autorská práva • Myšlenky se nemají zeširoka vysvětlovat • Mluvit zřetelně, ne jeden přes druhého

29. Zpětná vazba • Popsat, ale nehodnotit • Zprostředkovat vlastní dojem, ale nezevšeobecňovat • Popsat konkrétní jednání osoby, ne osobu samotnou • Nejdříve zprostředkovat pozitivní ohlasy, poté kritické, na závěr opět pozitivní („metoda sendviče“ +/-/+) • „Vážím si Tě!“ – zpětná vazba je nabídka, nikoliv rozsudek • Je-li nám poskytována zpětná vazba, neskákejte řečníkovi do řeči • Přísná důvěrnost

31. implementátor analytik formovač stmelovač koordinátor hledač zdrojů inovátor dotahovač Belbinovy týmové role