Důstojnost nenarozeného jedince lidského druhu, který není věcí, ale osobou

1. Důstojnost nenarozeného jedince lidského druhu, který není věcí, ale osobou fr. MUDr.Lukáš Jan Fošum OP,Klášter dominikánů Praha,Université de Fribourg, Suisse,lukas@op.cz

2. RobertoAndorno (*1961) • La distinction juridique entre les personnes et les choses à l’épreuve des procréations artificielles, Paris, L.G.D.J., 1996. • 1998-2005… bioetická komise UNESCO • Nyní: Rechtswissenschaftliches Institut, UniversitätZürich

3. Literatura • Kincl J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo, C.H.Beck, Praha, 1995

4. Plán prezentace 1)Summadivisio římského práva 2)postmoderní právní formalizmus a lidská osoba 3) Záchrana důstojností?

5. 1)Summadivisio římského práva „Omne autem ius, quo utimur, vel ad personaspertinet vel ad resvel ad actiones.“  (Institutes, I, 2,12)

6. Summadivisio: RES/PERSONA αPodle eticko-právního smyslu je věc vše, co není osobou. (Věc je tedy definována jako tělesný objekt, který není osobou.) → Jakákoliv věc nabývá své právní konzistence pouze ve vztahu k osobě.

7. Res: in commercio/extra commercium → I současné právní systémy přebírají římskou distinkci mezi res in commercioa res extra commercium. → V římském právu patřily věci k první nebo druhé skupině podle toho, zda spadaly do oblasti právních vztahů dědictví.

8. Conceptusa nasciturus → z Digestu nelze jednoznačně vyvodit, zda tento právní dokument chápal toho, který se má narodit, jako osobu. → Pozoruhodný je však už samotný vysoký počet právních formulací.

9. qui in uteroest…. Curator ventris « Povolovalo se také, aby nenarozenému dítěti byl ustanoven opatrovník, tzv. curatorventris, jehož úkolem bylo pečovat o zájmy nenarozeného, např. spravovat majetek, který počatému připadne po zemřelém otci, z darů osob cizích apod. »

10. nasciturusiam pro nato habetur *Narozením, tj. oddělením od těla matčina, začíná člověk samostatně existovat, avšak ani doba mezi početím a porodem není právně docela bez významu. →Jedná-li se totiž o nějaký prospěch nenarozeného, hledí se po porodu na dítě jako by bylo žilo již v době těhotenství a bylo subjektem práv.

11. !!! o t r o k ářství !!! →jestliže se jednalo o očekávané dítě otrokyně, nemohlo být považováno za osobu, když sama jeho matka byla pro právo spíše věcí, než osobou.

12. Mějme na paměti, že…. Existence otroctví a jeho právní úprava je rysem podmiňujícím typologické určení celého římského právního řádu.

13. Postavení otroka v římském právu → Propracovalo se teoreticky k dokonalé koncepci otroka – věci, otroka – objektu práva, otroka člověka totálně zbaveného právní subjektivitya slavné maximy římských právníků „servi pro nullishabentur“ (otroci se nepovažují za nic), „servus nullumcaputhabet“ (otrok nemá právní subjektivitu)

14. Otrok: věc, anebo osoba? ♠A přece jsou to právě normy týkající se otroků, kde římští právníci nejvíce slevují ze svých nároků logických a systematických, → právě při úpravách postavení otroků se objevují protimluvy a „neobratnosti práva“(inelegantiaiuris)

15. Inelegantiaiuris ♣ „quod ad iusnaturaleattinet, omneshominesaequalessunt“ →„servitus est constitutio juris gentium, qua quis dominio alieno contra naturam subicitur“

16. Summadivisio římského práva – résumé • Otroctví sehrávalo zásadní úlohu pro aplikaci klíčové distinkce res-persona 2) Římský právní řád rozhodně připouští, aby člověk byl chápán jako osoba již od početí 3) Římské právo používá kategorii iusnaturale, která odhaluje nedůslednost jiných právních norem.

17. 2) lidská osoba v postmoderním právním formalizmu ÷ Důsledkem radikálního karteziánského rozlišení mezi res cogitans a res extensaje, že „tělo není někým, kým by osoba byla, ale je něčím, co osoba má.“ ►Descartůvdualizmus byl následován postupnou de-subtancializací osoby, která byla doprovázena důrazem na vědomí jakožto konstitutivní charakteristiku osoby (definice Johna Locka).

18. 2) lidská osoba v postmoderním právním formalizmu ►„Ani personalismus některých filozofů 20.století, jakými byli Max Scheler nebo Emmanuel Mounier, neuspěl při snaze o znovunalezení substanciálního pojetí lidské osoby. ►Pokus o nahrazení spekulativního myšlení myšlením angažovaným nedokázal poskytnout solidní metafyzický základ pro svůj další rozvoj.

19. Osoba u Immanuela Kanta „Jednej tak, abys své lidství ve své osobě, stejně jako v osobě druhých považoval vždy jako cíl a nikdy jako prostředek.“

20. Osoba u Immanuela Kanta „To, co má vědomí numerické identity sebe sama v různých časech může být nazýváno osobou.“

21. Právní formalismus §Abstraktně-formální pojem právnické osoby, jejímž největším zastáncem ve 20. století je Hans Kelsen, má své praktické důsledky.

22. Vytvoření umělé právní osoby ÷ Pozitivní právo může původní myšlenku osoby [identické s člověkem]buď zúžit, anebo rozšířit. ► Může určitým jedincům odmítnout způsobilost k právu částečně anebo úplně; ►►Může rovněž přenést způsobilost k právu mimo jedince a vytvořit tak umělou právní osobu.

23. Právní formalizmus a lidské embryo ►Více autorů na konci 19. a na začátku 20. století označilo personalitu embrya za právní fikci. ►I přes pokrok embryologických a genetických poznatků, které tento právní pohled částečně odvrátily, i na konci minulého století ještě přetrvávaly názory, že tato personalita je pouze podmíněná.

24. Práva embrya dnes ►Současným legislativním vyústěním je především nedostatečná ochrana ze strany trestního práva !!! Lidské embryo je z hlediska francouzského práva civilní osobou, která je téměř zbavena ochrany v rámci trestního práva, což jistě předpokládá určitou nedůslednost.

25. Embryo: res, a nebo persona? ►Conceptustrpí faktickou reifikací, kterou nedostatečnost zákona jedině podporuje

26. 3) Záchrana důstojností? Justitiaest habitus animicommuniutilitateconservata, suamcuiquetribuensdignitatem.“ [M.T.CICERO, De inventione, II, 53, 160] Spravedlnost je habitus ducha zachovávaný společným užíváním a udělující každému jeho důstojnost.

27. Co je to důstojnost? • Lze vůbec dignitasnějak definovat? Dát ji nějaký filosofický obsah? →Důstojnost se váže ke konkrétnímu člověku, k tomuto jedinci, a ne ke člověku abstraktně pojatému v rámci nějakých definic.

28. Jak definovat důstojnost? →Pojmy jsou však ze své podstaty všeobecné, což vysvětluje jejich neschopnost vystihnout naši osobu, která je vázána na individualitu toho, kdo je nositelem důstojnosti .

29. Dignitasetincommunicabilitas →Pojem důstojnosti se pojí s myšlenkou nesdělitelnosti(incommunicabilitas), jedinečnosti, nemožnosti redukovat konkrétní bytost na pouhé číslo.

30. Immanentní nebo transcendntní pojetí • Důstojnost = důsledek morální autonomie anebo • Důstojnost = vyjádření hodnoty přirozenosti?

31. Místo závěru:společné slabiny římského práva a dnešního právního formalismu • Nedůslednost: přiznaná nebo nepřiznaná • Rozvoj práva v době jeho krize: nová naděje?

32. Důstojnost a cena Pro Kanta je důstojná taková bytost, která je protikladem bytosti mající „pouze“ nějakou cenu.