1 / 42

Mgr. Daniella Sarah Chocholová

Mgr. Daniella Sarah Chocholová. Sankce v ÚP. v pozitivním slova smyslu – potvrzení, schválení aktu či jednání př. ústavní monarchie, kde monarcha sankcionuje parlamentem přijaté zákony  podmínka platnosti p ř. souhlas Parlamentu nebo lidu s určitými druhy MS (čl. 49 Ústavy)

badru
Download Presentation

Mgr. Daniella Sarah Chocholová

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Mgr. DaniellaSarahChocholová

  2. Sankce v ÚP • vpozitivním slova smyslu – potvrzení, schválení aktu či jednání • př. ústavní monarchie, kde monarcha sankcionuje parlamentem přijaté zákony  podmínka platnosti • př. souhlas Parlamentu nebo lidu s určitými druhy MS (čl. 49 Ústavy) • vnegativním slova smyslu – v republikánské formě vlády jde o práva veta • tradiční pojetí sankce sankce v negativním smyslu (pohrůžka postihem za nesplnění ústavněprávní povinnosti) • uplatnění sankce = reakce

  3. Pojem sankce v předpisech ÚP • předpisy výslovně neužívají pojmu sankce (ani jako pozitivní, ani negativní) • řídí se neutrálním opisem • př. pro pozitivní sankce stanoví – nově jmenovaná vláda musí získat důvěru PS (čl. 68/4 Ústavy), prezident má právo vrátit přijatý zákon (čl. 50/1 Ústavy)

  4. Zvláštnosti sankcí ÚP • smyslem založení vztahu mezi státními orgány (vyjádření důvěry) nebo určitého stavuv právu (podpis zákona, zamítnutí návrhu na jeho zrušení) • zvláštností sankce – i jako sankce jiných odvětví v negativním postižení subjektu s ústavněprávní deliktní způsobilostí • Pak slouží jako prostředek: • prostředek ke zjednání stavu, který je po právu – odstraněním protiprávního stavu (zrušení neústavních předpisů) • postihnou subjekt, který se dopustil ústavněprávního deliktu

  5. Opatření, která lze považovat za sankce v ÚP I. • zrušení neústavního nebo nezákonného právního předpisu (negativní sankce týkající se obecně závazného normativního aktu  zrušením je chráněn veřejný zájem) • nepřímo může být postižen ten, kdo má na takovém aktu zájem (především zákony v oblasti finanční zpravidla prosazují určitý zájem) • prohlášení určitého právního aktu za neplatný (př. zrušení platnosti voleb) • rozpuštění kolegiálního zastupitelského orgánu (PS dle čl. 35/1 Ústavy)

  6. Opatření, která lze považovat za sankce v ÚP II. • rozpuštění nebo pozastavení činnosti politické strany či občanského sdružení • vyslovení nedůvěry vládě (dle čl. 72 Ústavy) • ztráta funkce v určitém orgánu (př. odvolání člena vlády prezidentem dle čl. 74 Ústavy) • ztráta funkce v rámci určitého orgánu (př. odvolání předsedy PS) • zbavení politických práv (př. pouze prezident v případě velezrady může být zbaven práva být znovu zvolen do své funkce) • vyslovení nesouhlasu s určitým aktem (př. veto prezidenta vůči obyčejným zákonům) • Povinnost omluvit se (př. neomluví-li se poslanec ústavnímu činiteli, kterého urazil – uložení pokuty až do výše měsíčního platu - §15 a §17 JŘPS) • Odnětí slova (§59/2 JŘPS), ztráta pořadí při parlamentní rozpravě (§58/4 JŘPS)

  7. Odpovědnost v ÚP • ústavněprávní odpovědnost x majetkové, trestní, disciplinární • smyslem je ochrana celého státního a právního systému, nesměřuje vůči konkrétní osobě za konkrétní čin

  8. Forma ústavy • Vnitřní struktura – uspořádání prvků obsahu ústavy mezi sebou • Vnější struktura – vystupování prvků navenek vůči jiným právním předpisům

  9. Ad A) Vnitřní struktura • Ústavními normami – ne vždy obsahují sankci, neznamená to, že právně chráněny nejsou • Ústavními instituty – vytvářeny ústavními normami (př. institut demokracie, právního státu, samosprávy) • není důležité, kde se v Ústavě, Listině nebo jiném ústavním zákoně nachází • důležitá je regulace komplexních společ. vztahů v rámci státu… • Ústavním systémem – tvořen komplexem Ústavních norem

  10. Ad B) Vnější struktura • Obsahuje tyto složky: • nadpis ústavy • systematika ústavy • vyšší právní sílu • ústavodárnou proceduru • jazyk ústavy

  11. Ad 1) Nadpis ústavy • určení formy právního předpisu – u ústavy výslovně předepsána (musí být označena jako ústavní zákon dle čl. 9 odst. 1 Ústavy) • evidenční číslo – Listina neměla číslo ve Sb. s přijetím Ústavy se Listina vyčlenila z ú.z. č. 23/1991 Sb. (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb.) • název (titul) právního předpisu  necharakterizuje se blíže obsah jako u ostatních právních předpisů (název jen „ústava“)

  12. Ad 2) Systematika ústavy I. • Prohlášení • Základní ustanovení (čl. 1-14) • Moc zákonodárná (čl. 16-53) • Moc výkonná. Prezident republiky (čl. 54-66). Vláda (čl. 67-80) • Moc soudní (čl. 81-96). Ústavní soud (čl. 83-89) a soudy (čl. 90-96) • Nejvyšší kontrolní úřad (čl. 97) • ČNB (čl. 98) • Územní samospráva (čl. 99-105) • Přechodná a závěrečná ustanovení (čl. 106-113)

  13. Systematika ústavy II. • Ústava neobsahuje vlastní úpravu postavení jednotlivce a jeho vztahů se státní či veřejnou mocí. • otázka je přenechána LZPS • součástí Ústavy, LZPS je preambule

  14. Ad 3) Vyšší právní síla – vztahová hierarchie • „právní síly“vyjadřuje, že právní předpisy se nenacházejí vždy na stejné úrovni, jde o tzv. vztahovouhierarchii: • předpis nižší úrovně nesmí odporovat předpisu vyšší úrovně • předpis nižší úrovně musí být v souladu s předpisem vyšší úrovně • Platí interpretační pravidla: • „Lex superior derogatlegiinferiori“ • „Lexspecialis per generalem non derogatur“ • „Legesposteriores, priorescontrariasabrogant“

  15. Derogační pravidla • „Lex superior derogatlegiinferiori“ • norma vyšší právní síly ruší normu nižší právní síly b) „Lexspecialisderogatlegigenerali“ • předost má speciální zákonná úprava před obecnou c) „Lexposteriorderogatlegi priori“ • pozdějším zákonem se ruší předchozí

  16. Ad 3) Vyšší právní síla – aplikační hierarchie • kterého pramene práva se užije přednostně • čl. 2 ú.z. ČNR č. 4/1993 Sb., dle něhož v případě rozporu předpisu ČSFR a předpisu ČR přijatého do konce roku 1992 se použije předpis ČR • čl. 10 Ústavy  přednostní použití MS

  17. Ad 4) Ústavodárná procedura a její zvl. pproti běžnému zákonodárnému procesu • návrh může podat: poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda, zastupitelstvo VÚSC  ústava zde nečiní rozdíl • projednávání v PS je stejné jako u běžného zákona, ale ke schválení je potřeba absolutní většina (tj. 3/5 všech poslanců – 120, 3/5 všech přítomných senátorů – čl. 39/4 Ústavy) x kvalifikovaná většina 2/3 nebo 3/5 • je-li přijat PS, pak postupuje do senátu, nepřijme-li ho Senát  končí (s ú.z musí souhlasit obě komory parlamentu) • Senát nemůže být přehlasován a nesmí být nečinný • Prezident nemůže vracet ú. z. vzhledem k tomu, že k jeho přehlasování stačí 101 hlasů a byl schválen hlasy 120

  18. Ad 5) Jazyk a délka ústavy • jazyk bývá zpravidla slavnostní a zejména v preambulích i patetický • Ústava ČR je psána střízlivě s mírou pro právnický styl vyjadřování • Ústava je vyjádřením určitých pravidel chování • s rozpadem federace odpadly jazykové problémy • preambule Ústavy, LZPS – normativní charakter a obsahují stavební materiál k tvorbě ústavněprávních norem („odkud a kam kráčí stát“) • délka  Ústava (čl. 112) patří mezi stručnější • LZPS obsahuje katalog základních práv a svobod (čl. 44)  naše ústavní předpisy mají cca 10 600 slov (unitární forma státního zřízení…)

  19. Koncepce Ústavy ČR • Ústava neřeší všechny otázky ústavní materie  dohodnuto, že budou upraveny dodatečně pomocí ústavní materie • zvláštní výhrada ústavního zákona – čl. 2/2, čl. 11, 100/3, čl. 106/2 (obsoletní) • Ústava je dotvářena ÚS (nikoli měněna či doplňována jako v USA) • nálezy ÚS dosud spíše poskytují Ústavě ochranu, než aby ji rozvíjely nebo dokonce přeměňovaly

  20. Ústava vs. LZPS Ústava LZPS založena na přímé aplikovatelnosti (mimo věcí v čl. 41) svých ustanovení X v případě Ústavy VŠAK organická povaha konkretizujících zákonů vyžaduje jejich přijetí, bez nich ústavně zřízené instituce nemohou fungovat (př. NKÚ, NSS) • řeší základní věci, podrobnosti přenechány zákonům (cca 40 prováděcích zákonů) • organické zákony v materiálním smyslu (x ve formálním nezná) • nutná analýza ve vztahu k obyčejnému zákonodárství, tedy co Ústava svěří zákonům a co si ponechá • ústava předpokládá vydání těchto, nikoli ústavních zákonů (př. z.o stát.symbol, o stát.rozp)

  21. Ústavní základy ČR • základy výstavby našeho státu (jeho anatomii) • území • obyvatelstvo • státní moc (vč. jejich vzájemných vtahů a vazeb) • principy, na nichž je založen český konstitucionalismus (počínaje principem demokracie až konečně principem samosprávy) • základní směry pohybu politiky (meze, intenzita)

  22. Státní symboly ČR • jejich prostřednictvím je ztělesňována a přímo symbolizována existence státu navenek a současně příslušnost k tomuto státu (př. příslušníci ozbrojených sil, vozidla, letadla, lodě…) • státní symboly + Ústavas tímto se světová veřejnost začíná seznamovat s určitým státem • nejvýznamnější: státní znak, státní vlajka (počítáno výslovně v MP, resp. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích – 1961, Vídeňská úmluva o konzulárních stycích – 1963) • z právního hlediska jde o příkaz státním orgánům identifikovat se jejich pomocí uvnitř i navenek

  23. Státní symboly ČR • Státní znaky • Státní barvy • Státní vlajka • Vlajka prezidenta republiky • Státní pečeť • Státní hymna • Jiné formy symbolizující stát

  24. Ad a) Státní znaky • na úředních listinách, pečetích, razítkách, stejnokrojích, bankovkách a mincích, používají se státní orgány, diplomatické mise… • výtvarným řešením ztělesňují existenci státu, historii, územní vývoj, státní zřízení… • velký státní znak - §2 zákona ČNR č. 3/1993  odpovídá v podstatě první větě preambule Ústavy „My, občané ČR v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ • malý státní znak

  25. Ad b) Státní barvy • §3 zákona ČNR č. 3/1993 Sb. • pořadí barev je závazné, nelze je zaměňovat • k označení státního majetku, k výzdobě při významných událostech • východisko pro konstrukci státní vlajky a vlajky prezidenta republiky

  26. Ad c) Státní vlajka • §3 zákona č. 3/1993 Sb., a v jeho příloze č. 3 s tím, že poměr šířky k délce je 2:3 • z.č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů  §7/3 umožňuje místo státní vlajky použití její napodobeniny (obvykle prapor) • u praporu může být poměr jiný, než 2:3 a jeho délka může být podstatně prodloužena

  27. Ad d) Vlajka prezidenta republiky • dříve  standarta prezidenta bylo nyní nahrazeno označením vlajka prezidenta republiky • tvar čtverce (x vlajky) • slouží k označení sídla prezidenta (tj. Pražský hrad, zámek Lány) v době jeho přítomnosti v ČR • označení dopravního prostředku prezidenta

  28. Ad e) Státní pečeť • symbolizuje ČR zejména v rámci mezinárodních vztahů • k pečetění k MS, pověřovací listiny našich diplomatických zástupců, dle §11 písm. c) zákona č. 352/2001 Sb., rovněž tehdy, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, MS nebo pokud je to obvyklé • pečetidlo státní pečeti uchovává prezident republiky

  29. Ad f) Státní hymna • Státní hymna je tvořena první slokou písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla „Kde domov můj“ • text spolu s notovým záznamem hymny  v příloze zákona č. 3/1993 Sb., • používat ji lze formou hraní a zpívání, popř. jen hraní nebo jen zpívání při příležitostech státních svátků a jiných příležitostech, je-li to obvyklé (§12 zákona č. 352/2001 Sb.)

  30. Ad g) Jiné formy symbolizující stát I. • řada dalších artefaktů i jiných skutečností, které rovněž symbolizují existenci ČR a její svrchovanost • žádný z nich ovšem nelze považovat za státní symbol, neboť není uveden ve výčtu čl. 14/1 Ústavy • jsou chráněny jinými normativními systémy, př. veřejným míněním

  31. Ad g) Jiné formy symbolizující stát II. • Dny (data) symbolizující ČR - státní svátky - §12 z.č. 352/2001 Sb., - z.č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu 1) státní svátky – spjaté s existencí našeho státu 2) ostatní svátky – Nový rok, Velikonoční PO, Štědrý večer 3) významné dny – ty, které ovlivnily naši nejnovější historii (př. 12. březen NATO) 4) řadové dny – dle z.č. 157/1994 Sb., 1. leden, 28. října, kdy se propůjčují státní vyznamenání  ad 1), ad 2) jsou dny pracovního klidu dle ZP

  32. Ad g) Jiné formy symbolizující stát III. b) Státní vyznamenání • z.č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních • snaha o maximální snížení počtu vyznamenání a zvýšení jejich váhy • vyšší forma vyznamenání řády (Řád bílého lva a Řád Tomáše Garrigua Masaryka) • nižší forma vyznamenání  medaile (Medaile Za hrdinství a Medaile Za zásluhy) • pravidla, dle kterých se uděluje vyznamenání  §12 z.č. 157/1994 Sb., • úřadující prezident republiky je z titulu své funkce nositelem obou řádů po skončení funkce mu je lze doživotně propůjčit usnesením obou sněmoven • Řády se našim občanům propůjčují (při úmrtí je pozůstalí vracejí) • Medaile se udělují

  33. Ad g) Jiné formy symbolizující stát IV. • česká koruna jakožto měna ČR • hlavní město ČR Praha • národní kulturní památky (př. Pražský hrad) • korunovační klenoty • heslo na vlajce prezidenta  „pravda vítězí“ • název státu  „Česká republika“ • existence hlavy státu (symbol státní suverenity) • vyloučeno zakotvení státního náboženství jako symbolu státu (čl. 2/1 LZPS)

  34. Ústavněprávní aspekty používání českého jazyka • Ústava se o existenci státního jazyka vůbec nezmiňuje • předpisy ústavního práva s existencí českého jazyka počítají • státní jazyk není výslovně zakotven, máme však jazykové právo, které používání reguluje (př. §6 a §10 ZSZMS) , rozlišujeme: • jednací jazyk – řízení před státními orgány • služební a velící – ozbrojených silách a sborech • vyučovací, jazyk mateřský • jazycích národních a etnických menšin • úřední jazyk - užití v úředním styku • východiskem používání určitého jazyka je Ústava (čl. 1/1 a ustanovení o státních orgánech a jejich jednání + LZPS • Ústava, LZPS výslovně český jazyk nezmiňují  to však neznamená, že zde není řada ustanovení, o které se může naše jazykové právo opřít

  35. Ústavněprávní aspekty zániku ČSFR a sukcese ČR jako následnického státu • ú.z. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR • ú.z. 541/1992 Sb., o dělení majetku ČSFR mezi ČR a SR a o jeho přechodu na ČR a SR • ú.z. 624/ 1992 Sb., o zániku funkce soudů a o skončení pracovních a služebních poměrů v souvislosti se zánikem ČSFR • čl. 106 až čl. 112 Ústavy • ú.z. ČNR 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR • ú.z. 29/1993 Sb., o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR • cca 30 smluv mezi vládami ČR a SR (př. o společných státních hranicích…)

  36. Důsledky výše zmíněných ústavních zákonů • těmito zákony došlo k zániku ČSFR, stanovení zásad pro rozdělení jejího majetku a k přechodu pravomocí orgánů federace na orgány ČR a SR • nástupnické státy (tj. ČR, SR) nevznikly se zánikem federace, neboť vznikly již 1. ledna 1969  staly se svrchovanými a samostatnými státy

  37. Rozdělení majetku ČSFR • ú. z. 541/1992 Sb., stanovil principy: • územní – majetek přechází na ten nástupnický stát, na jehož území se nachází • podílu počtu obyvatel obou nástupnických států – v poměru 2:1 • nebylo přihlédnuto k principu historickému (to co vnesly do společného státu v roce 1918  bez ohledu na to, kde by se současně nacházel) a k principu zásluhovosti (výše daní, kterou státy přispívaly)

  38. Recepce právního řádu federace • právní předpisy ČSFR na území ČR zůstávají nadále v platnosti • dle čl. 1/1 nelze použít jejich ustanovení, která jsou podmíněna existencí ČSFR a příslušností ČR k ní • v případě rozporu s předpisy téže právní síly ČR vydanými do zániku ČSFR se postupuje podle právních předpisů ČR • dle čl. 112/3 byly dekonstitucionalizovány všechny ústavní zákony federace s výjimkou těch, které se staly součástí ústavního pořádku ČR

  39. Recepce a právní jistota • ČNR přijala spolu s ú.z. č. 4/1993 Sb., usnesení, kde vyložila tento zákon ve vztahu k ú.z. č. 542/1992 Sb., (především k čl. 4/1) tak, že: • pouze ČNR je oprávněna upravovat ústavní poměry ČR • žádný výklad nepřipouští zpochybnění kontinuity zákonodárné moci, jejíž nositelkou v novém státě má být podle ú. z. č. 4/1993 Sb., pouze ČNR • ČR ú. z. č. 4/1993 Sb., převzala majetková a jiná práva ČSFR v rozsahu dle ú. z. č. 541/1992 Sb. (princip územní + počet obyvatel)

  40. Recepce a soudy • pominuta otázka závaznosti rozhodnutí orgánů ČSFR a orgánů SR z doby federace na území ČR • řešily soudy cestou složitých soudních výkladů • závěr: • zánikem ČSFR vznikly dvě na sobě nezávislé soudní soustavy • rozsudek soudu, který měl sídlo na území SR a byl vyhlášen do konce roku 1992  nemá v ČR pozitivní účinky (=nelze jej vykonat). Nestanoví-li zákon nebo MS jinak, má účinek res iudicata • nebyly výslovně převzaty nálezy ÚS

  41. Princip konstitucionalismu v ČR • principy, na nichž je určitý stát budován a jejichž změna je pociťována ne jako pouhá novelizace, ale jako revize ústavy • nosné principy: • demokracie, • úcty k lidským a občanským právům a svobodám, • republikánský, • parlamentní demokracie, • materiálního právního státu, • ochrany vlastnictví a svobody podnikání • unitárního státu • samosprávy • sociálního státu

  42. Děkuji za pozornost !

More Related