Zlínský kraj

1. Dějiny HUDBY Konzervatoř P. J. Vejvanovského kroměříž Zlínský kraj

2. Anotace Text s názvem „Hudební formy éry vícehlasu“ je určen pro výuku předmětu dějiny hudby na konzervatoři.Pojednává o reprezentativních formách období vícehlasu a přináší základní informaci a přehled. Předpokládá se odborný výklad pedagoga, ale text lze použít i jako osnovu pro samostatné studium.

3. Hudební formy éry vícehlasu

4. Hudební formy éry vícehlasu navazují na hudební projevy heterofonní, tj. náhodné souznění dvou nebo více hlasů. Počátky heterofonie bychom pravděpodobně nalezli hluboko v historii lidstva. Mimo to se v hudbě objevovala také vícehlasá ostinata, paralelismy, ale také technika imitace. To vše je zpočátku na základě spontánní improvizace.

5. Organum Počátky organa sahají do 9. století. Traktáty Musicaenchiriadis a Scholia enchiriadishovoří o improvizovaném vícehlasu a nazývají jej organum. Vox principalisbyl chorální nápěv, vox organalisbyl přidaný hlas, pohyboval se v paralelních spodních kvartách nebo kvintách podle písemného návodu. Používaný byl i pohyb hlasů stranný – organumstranné, a také protipohyb. Významným zdrojem informací je Winchsterskýtropář( asi 1050 ).

6. Orgaum v období Notre Dame Chorální melodie se nazývá cantus firmus, nachází se ve spodním hlase – tenoru. Podle počtu hlasů je použito označení organum duplum, triplum, quadruplum. Nad rytmicky neměřeným tenorem probíhala modálně rytmizovaná melismata. Významný autor organ je Leoninus – optimus organista.

7. V dalším vývoji organa byl používán v některých úsecích diskantový princip – modální rytmus využívaly všechny hlasy. Ty se označovaly pojmem klausule. Označení hlasů: tenor, duplumnebo medius nebo altus, cantus nebo discantus. Významnou postavou byl Perotinus – optimusdiscantor. Leoninus a Perotinus jsou první významní skladatelé, které známe jménem.

8. Konduktus je v období Notre Dame druh vícehlasé italské písně s cantem firmem autora. Původně byl určen pro sólové zpěváky, hudební nástroje mohly zpěvní hlasy podporovat, ale také nahrazovat.

9. Moteto V období arsantiqua oblíbená forma ve šlechtických a měšťanských kruzích. Cantus firmus zůstal v tenoru, převládly francouzské světské texty, ale docházelo i k mísení textů latinských a francouzských v rámci jedné skladby. Zesvětštění textů i původně chorálního tenoru lze nalézt v díle Petra de Cruce.

10. Pro moteto v období ars nova je typická izorytmie. Je založena na opakování rytmického modelu, nejprve v jednom hlasu, tenoru, později se objevovala i ve vrchních hlasech. Izorytmické moteto se užívalo do čtvrtiny 15. století, novou formou se stalo písňové moteto. Moteto nizozemských škol má hlavně duchovní charakter, zhudebňuje jeden text, např. mešního ordinária nebo propria.

11. V 16. století je moteto významnou hudební formou. Je pěti- až šestihlasou skladbou založenou na imitační polyfonii. Opakováním první části původně dvoudílného půdorysu vzniklo tzv. reprízové moteto.

12. Kantilénová píseň je spojená s érou ars nova. Zpracovává světský text. Melodie probíhá v nejvyšším hlase – cantu. Tento zpívaný hlas byl doprovázen tenorem a kontratenorem, často instrumentálním.

13. Kánonické formy Jednoduchá imitace pokračovala ve vývoji také v ars nově: rondellus: 1. hlas a b c 2. hlas b c a 3. hlas c a b kánon: 1. hlas a b c d e f atd. 2. hlas a b c d e atd. 3. hlas a b c d atd.

14. Známý a oblíbený byl i tzv. kruhový kánon. Období nizozemských škol přináší další druhy kánonů: račí, zrcadlový, hádankový, v primě, oktávě, nebo v kvartě, v augmentaci, v diminuci.

15. Madrigal má původ v básnické formě. Byl zřejmě nejvýznamnější hudební formou italského trecenta. Milostná báseň byla zhudebňována ve formě A A B, hlavní melodie byla v nejvyšším hlase, spodní 1 – 2 hlasy měly stejný text. Ve výsledku je z dnešního pohledu výrazná souzvuková stránka.

16. V roce 1530 vyšla sbírka Madrigali de diversi musici, která představuje vzor italského madrigalu té doby. Patrné je větší sepjetí obsahu textu s hudebním zpracováním. Původní čtyřhlas byl rozšířen na šestihlas. Hlavní melodie se přesunula do sopránu.

17. Caccia - lov, honba, francouzsky chasse, souvisela s kánonickým rondellem. Je další typickou formou italského trecenta. Probíhala obvykle ve tříhlasu. Dva hlasy byly vedeny kanonicky, spodní hlas byl cantus firmus, mohl být instrumentální. Forma byla A A B, jako u madrigalu.

18. Ballata je třetí oblíbenou formou trecenta. Původně byla jedno- až dvojhlasá, později tříhlasá vokálně instrumentální skladba ve formě a b b a a, závěrečné a je refrén. Náměty byly mravoučné a milostné.

19. Chanson Vychází z francouzské kantilénové písně. Název se používal v 15. a 16. století pro světskou píseň. Vyznačoval se jednodušší polyfonií, častou syrrytmií a melodií ve vrchním hlasu.

20. Mše Obliba zhudebňování mešního ordinária roste po celou dobu vývoje vícehlasu. Od 15. století hledají skladatelé způsoby hudebního sjednocení mešního cyklu. Například cantus firmus byl společný pro všechny části mše, byl umístěn do tenoru – hovoříme o tzv. tenorové mši. Cantemfirmemmohla být chorální melodie, ale také melodie světské písně.

21. V 16. století vzniká tzv. missaparodica, založená na parafrázi a obměnách jiné polyfonní skladby.

22. Otázky 1. Co víte o vývoji organa? 2. Vysvětlete pojem izorytmické moteto. 3. Jaké druhy kánonů znáte? 4. Co je chanson? 5. Co je tenorová mše?

23. Literatura • Hrčková, Naďa: Dějiny hudby I. – Evropský středověk, Ikar 2005 • Hrčková, Naďa: Dějiny hudby II. – Renesance, Ikar 2005 • Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, TOGGA, Brno 2001 • Šafařík, Jiří: Dějiny hudby, I. díl, Votobia, Praha 2002