Románský sloh

1. Románský sloh Tereza Baloušková II.B

2. Románský sloh • 11. – 13.století • vzniká na území bývalé Západořímské říše (na východě Evropy se prosazoval byzantský sloh) • název odvozen od slova Řím = Roma • šiřitelem a nositelem slohu je církev • biblické motivy ze Starého i Nového zákona • zachovala se řada církevních staveb (především kostelů) • stavěly se i paláce, hrady, kláštery nebo špitály – nezachováno • v Angliii se nazývá románská architektura jako Normanská architektura

3. Malířství – románský sloh • inspiruje se v antice, karolinské a ottonské renesanci • nástěnné malby, okna s vitrážemi i bohatá výzdoba knih • s dochovanými malbami se můžeme setkat jen v kostelích • typický motiv Krista v mandorle (=elipsovitá svatozář s ostrými cípy) • malířská výzdoba knih a knižní desky, bohatě zdobené vyřezávaným dřevem, vzácnými kovy či drahokamy Kristus v Mandorle

4. Malířství – románský sloh Příklady románského malířství: • Vitráže: katedrály Chartes a Poitiers • Nástěnné malby: rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě,kostel St.Savin-su-Gartempe • Výzdoba knih: Kodex vyšehradský

5. Architektura – románský sloh • do značné míry inspirován stavebním slohem antického Říma (sdílel s ním i některé prvky) • rozvoj byl spjat i s křesťanským náboženstvím, protože noví věřící potřebovali prostory k liturgickým kázáním, obřadům apod.

6. Architektura – románský sloh Typy kostelů: • Rotundy: jednoduchá stavba kruhového půdorysu s kuželovitou střechou. Křesťané je začali stavět na místech, kde si připomínali významné události ze života svatých nebo jejich mučednickou smrt. Rotundy mívaly jednu i více apsid.

7. Architektura – románský sloh 2)Baziliky:obdélníková stavba, jejíž vnitřní prostor byl podélně rozčleněn sloupořadím do tří i více lodí. Původně sloužila jako tržiště nebo soudní budova. V křesťanském chrámu byla hlavní loď podstatně vyšší i širší. Na východní straně ji ukončoval polokruhový výklenek – apsida, v němž bylo umístěno kněžiště. Uprostřed kněžiště stál oltář, u kterého se sloužila mše. Vnitřek baziliky osvětlovala okna umístěná v horní části zdí, jež vymezovaly střední loď. Součástí stavby bývaly věže.

8. Architektura – románský sloh • Dosud se v některých zemích (včetně Čech a Moravy) stavělo převážně ze dřeva.Na stavbu románských kostelů a hradů se začal používat kámen. Nepravidelné a nestejně velké kusy kamene se spojovaly dohromady větším množstvím malty. Zdi bývaly důkladné, široké několik metrů. Není divu, že málo členité stavby působily mohutným až těžkopádným dojmem. • Znaky románského slohu: - půlkruhový oblouk - valená klenba - křížová klenba - sloupy s ozdobnými hlavicemi - portály, ústupkový portál - sdružená okna (2 až 4 vedle sebe) • Architekturu vhodně doplňovala sochařská výzdoba a nástěnné malby.

9. Architektura – románský sloh Architektura – románský sloh Nelomený oblouk

10. Architektura – románský sloh potroj

11. Architektura – románský sloh Příklady románské architektury: • Klášter Saint-Génis-des-Fontaines • Katedrála v Santiago de Compostela • ChristChurchCathedral – Dublin • San Zeno – Verona • chrám sv. Marka v Benátkách V Čechách: • rotunda sv. Jiří na Řípu • hrad Landštejn • bazilika sv. Jiří na Pražském hradě • rotunda sv. Longina na Novém Městě • Černá věž na Pražském hradě • Kostel Stětí svatého Jana Křtitele

12. Sochařství – románský sloh • hlavní funkcí bylo (podobně jako u malířství) šířit náboženské ideje • převládají zejména: - řezby ve slonovině - bronzové plastiky - reliéfy - geometrické ornamenty • umělci si libovali ve stylizaci, dodržovali předepsaná kompoziční schémata, měli tendence směřovat k plošnosti a linearismu (= prodloužené, vytáhlé a zvýrazněné linie)

13. Sochařství – románský sloh Příklady románského sochařství: • Románský biskupský palác na Přemyslovském hradě v Olomouci • Svatojakubský chrám u Kutné Hory Reliéfní tvorba:

14. Sochařství – románský sloh - sochařství jako součást architektury plastika

15. Románská Móda • částečně navazuje na módu byzantskou • znamenala převrat v dějinách odívání: - začal se výrazně lišit oděv mužský od oděvu ženského - muži začali nosit tuniku (navazovala na tuniku antickou) + nový prvek - kalhoty • Umění se dostalo do služeb církve, která ovládala středověkou společnost. Tato společnost byla výrazně třídně rozdělená a to se i silně projevilo v románském oděvu. Móda zůstává v rukou šlechty a duchovenstva. • Oděvy se vyráběly ze začátku podomácku, později v řemeslných dílnách, kde pracovaly nevolnice a koncem 11. století vznikly i první krejčovské cechy.

16. Románská Móda Muži : • hedvábná tunika sahající až na zem, s bohatě zdobenými lemy • pod tunikou se nosili plátěné košile podobného střihu, ale o něco delší, aby košile „vyčuhovala“ • dlouhé kalhoty, připomínající punčochy Ženy: • mnoho vrstev • oděv úplně zakrýval postavu • pouze pro ženy z vysoké společnosti (dodržovaly přesné pořadí v oblékání jednotlivých částí) • Intima – římská tunika (určený jako spodní prádlo) , měl těsné rukávy • svrchní oděv - rukávy jsou široké, lemy bohatě zdobené • bohatě řasený plášť

17. Románská Móda • Úpravy hlav : • Odlišení žen na vdané a svobodné: • Vdané bohaté ženy nosily většinou závoje. Jemná plátěná rouška pak obepínala bradu a zakrývala hrdlo. • Svobodné dívky vyšších vrstev nosily různé obroučky, čelenky a rozpuštěné dlouhé vlasy. • Muži nosili převážně krátké vlasy. Účes navazoval na antickou tradici, odznakem vysokých světských a církevních hodnostářů byly vousy, jakožto znamení síly a moci. • Obuv příliš rozmanitá nebyla, začínala se pomalu objevovat protažená špička. Boty byly kožené, šité podomácku, sahaly po kotníky, někdy do půlky lýtek. • V době románské zůstala móda uzavřená v užším kruhu vysoké společnosti (jak dokládá kronika Karla Velikého, podle které měli sedláci nařízeno nosit oděv nevýrazné barvy, aby je bylo možno na první pohled odlišit od urozených lidí).

18. Románská Móda

19. Použitá literatura: • http://cs.wikipedia.org • http://www.cesky-jazyk.cz • http://www.prostor-ad.cz • http://www.fashion-design.blog.cz • http://www.dejepis.com • http://www.romanska- architektura.navajo.cz • Knižní: • Jan Klápště, Proměna českých zemí ve středověku • JacquesLeGoff, Jean-ClodeSchmitt, Encyklopedie středověku • ČESKO Ottův historický atlas