Co nás činí nemocnými a co nás udržuje zdravými?

1. Co nás činí nemocnými a co nás udržuje zdravými?

2. Literatura • Kurta Tepperwein: Co ti napoví nemoc • RüdigerDahlke: Nemoc jako řeč duše (1992); Nemoc jako cesta (1983); Nemoc jako symbol (1996); Tělo jako zrcadlo duše (2004); Zdraví jako cesta (2004); …. • W. Tress, J. Krusse, J. Ott: Základní psychosomatická péče (2008)

3. Kurta Tepperwein: Co ti napoví nemocRüdigerDahlke: Nemoc jako řeč duše (1992)

4. Když onemocníme, jdeme k lékaři, necháme si předepsat léky a čekáme, až se uzdravíme. • Napadlo vás ale někdy přemýšlet, proč jsme nemocní a na co nás chce naše tělo nemocí upozornit? • „Neexistuje žádná choroba těla oddělená od duše. Platon.“

5. Naše tělo • je posel, který nám říká, kde se nechováme správně a co je třeba změnit, abychom byli opět v harmonii • posílá nám varovné signály a když je ignorujeme, pošle nám bolest, aby nás donutilo zamyslet se • je to výzva, kterou je třeba řešit tím, že změníme naše postoje a obnovíme harmonii těla a duše

6. Naše tělo • abychom se skutečně uzdravili, nestačí pouze potlačit příznaky • musíme pochopit, co se nám tělo pokouší sdělit a musíme dát do pořádku i naši duši • musíme se naučit řeč těla, abychom nemoci porozuměli

7. Naše tělo • podle toho, jaké symptomy máme a kde v těle se nachází, se můžeme začít chovat jinak a měnit postoje • nemoc se tedy může stát naším pomocníkem • tělo nám totiž říká, kde jsme se vydali na špatnou cestu a kde musíme změnit směr

8. Nemoc • není nic jiného než výraz, forma problému • možnost, kterou život používá k tomu, aby nám sdělil, že něco není v pořádku, že se nejevíme takoví, jací doopravdy jsme • pokud neporozumíme řeči a poselství těla, případně na ně vůbec nereagujeme, má pro nás život připravené ještě jiné formy problémů, které nám oživí, abychom se probudili, hledali, byli všímaví, začali s hledáním smyslu života a vydali se tak na cestu k sobě samým

9. Poselství těla • onemocnět však může nejen tělo • choroba se projevuje i v povolání, v partnerském vztahu, v rodině, v hospodářské situaci nebo náboženském postoji, v chápání a cítění • onemocnět se dá v mnoha rovinách, choroba má vždy jen ukázat, že život nemůže v určitě oblasti harmonicky proudit, že někde došlo k hromadění nebo nedostatku

10. Klíč k řeči symptomů • prvním krokem k uzdravení je ochota vypořádat se s chorobou a poznat její pravou příčinu • před tím sice může léčení zbavit člověka symptomů, nemůže však vést k uzdravení • měli bychom si tedy upřímně zodpovědět následující otázky:

11. 1. • Který orgán, která část těla je postižena? • Jakou mají v těle funkci? • Jaká funkce tomu odpovídá v psychice?

12. 2. • Jaký symptom se projevuje? • popište tělesný projev úplně jednoduše, ale výstižně, a zvažte, jaké informace jsou obsaženy ve vašich řečnických obratech • Ve správné formulaci spočívá už informace o pravé příčině, jestli jsem například dostal při autonehodě smyk nebo mám něčeho po krk, něco mi sahá až po pás nebo mi něco těžkého leží v žaludku nebo na srdci. • Ať už má někdo něčeho plné zuby, špatně vidí, je nedoslýchavý, nemůže se ohnout, naše řeč vždycky vyjadřuje i náš duševní postoj, pokud tedy člověk věnuje pozornost „moudrosti řeči“.

13. 3. • Jako třetí krok by se měl člověk ptát na dobu, kdy choroba začala, protože podle přesného okamžiku onemocnění můžeme poznat souvislost s významnými životními změnami nebo s našimi city.

14. 4. • Co pomůže při tomto symptomu fyzicky? • Co tomu odpovídá v psychice? • Co nám při tomto symptomu pomůže psychicky? • Co tomu odpovídá tělesně nebo materiálně?

15. 5. • K čemu nás symptom chce přimět? • Co je třeba udělat? • Čeho by měl člověk zanechat? • Jaké závěry z toho plynou? • Nenechte se zmýlit „původci“ choroby, tedy bakteriemi, viry, genetickou výbavou, nehodou nebo něčím podobným, ale poznejte psychickou příčinu, „skutečnost skrytou za zdáním“.

16. 6. a 7. • Jaké mám vady charakteru? Jak se projevuje fyzicky? • Jaké mám vlastně tělesné slabosti? Jak se projevují?

17. 8. a 9. • Co je mým problémovým orgánem? Která část těla je postižena? Která polovina těla je postižena? O čem to vypovídá? • Jaká kombinace symptomů se vyskytuje? Co to znamená psychicky? Jaké závěry z toho plynou?

18. 10. • Jaké existují překážky v léčení? • Nemusím už vykonávat práci, kterou nemám rád? • Dostane se mi větší podpory a ohledů od rodiny? • Jak mohu tyto překážky v léčbě odstranit?

19. 11. • Pochopil a porozuměl jsem poselství? • Co mi oznamuje? Co to pro mě znamená? • Co to teď znamená? (Co to znamená pro řešení mého momentálního úkolu? • Co to znamená pro to, abych lépe poznal svou cestu a mohl se po ní snáze ubírat?) • Jaké následky z toho pro mě vyplývají? Mohu je akceptovat? • Co se tím v mém životě změní? Odkdy se něco změní v mém životě.

20. Řeč symptomů • každý symptom je výzva, aby se člověk obrátil do sebe a dal tělu správnou odpověď na jeho poselství • pokud člověk najde správnou odpověď, symptom se rozplyne do ztracena • cílem je přijít na to, že naše tělo je ve skutečnosti dobrý přítel, který nás svou „řečí“ prosí o pomoc, aby vám mohl sloužit tak dlouho, dokud nebude náš úkol ve „škole života“ splněn

21. Kdo z nás někdy nebyl nemocný – znáte někoho takového? • Popřemýšlejme, nemusíme chodit daleko, třeba si v hlavě proberte jednotlivé členy své rodiny a hned se vám vybaví • maminka trpí na migrény, babičku sužuje krční páteř, sestra má nemocný žlučník atd. • A vy, co trápí vás? A kolikrát jste si už někdy říkali, proč právě já, proč tohle muselo postihnout mě? Proč má někdo tuto nemoc a někdo zase jinou?

22. to, co běžně označujeme za chorobu, však není vlastní onemocnění, ale jen jeho symptom, jeho tělesný projev • choroba sama je spíše disharmonií ve vědomí člověka, známkou, že vypadl ze svého přirozeného řádu • je to porucha celého člověka, nejen jeho těla • jde-li naše auto, připadá nám to jednoduché • když se náhle rozsvítí kontrolka oleje, víme okamžitě, co máme dělat. • nemusíme kvůli tomu tankovat benzin ani kontrolovat tlak v pneumatikách, nýbrž jen doplnit olej • nikoho by nenapadlo, aby povolil žárovku kontrolky nebo dokonce odpojil kabel • avšak s naším tělem děláme právě tohle

23. vnitřním smyslem nemoci je, abychom se vzpamatovali, k čemuž nás v případě nouze donutí onemocnění • skutečné vyléčení nespočívá v potlačení příznaků, nýbrž v pochopení a znovuobnovení narušené harmonie • organizmus nám totiž nemocí neříká jen to, že jsme se vydali špatným směrem a začali se v životě chovat nesprávně • druh symptomu nám také ukazuje, kde organizmu něco schází a co je třeba dělat , abychom se i vnitřně úplně uzdravili • za onemocněním vždy stojí nevyřešený problém, „životní úkol“ a neschopnost nebo odmítání správně reagovat na určité požadavky života

24. Každý prožívá svou chorobu jinak!!!Energie může být blokována na všech úrovních: • pokud je energie (zlost, agrese, sexualita, záměrné jednání) blokována v myšlení, vede to k bolestem hlavy z napětí, k poruchám spánku a duševním poruchám • je-li energie blokována na úrovni tělesných funkcí, dochází k vysokému krevnímu tlaku a nakonec k vegetativní dystonii • pokud je energie blokována na úrovni nervů, je následkem neuralgie trojklaného nervu, roztroušená skleróza nebo pásový opar, nervový tik nebo zánět sedacího nervu • je-li energie blokována v oblasti svalů, může to vést k onemocnění pohybového aparátu, jako je revma, dna, úraz nebo ochrnutí

25. Osud? • Jestliže je životní síla na určitém místě blokována a nepodaří se nám tuto blokádu odstranit, nutíme život, aby nám uštědřil příslušnou lekci. Osud nás tak přiměje k tomu, abychom udělali potřebný krok. • Osud je nejlepší terapeut, vyléčí nakonec každého a každý si může sám vybrat, jakým způsobem se chce poučit, zda cestou poznání nebo obvyklou cestou nemoci a utrpení. • Řečí symptomů mi tělo říká nejen to, že jsem sešel z cesty, ale i to, kde jsem vypadl z řádu, a tím také, co je třeba dělat, aby byla harmonie znovu obnovena.

26. Jak vzniká choroba • choroba může vzniknout, když: • jsem přesvědčen, že jsem udělal chybu, a na základě toho se odsuzuji a pochybuji o sobě • stojím proti tomu, jaký jsem • žiji v disharmonii, protože nejsem takový, jaký ve skutečnosti jsem • jsem proti něčemu • žiju v nedostatku, nežiji v plnosti života a v celistvosti své podstaty • žiju v hříchu • nemiluji • jsem nenaplněn • žiji jinak, než vlastně chci a považuji za správné, protože pak obelhávám sám sebe • nežiji, když toku života nedovolím bez překážek volně proudit svým nitrem • mám něco nevyřízené, nemohu třeba někomu něco odpustit • nejsem lehký a čilý, když mě něco tíží • se pokouším být „normální“, protože pak nežiji podle své vnitřní skutečnosti, nýbrž podle vnějšího světa • neplním a neřeším životní úkoly • nežiji v míru sám se sebou, případně se svým okolím • nejsem svobodný • nežiji tady a teď, protože život se odehrává jen v přítomnosti

27. Co mám dělat, abych byl skutečně sám sebou? • Existuje vskutku královská cesta poučení. Vyžaduje, abych se stal vlastním „duchovním mistrem“. Prvními kroky na této cestě jsou: • Poznat, že jsem to opravdu já, a že je správné být sám sebou. Uvědomit si, že člověk dost trpěl tím, že se stylizoval do určité role, místo aby byl sám sebou. • Prokázat ochotu poznat a změnit se, protože pohodlnější je být takový, jak se to našemu okolí líbí. • Najít si pravidelně čas na rozjímání. Člověk se musí neustále sám sebe ptát: Proč to dělám? –Jsem to skutečně já? – Opravdu chci to, co dělám, a proč to chci? – Cítím se přitom dobře? – Přináší mi to štěstí? • Je k tomu zapotřebí odvahy, aby si mohl člověk stát za sebou samým, za vlastním Já, jít neochvějně svou cestou, i když to druzí považují za tvrdohlavost. Důležité je přitom věnovat pozornost "řeči symptomů". • Člověk by se neměl pokoušet žít bez přání. Musí se naučit tomu, aby nechtěl být u cíle okamžitě, ale vychutnával si cestu. • Pokusit se přinášet lidem skutečný zájem, vlídnost nebo lásku, být přístupný a mít lidi skutečně rád. • Poznat, že je žádoucí být trpělivý.

28. W. Tress, J. Krusse, J. Ott: Základní psychosomatická péče (2008)

29. Patogeneze – co nás činí nemocnými? • psychogenní onemocnění jsou vztahové nemoci • podle psychodynamického hlubinně-psychologického pojetí se jedná o nevědomá rezidua raně dětských deficitů a konfliktů, které brání optimálnímu přizpůsobování se aktuálním požadavkům vnitřní a vnější reality

30. Salutogeneze- co nás udržuje zdravými? • kompetence, přesvědčení, že můžeme rozpoznávat, chápat a ovlivňovat důležité věci v životě, sebedůvěra, aktivní formování vztahů a flexibilní schopnosti vypořádávání se a zpracovávání přitom stojí – coby vlastnosti osobnosti – na prvním místě • odolnost a resilience • v centru salutogenetického procesu stojí vlastnosti osobnosti jako vztahové zkušenosti zformované ve schopnosti opatřit si sociální podporu (instrumentální a emocionální podporu), popř. ji přijmout

31. Komunikace • nepřetržitě komunikujeme s druhými lidmi, je to základní podmínka našeho života, nelze nekomunikovat • každá komunikace má určitý obsahový i vztahový rámec • obsahový rámec • zahrnuje jazykově zprostředkovaná obsahová fakta • zatímco vztahový aspekt se vyjadřuje často nevědomě v nonverbálních sděleních • jako je tón hlasu, v emocionální vyladěnosti a v řeči těla • jak můžeme dobře pozorovat v každodenním životě, je účinek našeho poselství určován převážně vztahovým aspektem naší komunikace

32. Cyklický-maladaptivní vztahový kruh • interakce se odehrávají po způsobu regulačního obvodu • obvod nemá začátek ani konec • příčinu a účinek od sebe není možné oddělit, vztahují se k sobě navzájem • podobně jako naše chování, tak i náš vnitřní svět, naše pocity, náš pohled na nás samotné i náš pocit vlastní hodnoty jsou spoluvytvářeny na základě interakcí

33. Strukturální analýza sociálního chování • charakteristické vztahové vzorce, které se opakovaně nacházejí v různých životních situacích • komplementarita • jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá • negativní komplementarita • tendence oplácet zlé, zlým • antiteze • pacient reaguje na přátelskou výzvu cíleně urážlivým neodpovídáním • komplexnost • v tomtéž okamžiku se vyjadřují velmi disonantní, rozdílné vztahové aspekty

34. Symptom jako výraz interpersonálních procesů • psychosociální onemocnění je možné chápat jako poruchu v interpersonálních výměnných a přizpůsobovacích procesech • zdraví lidé jsou schopni poruchy ve vztazích vyrovnávat, daří se jim, aby adekvátně vyjadřovali své pocity, zacházeli s druhými flexibilně - v závislosti na jejich osobitosti - brali svá očekávání zpět tehdy, není-li možné je prosadit, nebo ovlivňovali druhé lidi takovým způsobem, že se jejich očekáváním nakonec přizpůsobí • pacienti trpící psychogenním onemocněním jsou schopni reagovat na proměnlivé životní okolnosti pouze nepružnými, často jednotvárnými, a protocharakteristickými vzorci chování • nejsou schopni přizpůsobovat své vzorce chování nutnostem vnější reality, jelikož trpí konfliktem, jehož jádro jim zůstává skryto

35. pacienti tuší, že zůstávají uvězněni ve vzorcích chování, které si vyvinuly ke svým rodičům, doufají, že budou schopni tuto vztahovou problematiku jako dospělí opustit • se svými vztahovými osobami však současně zacházejí často nevědomě tak, jako by tyto osoby jednaly a cítily stejně jako dříve jejich rodiče • pacienti se ve svém pokusu ovládnout minulost zaplétají

36. nedostatečné vciťování se rodičů do světa pocitů a potřeb dítěte, především ale častá zraňování pocitu vlastní hodnoty a sebeúcty zatěžují vývoj dítěte • jednotlivé události jako rozchod rodičů, narození sourozence, nemoc,… se ukazují jako problematické teprve ve chvíli, kdy rodiče nedbají na tyto dětské potřeby po uznání a úctě a nejsou schopni vcítit se do světa pocitů dítěte, protože jsou samy zajatci dané situace, třeba rozvodu…

37. přizpůsobování prostředí našim potřebám se daří v uspokojivé míře jen tehdy, pokud jsme schopni vnímat a vyjadřovat pocity a číst je u druhých lidí • poruchy v mezilidských interakcích a poruchy ve vnímání, diferenciaci a vyjadřování afektů jdou ruku v ruce a jsou dvěma stranami téže mince

38. Emoce • jsou mosty, spojovacími články mezi naší fyziologií, naším myšlením a jednáním • představují rozhraní mezi sociálními, somatickými a duševními aspekty našeho života

39. Emoce - komplexní procesy skládající se: • z fyziologické aktivace vegetativního a endokrinního systému • vylučování adrenergních a non adrenergních hormonů • z aktivace motorické připravenosti k jednání • připravenost k boji, útěku,.. • z proprioceptivního vnímání psychologických procesů • tlukot srdce, pocení • z aktivace mimické muskulatury • vytřeštění očí • z aktivace gestiky a tělesného postoje • zamrznutí, stáhnutí se,.. • z vědomého vnímání sebe samého, prožívání psychických a tělesných změn • z jazykového pojmenovávání afektů • úzkost, zlob, smutek,..

40. Emoce • existuje úzký vztah mezi výrazem pocitů a jejich fyziologickými doprovodnými reakcemi • čím méně jsme schopni vnímat a vyjadřovat pocity, tím intenzívnější je doprovodná tělesná reakce • vzájemná verbální a nonverbální výměna emocí je tedy podstatným předpokladem pro to, abychom byli schopni chápat naše vlastní reakce, aby nám mohli rozumět ostatní lidé, abychom byli schopni vnímat a v jejich reakcích chápat druhé lidi a mohli tak vstupovat do uspokojivých sociálních vztahů….

41. Emoce • existují výzkumy, které dokládají, že lidé, kteří prodělali před 17. rokem života traumata, jako např. rozvod rodičů, úmrtí jednoho z rodičů, sexuální zneužívání, atd., mají v pozdějším životě více tělesných obtíží, více nemocí a tráví jako pacienti v nemocnicích více dní než lidé, kteří nebyli vystaveni těmto situacím • avšak lidé, kteří o těchto zážitcích a zkušenostech mluvili se svými přáteli, byli nemocní méně než ti, kteří se svými traumaty svěřovali přátelům méně nebo vůbec

42. Pacienti s tzv. strukturální poruchou • je pro ně obecně těžké vnímat emoce diferencovaně, vydržet pocity a dostatečně je kontrolovat • větší část adaptivních, vztahy regulujících emocí jim vypadla • převládají maladaptivní emoce, jako zklamání, zoufalství, zášť, prázdnota a opovrhování • často nejsou schopni dekódovat emocionální signály druhých lidí, dochází k ukončování vztahů-buď proto, že nevnímají své potřeby a reakce, nebo proto, že přehlížejí pocity a signály ohledně jednání u druhých lidí

43. třetí skupina pacientů prožila masivní traumatické situace, jako např. zneužívání, přepadení, autonehody,…. • afekty k tomu příslušející nemohou být integrovány do běžného života, zůstávají v běžném životě oddělené • dostane-li se traumatizovaný člověk do situací, které mu traumatizaci připomenou, začne se rozvíjet intenzivní úzkost až panika, tělesné vzrušení a pocity odcizení • tyto afekty pacienty zaplaví aniž by se jim podařilo zachytit je v řeči

44. Nemoc jako symbol • tělesná symptomatika jako symbolický výraz určitého konfliktu (konverze) • v konverzních symptomech se vyjadřují konflikty určitého člověka tělesně v symbolické podobě • tyto symptomy je nutné číst jako určitá symbolická sdělení pro okolí, sdělení, jehož obsahu si však pacient není vědom

45. Tělesná symptomatika jako výraz ekvivalentu afektu v rámci konfliktní problematiky • u celé řady psychosomatických pacientů, zvláště pak u pacientů s funkčními poruchami, je možné pro tuto formu somatizace pozorovat specifické spouštěče • často se jedná o lidi s rigidním neurotickým charakterem, kteří jsou ve specifické spouštějící situaci nuceni vytěsňovat určitý nepříjemný pocit tento pocit je pak prožíván výhradně v podobě tělesných změn • zvláště jsou to pocity úzkosti, deprese, smutku, zloby a opovrhování, které mohou vést k tělesným obtížím

46. Tělesná symptomaika jako výraz nezralých afektů v rámci určité nespecifické zátěžové situace • tyto tělesné symptomy není možné považovat za výraz určitého konfliktu • jsou to příznaky nedostatečné schopnosti pacienta prožívat své vlastní pocity, přání a vjemy diferencovaným způsobem a vyjadřovat je ve vztahu • tělesné obtíže jsou následky trvalého vegetativního napětí • hlavně pacienti s psychosomatickým onemocněním v užším smyslu

47. Tělesná symptomatika jako výraz zamrzlých impulzů k jednání po zátěžové reakci • silná vnější zatížení, hlavně v dětství, vedou u člověka k trvalému napětí, ať už je příčinou zloba nebo úzkost • Tělesná symptomatika jako výraz traumatických životních zkušeností

48. Základní nozologické koncepty psychosomatické medicíny • psychogenní onemocnění především s tělesnou symptomatikou • funkční onemocnění krevního oběhu, dýchacích cest, GIT; asthma, vředy, atopický ekzém, esenciální hypertenze,…; konverzní neurózy – psychogenní slepota, hluchota,… • psychogenní onemocnění převážně s psychickou symptomatikou • neurotické deprese, určité formy úzkostných poruch a fóbií, hysterie,.. • pacienti s poruchami převážně v sociálně-komunikační interpersonální oblasti a s poruchami chování • poruchy osobnosti; pacienti se závislostmi, sociopatiemi, delikvencemi a perverzemi

49. Dotazy?! Děkuji za pozornost.